Glosy za červenec 2020
31. 7. 2020
Je o mě známo, že jsem skeptickým k teoriím o tom, že vakcina proti covidu by měla obsahovat tajný čip apod. Nicméně je tu ještě další riziko. Pokud bude k dispozici během příštího roku, pak to bude nejrychleji vyvinutá vakcína v dějinách – s velmi vysokou pravděpodobností, že testování bylo odfláknuto.
A jak si může přečíst každý, kdo věnuje nějaký čas brouzdání na Google Scholar, u některých virů platí, že nízká hladina protilátky způsobuje těžší průběh nemoci, než být úplně bez protilátek.
A důvěřovat současné byrokracii, že farmaceutické koncerny ohlídá, to mi připadá poněkud naivní.
Prostě, s očkováním je to jako s čímkoliv jiným. Nejbezpečnější je nebýt ani pro očkování ani proti očkování, ale používat mozek. Shánět si informace a porovnávat rizika.
30. 7. 2020
Nová Rabyně na Slapech. Nádherné koupání, poloprázdné pláže, všechno hezky upravené, grilované dobroty za 120 korun.
Člověku přijde líto, že něco tak senzačního se tak málo využívá a že se místo toho davy hrnou do ciziny.
Možná budeme muset počkat, až z toho nějaký hipster udělá nóbl akci, získá pro to pár korporátních kapitánů a ovce se budou hrnout na Slapy (kde je to ovšem vyjde tak na 5000 na den, protože si budou muset pořídit speciální obleček a nakoupit všechny hipsterské služby, jinak by to nebylo ono).
Nebuď ovce! Využívej dobré české věci, dokud jsou dostupné.
29. 7. 2020
Na parlamentkách:
Především to potvrzuje, jak obrovský problém představuje současné složení rady vlády pro rovnost žen a mužů. To těleso bylo původně zřízeno, aby tam diskutovali nezávislí experti. Ale bylo uneseno extrémními feministkami. Dnes tam působí to nejšílenější, co lze mezi feministkami najít, v některých případech bychom snad mohli mluvit o mentálně postižených kreaturách. Jiné hlasy vůbec nejsou připuštěny k diskusi. Nejsou tam připuštěni ani skuteční experti, kteří by opravdu zkoumali rodinný život, mužské a ženské vztahy chování, jejich vztahy a tak dále.
A toto vyšinuté extrémistické těleso fakticky samo určuje vládní politiku, a vyvíjí nátlak na Andreje Babiše. Podvod s Istanbulskou úmluvou, o který se pokusili, je jen jednou z jejich aktivit. Na jedné straně je jasné, že to nebyl nápad pana premiéra. Na druhou stranu je jeho výhradní odpovědnost, že tam takové lidi dosud trpí.
Rozhovor pro Parlamentní listy
29. 7. 2020
Lovci grantů zjišťují, že měření inteligence prý znevýhodňuje Romy. Tak se asi přestane měřit.
Kdyby jim nezáleželo na grantech, ale chtěli Romům opravdu pomoci, položili by úplně jiné otázky:
– jak je to s jejich mozkovou výkonností doopravdy,
– jaké jsou možnosti zlepšení,
– jak optimálně využít těch možností, které mají.
Ono se to ostatně týká každého. Já taky nemám IQ 160. Ale místo fňukání řeším, jak maximálně využít kapacitu svého mozku. Mám ale to štěstí, že na mě necizopasí lovci grantů.
Info.cz: Vědci zkoumají výsledky romských školáků v testech inteligence
29. 7. 2020
Tak korporace Google (vlastník Youtube) nejen, že se v České republice vyhýbá placení daní a úkoluje vládu, ale nejnověji také chce rozhodovat o složení krajských zastupitelstev. Kdo ve volbách nemá uspět (třeba tím, že bych chtěl korporace danit), tomu před volbami zruší profily a kanály. Už se ani nenamáhají přetvařovat.
V tuto chvíli nemůžeme dělat nic jiného než skřípat zuby. Ale je naprosto absurdní tvrdit, že členství v KSČ bylo něčím amorálnějším než práce pro Google Corporation či podobné organizace. Nebylo.
28. 7. 2020
Případ Redbull je zajímavý test toho, v jakém stavu je současný politický systém. Majitelé této rakouské rodinné firmy odvolali manažery americké pobočky za to, že ti manažeři podpořili Black Lives Matter. Je-li systém dosud při síle, pak bude následovat prohlášení Redbullu za rasistický nápoj. Velké řetězce ho přestanou prodávat, velké televizní stanice a sociální sítě přestanou zveřejňovat reklamu. Firma skončí, resp. zmenší se na zlomek původní velikosti. To se nemusí stát hned. Po pár týdnech klidu se stane, že nějaký aktivista bude hledat novou záminku k protestům a rozběhne kampaň.
Nebo to Redbullu projde, a to pak znamená, že systém ztrácí na síle.
Tak to se dobře dívejte. Do Vánoc budeme vědět, jak to je.
Můj odhad je, že vzpoura Redbullu byla předčasná, a že značka zmizí z trhu. Nebo minimálně bude nucena k veřejnému pokání masivnímu výpalnému.
27. 7. 2020
Protože proti potravinové soběstačnosti neexistují žádné racionální argumenty, vytáhli zastánci korporátních dovozů fotografie prázdných prodejen, které ovšem zjevně nepocházejí z předlistopadového Československa (nebo aspoň nepocházejí z běžných prodejen). Jednu ukázku přikládám. Moc to ale nefunguje, protože je ještě naživu hodně pamětníků.
Navrhuji pádnější argument. V dobách potravinové soběstačnosti vážil podvyživený Hampl necelých 70 kilo, teď má 105, tedy nárůst o celou polovinu. Není to snad jednoznačný důkaz zlepšení?
27. 7. 2020
Z dopisů čtenářů.
27. 7. 2020
Istanbulská úmluva (o odstranění posledních zbytků maskulinity mezi původním evropským obyvatelstvem) byla stažena z dnešního programu jednání vlády! Zdeněk Chytra, jediný aktivista s nulovým rozpočtem, porazil feministické organizace se stomilionovými rozpočty a neomezeným vlivem na média! Prozatím, protože ty nestvůrné organizace to za pár týdnů zkusí znova.
Děkuju všem, kdo Zdeňka podpořili. Pokud mu chcete poděkovat osobně, přijeďte na Vlastenecké setkání do Příčov, kde Zdeněk bude mluvit v panelu o rodině a výchově.
Já jsem teď za pitomce v babišovských skupinách, kde lidé nevěří, že by jejich hrdina mohl Istanbul podpořit. Ale je to lepší, než kdyby ta zrůdnost prošla.
26. 7. 2020
Vypadá to, že se Andrej Babiš nechal zlomit. 🙁
26. 7. 2020
Svědectví Jany Bobošíkové
Televizní krize odhalovala charaktery jedněch a měnila lidské osudy druhých. Otevírám po třetí svou knihu „Nebudu mlčet“, abych si spolu s Vámi připomněla, jak dramaticky do života některých lidí zasáhla.
Takže:
Existuje něco, zač by se měli protagonisté té události do své smrti stydět a já věřím, že se opravdu stydí.
Jiří Hodač měl policejní ochranku, kterou mu přidělil ministr vnitra, neboť vyhodnotil, že je opravdu ohrožen. Ten den měl jít Jiří Hodač do parlamentu. Jenže tam nepřišel, a tak mi manžel zavolal, abych se šla podívat k němu domů do Vršovic, protože jsem shodou okolností byla nedaleko jeho bydliště, ve střižně. Tak jsem se tam vydala. Přede dveřmi jeho bytu stáli policisté a jeden z nich říkal, že z bytu slyší takové divné sténání, ale že se bojí vyrazit dveře, protože k tomu musí dát souhlas majitel bytu, jinak budou muset všechny vzniklé škody zaplatit. Vedle policisty stála příbuzná Jiřího Hodače, celá nešťastná, protože neměla klíče a také se bála dát k vyražení pokyn. Tak jsem ten pokyn dala sama.
„Pánové, vyrazte ty dveře na moji odpovědnost!“ A okamžitě jsem vyťukala na mobilu číslo záchranné služby a zavolala sanitku.
Když dveře povolily, uviděli jsme ležet na zemi Jiřího Hodače v zoufalém stavu. Všichni jsme k němu běželi a naštěstí i záchranka přijela okamžitě. Shodou okolností právě sloužil spolužák mého bratrance, jediný člověk, kterého na záchrance znám. Jiřího Hodače rychle stabilizoval. V tom okamžiku mi zavolal jiný můj známý lékař s tím, že se právě vrátil z dovolené a jestli něco nepotřebuji. Řekla jsem, že ještě nevím, ale ozvu se. Mezitím naložili Jiřího Hodače do sanitky, lékař ze záchranky mi řekl, že kdyby přijeli o chvíli později, dopadlo by to tragicky a odjeli. Když se posléze v parlamentu mluvilo o jeho stavu jako o diplomatické chorobě, jistě si každý dovede představit, jak mnou cloumal vztek.
Mezitím mi můj známý ze záchranky volal, že vůbec neví, co má dělat. Že Jiřího Hodače nepřijali v nemocnici v Obloukové, že ho nepřijali na Karláku, na Vinohradech… Prostě ho nepřijali nikde, ač to dneska všichni svorně popírají. V České televizi ve stejnou chvíli hráli písničku Táhněte do háje a Václav Havel, který má v této zemi nejlepší zdravotní péči, se tam promenoval v klopě s mašlí až na zem (mimochodem, červenobílou vzbouřeneckou bikoloru nosila i paní Dagmar) a dovolil si plivat na Jiřího Hodače, jemuž tento stát tu nejzákladnější zdravotní péči odepřel.
Tak jsem rychle volala onomu lékaři, který se mi před chvílí ozval. Ten ho přijal k sobě do motolské nemocnice a Jiří Hodač přežil.
Ovšem celá příhoda má velmi trpkou pointu. Po půl roce tohoto lékaře vyhodili, protože by prý za tento svůj čin v kolektivu neobstál. Oznámil mi to ředitel této nemocnice. Tímto oznámením jenom uvedl svou žádost, zda bych mu nemohla pomoci stát se ministrem zdravotnictví. Takhle silně jsem si ještě nikdy na lidský hnus nesáhla, a viníci této události jsou dodnes nepotrestaní.
25. 7. 2020
A na sobotní večer veselá tématická písnička – k blížícímu se “prajdu”.
25. 7. 2020
Jestli hledáte někoho, kdo celý život jen poslouchal rozkazy z ciziny, a kdo to bude dělat i nadále, potom je Petr Pavel optimální prezidentská volba. Jen bych pak funkci prezidenta přejmenoval na “říšský protektor”.
25. 7. 2020
Něco pro ekonomy. Představte si dvě země, Alfánii a Betánii. Obě země jsou stejné, až na jeden rozdíl.
V Alfánii jsou podniky řízeny mizerně. Jejich produkce jen tak tak stačí na pokrytí domácí poptávky. Zaměstnanci se věnují skutečné práci tak tři hodiny denně. Většinu energie věnují budování nemovitostí, které pak zůstávají ve vlastnictví občanů země. Zbývající energii věnují malým neregistrovaným výrobám.
V Betánii jsou podniky řízeny vysoce profesionálně a dosahují maximální efektivity. Zaměstnanci pracují 12 hodin denně a vracejí se z práce tak zničení, že jim nezbývá energie ani na opravy svých nemovitostí, natož na budování něčeho nového. Většina produkce je vyvážena do ciziny. Veškeré zisky jsou vyváženy do ciziny.
Která z těch zemí bohatne a která chudne? Je rozumné privatizovat státní podniky?
24. 7. 2020
Martin Konvička na Svobodném radiu o Věře Jourové:
Uvědomme si, co je to za osobu. Úřednice z malého města. Měla problémy se zákonem. Přimkla se k politické straně ANO. A dostala obrovskou šanci v Evropské komisi. Všimněte si, že než se stala tou evropskou komisařkou, tak jsme od ní nečetli jediný novinový článek, knihu, veřejné vystoupení. Nevíme, co si ta osoba myslela o daních. Nevíme jak smýšlela o národní a mezinárodní politice, o ochraně památek, o sportu… vůbec o ničem. V normálních dobách to bývalo tak, že člověk, který se dostal takhle vysoko, byl už nějakým způsobem známý. Měl už něco za sebou. Ať už ve své původní profesi jako vědec, spisovatel, novinář, podnikatel nebo třeba komentátor dění. Něco za ním bylo. O Jourové vlastně nevíme skoro nic. Víme, že její otec byl konfident StB a víme, že ona sama byla ve vazbě kvůli nějakým nejasnostem ohledně dotací. Byla na dně, vytáhli ji nahoru, dostala obrovskou šanci a udělá naprosto všechno pro to, aby si ji udržela. Tohle nám vládne? Nemám nic proti tomu, aby člověk, který se dostane do basy, dostal další šanci. Ale nevíme o tom, že by mezidobí mezi vězením napsala knihu, udělala přednáškové turné, tam vysvětlila své názory atd. Z nuly v průseru se rovnou stala jednou ze zdánlivě nejmocnějších osob – jedna z nejstrašnějších fašistických cenzorek tohoto kontinentu. Uvědomme si, že žijeme v uskupení, kde vládnou nevýrazné kariéristické nuly (v případě, že byla nevinná) nebo dokonce kriminální kariéristické nuly (v případě, že byla vinná).
Rozhovor Martina Konvičky s Vladimírem Kapalem
24. 7. 2020
Tak jsem si vzpomněl, jak – před lety – jeden aktivista Svobodných demonstroval svou nezávislost a odpor vůči státnímu teroru tím, že zaparkoval na místě pro invalidu a vytahoval se s tím na facebooku. Nic to samozřejmě nepřipomíná.
24. 7. 2020
O vazalství se většinou mluví v negativním významu. Co by ale za to dnes Řekové dali, kdyby byli americkým nebo německým vazalem.
Byla by tím omezena jejich samostatnost, stálo by je to peníze, vyplývaly by z toho povinnosti, ale v případě tureckého útoku by mohli počítat s podporou nejsilnější armády světa nebo aspoň finanční podporou jednoho z nejbohatších evropských států.
Jenže „spojenectví“, jak je praktikováno v současném západním světě znamená něco úplně jiného. Silnější stát svého slabšího „spojence“ vysaje, zničí a předhodí k drancování komukoliv dalšímu, kdo má zájem.
Otázka týdne: Proč nemají USA vazaly? A proč je nikdy nebudou mít?
24. 7. 2020
V minulé otázce týdne jsem se ještě věnoval vztahu ke starému režimu:
Co dnešním pokrokovým globalistům na husákovském režimu vadí?
Úkolování z Moskvy? Nikoliv. Každý z nich vám perfektně zdůvodní, proč si obyvatelé českých zemí nemohou vládnout sami, a proč potřebují protektorát Bruselu, Berlína, nebo Washingtonu.
Cenzura? Nikoliv, tu podporují.
Vyhazování z práce či zavírání za nepohodlné názory? Kdepak, to se jim naopak velmi líbí.
Husákovský režim se v jejich očích provinil něčím úplně jiným. Ekonomickou soběstačností. Ethosem péče o běžné pracující. Malými sociálními rozdíly. Dostupností bytů. Skvělou úrovní školství a z dnešního pohledu neuvěřitelně vysokou úrovní technických schopností. Pěstováním národní hrdost. Podporou tradiční rodiny.
„Listopad 1989 byl odmítnutím a koncem myšlenky národního státu,“ napsal Bob Kartous.
23. 7. 2020
Tak co, pánové po padesátce? Nevytvoříme také nějakou přílohu o tom, jak nás neustále obtěžují 20leté prsaté dívky, dožadují se sexu a ještě nám sahají do rozkroku? Deník N by byl za takové téma určitě vděčný.
23. 7. 2020
Po tom, co vyjednal premiér Babiš na právě skončeném summitu, některé ekonomické otázky úplně ztratily význam. Třeba všechno, co se týká rozpočtového deficitu. Dluh, který byl České republice administrativně přidělen, je tak obrovský, že už je úplně lhostejné, kolik peněz k tomu ještě rozhází česká vláda.
Místo toho se vynořují úplně nové okruhy problémů:
a) Co nejhladší vyhlášení státního bankrotu. Neexistuje žádný jiný způsob, jak se těch dluhů zbavit.
b) Jak co nejvíce zmírnit dopady státního bankrotu na vlastní občany.
c) Otázka vyvlastňování zahraničních majetků. Česká hospodářská politika bude nově schvalována v Berlíně, takže je prakticky jisté, že Němci zopakují velmi úspěšnou řeckou cestu. To znamená, že nás přinutí privatizovat státní vlastnictví německým firmám za symbolickou hodnotu. A je toho ještě dost – elektrárny, silnice, povodí, lesy…To bude zapotřebí dříve či později napravit.
To jen z toho, co mě napadlo v první chvíli. Těch otázek je celá řada. Tak schválně, kolik se teď najde ekonomů schopných se do něčeho takového pustit. Moje prognóza je, že budou tyhle skutečné problémy ignorovat a nadále produkovat spisy o výhodách vyrovnaného státního hospodaření.
22. 7. 2020
Minulý týden jsem byl na vyšetření. Srdce perfektní. Plíce perfektní. Jestli je někdo, kdo se nemusí Covidu bát až tolik, pak to jsem já.
Až na to, že nechci být tím bezpříznakovým nakaženým, kterému sice není ani trochu špatně, ale který nakazí další lidi, co musí strávit týdny na jednotce intenzivní péče a bude se jim špatně dýchat do konce života. Nebo možná dokonce umřou.
Snažím se tedy najít rozumný kompromis mezi opatrným chováním a tím, že potřebuju normálně žít. V ideálním světě by takové kompromisy organizovala vláda, jenže její pokyny se ukazují jako naprosto zmatené a iracionální. Na jaře to bylo ospravedlnitelné, protože o novém viru nebylo známo dost. V tuto chvíli to už ospravedlnitelné není.
Je tedy nakonec na každém, aby použil svůj mozek a zvážil, kdy je to v pohodě, kdy si sednout o kus dál, kdy si nasadit roušku nebo respirátor atd.
Naprosto rozumím tomu, že pro někoho je nošení roušky obtížné třeba ze specifických zdravotních důvodů. Mrzí mě ale, kolik se našlo bezohledných lidí (i mezi vlastenci), podle kterých vlastně nevadí, když se udusí staří, jinak nemocní atd. A co hůř, kolik z nich se dokázalo navzájem ujistit, že tím hulvátstvím a bezohledností vlastně „hájí svobodu“, „odhalují spiknutí“ atd. A co úplně nejhůře, že se našli lidé, co je v tom utvrzují, aby se tak stali snadno celebritami nebo dostali víc lajků na nějaké sociální síti. Mnozí z nich jsou v jiných ohledech fajn lidé. Musíme s nimi mít trpělivost. A neztrácejme čas hádkami s nimi. Neexistuje žádný argument, který by s nimi mohl pohnout – dokud nebude jejich blízký na JIPce zápasit o život.
Jo, a to tričko je z nové série Dixigear.cz
19. 7. 2020
K intenzivnímu kontaktu s islámskou civilizací patří i to, že neexistuje nic, co by se stalo “jednou.” Jakmile nějaká věc projde, je jisté, že se bude opakovat a je jisté že se stane běžně akceptovanou součástí života. Dokonce tomu bude tak, že kritici toho jevu budou vystavováni šikaně, trestnímu stíhání atd.
Když ve Francii prošlo zničení pár kostelů, ničí se další jako součást každodenního života. Když prošlo první podpálení velké katedrály (před více dvěma lety), budou podpalovány další a další.
Z toho pohledu není vůbec dobré, že máme už dva případy, kdy si migrant dojel znásilnit českou ženu. V jednom případě ho soud osvobodil, z druhého vyšel se symbolickým trestem, proti kterému se ještě odvolal.
18. 7. 2020
V dnešní poznámce se vracím k diskuzi s jedním nadšeným eurosvazákem, jinak redaktorem Seznamu:
Zajímavější než jednotlivé repliky je to, že debatě věnoval několik hodin a nepoložil během ní ani jedinou otázku! Kde je zvědavost? A co horšího. Kolik nového může přinést novinář, který všechno ví předem? Americká psycholožka Jean Twenge tvrdí, že tendence k takovému jednání souvisí s tím, že rychle přibývá narcisistních rysů (člověk je tak nadšen vlastní skvělostí, že nezbývá prostor pro pochybování).
17. 7. 2020
V rozhovoru s Vladimírem Kapalem na Svobodném radiu se ještě vracíme k událostem v USA:
Na straně rabujících stáli guvernéři, místní velitelé policie, velké právní kanceláře, univerzity i hollywoodské hvězdy. Nemůžeme si to představovat tak, že by v amerických městech řádily nějaké bandy, proti kterým by se dalo celkem snadno zasáhnout. Na straně rabujících byla většina státní správy, největší korporace a místy bylo vidět, že ani s loajalitou bezpečnostních sil to nebylo tak úplně jednoznačné. Sami velitelé nevěděli, ke komu se přiklonit. Báli se, že se do něčeho zamotají.
Ono se pak dobře rabuje, když výtržník ví, že se proti němu policisté neodváží zasáhnout. I kdyby náhodou zatčen byl, tak nebude souzen, ale do druhého dne ho zase pustí a bude pokračovat v demolování města. Ví, že na jeho straně jsou velká média. Ví, že na jeho straně jsou velké univerzity.
Celá vrstva těch opravdu nejbohatších stojí na straně chaosu, zapalování domů, ničení aut… a v poslední době už i zabíjení.
16. 7. 2020
Na parlamentkách:
Husákovský režim nebyl výsledkem něčího záměru, ale spíš náhody a spontánní souhry mnoha faktorů. Nebyli to komunističtí plánovači, ale obyčejní pracující lidé, kdo svým postupným tlakem přiměli režim, aby omezil diktátorské praktiky, začal obyvatelům dopřávat více svobody a zajistil jim slušnou životní úroveň. Klíčovou roli v tom hrály neformální vazby a známosti. Režim toleroval obrovský šedý trh a ředitelé státních podniků se postupně naučili domlouvat se přímo, bez zapojení centrálních plánovacích orgánů. Velmi pragmaticky se využívalo to, co komunisté zdědili po předchozím režimu, v podstatě ještě masarykovském. To je něco, co už nejde napodobit.
16. 7. 2020
Martin Gust: Kulturní válka pokračuje.
Profesorka usnula při besedě o rasismu. Studenti žádají vyhazov!
Profesorka newyorské univerzity má průšvih – usnula během Zoomove videokonference o palčivých otázkách rasismu a studenti teď požadují její vyhazov.
Kromě toho má na starosti univerzitní divadlo a zřejmě někdy někomu nedala roli, protože na ni byl tlustej.
Dáma se hájí, že nespala, ale koukala do poznamek a debatu sledovala “celou duší a srdcem.”
A časopis, který kdysi dávno patřil k pokladům, vzácně propašovaným ze svobodného světa, tomu zcela vážně věnuje článek.
Musim říct, že úplně takhle jsem si to 21.století nepředstavoval.
Hamplův komentář: No a co mají ti studenti dělat?
Profesorům je vesměs pod 40, takže místo hned tak neuvolní. Nějaká nová místa vznikají, ale ne tolik, aby to stačilo pro všechny absolventy. Zkuste si to představit. Od malička jste byl vychováván v tom, že jste výjimečnou osobností (nejspíš tedy trpíte nějakou formou narcisistní poruchy) a teď zjišťujete, že svět odmítá vaši výjimečnost respektovat. Co vám zbývá jiného než vyšťouchnout jakýmkoliv způsobem toho, kdo vám překáží?
Stejný trend je vidět i na českých vysokých školách. Nejagresivnější neomarxisté nejsou mezi studenty, nýbrž mezi doktorandy. Tedy mezi těmi, kdo budou během 2 – 3 let potřebovat řádné učitelské místo.
Asi nepřekvapí, že útok směřuje proti docentce divadelní vědy. Stejně dobře by to mohl být gender, studia neziskového sektoru nebo antropologie komiksu.
15. 7. 2020
Hillary Clintonová šla do voleb se sloganem “Stronger together”. Petr Pavel rozbíhá svou kampaň s heslem “Spolu silnější.”
To je tak, když existuje jedna globální centrála, jeden rozpočet, jedno řízení reklamních agentur. Microsoft a McDonald taky mají všude stejné slogany.
15. 7. 2020
V sobotu se chystám do Únětického pivovaru na slavnostní znovuotevření. Kdo se chcete potkat, popít, podebatovat.. stavte se taky.
Oslavy 9. výročí znovuotevření pivovaru
15. 7. 2020
Někdy v roce 2003 jsem měl možnost strávit víkend na Orlíku, v zařízení, kam za starého režimu jezdili Štrougal, Jakeš a další. To zařízení ještě pořád funguje, ale – žel – prošlo rekonstrukcí, takže o starých časech příliš nevypovídá.
Jedna věc, které jsem si tehdy všimnul, byl neobyčejný nevkus (třeba barokně působící štukování přetažené přes panelové stropy). Ale člověka také zarazila ta relativní skromnost. Každý úspěšný melouchář si tehdy mohl vybudovat srovnatelný luxus jako největší pohlaváři.
Samozřejmě, že členové UV KSČ mohli vzít mnohem víc státních peněz a vybudovat něco mnohem luxusnějšího (jak se to dělá dnes), ale prostě to neměli zapotřebí. Chtěli něco pohodlného, ale neviděli žádný důvod, proč by se měli cíleně odlišovat od nižších vrstev. Etika držitelů moci zněla: jsme jako obyčejní pracující. Chceme se od nich lišit co nejméně.
Dnes žijeme v režimu, kde etika držitelů velkých peněz a velké moci naopak říká: Chceme se co nejvíce odlišovat od obyčejných pracujících. Ve všech oblastech života. Každou minutu musíme demonstrovat, že nejsme jako oni.
Kdybychom se v téhle jediné věci vrátili před Listopad, žilo by se mnohem lépe. Všem.
14. 7. 2020
Z květnového rozhovoru:
“Pamatujete, jak jsme se smáli Jakešovi? V porovnání s příslušníky současných elit by byl bystrým analytikem.”
Ale ono je těch věcí, které jsme si ani nedokázali představit, mnohem víc.
Pro Parlamentní listy o dalším trapase BIS
14. 7. 2020
Počínaje dnešním dnem jsem zase rozběhl webovou stránku, kde najdete informace o setkáních, koncertech, besedách a dalších akcích, které se mainstream snaží blokovat.
Pokud zjistíte, že tam nějaká akce chybí, napište mi. Doplním obratem.
Co se týče koronaviru. Po posledních týdnech se zdá, že není možné spoléhat se na vládu, její pokyny jsou příliš iracionální. Je na inteligenci každého člověka, aby si sledoval, v jaké fázi epidemie je, jaké riziko představuje účast na akci, jestli si má vzít roušku, do jaké míry se vyhýbat skrumážím. Nepřebírám za to žádnou odpovědnost.
14. 7. 2020
Vlastně by bylo správnější slavit státní svátek dnes, kdy si můžeme připomínat slavné vítězství, než 6. července, kdy byl umučen nejvýznamnější český světec. Pokud si můžeme vybrat, je lepší být vítězem než mučedníkem.
Norbert Naxera: Dnes je výročí nejslavnější vítězné bitvy českých dějin. Dne 14. 7. 1420 porazil Jan Žižka s malým oddílem Táboritů křižáky na hoře Vítkov (Žižkov) a další útok křižáků odrazili Pražané na Špitálském poli (Karlín). Husité vyhráli nad mnohonásobnou přesilou Němců a Maďarů a ubránili svobodu vyznání a národní nezávislost. Dnešní politici a média to nepřipomínají ti by chtěli, aby se na dobu na dobu, kdy Češi byli silným hrdým a suverénním národem raději zapomnělo. Připomeňme si to proto alespoň my vlastenci.
12. 7. 2020
Co když se ukáže, že tržní hodnota práce obyvatelstva českých zemí na globálním trhu je nižší než náklady na jeho stravování, bydlení a další nutné věci? Vypneme národ jako produkt s nedostatečnou marží?
Petr Hampl: O potravinách a volném trhu
13. 7. 2020
Ekonomika založená na vysoké přidané hodnotě je mantra sluníčkářské ekonomie. Je to přístup, který by se dal shrnout přibližně následovně. Je skvělé, že máme právo být zapojeni do globálního systému, kde zisky směřují k horním pěti procentům a ostatním se daří hůře a hůře. Když ale budeme sloužit horlivěji a budeme globálnímu panstvu o něco užitečnější než ostatní, dostaneme se na čas do horní části pyramidy, takže ostatní národy budou zničeny o něco dříve. Není to skvělé?
Celé národy se tak zapojují do soutěže, ve které z principu není možné vyhrát. Je to jen zoufalý závod o to, jestli ostatní klesnou dolů dříve (budou vytvářet nižší přidanou hodnotu). Asi jako, když medvěd grizzly honí skupinu turistů. Jste zachráněn ve chvíli, kdy grizzly chytí vašeho pomalejšího kamaráda a začíná ho požírat. Jenže tady máme grizzlyho, který se nenasytí nikdy. Neexistuje žádná míra zisku, kdy by korporátní centrála oznámila: tohle už stačí, víc nepotřebujeme.
Petr Hampl: K čertu s vysokou přidanou hodnotou!
13. 7. 2020
Dudovo vítězství je samozřejmě skvělá zpráva. Nicméně jeho těsnost ukazuje, že polská společnosti – na rozdíl od maďarské – dosud kopíruje sebedestruktivní vývoj západní civilizace. Zvlášť, když uvážíme velmi slušnou hospodářskou situace. Za krize by Duda nejspíš neobhájil.
Polská vláda ještě nezasáhla proti nadnárodním neziskovkám. Největší síť rádií a velký deník Gazeta Wyborcza jsou ve vlastnictví Sorosových fondů. Univerzity jsou korumpovány zahraničního granty. A existují celé velké vrstvy obyvatel (zvláště mladých), které se cítí být součástí globálního světa a svou rodnou zemi berou jenom jako prostor k vydrancování.
Další směřování Polska je nadále otevřeno. Doufejme, že nyní bude vláda postupovat rázněji.
13. 7. 2020
Chystáte se zachraňovat planetu sázením stromů? Tak si přečtěte, co k tomu říká ne aktivista, ale skutečný biolog. , “…existuje vysoké riziko toho, že dojde nejen k plýtvání veřejnými penězi, ale také k uvolnění většího množství uhlíku do atmosféry a ztrátě biologické rozmanitosti.“ A není jediný, vypadá to, že v oboru je shoda.
Vlastně by to nemělo překvapovat, protože to bývá pokaždé stejné. Když lidé pečují o svůj zemi nebo svůj kraj, vede to ke skvělým výsledkům. Když řeší obrovské nepřehledné celky typu celé planety, končí to zpravidla katastrofou.
A k roli vlády. Rolí vlády má být chránit rozmanitost. To znamená dávat pozor, aby nic nevyrostlo tak, že to udusí všechno ostatní nebo že to totálně převládne. To z principu nemohou řešit ani jednotlivci ani dobrovolná sdružení. Naopak rolí vlády není a nemůže být rolí vlády všechno řídit: lidi, podniky, stromy, zvířata. To žádná vláda na světě neumí dobře a umět nemůže. Ani dobře naplánovat hospodářství ani dobře naplánovat krajinu.
Ekolist.cz: Kvůli nepromyšlenému sázení stromů mohou umírat cenné lesy
12. 7. 2020
Co když se ukáže, že tržní hodnota práce obyvatelstva českých zemí na globálním trhu je nižší než náklady na jeho stravování, bydlení a další nutné věci? Vypneme národ jako produkt s nedostatečnou marží?
Petr Hampl: O potravinách a volném trhu
12. 7. 2020
Pravidelná otázka týdne tentokrát o migračních kvótách:
Všimněte si ještě jednoho detailu. Ti politici, kteří jsou proti migračním kvótám, mají tendenci se obracet na veřejnost a hledat u ní podporu. Ti politici, kteří chtějí migrační kvóty přijmout (jako např. současné sociálně-demokratické vedení ministerstva zahraničí) se naopak snaží veřejnost uklidnit lhaním o tom, že tlak není vyvíjen. Cílem je v tichosti přijmout kvóty a postavit lidi před hotové (a nezrušitelnou) rozhodnutí.
Zkrátka, intenzivní tlak na přijetí migračních kvóty byl dosud vyvíjen neustále a bude vyvíjen nadále. Bez ohledu na to, kdo momentálně vykonává předsednictví.
11. 7. 2020
Slečna Schreiberová a Bob Kartous to mají těžké. Ještě pořádně nedozněla aféra Učitelské noviny, a už je tu další časopisový rozhovor. Tentokrát ve slovenském magazínu Reconquista. Rozhovor dlouhý, celkem hluboký, s takovými otázkami, nad kterými jsem musel dost přemýšlet.
Už se těším na článek, kde to slečna aktivistka dostatečně rozebere. Na základě znalostí, které – jak sama uvádí – byly získány především prostřednictvím intimních kontaktů s palestinskými “uprchlíky.”
11. 7. 2020
Nebyl jsem v KSČ, neusiloval jsem o vstup, nikdo z mé rodiny nebyl v KSČ, nikdo z mé rodiny není na seznamech agentů, dědeček inženýr si v 50. letech odpracoval své roky v kamenolomu, sociologii jsem začal studovat až v roce 1991.
Připomínám to proto, aby bylo jasné, že jsem se se starým režimem nebyl ani v nejmenším zapleten, takže můžu říct, že mi úplně ukradené, co kdo dělal před 30 a více lety.
Někteří přátelé mi totiž v poslední době vyčetli, že se objevuji s Josefem Skálou. Dost možná, že se v roce 1968 (když mu bylo 15) opravdu zachoval hloupě nebo hanebně, ale je to víc než 50 let!!! V posledních 20 letech si počínal mnohem čestněji než většina tzv. demokratických politiků. A řešit dnes rok 68 – to je stejné, jako bychom v roce 1980 někomu vytýkali, co dělal za Masaryka. Absurdní.
11. 7. 2020
Včera jsem odevzdal rukopis druhého dílu Prolomení hradeb. Jmenuje se Cesta z nevolnictví: Jak získat další generaci pro obranu evropské civilizace.
Je to kniha, na které jsem pracoval přes dva roky, a myslím, že je lepší než Prolomení hradeb. Hlubší, přemýšlivější, snad zralejší, a stejně čtivá.
Slavnostní uvedení proběhne v pátek 4. září v Praze. Celovečerní akce s osobnostmi a hudbou. Tak si nezapomeňte vyhradit čas.
Využívám této příležitosti k poděkování. V první řadě mé skvělé manželce, která mi byla věrně po boku a podporovala mě, jak to jenom šlo. Pak několika dalším blízkým přátelům, co mi hodně pomohli, a které nechci veřejně jmenovat, abych jim neublížil. A hlavně spoustě lidí, co mě podporovali, sdíleli, organizovali besedy, doporučovali mé knihy, sami je kupovali – mnohdy víc výtisků a rozdávali známým… bez vás všech bych nebyl schopen věnovat čas práci na knize. Bez vás bych nebyl schopen překonat všudypřítomnou cenzuru. Bez debat s vámi by mě nenapadla spousta podstatných myšlenek a nepřečetl bych některé důležité články. Děkuju!!!
Cesta z nevolnictví je tak vlastně kolektivní dílo.
9. 7. 2020
Shrnutí českého eurooptimismu. Víc nepotřebujete vědět.
8. 7. 2020
Tahle informace je zajímavá tím, že zazněla od respektovaného experta a dostala do mainstreamových médií. Ve Velké Británii existuje tichá dohoda mezi policií a muslimskými komunitami. Muslimské komunity nebudou podporovat velké atentáty (kdy bylo naposled něco s desítkami mrtých?) a policie bude na oplátku pronásledovat ty, kdo se muslimské komunitě znelíbí. A bude tolerovat radikalizaci mladých muslimů. Funguje to k perfektní spojenosti všech – kromě obyvatel Velké Británie.
Nejpodstatnější otázka pro nás je, zda Hamáček náhodou nezavádí totéž.
8. 7. 2020
Podporuji Davida Bohbota jakožto senátního kandidáta v okrese Kladno. Dělám to trochu s těžkým srdcem, protože mezi jeho soupeři i je Vašek Bošek, rovněž srdeční antiislamista a skvělý chlap (a mezi námi, kdo to hodí Vaškovi, taky neprohloupí). Ale co nadělám.
David spojuje to, co české země právě teď potřebují. Je to oddaný vlastenec (má české občanství a žije tu desítky let) a zároveň má unikátní zkušenosti z každodenních střetů z džihádisty. Co my vidíme na videích ze západní Evropy, to on zažíval. A – na rozdíl od západoevropanů – umí nad těmi šmejdy vyhrávat. A ještě k tomu povaha bojovníka. Rád bych Davida jednou viděl jako ministra obrany nebo policejního ředitele. Třeba je senát prvním krokem.
Už teď vím, že někteří vlastenci budou tvrdit, že když je David židovského původu, že nemůže být dobrý vlastenec nebo něco na ten způsob. Takže, pánové a dámy, jděte do háje. Víte, že já říkám věci, jak jsou a nikdy neuhýbám. Když vedení pražské židovské obce jedná hanebně, jsem v naší zemi možná jediný, kdo o tom hlasitě mluví. Ale David Bohbot takový není. Udělal pro tuhle zemi hodně práce. Už před mnoha lety podporoval antiislámské hnutí, trénuje kluky na školách (a nic za to nechce), podporuje ozbrojené složky, jak to jenom jde… Kdo může říct, že má tohle za sebou?
Mimochodem, v létě napíšu nějaké články o židovské otázce. Vím, že mi budou nadávat z obou stran, ale je poctivé se s tím vypořádat. A žádný problém nezmizí tím, že o něm nebudeme mluvit.
7. 7. 2020
Občas slyším, že my, kdo nejsme právníci, se nemáme vyjadřovat k záležitostem práva! Blbost! Soudy mají vynášet takové rozsudky, aby to i v nevzdělaných lidech podporovalo důvěru ve spravedlnost. Pokud soudci rozhodují tak, že je to v ostrém rozporu se základním lidským smyslem pro dobro a zlo, ničí tím celou společnost. To už je pak menším zlem dělnický soudce s nedokončenou základní školou, který dokáže rozhodovat férově.
Michal Rusnok: No pokud je za takový skutek trest 1,5 roku vězení a za znásilnění dva roky vězení, tak si myslím, že můžeme označit současný režim jako tyranii.
Novinky: Muž v Brně ukradl pět housek, dostal 1,5 roku natvrdo
6. 7. 2020
Daniel Landa mluvil krátce, jasně a rozhodně. Jeho Blanický manifest za svobodu 2020 jsem rád podepsal. Nechci řešit, jestli někde mohla být vhodnější formulace a jestli všichni, kdo tam byli, jsou dobří lidé. Už to, že Daniel Landa něco rozbíhá a je ochoten do toho vložit svou značku, je dostatečně pozitivní.
6. 7. 2020
Ke státnímu rozpočtu:
a) problém není ani tak v absolutní výši deficitu, ale v tom, že vláda podle všeho nemá žádnou koncepci ani představu, jak s tím chce naložit. Žádný střednědobý plán, natož dlouhodobý. Jediná strategie spočívá v tom, že každý, kdo vládě vyhrožuje, a působí aspoň trochu nebezpečně, tak dostane peníze.
b) naprostá většina deficitních peněz tudíž nejde k českým lidem, ale na podporu nejrůznějších zahraničních subjektů.
c) zaznívá srovnání s tím, jak hospodařil v 90. letech ministr financí a později premiér Klaus. Tam ale musíme připomenout, že Klaus zdědil po Štrougalovi a Adamcovi státní správu s neuvěřitelně nízkým počtem úředníků a neuvěřitelně nízkou mírou korupce (ve srovnání s dnešními poměry). Klaus nemusel nic reformovat, prostě dostal funkční aparát. To je situace naprosto rozdílná od té, do které vstoupil Babiš.
6. 7. 2020
Z rozhovoru s Ondřejem Brožem:
Na Západě se můžeme setkat s názorem, že tak, jak vypadá naše civilizace, že tak jednou bude vypadat celý svět. Že oni jsou jen trochu zaostalí a postupně nás doženou. Nicméně v posledních 40 letech se jasně ukazuje, že trend je jiný. Arabská, čínská, indická a snad i latinskoamerická civilizace se od nás vzdalují. Vrací se ke svým kořenům. Což je docela jasné. Když vidí v jakém stavu je Západ, kdo by to chtěl napodobovat.
6. 7. 2020
Zítra v 16.20 na Vyšehradě!
DANIEL LANDA : PŘIJĎTE V PONDĚLÍ 6.7. 2020 NA VYŠEHRAD !
V 16: 20 hod bude na staroslavném Vyšehradě u kavárny Citadela slavnostně vyhlášen Blanický manifest za svobodu 2020 který můžete následně podepsat v petičním stánku až do 22.00 hodin večer. V tomto čase bude na stejném místě vystaven i ručně malovaný originál manifestu.
Kdo se nebude moci dostavit na Vyšehrad, může podepsat až do 11.9. 2020, kdy bude sběr podpisů ukončen.
Možnosti podepsání budou uvedeny na stránkách Blanického manifestu www.blanickymanifest.cz (do provozu budou uvedeny 6.7. také v 16:20)
Pokud vám postupné omezování základních lidských svobod není lhostejné, připojte se účastí a podpisem v petičním stánku, umístěném tamtéž.
Život v nesvobodě je otroctví a pozbývá smyslu! !
Vraťte nám svobodu!
Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!
Šiřte a sdílejte, ať jsme dobře slyšet!
5. 7. 2020
Ke zprávě ministerstva vnitra. Politik, který otevřeně prohlásí, že za hlavní nebezpečí pro zemi považuje případné volební vítězství opozice, je potenciální tyran. Jeho přítomnost na ministerstvu vnitra je ohrožením pro všechny svobodné lidi.
5. 7. 2020
Případ protibabišovské aktivistky, které zkrachoval krámek (protože zákazníky její aktivity štvaly) je perfektní ilustrací toho, co se v dnešní době děje.
Naivní venkovanka odvedla špinavou práci pro nadnárodní skupiny, a ty ji vzápětí koply do zadnice. Už tě nepotřebujeme. Stamiliony létají, ale pro naivní aktivistku, která šla do osobního rizika, není ani pár korun, které by ji podržely. Vždycky pro ně bude jenom špinavá buranka, kterou pohrdají. Bez ohledu na to, jak moc se bude snažit.
A tak je to s celými společenskými vrstvami. Legrační je, že každý z těch naivních aktivistů doufá, že to postihne všechny ostatní, a ne jeho.
5. 7. 2020
Ombundsman Stanislav Křeček, poslanec Jiří Kobza, bývalý ministr a primátor Igor Němec, poslanec Josef Skála, šéfredaktor Protiproudu Petr Hájek a další zajímaví lidé vystoupí v rámci programu druhého ročníku Vlasteneckého setkání.
VlasteneckeSetkani.cz: Koho letos uvidíte v Příčovech
4. 7. 2020
Když může být úspěšný kdokoliv, tak proč ne každý?
Je to slovní hříčka? Ne, je to otázka, která ukazuje na rozdíl mezi rovností a rovností příležitostí. Že rovnost příležitostí je jenom takové šidítko pro naivní lidi.
Skutečná rovnost totiž znamená, že úspěšný může být každý. Závidíš svému sousedovi, že mu jeho tesařská živost jde dobře a že má nové auto? Vyuč se taky tesařině, pracuj 11 hodin denně a za 10 let budeš mít taky nové auto. A jestli už není příležitost pro dalšího tesaře, tak se vyuč elektrikářem nebo instalatérem. Rovnost příležitostí oproti tomu znamená, že v továrně pracuje tisíc lidí, ale pouze jeden může být ředitelem.
Otázka týdne: Když může být úspěšný kdokoliv, proč ne každý?
4. 7. 2020
Ze skvělého článku o buranech, svobodě a jižanské vlajce (a samozřejmě Radiu Dixie):
Opsali jsme oblouk a vrátili jsme se k tomu, co jsem napsal na začátku. Dixie je totiž logicky na řadě. Jsme všechno to, co je dneska potřeba zlikvidovat. A právě proto nepřestaneme mávat vlajkou s třinácti bílými hvězdami. Nikdy se nevzdáme. Nikdy. I kdyby to znamenalo přejít do jakéhosi undergroundu a smířit se s rozvleklým a drahým taháním po soudech. Tenhle prapor je pro nás především symbolem svobody. Dokud ho dokážeme udržet nad hlavou, ještě není všechno ztraceno. Pořád existuje místo a prostor, kde se svět ještě nezbláznil.
Radio Dixie: Tenhle svět vážně potřebuje víc pořádnejch buranů
3. 7. 2020
Na parlamentkách:
Současné americké nepokoje se týkají i Evropanů. Týkají se jich v tom, že i v Evropě byla vybudována síť profesionálních aktivistů, kteří jsou násilní a schopni zapalovat města, mají aktivisté i plnou podporu médií, mají plnou podporu nejvyšších korporací, mají plnou podporu bank, mají plnou podporu univerzit, účastní se toho hollywoodské hvězdy, takže vládnoucí vrstva je plně na straně rabujících. To, že nakonec hodí do výlohy kámen nějaký černošský kriminálník, je nejméně významné. Ten, kdo to celé tlačí, organizuje, dává tomu ideologii, jsou nejbohatší a nejúspěšnější Američané. Koneckonců při rabováních byla přímo dcera guvernéra a sám guvernér řekl, že je na účast dcery hrdý. Výpověď o tom, jak tato vrstva funguje.
A tato vrstva funguje i v Evropě. Dnešní elita je mezinárodní. To znamená, že zde máme stejné kapitány korporací, stejné filmové hvězdy, stejné neziskovkáře. Je to často propojeno. Koneckonců to vidíme i v České republice – začínají vznikat franšízy aktivistů. A stejné obličeje vidíme v protestech klimatických i jiných.
Rozhovor na Parlamentních listech
2. 7. 2020
Jarda nikdy nezklame. A nikdy neřekne to, co chce slyšet americká okupační správa. Což je v českých poměrech tím zajímavější, že velvyslanectví dosud nebylo převzato Trumpovými lidmi, takže nadále pracuje pro Obamu, resp. Sorose.
“Poslanec Jaroslav Foldyna šel ještě dál. Hnutí Black Lives Matter přirovnal k moderní verzi nacismu. „Miloš Zeman má, tak jako my všichni, mnoho chyb. Jsou ale chvíle, kdy na něj musí být hrdý každý občan naší země. Toto je jedna z těch chvil. Protibělošský rasismus je dnes prakticky globální politickou doktrínou a otevřeně se vůči něčemu takovému vymezit vyžaduje nejen správný úsudek, ale především odvahu. Proto jsem, tak jako mnozí další, dnes i já hrdý na svého prezidenta a stojím za ním. Musíme jasně ukázat, že my Češi nehodláme před nikým klečet a rýt držkou v zemi. Black Lives Matter není nic jiného než jenom zmodernizovaná verze nacismu a s jeho sympatizanty je podle toho potřeba také naložit. Stejně jako třeba před lety v Norimberku,“ sdělil Foldyna”.
Článek na Parlamentních listech
2. 7. 2020
Chápete už, jaký je rozdíl mezi ruskou a evropskou demokracií? V Rusku mohou dát klíčovou otázku lidem k hlasování, zatímco probruselské panstvo se nikdy neodváží vyhlásit referendum.
1. 7. 2020
Jak jde dohromady pravda a láska?
Výborně! Pravda je to, o čem vám velká média řeknou, že je pravda. Láska je to, o čem vám velká média řeknou, že je láska. Potom není těžké, aby to šlo pěkně dohromady.
Tedy, Hus by z tebe radost neměl.
1. 7. 2020
KAŽDÉ právo přidělené menšině znamená ohrožení svobod a životů ostatních. Pokud nějaké právo nelze přidělit každému (všem), nemá být přiděleno nikomu.
1. 7. 2020
Pohled vnějšího pozorovatele:
Myslím, že Trikolora si bude muset vybrat, jestli chce být politickou stranou nebo fanklubem. V politické straně by bylo normální, že Klaus chce v EU setrvat, Štěpánek chce okamžitě pryč a Budil (například) by odešel i z NATO. Podle toho by se formovaly frakce ve straně, řešilo by se to na stranických sjezdech, lidé by na to mohli reagovat, a každá frakce by přitahovala jiné voliče.
Trikolora zatím mluví jediným hlasem, což má spoustu výhod. Jenže každá změna stanoviska je pak prožívána velmi bolestně, každý posun odradí nějaké voliče. Navíc to jednotlivým osobnostem neumožňuje být názorově konsistentní. Je obtížné říkat například: “Osobně jsem pro okamžité vystoupení z EU, ale byl jsem přehlasován. Podřizuji se tomu, ale na příští programové konferenci to znovu navrhnu.”
Mimochodem, opravdu je největším nebezpečím pro tuhle zemi jakýsi japonský podnikatel? Z prohlášení šéfů Trikolory to tak působí.
1. 7. 2020
Jana Kellera sleduji od začátku 90. let. Tehdy jsem byl tržním komsomolcem, co četl Hayeka a Friedmana ne jako inspirující osobnosti, ale jako vlastníky dogmat. A texty profesora Kellera mě přiváděly k zuřivosti, protože ta dogmata nemilosrdně rozbíjel. Nemilosrdně a přitom vtipně a elegantně.
Naštěstí to ale bylo v 90. letech. Svět ještě nebyl dost pokrokový, takže s nestalo, že bych tím čtením utrpěl trauma, podal stížnost, a spolu s dalšími si dal židle do kruhu, kde bychom si pod dohledem několika psycholožek navzájem sdělovali, jak se cítíme a jak hluboce se nás dotklo, že jsme museli něco takového číst. Dokonce tehdy ani nebylo možné vypořádat se s jiným názorem udáním blokováním a tzv. deplatformingem, což je taková mnohem horší a mnohem ostřejší obdoba dřívější cenzury.