Smát se Havlově odkazu je v pořádku

ROZHOVOR „Pokud v téhle zemi vyroste skutečné neonacistické hnutí, ponesou plnou odpovědnost lidé jako Sobotka nebo Dienstbier,“ označuje viníky sociolog a politik Petr Hampl. Tím ovšem jeho výčet nekončí. Nejen, že konkrétně jmenuje další politiky a vysvětluje důvody, ale má dokonce i podezření na cílené jednání některých elit. Hampl hovoří i o daleko horším scénáři, než by byl případný krvavý výbuch násilného nacionalismu. „Pokud by se naplnily záměry současné vládnoucí elity, byla by na konci hořící země drancovaná bandami podobnými Islámskému státu.“ A že se někteří lidé smějí Václavu Havlovi? „To je velice zdravé. Otázkou spíš je, proč se někteří lidé té lži ještě pořád drží,“ říká. V červnu 2016 byl navíc Hampl zvolen předsedou Alternativy pro Českou republiku, v letošních volbách bude usilovat o senátní mandát.

Dá se říci, že s ohledem na nejrůznější vlivy se stále více projevuje atomizace společnosti. Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem otázkou je, jak velkou část veřejnosti ještě dokáží oslovit. Objevují se negativní komentáře, nelichotivé vtipy, vulgární projevy, a to nejen v souvislosti s těmi, kteří řekněme více zdůrazňují lidskoprávní hledisko skutečností, ale například i v souvislosti s už jmenovaným Václavem Havlem. Když to velmi zjednoduším, proč je už některým lidem k smíchu teze, že by mohla zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí?

Řekl bych, že celý ten povyk kolem Václava Havla je dobrým příkladem toho, že mediální manipulace funguje jen po omezenou dobu. Už z té samotné teze o pravdě a lásce je přece jasné, že se od samého začátku jednalo o podvod. Slušní lidé mohou vést různé spory, ale nikdo se neodváží říct „moje zájmy jsou ztělesněním vyšší pravdy a lásky“. Musel by se propadnout studem. Víme přece, že nikdo není majitelem pravdy a lásky. Nebo možná tak Ježíš Kristus. Ale rozhodně ne lokální politik, který byl zvolen prezidentem na základě podvodu a nezdráhal si přilepšovat ze státního.

Mnozí z nás byli fenoménem Havel na určitou dobu uhranuti, ale dnes se Václavu Havlovi a jeho velkohubé propagandě smějeme. To je velice zdravé. Otázkou spíš je, proč se někteří lidé té lži ještě pořád drží. Těch faktorů je celá řada, ale zcela jistě havlismus funguje po způsobu středověkých odpustků. V mém regionu žije místní politik, který zbohatl nepoctivými transakcemi s dotacemi a obecními pozemky. Ten boháč se nyní snaží získat další funkci a prezentovat se jako poctivý člověk. A myslíte, že vrátí, co ukradl? Ani nápad. Zafinancoval stavbu lavičky Václava Havla.

...nikdo se neodváží říct „moje zájmy jsou ztělesněním vyšší pravdy a lásky“. Musel by se propadnout studem.

A jsou tu i další osobnosti, které se část veřejnosti a médií snaží prezentovat jako symboly, a zbytek po nich šlape. Po úmrtí slavné gymnastky Věry Čáslavské zní v českých médiích unisono obdiv nejen k jejím sportovním, ale i morálním kvalitám. Ale opět se objevily zase negativní komentáře i z jejího osobního života. Viz prohlášení sester jejího bývalého manžela Josefa Odložila, kterého zabil syn. Jak tohle chápat, je toto právě doklad správného demokratického směru, kdy se lidé nebojí říct svůj názor, nebo se projevuje trochu i to, že lidé přestávají věřit obecně předkládaným mediálním pravdám?

Další ilustrace toho, že normální lidé mají lepší úsudek než profesionální komentátoři v médiích. Všichni přece víme, že smrt paní Čáslavské není žádnou událostí. Ano, byla před mnoha lety velmi úspěšnou sportovkyní. No a co?! Díky svému jménu pak získala místo v prezidentské kanceláři a další funkce, takže si žila o něco lépe než ostatní. To má být zásluha? Prostě zemřela žena s určitým příběhem a její blízcí jsou smutní. Nic méně, nic více.

Média postupují podle jiného cyklu. Poté, co známý člověk zemře, stane se na pár týdnů celebritou, všude se o něm píše a komentátoři jej opěvují. To se týká Věry Čáslavské stejně jako Michaela Jacksona. Za pár týdnů jméno Čáslavská z veřejné diskuze zmizí stejně jako Michael Jackson z hitparád. Většina lidí to ví, jen pár intelektuálů žijících v bublině se domnívá, že Čáslavská je věčná, a investuje do toho city. Většině na tom ani zbla nezáleží. Většina má pravdu.

Za pár týdnů jméno Čáslavská z veřejné diskuze zmizí stejně jako Michael Jackson z hitparád.

Když už jsme u médií. Jak se v nich vyznat? Když vyjdeme z předpokladu, že každé médium se řídí dle hesla: „koho chleba jíš“, tak jak vyfiltrovat reálnou skutečnost? Jistě, určitá část veřejnosti tohle dělat zcela jistě nebude a nějaké vnější vlivy jim budou úplně jedno. Případně si večer pustí televizní noviny a budou vycházet z předpokladu: „vždyť to říkali v televizi“. Ale co ten zbytek? Pak dochází k trendu, že se nedá věřit vůbec ničemu. S tím pak souvisí skepse, raději volba izolace, nebo naopak radikalizace. Co s tím?

Současná vládní elita sází na to, že ta letargie převládne. Že lidé přestanou chodit k volbám, takže příbuzní a známí stranických funkcionářů převáží. A zatím se jim to daří. Lidé jsou skeptičtí, místy až zoufalí. V rámci své volební kampaně obcházím obci za obcí, zvoním u dveří a bavím se s lidmi o politice. Divila byste se, kolik jich říká: „Volbám jsem už přestal věřit. Už zbývá jen ozbrojená revoluce.“

A co s tím? Lidé potřebují vidět nějaký úspěch. Něco, co jim vrátí naději. Něco, co naváže na Zemanovo vítězství v prezidentských volbách. Pokud by se tak stalo, je možné počítat s obrovskou reakcí. Ta nahromaděná energie odporu vůči současné vládnoucí elitě je nezměrná. Lze si snadno představit, že nové politické hnutí by smetlo současné zavedené strany, získalo ústavní většinu a úplně předělalo veškeré politické instituce. Tedy maďarský scénář. Dokonce bych řekl, že ani nehledáme nového Orbána. Je tu několik osobností s dostatečným potenciálem. Hledáme velmi bohatého člověka ochotného tu novou věc financovat. Ten, kdo se do toho pustí, ten si zajistí klíčový vliv na desítky let.

Lidé potřebují vidět nějaký úspěch. Něco, co jim vrátí naději. Něco, co naváže na Zemanovo vítězství v prezidentských volbách.

Lidé jako například profesor Halík by možná jako prevenci radikalizace viděli větší vzdělanost národa. Navíc upozorňují na to, že například hysterie panující kolem uprchlíků je zbytečná. „Jsem hluboce otřesen stavem české společnosti. Tomu, jak se některým demagogům včetně prezidenta republiky podařilo morálně zkazit klima v naší společnosti,“ uvedl před časem Halík. Jak to vidíte, necháváme na sebe působit názory, které nás morálně kazí, protože nejsme dostatečně vzdělaní?

Pan Halík by měl především řešit vlastní vzdělanost. Je příkladem toho, že když máte přátele v politice a necháte si přidělit profesorský titul, můžete pořád zůstat omezeným primitivem. Copak pan Halík napsal něco, co by stálo za přečtení? Přečetl sám vůbec něco? Obávám se, že běžný středoškolák toho ví víc než tenhle vypečený profesor. Nemá smysl se jeho výroky vůbec zabývat.

Jak říká exministr Vlastimil Tlustý, politika je o naději a emocích. A dá se předpokládat, že nezajímavé a unylé postoje dnes nikoho neosloví. Je tohle i důvod, proč například velmi kontroverzní výrok vicepremiéra Andreje Babiše v souvislosti s koncentračním táborem v Letech, nad kterým se všichni politici napříč politickým spektrem pohoršovali, v tichosti vyšumí a nestane se vůbec nic? Je to jen proto, že Babiš má charisma a zválcuje vše kvalitním marketingem?

Opět se ukázalo, že lidé jsou mnohem rozumnější než politici. Dokážete si představit, že by v nějaké firmě zastavili práci a řešili, jestli někdo ze zaměstnanců nebo manažerů řekl něco nesprávného o táboru v Letech? Politické vůdce opravdu neplatíme za názor na 70 let staré události. To si mohou vyřídit někde u piva a nemusí s tím obtěžovat ostatní.

A jestli má Babiš charisma? Jeho „charisma“ je uměle vytvořené a zaplacené, a takové osobnosti zpravidla nemají dlouhého trvání. Andrej Babiš nemá žádné vlastní myšlenky, žádné vlastní názory, žádné přesvědčení – kromě přesvědčení, že je správné, aby sám sobě přiděloval státní peníze. Dokud se bude zemi dařit, bude se dařit i jemu. Při prvním větším problému se jako politická osobnost zhroutí.

Politické vůdce opravdu neplatíme za názor na 70 let staré události. To si mohou vyřídit někde u piva a nemusí s tím obtěžovat ostatní.

Když jsme vstupovali do Evropské unie, lidé tento krok vítali. Získáváme dotace. Není možné, aby veškeré peníze byly utraceny jen na nesmyslné akce typu rozhledna ve vysokém lese. Navíc se udělala obrovská kampaň v médiích, politici proklamují význam naší sounáležitosti s EU, a přesto důvěra lidí v EU klesá. Co když jsme se soustředili jen na negativní stránku našeho členství v Unii? Anebo je to skutečně tak bezperspektivní podnik, kdy jsou úředníci natolik zaujati vlastní byrokracií, že opravdu není reálné věřit v efektivní reformy?

Když srovnáte země, které dostávají dotace, a země, které je nedostávají, všimnete si, že příjemců dotací se drží chudoba, zatímco ti, kdo se musí bez dotací obejít, ti postupně bohatnou. To není náhoda. Je to princip, kterému rozuměli už naši pradědečkové, když říkali, že jediná cesta k bohatství je poctivá práce.

Chceme-li porozumět tomu, proč jsou dotace tak nesmírně škodlivé, musíme si uvědomit, že to nejcennější, co naše země má, jsou lidé a lidská práce. Když lidé tráví většinu času něčím užitečným, pak země bohatne. Když lidé tráví většinu času papírováním a vykazováním, pak země chudne. K tomu ještě připočtěte, že dotace mění lidské povahy. Když si člověk jednou zvykne na dotace a odnaučí se poctivé práci, dříve či později se začne plazit před tím, kdo mu dotaci přiděluje, ztratí zábrany a přijde o morálku. I toho jsme svědky. Konec konců, všimněte si, že všechno, co se v téhle zemi povedlo, proběhlo ještě před tím, než jsme začali čerpat dotace – výstavba dálniční sítě, odsíření elektráren a další. Kdyby nějaký nepřítel bombardoval Prahu, byli bychom mu vděční za to, že vynaložil tolik peněz na bomby? S dotacemi je to úplně stejné.

A jestli je možná EU reformovat? EU se může změnit k lepšímu tak, že vlády členských států budou ignorovat veškeré pokyny z Bruselu a Berlína a navzájem se dohodnou na něčem, co bude fungovat. Je lhostejné, zda tomu chceme říkat reforma nebo rozbití Unie.

EU se může změnit k lepšímu tak, že vlády členských států budou ignorovat veškeré pokyny z Bruselu a Berlína a navzájem se dohodnou na něčem, co bude fungovat.

Politické strany jako TOP 09 nebo i lidovci, které varují před Ruskem a jeho snahou dostat nás jako „blízké zahraničí“ do sféry svého vlivu, se propadají ve volebních průzkumech. Zpráva BIS upozorňuje na ruské agenty a jejich mimořádnou aktivitu. Připomínáme si často rok 1968, a přesto jen 15 procent lidí považuje Rusko za hrozbu. Čím to je? 

Narážíme na obecnější problém. Příslušníci vládnoucí elity se na svých ministerstvech, univerzitách a kavárnách tak dlouho ujišťovali, že obyčejní lidé nedokážou pochopit jejich genialitu, až opravdu uvěřili, že obyčejný český člověk je hloupý a že je možné mu nabulíkovat cokoliv. Jenže ono to nefunguje. Pokus odvést pozornost od vlastních selhání tím, že si vymyslí umělého strašáka Rusko, ten pokus nezafungoval. Těm pohádkám o Putinových agentech snad nevěří ani ti, kdo je vyprávějí. Zpráva BIS je spíše výpovědí o tom, že tajná služba vydává na politickou objednávku naprosto nesmyslné zprávy. Což otevírá otázku, zda takové organizaci můžeme důvěřovat, že zajistí naši bezpečnost.

I ČSSD postupně mění rétoriku. Před rokem bychom si asi těžko dokázali představit, že by premiér Bohuslav Sobotka hovořil způsobem, že začleňování velkého počtu muslimů u nás nechceme, a připouštěl problémy, které s přijímáním uprchlíků mohou nastat. Pokud jde o reakci ve smyslu, že nelze dlouhodobě dělat politiku proti názorům občanů, pak kde se vzal v České společnosti vlastně až takový odpor k migrační krizi, když tu máme minimum muslimů?

Nejde o momentální počet muslimů, ale o rychlost změny. Ještě před třemi lety nebyla v zemi jediná kebabárna, teď jich jsou stovky. Donedávna nebylo možné narazit na islámský fundamentalistický šátek hidžáb, dnes je potkáváme téměř na každém kroku v centrech velkých měst a stále častěji i v menších městech. Objevují se zcela zahalené ženy. Otevírají se nové a nové mešity, mění se obsah výuky na školách, vznikla první oblast, která už je fakticky islámská a Čech se v ní cítí jako nevítaný cizinec. Současná změna probíhá srovnatelnou rychlostí jako ta po roce 1989.

Média se nás snaží přesvědčit, že se vlastně nic neděje, ale lidé tomu přestávají věřit. Zase jsme u toho, že elity neuvěřitelně podceňují inteligenci obyčejných lidí. Většina obyvatel ví, co se děje. Naopak, nepřeceňoval bych význam toho, že pánové Sobotka a Babiš vydají před volbami nějaké prohlášení. Na jejich skutečné politice to nemění nic.

Nejde o momentální počet muslimů, ale o rychlost změny. Ještě před třemi lety nebyla v zemi jediná kebabárna, teď jich jsou stovky...

Zkusme vyjít z myšlenky, že rozpolcená společnost je vlastně normální, protože každý má přeci svůj vlastní názor. Jenže kompromisní názory jsou pro veřejnost nezajímavé. Co když se věci zvrhnou a skutečně budou vítězit zcela radikální a extremistické názory? Co udělat, aby vše opravdu neskončilo potoky krve? 

Ty potoky krve, které zmiňujete, ty hrozí tam, kde je zablokována možnost diskuze a vyjednávání. V ideálním případě by si sedli ke stolu multikulturalisté a vlastenci a dohodli nějaký kompromis. Jenže dnešní elity nejsou ochotny a nejspíš ani schopny diskutovat. Nabízí jen zastrašování obyvatel a trestání nesouhlasu. To musí nutně vést k tomu, že občané se rozdělí – jedni se nechají zastrašit, druzí se přikloní ke krajním stanoviskům a pokusí se vyřešit situaci násilně.

Pokud v téhle zemi vyroste skutečné neonacistické hnutí, ponesou plnou odpovědnost lidé jako Sobotka nebo Dienstbier, protože obyvatele tlačí do situace, kdy jim zbývá jen máloco jiného. Obávám se dokonce, že jejich cílem je, aby takové hnutí vzniklo. A stejnou míru odpovědnosti nesou lidé jako Fiala a Kalousek – měli být opozicí, jsou za to placeni daňovými poplatníky, jenže se spojili s vládní elitou proti lidem.

Panstvo má dnes pocit, že jim v jejich luxusních čtvrtích nemůže nic hrozit, ale v tom se mohou snadno přepočítat.

Pořád ale platí, že existují i horší scénáře než krvavý výbuch násilného nacionalismu. Pokud by se naplnily záměry současné vládnoucí elity, byla by na konci hořící země drancovaná bandami podobnými Islámskému státu. Panstvo má dnes pocit, že jim v jejich luxusních čtvrtích nemůže nic hrozit, ale v tom se mohou snadno přepočítat.

Publikováno 8. 9. 2016 na www.parlamentnilisty.cz


 

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál