Glosy za listopad 2020
V rozhovoru na televizní stanici Cesty k sobě pojednávám o epidemii obecněji. Připomínám, že si musíme zvyknout, že žijeme ve světě, kde jakémukoliv mikroorganismu stačí pouhých 24 hodin, aby se rozšířil po celém světě. A kde hranice překračují tak obrovské masy lidí, že je nemyslitelné kontrolovat jejich zdraví. Příště může přijít něco nesrovnatelně horšího než covid.
Máme jen dvě možnosti:
a) změnit svoje chování a být neustále připraveni okamžitě se stáhnout do dobrovolné karantény.
b) přivřít hranice aspoň do té míry, jako to mělo Západní Německo v 70. a 80. letech (víza, hraniční kontroly a určité omezení pohybu zboží).
30. 11. 2020
Bude-li chtít Donald Trump zvrátit dosavadní vyznění prezidentského soupeření, musí jednoznačně prokázat:
1) že docházelo k podvodům. To dokáže bez nejmenších problémů.
2) že se tyto podvody týkaly tak velkého počtu hlasů, že to změnilo volební výsledek. To se bude dokazovat velmi obtížně, protože žádné jednotlivé svědectví nebo zjištění chyby ve volebním softwaru nejsou důkazem o počtu zfalšovaných hlasů.
Fox News: Jonathan Turley says Trump’s attacks on judges over election rulings ‘unfair
30. 11. 2020
Na parlamentkách:
Existují vlastně jen už dvě základní politická stanoviska. Buď jste na straně globálních elit, nebo jste na straně místních lidí. Nebo se snažíte manévrovat někde uprostřed. Stará slova levice nebo pravice slouží většinou už pouze jako zástěrka, aby někdo nemusel otevřeně přiznat pozici. Být na straně globálních elit proti pracujícím lidem, to totiž nezní moc dobře. K tomu se otevřeně nehlásí dokonce ani Piráti. A být na straně místních lidí, to zase vyznívá příliš chudinsky a buransky. Lepší je nemít na nic jasný názor.
Petr Hampl: Zkroťme korporace, nebo zkrotí nás. Uchopit moc jako Orbán, žádná dohoda
29. 11. 2020
Profesor Ivo Budil se v rozhovoru s Petrem Hamplem věnuje – mimo jiné – soužití západní a islámské civilizace:
„Část francouzské veřejnosti skutečně vnímá, že probíhá islamizace země. Vnímá to i část francouzských politických elit, a dokonce i médií. Na druhé straně, ve Francii pořád existuje tábor těch, kdo se domnívají, že je možné znovu rozběhnou to velkou asimilační mašinérii, která existovala mezi 50. a 80. lety. Tehdy na se na základě republikánských ideálů a sekularizace dařilo integrovat přistěhovalce pocházející např. ze severní Afriky. To přestalo fungovat, protože zeslábl náš étos modernity. Západ se v 19. století stal inspirací pro celý svět – a to navzdory svým koloniálním excesům. Byl chápán jako společnost, která disponuje nejen materiální, ale i morální silou. Byl přitažlivý i pro obyvatele islámského světa. A tento vzor modernity bohužel vyhasíná.“
Vyjadřuje se i k nedávno vydané knize Cesta z nevolnictví „Četba té knihy mi poskytovala velké potěšení. Je to mimořádně inteligentní, mimořádně bystrá a hluboká analýza současné české společnosti, jejich problémů a výzev. Možná západní společnosti jako takové.“
29. 11. 2020
Před časem jsem napsal článek o tom, jak trvalá nebo téměř trvalá účast v on-line komunitě ničí psychiku. Člověk se stává součástí davu, osvojuje si davovou mentalitu, kritické myšlení odkládá na okraj. Nemá čas nad něčím hodinu přemýšlet, potřebuje okamžitý souhlas připojených součástí davu. Smysl pro zodpovědnost mizí.
Po posledních týdnech je zřejmé, že se to netýká jen sluníčkářů. Takže jsem provedl nezbytné změny. Postupně jsem odsledoval naprostou většinu “přátel”. Ponechal jsem jen pár lidí, o kterých vím, že jsou inteligentní, píšou zajímavé věci, mají inspirativní nápady (to znamená, že mě samotného by to nenapadlo) a uvádějí odkazy někam, kde to sám nečtu. Zkrátka, vidím teď jen příspěvky lidí, kteří jsou špičkoví analytici nebo novináři.
S dalšími se můžu bavit jednotlivě. A když budu chtít znát náladu davu, podívám se do skupin.
Nevěřili byste, jak to zlepšuje kvalitu života a efektivitu myšlení.
28. 11. 2020
Facebooková reklama na Cestu z nevolnictví zamítnuta. Přitom ještě před cca 10 dny bez problémů prošla. Vypadá to, že posuzující osoba, o jejímž pohlaví nemůžeme nic vědět, ale která má jednou měsíčně hodně špatnou náladu, se dostala do jiné fáze. Nebo je možná naštvaná, že podle posledního Babišova názoru mají dostávat hygienické potřeby zadarmo pouze ženy, a 126 ostatních menstruujících pohlaví přijde zkrátka.
28. 11. 2020
Z odpovědi na pravidelnou otázku týdne:
V uplynulých desetiletích proběhly ekonomické změny, logicky následovaly změny politické a úzká vrstva velkých vlastníků a manažerů získala více moci. Rovnováha se posouvá. Je tedy logické, že ti nahoře se snaží ty dole více omezit, vymačkat z nich více zdrojů a snížit jejich životní úroveň. A je logické, že našli ideologie, které to ospravedlní – kvůli záchraně Matky Země, kvůli volnému trhu, kvůli právům transvestitů, kvůli právům migrantů…
Kdyby proběhly jiné ekonomické změny, které by naopak posílily pozici těch dole, smlouvalo by se o úplně jiné věci. V prostředí určovaném úplně jinými ideologiemi.
Odtud spor o „dvojí metr.“ Spor o dvojí metr znamená, že jedna strana přestala respektovat dosavadní pravidla a zvyklosti, a druhá ze stran to nechce akceptovat. Po staletí bylo nemyslitelné, že by ti nahoře rozhodovali o pohlavní identitě dětí z poddanských rodin. Po desetiletí bylo nemyslitelné, že když příslušníci nižších tříd neodhlasují požadovaný výsledek, budou volby prostě zfalšovány. Ti nahoře ale posílili, a najednou to možné je.
Otázka týdne: Proč už se lidé nenaštvou a nesmetou současnou vládu?
27. 11. 2020
Ve středeční debatě s Martinem Konvičkou jsem upozornil, že i mezi multikulturními aktivisty funguje určité vnitřní třídní rozdělení. I mezi nimi jsou vítězové a poražení. Na jedné straně třeba Jan Ruml – to je génius zla, který je všude, kde jsou také velké peníze. V 90. letech byl ministrem vnitra přesně v tom období, kdy se úřad dopustil „administrativních chyb“, které umožnily pozdější šlechtické restituce, a kdy také byly zašantročeny archivy StB. Dnes ho najdete v každé kauze, která je skutečně lukrativní. Nejen zmíněná obhajoba „hidžábové studentky – nestudentky“, ale také třeba podpora demokracie v Bělorusku. A nabízí se otázka, v kolik různých podporách demokracie je Jan Ruml zapojen. Nebýt pokusu o převrat, nikdy bychom se nedozvěděli, kolik peněz tam daňoví poplatníci pod Rumlovým dohledem posílají.
Na druhé straně je třeba bývalý televizní odborář Adam Komers, který odvedl špinavou práci, po pár letech byl z televize vyhozen a dnes působí jako řadový redaktor v nějakých novinách. Občas se snaží vrátit se k aktivismu, byl třeba u petice za přejmenování Koněvovy třídy na Žižkově. Ale není mu to nic platné. Z kruhu vyvolených už byl vykopnut. Nebo bývalá mediální hvězda Ivan Pili, který prošel bankrotem a dnes jenom zhrzeně sedí a nadává na twitteru.
27. 11. 2020
V první linii. Za mnou už jen powerpointové slidy a jsou na mě upřené oči všech úředníků, politiků a lobbystů. Kdo by si na něco takového troufnul? Kdo se nezachvěje, ani když přijde otázka na novou verzi předpisů nebo dokonce na zrychlené schvalování rozpočtu?
27. 11. 2020
Mám takový dotaz. Kolik z vás už vysoudilo odškodné z nějaké nadnárodní farmaceutické korporace s armádami právníků a sídlem pro Evropu třeba v Irsku? Kolik z vás už vysoudilo nějaké odškodné z Faceboook Corporation?
Ptám se proto, že mnozí právě dnes zjistili, že pokud by napříště nemohli utrácet miliony za žaloby, naprosto děsivě by je poškodilo.
Není to náhodou tak, že nadnárodní korporace nikdy nebyly odpovědné za následky, které působí, nejsou za ně odpovědné dnes a nebudou ani v dohledné budoucnosti?
26. 11. 2020
Venezuelská vláda nechce do země vpustit Lékaře bez hranic. Tak to asi nebude série školení pro ředitele nemocnic, jak mají používat dezinfekci (pochopitelně za státní peníze). Maduro by ale neměl provokovat. Bidenovi lidé možná právě vybírají první terče pro své rakety.
Breitbart: Doctors Without Borders: Socialists Are Blocking Our Specialists from Entering Venezuela
26. 11. 2020
Když něco chceme opravdu hodně slyšet, zpravidla se najde někdo, kdo nám to řekne. To ale vůbec neznamená, že by s námi musel mít dobré úmysly.
Třeba americké volby. Se zděšením přihlížíme, jak kontrolu nad vojensky nejsilnější zemí světa přebírá zločinecká banda, a pořád doufáme, že to nemůže být pravda. Takže s vděčností přijmeme milosrdnou lež, že je to úplně jinak. Před pár dny kolovala zpráva o údajných vodotiscích na volebních lístcích 
(nepravdivá od samého začátku), teď se rozbíhá “zaručená informace” o zatčení Georga Sorose. Skutečný Georg Soros mezitím nejspíš plánuje, jaké další země nechá vybombardovat (a lituje, že nestihnul Bělorusko).
Ne! Vlastenecké hnutí nepotřebuje další opium lidstva. Možná bychom se na chvíli cítili lépe, ale to nestačí. Potřebujeme vědět, na co se máme připravovat. Potřebujeme přesně vědět, co se stalo, proč, a jak se z toho poučit. To je cesta mnohem méně příjemná, ale s určitou nadějí na úspěch.
Jo, a nevěřte těm, kdo vypouštějí nepravdy (byť i třeba sympaticky znějící), aby si zvýšili čtenost.
26. 11. 2020
Lenka Procházková:
„Cesta z nevolnictví“ je vlastně výzva k návratu „domů“. Jako sociolog nepoužíváš patetická sousloví. Přesto Tvá kniha plná faktů vzbuzuje naději, že především u mladých čtenářů probudí touhu vzít si svůj život zpátky do vlastních rukou. Někam patřit a něco, naplánovaného ke zničení a zplanýrování, hájit. Jsem si jista, že i čtenářům z generací starších Tvoje kniha pomůže nalézt cestu k srdcím svých potomků a dodá jim energii přitáhnout své děti či už vnuky z toho klamného žebříku zpátky na zem. Ohrožení té země pokryté mohylami našich předků musíme čelit společně.
Nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami.
26. 11. 2020
Taky jsem proti genderovému násilí. Neubližujte Petříčkovi! On za to nemůže, že nemá koule.
26. 11. 2020
Rozhovor s Benem Kurasem o mladých lidech, školství, svobodě, náboženství, a samozřejmě taky islámu, bude publikován během pár dnů.
Ben mimo jiné řekl, že teď – když psaní knih o civilizační tématice po něm převzal Hampl – se bude věnovat už jen detektivkám. To ocenění těší, ale doufám, že to nemyslel vážně. Chybělo by mi to jako čtenáři.
25. 11. 2020
Kluky z hnutí Odchod blokují na Facebooku, což je asi normální. Nicméně připadá mi to smutné z úplně jiného důvodu.
A sice, kolik je lidí (i mladých lidí), co nikdy zablokováni nebyli. Jak je to možné? V jejich hlavě se nikdy neobjevila žádná neschválená myšlenka. Nevěřili byste tomu, ale opravdu neobjevila.
Lze si představit, že v jiné době by se kluci hecovali a soutěžili by, kdo bude zablokován víckrát. Že tohle chybí, to je mnohem vážnější než ta debilní cenzura, byť je opravdu hodně nepříjemná.
25. 11. 2020
ČT24: Maďarsko a Polsko by měly přestat blokovat schválení sedmiletého rozpočtu a fondu krizové pomoci ekonomikám a spolehnout se, že jejich případné námitky vyřeší Soudní dvůr Evropské unie, prohlásila předsedkyně Evropské komise.
Hampl: Předchůdci paní Lejnové to vyjadřovali slovy: “Fstejte se nits se fam nestane.”
25. 11. 2020
Na Protiproudu:
Ve starém světě, který fungoval do 80. či 90. let (v socialistické i kapitalistické části světa) se dalo žít „obyčejně“. Člověk mohl být běžným docela šikovným dělníkem, řidičem, lékařem, konstruktérem nebo traktoristou. Nemusel být žádnou hvězdou, a přesto mohl počítat s tím, že bude mít práci, a bude vydělávat tolik, aby za to mohl slušně bydlet, jíst, vychovávat děti, občas si zajet na dovolenou a trávit nějaký čas s přáteli.
To je něco, co se v posledních 30 letech rozpadá. Životní úroveň většiny obyvatel západního světa klesá – nejvýrazněji v USA. I mnozí z těch, kdo neklesli pod hranici chudoby, jsou pod stále větším tlakem. Vědí, že příště mohou vypadnout právě oni. Roste úzkost, kupí se psychické problémy, převládá všeobecný pesimismus. A není jiná možnost úniku než dostat se nahoru, co nejblíže globální elitě. Řada tradičních ctností (jako např. slušnost a vlastenectví) tak ztrácejí na významu. Příkaz doby zní: Dostaň se nahoru za každou cenu. Nemusíš brát ohled na ostatní. Třeba se už brzy vyšplháš až do Londýna nebo Bruselu, a pak je přestaneš potřebovat.
24. 11. 2020
Již dlouho, možná od dob Komunistického manifestu, existuje pravidlo, že publikace, které přinášejí zásadní změnu náhledu na budoucnost, bývají dosti stručné. Třeba nová kniha sociologa Petra Hampla Cesta z nevolnictví.
To je vyjádření Jaroslava Bašty. Ano, toho zdrženlivého historika a diplomata.
Ve své recenzi píše mimo jiné:
Vzhledem k české minulosti pak voliče bude čekat ještě jedno úskalí – politické strany, které by kdekoliv na Západě plně odpovídaly profilu anticivilizační levice (velmi trefný Hamplův termín) sdružené do tzv. Demokratického bloku, se u nás deklarují jako pravicové. Samozřejmě se hlásí k liberální demokracii. Musíme předem počítat s tím, že budou mít nejvyšší možnou mediální podporu a přiznám se, že se dopředu děsím toho, co všechno si po vzoru z USA budou dovolovat vůči jejich oponentům veřejnoprávní televize a rozhlas.
24. 11. 2020
Není nad čínské dorty.
24. 11. 2020
Muslimská zabijácká komanda pořádají hon na 14letou křesťanku, která utekla nucenému manželství. To jsou poměry, jaké chtějí feministky v Evropě.
24. 11. 2020
Americké federální úřady začaly s předáváním moci Bidenovi. I kdyby dal nakonec soud Trumpovi za pravdu, je velká otázka, jestli se federální úředníci takovému soudnímu rozhodnutí podřídí. Jen těžko ale očekávat, že by se mu podřídilo vedení ozbrojených sil – to je výrazně protitrumpovské. V takové atmosféře je velmi nepravděpodobné, že by se soudci odvážili vynést rozsudek, který stejně nebude respektován. Ohrozili by tak autoritu vlastního soudu.
Můžete tedy očekávat, že soud bude konstatovat, že sice došlo k podvodům, ale že Bidenovo vítězství platí.
Tím spíše, že volební podvody nejsou v Americe něčím nečekaně novým. Třeba ve starší knize Prolomení hradeb cituji studie, které ukazují, že v roce 2012 (Obama versus Romney) byly Obamovi započteny čtyři miliony falešných hlasů. A situace se průběžně zhoršuje.
Fox News: Trump downplays GSA move to ascertain Biden as ‘apparent winner’
24. 11. 2020
Celkem chudý Vietnam si může dovolit ochránit všechny své staré lidi. Pro Švýcarsko je to příliš náročné. Víc není třeba ke stavu naší civilizace uvádět.
23. 11. 2020
Mám tu čest zúčastnit se minikonference k výročí Bílé hory – spolu s Lenkou Procházkovou, Jaroslavem Baštou, Ivanem Davidem.
V rámci přípravy jsem si znovu pořádně přečetl ty základní spisky, co už jsem četl před desítkami let, a je to opravdu osvěžující.
Jednak si člověk uvědomí, jak naprosto geniální postava byl T.G. Masaryk. Jeho myšlenky by dnešní národovecké hnutí mohlo vzít, jak jsou (kromě komentářů k dávno zaniklým projektům a zemřelým osobnostem). Vlastně ani po 100 letech není moc, co doplňovat.
A potom ten Pekař. Jeho dílo je dnes vydáváno za protiklad k Masarykovi, a určitá část extrémních katolických konzervativců na něm dokonce staví výklad, že Bílá hora bylo osvobození! Ve skutečnosti byly rozdíly mezi Pekařem a Masarykem kosmetické (i když se osobně moc nemuseli) a pobělohorské období hodnotil Pekař jednoznačně:
„Na Bílé hoře nezvítězila kultura vyšší. A jakkoliv vysoko se potom vznesly kupole barokních kostelů a honosné fronty barokních paláců v pokaličtěné Praze, vítězný postoj jejich nemohl nikdy zaplašiti památku slz a krve, jimiž v letech hrůzy naplnil brutální vítěz znásilněnou zemi.“
22. 11. 2020
Nikdy neztrácej čas debatou s fanatikem.
Karl R. Popper
22. 11. 2020
Z dlouhého textu o pádu Francie (a potažmo Evropy) vybírám klíčovou myšlenku. Charle de Gaulle a jeho nástupci věřili, že mohou ovládnout masy muslimů a že jejich sílu využijí k prosazení francouzských zájmů. Vidíme, jak to dopadlo. Podobně Američané od druhé světové války věřili, že mohou islám ovládnout a použít jako zbraň proti Sovětskému svazu (a později proti Rusku). I oni zjišťují, že islám má navrch. Totéž Britové.
Nikdo za žádných okolností neovládne islám. Snad jej může potlačit (muslimové se mohou stát ateisty), ale pokud by jej chtěl “jen” ovládnout či začít kontrolovat, zjistí, že to je možné nanejvýš na jednu generaci. Pak přijde pohroma.
21. 11. 2020
Krátce před americkými volbami jsem sdílel komentáře analytiků, podle nichž rozhodne, jak moc nebo málo nadšení pro Trumpa projeví obyvatelé chudších venkovských států na severovýchodě USA. Rozuměj bílí obyvatelé.
Teď to vypadá, že známe odpověď. Donald Trump získal příslušníky nejrůznějších menšin, ale ztratil chudé pracující bělochy.
Jednou z příčin je podle všeho hospodářská politika. V roce 2016 nabízel směs pravicové politiky a demokratického socialismu. V roce 2020 už byl čistě pravicový.
Obávám se, že vlastenecká hnutí za sebou táhnou pravicový (liberální) pohled na ekonomiku, jako odsouzenec železnou kouli. Dokud se těch dogmat nezbaví (jako to dokázal Orbán), nedokážou uspět. Ono “kapitalismus, národní stát a klasická parlamentní demokracie” (nedávná formulace VK mladšího) může i třeba znít sympaticky, ale nemá šanci získat významnější podporu.
Demografie prezidentských voleb. Bidena volili mladí, chudí a vzdělaní
21. 11. 2020
Reakce “obránců České televize” jednoznačně ukazuje, že pro ně nejsou zajímavé programy, nýbrž zadávání zakázek a transakce s nemovitostmi. Ale nic jiného jsme od nich asi čekat nemohli.
21. 11. 2020
Francouzská vláda konečně pochopila, že “boj proti islamofobii” je jenom jiný název pro podporu terorismu. Pozdě. Pochopí to česká vláda včas?
21. 11. 2020
Chystáte se na přepadení a chodíte pravidelně střílet na střelnici. Ale ono se taky může stát, že nebude na koho střílet, protože útočníci vyřadí elektrické vedení ve vašem regionu a ještě vám vyhodí do povětří část budov. Budete si vědět rady? Volat někam na záchranný systém, na to zapomeňte. Jak se 
dokážou státní složky připravit, to vidíme při současné epidemii. A v tomto případě by útoky možná probíhaly na mnoha místech.
V ideálním případě by bylo možné sáhnout do kapsy, vytáhnout návod, a postupovat podle něj krok za krokem. Co dělat. Kam sáhnout. Komu zavolat. Co si počít v případě, že telefony nefungují. Od toho je kniha Den poté v naší obci, kterou společně napsali tři bezpečnostní experti dříve spjatí se Zemskou domobranu. Kniha je určena starostům obcí, tajemníkům, správcům areálů, provozovatelům hudebních klubů… vlastně každému, kdo je odpovědný za bezpečnost nějakého objektu či areálu.
V knize najdete návod jak postupovat. Ale hlavně návod, jak se připravit. V rámci takové přípravy si můžete včas uvědomit, co všechno hrozí a jaké jsou možnosti pokrytí rizik (kde leží něco hořlavého? Máte vůbec lékárničku? Co záložní agregátor?).
Je zapotřebí počítat i s tím, že se všechno může vrátit k normálu po pár hodinách (když pomineme odklízení trosek a případné pohřbívání), jenže také po několika měsících (umíte si představit, co všechno bude zapotřebí řešit?)
Jedna kniha člověka nezachrání. Nicméně když ji má a postupuje podle ní, má slušnou šanci, že bude postupovat s maximální efektivitou a zvýší šance svoje i svých blízkých. A když si ji projde, získá takovou představu o civilní bezpečnosti, aby byl použitelný v nějakém pracovním týmu. To všechno může být nakonec stejně užitečné jako ta střelba.
21. 11. 2020
Z recenze na zatím poslední knihu Benjamina Kurase:
Jako by čtenář vstoupil do žánru, který známe z filmů jako Smrt krásných srnců, Doktor Živago nebo Svět je krásný. Základní dějové schéma je pokaždé stejné.
Na začátku je vykreslen celkem idylický svět, ve kterém lidé žijí, řeší každodenní problémy, vedou spory, prožívají radosti a trápení s láskami… prostě normální svět. Pak se objevují znaky zhoršování. Tohle se nesmí, tamto se nesmí, tady se objevila policie, tady něco zabavili. Lidé si problémy nepřipouštějí, ale ono se to zhoršuje víc a víc. Lidi si říkají, že až tak strašné to nakonec nebude.
Jenže ono bude. Svět se postupně rozpadá, na jeho místo nastupuje hrůzná tyranie, řádění tajné police a transporty do vyhlazovacího tábora. Sledujeme to se smutkem, melancholií a soucítíme s lidmi, kteří už rezignovali na odpor a snaží se v tom všem nějak přežít, udržet si lidskou důstojnost, a třeba i smysl pro humor.
Čtenář prochází Kurasovy paměti a najednou si uvědomí: Tohle je stejný žánr! Postupně přibývá problémů a zákazů. Mizí jedna krásná a příjemná věc za druhou. Objevují se jiní lidé, tvrdí, necitliví a fanatičtí. Agresivní islám se stává všudypřítomným. To není jen svět, kde se něco změnilo k horšímu. Na konci tunelu není světlo, nýbrž temnota, teror a zničení všeho, co činí život snesitelným.
Jenže ono to není na filmovém plátně! Benjamin popisuje skutečný život v naší době! Popisuje ho v západoevropském intelektuálním prostředí, které prošlo sešupem od opojení svobodou šedesátých let až po politickou korektnost, která si v ničem nezadá s bolševickou normalizací – včetně těch prověrkových komisí a vynucené sebekritiky.
20. 11. 2020
Po různých fámách typu vodoznaků je tu jasný seznam toho, na co si Trumpovi právníci stěžují, a co mohou prokázat. Můj odhad je, že to nebude stačit, aby byl Trump vyhlášen prezidentem. Nicméně je to jednoznačný doklad o tom, jak probíhají prezidentské volby v USA. A potvrzuje se to nejhorší. Je tam větší zmatek a více manipulace než v jakékoliv zemi třetího světa. O transparentnosti ani férovosti se nedá mluvit. Američané na tom rozhodně nejsou lépe než Bělorusko nebo Venezuela. A není to jen záležitost posledních voleb. Chaos a podvody jsou součástí amerických voleb dlouhodobě.
Breitbart: 9 Key Points from Trump Campaign Press Conference on Challenges to Election Results
20. 11. 2020
Z úvahy pro listopadové číslo měsíčníku My:
Zkrátka, téměř všude vidíme dva protichůdné principy. Jsou silné důvody vědcům věřit, a jsou silné důvody jim nevěřit. A navíc, kdo má být autoritou v tom kterém případě? Je lepším expertem na šíření virů plicní lékař nebo matematik?
Ve skutečnosti řešení existuje, je snadné a dost buranské. Samotná myšlenky vědy je přece založena na tom, že existují nějaké zásady, které jsou přístupné každému. Každý má klíče od pomyslné schránky s vědomostmi. Každý se může naučit základní metody. Každý může pana profesora kontrolovat, jestli je logicky konsistentní. Každý po něm může chtít, aby byl schopen srozumitelně vysvětlit to či ono. Postoj slavného populátora astronomie Jiřího Grygara, který nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit, proč Země nemůže být placatá a chtěl to řešit zákazem opačného stanoviska, ten nemá s vědou nic společného.
20. 11. 2020
S panem profesorem Budilem jsme včera natočili asi půlhodinový rozhovor. O islámu a o tom, jestli mu Západ bude schopen čelit. O moderním světě, lidských právech a náboženství. A taky o mé nové knize (pan profesor ji četl jako jeden z prvních). Zveřejníme během příštího týdne.
20. 11. 2020
Z pravidelné otázky týdne:
Logicky se tedy nabízí otázka, čím se provinil Donald Trump. Protože pořádání veřejných představení, kde je prezident utlučen baseballovou pálkou (naštěstí jen jeho figurína), to v dějinách USA ještě nebylo. To známe z režimu, kde diktátor nechává brutálně mučit a zabíjet své odpůrce a kde si pozůstalí vybíjejí po jeho svržení vztek.
Jenže Donald Trump nikoho nenechal ani mučit (vyjma Juliana Assange) ani zabíjet. Nezavedl vlastně žádnou výraznou změnu, která by radikály jakkoliv postihla. Trochu omezil migraci, ale zrušil např. zavírání migrantských dětí do klecí (jak to bylo praktikováno za Obamy). Některým neziskovkám omezil federální peníze, ale mezeru v rozpočtu rychle doplnily jednotlivé státy a města. Čím si vysloužil tolik nenávisti?
20. 11. 2020
Jestli chcete něco zábavného na dnešní večer, doporučuji reportáž Franty Kubáska z demonstrace “na podporu nezávislosti České televize.” Ta blbost! Ta neschopnost! A to podle rekvizit vypadá, že s penězi fakt šetřit nemuseli. Když k tomu přidáme, jaká byla účast, tak je to celkově velmi povzbuzující.
19. 11. 2020
Američtí Demokraté připravují prověrkové komise. Nás by ale měly spíše zajímat prověrkové komise, které připravují Piráti.
19. 11. 2020
“Pro naši civilizaci není dobytí území ani okupace, ani rabování. Dobytí území vytváří nadvládu spravedlnosti, kterou Alláh přikazuje v dobytém regionu nastolit.”
Všimněte si, že Erdogan nemluví jen o své vládě ani jen o Turecku, ale o celé islámské civilizaci. A tady jsme u jádra problému. Sousedí dva civilizační okruhy. Lidé z jednoho si chtějí žít a řešit svoje věci. Za určitých okolností jsou ochotni bojovat, ale zdaleka ne všichni. A jenom, pokud to bude nutné. Pro lidi z té druhé civilizace je základní ctností a životní vášní dobývat území té první. Jak může takový konflikt dopadnout? Je tak těžké odhadnout, že ta první civilizace časem zcela podlehne?
To není jen otázka lpění na vlastních hodnotách. Je to otázka toho, že pokud chceme v sousedství islámu obstát, musíme se naučit pohlížet na ně stejně jako oni na nás. Radovat se z každého odpadlíka. Radovat se z každé zrušené mešity. Vášnivě podporovat všechno, co rozkládá islám. Zcela odmítnout všechny teorie o tom, že by snad na islámu mohlo být něco dobrého. Obávám se, že nic menšího nepomůže.
19. 11. 2020
Když jsem před lety vypadl z mainstreamu přišel jsem o nějaké peníze, musel si zvyknout na nižší životní úroveň, přišel o nějaké přátele a hodně příležitostí.
Za to všechno jsem dostal – mimo jiné – SVOBODU! Můžu psát cokoliv, o čemkoliv, a nemusím se ohlížet, komu se to líbí a kdo s tím souhlasí nebo nesouhlasí.
Připomínám to proto, že se v poslední době objevili lidé, kteří mi (více méně přátelsky) vysvětlují, že ten nebo onen názor není korektní, a že a pokud na něm budu trvat, přijdu o čísi podporu. JAK MŮŽETE, BYŤ I JEN NA ZLOMEK VTEŘINY, UVAŽOVAT O TOM, ŽE BYCH SE PODŘÍDIL? Copak mě neznáte? Copak nevidíte můj životopis?
Mimochodem, je to i české a vlastenecké. Masaryk vystupoval proti českým národovcům, když se chovali hloupě. A nic nedal na to, že mu pak čeští vlastenečtí studenti chodili házet bláto do oken. Ti stejní, co mu později provolávali slávu.
Nejsem Masaryk, ale to poučení je pro všechny. Buďme národem, kde se lidé nenechávají strhnout davem. Kde rozum a svědomí je víc než souhlas mé bubliny. Nebo se o to aspoň snažme.
18. 11. 2020
Jarda Foldyna:
Vy byste proti ilegálním imigrantům použil armádu? Použil byste násilí?
Armáda je ze své podstaty budována za účelem schopnosti použít násilí, a to dokonce co nejefektivněji. Sice pořád slyšíme o tom, že armáda má pomáhat v případě živelních katastrof či třeba jako dnes v případě epidemií. To jistě také, ale její primárním úkolem je obrana země, což jinak než použitím násilí, bude-li to v souladu s platnými zákony, nejde. Ti, kdo své území zkoušeli bránit tancem, recitací veršů a hrou na loutnu, nepřežili.
17. 11. 2020
Existuje propagandistická tendence nazývat starý režim komunistickým či socialistickým. Jenže vládnoucí úloha komunistické strany a státní vlastnictví továren byl jen jedním ze znaků tehdejšího režimu. Změnilo se toho mnohem víc. Třeba pohled na práci, na rodinu, přístup k vlastnímu národu, pohled na sexualitu… to nemá s politickým komunismem nic společného.
Téměř stejnou změnou ostatně prošli i Západní Němci, Francouzi, Angličani, Američani, Italové a další – i když žádnou vedoucí úlohu nikdy neměli.
Pokud chceme porozumět vlastním dějinám, měli bychom odsunout stranou formální výkon politické moci a více přemýšlet o tom, jak se změnil životní styl, rodinný život, mezilidské vztahy a výchova. I když to třeba nebude vyznívat pro současný režim příliš lichotivě. Ale bez toho je veškeré přemýšlení o moderních dějinách jen tupou propagandou.
17. 11. 2020
Hovory z Dobřichovic jsou tentokrát o tom, jak vzpomínáme na 17. listopad 89 a následující dny, a jestli jsme už z toho vystřízlivěli.
Je dobré si všimnout, jak se tehdejší nadšení z Václava Havla podobá tomu, co vidíme na jásajících fanoušcích Joe Bidena – uzdravovače poraněných srdcí. Když je člověk součástí toho davu, připadá mu to nádherné a vznešené. Když se dívá z povzdálí, nemůže snad ani uvěřit, že existuje taková hloupost.
16. 11. 2020
Z recenze na Cestu z nevolnictví:
Z vlastní zkušenosti rovněž vím, že mezi učiteli bylo tenkrát nemálo jedinců, kteří si o socialismu mysleli své a nebáli se to dávat najevo. Vzpomínám si např. na učitelku hudební výchovy (jmenovala se Jana Maderová), jež jako členka renomovaného pěveckého souboru navštívila USA a po návratu nám vyprávěla o tamější vysoké životní úrovni s takovým nadšením, že pokud snad byl ve třídě nějaký Pavlík Morozov, pak ze svého idealismu nejspíš rychle vystřízlivěl. Jiný skvělý kantor (Jiří Pernes) vyučoval svůj obor (dějepis) politicky zcela „nekorektně“ a z učebních osnov, poplatných režimní ideologii, si dělával legraci. Bylo by něco takového možné dnes? Asi sotva. Já si aspoň nedovedu představit učitele, který se netají svým protimigrantským postojem, odmítá genderismus a multikulturalismus a mluví před žáky „nevhodně“ o Evropské unii. V dnešní liberálně-demokratické době by byl takový „podvratný živel“ (tedy xenofobní extrémista) na základě udání bdělého pomocníka Veřejné bezpečnosti (aktivisty z Evropských hodnot) co nejrychleji odejit (přičemž jeho vyděšení kolegové by se ho nejenže ani slovem nezastali, ale v odsuzující petici by se od něj naopak co nejrozhodněji distancovali).
16.11. 2020
Nikdy a za žádných okolností nevěřte těm politikům, o kterých slyšíte “on to určitě chce, ale nemůže to říct nahlas” nebo “on smýšlí jako my, ale musí brát ohled na média” nebo “on musí zatím postupovat takticky, ale v příštím období to změní.”
NE! Jestli nemá odvahu to nahlas říct, nebude mít ani odvahu se o to poprat. Nedokáže to prosadit, a nejspíš ani nebude chtít. Skuteční státníci mluví naprosto jasně a jdou za tím, čemu věří. Takový je Orbán, takový je Salvini a takový je Putin. Takový není Boris Johnson, a taková není polská vláda (která bude vždy manévrovat mezi lidovou podporou a příkazy amerického prezidenta). Z českých politiků, ať si každý dosadí.
15. 11. 2020
Od založení Islámu byly dobyty a nevratně islamizovány téměř tři čtvrtiny křesťanských území. V některých případech tomu bylo tak, že křesťanská civilizace byla v zoufalém dekadentním stavu. Ale jindy křesťané statečně bojovali a tvrdě hájili své hodnoty – přesto to nestačilo. Jako tentokrát v Karabachu. Země, kde křesťanští Arméni žijí déle než Slované na našem území, bude vyklizena. V nejbližších týdnech ji obsadí muslimští kolonisté, nastěhují se do vyprázdněných domů, kostely přestaví na mešity a další památky zdemolují. Ti, kdo dnes utíkají, mají vlastně štěstí – nebyli zavražděni či umučeni jako jejich méně šťastní přátelé. Nemuseli se dívat na znásilňování svých žen.
Co je platné, že kdyby muslimové používali jen ty zbraně, co si sami vyrobí, útočili by na Arménii s pazourky. Moderní techniku jim dodalo NATO a Izrael. I to je historicky normální. Kdo bude dalším terčem?
Laďa Vetvička: Děcka, poďte se podivat! Etnycka a kulturni čistka je tu!
15. 11. 2020
Z natáčení dalšího dílu Hovorů z Dobřichovic.
15. 11. 2020
Zase čtu další povzdech, jak to prý bylo úžasné, když měli volební právo jenom majetní. Příznivce toho historického systému tedy určitě potěší, že jsme se k němu okruhem vrátili. O volebním výsledku rozhoduje vůle 10% nejbohatších. Když nestačí síla propagandy, nastoupí podvody při sčítání.
Když volí jenom majetní, vítězí kandidáti jako Joe Biden.
15. 11. 2020
V první polovině 90. let probíhal docela zajímavý spor o tzv. externality. Jde o to, že když člověk něco dělá, zpravidla to má dopad i na jiné lidi, než jeho samotného a obchodní partnery. Když si koupí zahraniční výrobek místo českého, má to dopad na české dělníky. Když se přestěhuje z vesnice do velkého města, přispěje k vylidňování venkova, má to dopad na stav krajiny a ovlivní to bezpečnost (v celé zemi). S tím souvisí dvě logické otázky. Mají být lidé povzbuzováni k tomu, aby při svém jednání brali tyto externality v úvahu? Má stát nastavit podmínky tak, aby se vyplácelo jednak spíš ohleduplně ke svému okolí (např. strukturou daní)?
Sociolog Jan Keller (tehdy ještě nebyl profesorem) doporučoval brát externality velmi vážně. Václav Klaus (ministr a premiér) je naopak doporučoval ignorovat. Vedla ho k tomu obava, že by to otevřelo prostor pro nejrůznější podvodníky a demagogy (jestli si dáš k snídani párek, způsobíš tím, že eskymákovi umře jeho roztomilý lední medvídek). Klausův postoj zvítězil. Ti podvodníci a demagogové se nakonec stejně prosadili, ale až později.
Jenže ono to má (jako skoro každý zásah do společnosti) i nezamýšlené důsledky. Když si lidé zvyknou ignorovat externality, stanou se z nich bezohlední sobci, ztratí schopnost spolupracovat a nejsou schopni rozlišit např. mezi užitečnou prací a rozkrádáním. A nakonec dopadnou tak, že bojují za právo roznášet nakažlivou nemoc.
Jaké je správné řešení (viděno s odstupem?) Za prvé. Řešit externality pouze v rámci jednoho státu – tedy mezi spoluobčany. Za druhé. Posuzovat každou záležitost jednotlivě, tedy podle konkrétních dat a zdravého rozumu. A respektovat, že každý je povahově jiný (někdo víc ohleduplný, někdo víc sobecký, někdo víc odpovědný, někdo víc lehkovážný), že v reálném životě se dopady kříží (co má na někoho negativní účinek, může mít pozitivní na někoho jiného). Neexistuje tedy žádné “úplně správné” řešení. Potřebujeme nikdy nekončící diskuzi, vyhodnocování dalších a dalších skutečností a ochotu měnit či přizpůsobovat stanovisko.
14. 11. 2020
Pokud jste ještě neviděli křest Cesty z nevolnictví, kde mluvili Benjamin Kuras, Marian Kechlibar a Franta Kubásek, je to na záznamu tady. Jak možná víte, je to o mladých lidech – jak je získat pro vlastenectví. A nenalhávám si, že stačí s nimi trávit dost času, chodit třeba na ryby a vyprávět o velkých postavách národních dějin.
13. 11. 2020
Kam až paměť sahá, vždy tomu bylo tak, že vlády falšovaly údaje a jinak lhaly, aby zakryly problémy. Obyvatelé na to byli zvyklí. Dělo se tak ve všech režimech.
Dnešní situace je úplně nová v tom, že mnozí věří, že vláda lže aby vytvořila dojem, že problém je mnohem větší než ve skutečnosti (což by znamenalo, že ona sama je mnohem neschopnější). Je to nepřirozené a nelogické. Proto někteří vytvářejí celé fantazijní světy, aby tento paradox vysvětlili.
13. 11. 2020
Vyrábíte z centimetrového plechu a musíte zvyšovat zisk? Přejděte na dvoumilimetrový! Potřebujete ho dále zvyšovat? Tak musí stačit jeden milimetr. A nakonec tvrdý papír. Marketingové oddělení zákazníkům vysvětlí, že je to nutné v zájmu záchrany planety. Potřebujete nahradit maso odpadem a ještě zvýšit cenu jídla? Marketingové oddělení vysvětlí, že je to proti klimatické změně.
Pokud by to snad zákazníci odmítli akceptovat, vždy je tu možnost přinutit je prostřednictvím ekologické či jiné legislativy, kterou si korporace prostě zaplatí. K tomu má obrovskou politickou moc, armády právníků a ekosféru neziskovek.
Logickým důsledkem je pěstování ideologie, která to všechno umožní – neomarxismu. Z původně okrajové kuriozity vhodné pro umělce a univerzitní intelektuály se stal společenský standard. Být neomarxistou je jako nosit hedvábnou kravatu – povinná výbava příslušníka vyšší společenské vrstvy.
12. 11. 2020
Přesně o tomhle jsem psal před pár dny pro Protiproud. Ale pro úplnost musíme dodat, že to není ani tak chyba dnešních třícátníků, ale jejich rodičů, kteří akceptovali školství založené na tvrzení “tohle nebude v životě potřebovat.” Jakkoliv to zpočátku vypadalo sympaticky, teď se to ukazuje jako nejdestruktivnější možná zásada.
A ještě ke ztrátě schopností – od dob, kdy si lidé věci sami opravovali a seřizovali k tupému zákaznickému přístupu.
Není to jen otázka mizerného vzdělání, ale také ekonomických zájmů. Žádná korporace nechce zákazníky, kteří se umí zařídit sami. Ideální zákazník nosí produkt každý měsíc do značkového servisu a po třech letech jej mění. Výrobce traktorů John Deere dokonce před pár lety vyhrožoval americkým farmářům, že je bude žalovat, pokud si budou své traktory opravovat sami.
A žádná korporace nestojí o činorodové a vynalézavé zaměstnance. Správný korporátní občan umí perfektně vykonávat svůj omezený úkol, do ničeho jiného se neplete a zůstává tak plně závislým. To by tak hrálo, aby tam vyrůstali šikovní kluci, co si jednou budou otevírat svoje dílny.
Zkrátka, čím méně schopností, tím vyšší zisky. A o to přece jde.
11. 11. 2020
Doplním k tomu, že moderní sekulární civilizace je lepší i pro náboženství. Až to umožnilo náboženským komunitám oprostit se od bojů, mocenských záležitostí a honby za penězi a věnovat se duchovním věcem. Až to dalo věřícím jistotu, že mohou nerušeně praktikovat svou víru a nestanou se obětí pronásledování.
V posledních dnech jsem diskutoval s několika hluboce věřícími lidmi (jinak úctyhodnými), kteří se snaží konsensus moderní sekulární civilizace rozbít. Doufají, že by pak měli navrch. Je to tragický omyl. Právě oni by se stali obětí pronásledování mezi prvními.
11. 11. 2020
Vlastimil Vondruška:
Multikulturalismus není reálný společenský proces, je to jen ideologie. Reálný společenský proces je asimilace, tedy pohlcení jednoho celku druhým a jeho přizpůsobení většinové a dominantní společnosti.
Doplnění Petra Hampla:
Současná situace je složitá tím, že na většině území EU je většinová společnost pořád ještě ta západní, zatímco dominantní už je islám.
Vlastimil Vondruška: Multikulturalismus – dinosaurus, který vlastně nikdy nežil
11. 11. 2020
Doufám, že další anglickou královnu bude hrát Samuel Jackson.
11. 11. 2020
Martin Konvička (v debatě s Hamplem a Frantou Kubáskem):
Alláh nás nechce mrtvé. Alláh nás chce klečící a podřízené. Že buď přijmeme jeho vládu jakožto věřící nebo aspoň svou méněcennost před každým, kdo Alláha uznal. Islám chce hierarchickou společnost, kde každý nevěřící bude podřízený a poslušný… smyslem existence nevěřících je sloužit věřícím. Vagíny nevěřících žen jsou pro uspokojení věřících. Synové nevěřících jsou tu proto, aby sloužili věřícím. Tak to podle islámu prostě je. Komu se to nelíbí, bude připraven o hlavu nebo jinak potrestán. Žádný kompromis není možný. Takhle fungovaly podmaněné společnosti na Balkáně. Takhle to fungovalo v původně křesťanských zemích v severní Africe a na Blízkém východě – předtím, než byly plně islamizovány. A je třeba si uvědomit, že byly islamizovány postupně. To nebylo tak, že by někdo jednoho dne řekl: Od teď budeme všichni tlouci hlavami o zem. To je postupný proces, ve kterém jde o neustálé ponižování nevěřících, o jejich daňové znerovnoprávnění, bezpečnostní znerovnoprávnění… až se naprostá většina raději rozhodně pro islám. Někde k tomu vedla vojenská porážka, ale to není jediný scénář. Někde nebyla válka zapotřebí. Někde islám vítězí tímhle „evropským“ způsobem. Tam vypálíme vesnici, tam popravíme faráře nebo učitele, tam uneseme nějaké ženské… a až to uděláme potřetí, tak se ta vesnice rozmyslí a raději přijme islám sama. Stejným způsobem to proběhlo v evropské části Řecka. A to se děje dnes v západní Evropě. Teď zabili učitele, což je jednoznačná zpráva pro všechny učitele. Předtím dali stejně jednoznačnou zprávu všem novinářům. Vnějškově mohou zůstat demokratické procedury.
10. 11. 2020
Německé soudy: Za vraždu nevěřícího hasiče 4,5 roku. Za hození dělbuchu na mešitu 10 let. Ne, vůbec tam nebyla v tichosti zavedena šárija.
10. 11. 2020
Soudce amerického ústavního soudu Samuel Alito nařídil státu Pensylvánie, aby korespondenční hlasy došlé po termínu byly odděleny (aby bylo možné později rozhodnout, zda mají být započteny). Slyšíte ten rozdíl proti českým soudům? Konkrétní soudce, který má jméno a tvář, jehož názory jsou známy, a který nese odpovědnost.
Vedle toho případ v České republice. Nejvyšší správní soud rozhodl, že afghánští zločinci, kteří se vydávali za děti a byli usvědčeni, že jsou dospělí, byli tím dokazováním poškozeni a že mohou po českém státu žádat obrovské odškodné. Neznáme jméno soudce, neznáme jeho tvář, nevíme o něm nic. Rozhodnutí anonymního aparátu. Ta anonymita je ovšem podmíněna tím, že rozhoduje v souladu se zájmy nadnárodních neziskovek. Pokud by začal dělat problémy, bude rozpoutána kampaň a budeme o něm vědět všechno.
9. 11. 2020
Na Protiproudu o vzdělanosti:
Logickým důsledkem úpadku elit by mělo být, že nositelem vzdělanosti se stanou nižší třídy. To by bylo i historicky normální. Ještě po staletích se traduje postřeh papeže Pia II., že česká husitská venkovanka zná Bibli lépe než většina profesionálních teologů. Sedláci, kteří vedli americkou válku za nezávislost, měli lepší vzdělání než královští dvořané (jak vidíme ze spisů, které nám zanechali). Ještě v 19. století se v osvětových dělnických kroužcích četly spisy 
Marxe a Hegela, které svou obtížností patří k tomu nejtěžšímu, na co může narazit student dnešní filosofické fakulty.
Dělničtí ředitelé a soudci z konce 40. let dnes vzbuzují posměch, ale je fakt, že i po jejich nástupu vykazovala státní správa výkonnost, o jaké si země EU v roce 2020 mohou jen nechat snít. Američtí sociologové z té doby zase píšou o tom, že mezi dělníky lze najít stejně vzdělané lidi jako mezi řediteli továren.
Je životně důležité, aby byla tato schopnost zachována. Aby po blížícím se zhroucení nové aristokracie jako sociální vrstvy západní civilizace rychle regenerovala. Aby zůstalo u jen omezených ekonomických škod. A také, aby byla co nejrychleji obnovena obrana proti islamizaci.
9. 11. 2020
Nevěřte tomu, že by v Americe musel nějaký marxista skrývat, že je marxista. Je to země, kde většina lidí mladého a středního věku preferuje radikální marxistický socialismus před současným režimem. Každý pátý mladý Američan označuje Marxův Komunistický manifest za skvělou knihu. I podstatná část Trumpových voličů v roce 2016 očekávala posun tímhle směrem. Pamatujete ještě, že šéf jeho kampaně tehdy přirovnával bankéře k Adolfu Hitlerovi a naznačoval možnost znárodňování?
Místo moralizování by bylo dobré přemýšlet o tom, proč globální kapitalismus volné soutěže tak hanebně zkrachoval, a jak to napravit
9. 11. 2020
Z recenze Petra Žantovského:
Nyní tedy vychází (po souboru Hamplových článků Kapitoly z buranské sociologie) nová Hamplova monografie Cesta z nevolnictví. Je cíleně formulována jako pokračování Prolomení hradeb, dovádí některé tam obecně formulované postřehy ke kořenům, všímá si vzniku, důvodů a důsledků jednotlivých negativních fenoménů dnešní společnosti a dochází závěrem k jednoduše vyhlížející, ale velmi vážné polaritě: dnes v Evropě a celé tzv. euroatlantické enklávě jde o souboj civilizace svobody proti civilizaci strachu. Východisko je v návratu k hodnotám jako národ, vlast, kulturní kořeny a identita, vědomí si vlastní originality, odmítnutí vmíchání celých kultur a národů do beztvarého, a proto dobře tvarovatelného a manipulovatelného amalgánu pomyslného „euronároda“ či „eurovlasti“. Nic takového není a nebude, nemůže totiž být z principu. Natolik jsou všechna východiska – od historických po generační, rozdílná, že jde zase jen o další utopii, a ty se v dějinách obvykle utopily v krvi. Vlastní, ale i těch ostatních. Hamplovu knihu lze chápat i jako varování před těmito konci.
8. 11. 2020
„Raději pustá země, než země, kde žijí nevěřící“. Sliby dané nevěřícím nemusí být dodrženy. „Náboženská svoboda je kořenem všeho zla.“ Vládce se dopouští hříchu, je-li k nevěřícím příliš mírný.
To nejsou ukázky islámského myšlení. To jsou ukázky myšlení vítězů bitvy na Bílé hoře, kterým se podařilo rozvrátit český stavovský stát založený na svobodě a toleranci. Dnes je tomu přesně 400 let od této národní tragédie. Při pohledu zpět se můžeme dopustit několika chyb.
Za prvé. Klást rovnítko mezi katolicismus (nebo křesťanství obecně) a Islám. V 17. století katolicismus skutečně procházel hlubokou mravní krizí, nicméně ani tehdejší katolíci – to nebyli jenom upalovači, inkvizitoři a pachatelé pobělohorské genocidy. To byli také lidé jako René Descartes nebo Galileo Galilei, kteří připravovali cestu moderní vědě, technice, pokroku… To je svědectví o tom, jak podnětné prostředí tehdejší katolicismus představoval. Ale ještě důležitější je to, že naše civilizace je schopna vývoje. Dnes jsme, díky Bohu, někde úplně jinde než v 17. století.
Za druhé. Stejnou chybou je pokoušet se obhajovat zločiny 17. století nebo se dokonce snažit o jakoukoliv formu návratu k těm děsivým časům. Rozumím tomu, že v době, kdy veřejné mínění ovlivňují peníze z restitučních krádeží, to je pro mnohé lákavé. Ale to skvělé na naší civilizaci je právě to, že můžeme najít odvahu nazvat zločin zločinem, bezpráví bezprávím a genocidu genocidou. To není nic proti křesťanství, katolicismu ani čemukoliv jinému. Protože každé z těch hnutí má možnost si ty průšvihy přiznat a poučit se. I to nás odlišuje od jiných.
A na závěr. Český debakl 17. století měl i jednu pozitivní stránku (byť o ní nemluvíme). Habsburkové se českou válkou natolik vyčerpali, že nedokázali naplnit svůj záměr ovládnutí celé Evropy, nastolení totalitního režimu a násilný návrat do středověku. Většina scénářů, které bychom si v takovém případě dokázali představit, končí islamizací celé Evropy a asi i celého světa. Jenže vývoj šel opačným směrem. Zárodky svobody nebyly zničeny, a nakonec ani Habsburkům nezbylo, než konvertovat od své sektářské bigotnosti k osvícenství. Česká oběť nebyla nadarmo.
Čímž nezpochybňuji, že by bylo mnohem lepší Habsburky porazit, jak to o generaci před Bílou horou dokázali Holanďané, a staletí před nimi Švýcaři.
7. 11. 2020
Izraelci kupují ruskou vakcínu Sputnik. Vzpomeňte si na to, až vám zase bude někdo vyprávět o zemljankách a o zemi, která je technologicky na úrovni Horní Volty.
Nicméně otevírá to velice zajímavou otázku. Vztah mezi státním a soukromým výzkumem. Celé roky nám tvrdili, že soukromé firmy dokážou lépe nacházet nová řešení. A hle, ruský státní výzkum je o několik kroků rychlejší a pružnější než americký a západoevropský nestátní sektor. Mimochodem, většina opravdu zajímavých amerických inovací přišla ze sektorů armády a výzkumu vesmíru, tedy sektorů státních.
Pak nám zase tvrdili, že jenom korporace dokážou nashromáždit dostatečně velké rozpočty na výzkum. Na tom možná něco je, ale ty výsledky pořád nejsou vidět.
Obávám se tedy, že ten rozdíl je někde jinde. Když ten výzkum řídí přímo stát, je určitá šance (byť nevelká), že výsledek bude užitečný.
Čímž nezpochybňuji, že skutečný soukromý sektor je neskutečně inovativnější v oborech jako móda, spotřební zboží, nové typy restaurací apod.
Jerusalem Hospital Orders 1.5 Million Doses of Russian COVID Vaccine Despite Concerns
7. 11. 2020
Zase čtu o tom, jak Donald Trump údajně nechal označit volební lístky tajným vodoznakem, a teď nachytá podvodníky.
Moc bych si přál, aby to byla pravda, ale skutečnost je jiná. Volební lístky si vláda každého státu objednává u místní tiskárny. Není žádná možnost, jak by tam federální vláda mohla vložit vodoznak.
Pozice Donalda Trumpa je v téhle chvíli velmi slabá. Nejspíš nemůže jednoznačně dokázat podvod, protože proces korespondenčního hlasování byl od začátku vytvořen právě s tím účelem, aby podvod umožnil a aby se dal podvod snadno zakrýt. Prezident to měl soudně napadnout už před volbami.
Mimochodem, všímejte si, které servery tu nepravdu o vodoznacích přinášejí. Když lžou v tomhle, v čem dalším ještě? Uživatele facebooku nemůžeme vinit, že to sdílí (nemusí si být vědom omylu), redaktora ano.
7. 11. 2020
Z odpovědi na otázku o tzv. občanských hlídkách:
Americká ústava, což je jednoznačně nejlepší shrnutí zásad svobody a demokracie v západním pojetí, říká ve svém druhém dodatku, že každý občan má právo zapojit se do činnosti řádně regulované milice a bránit svůj region, dokonce se zbraní. V tom smyslu můžeme konstatovat, že občané jen naplňují své přirozené právo.
6. 11. 2020
O tom, že džihádisté zabíjejí už pár kilometrů od českých hranic, se mluví dost. Jak je to ale s jejich spojenci na české straně? Upozorňuji na knihu Lukáše Lhoťana, což je zatím jediný pokus tu situaci zmapovat.
Malá ukázka:
“Zajímavou skutečností je také fakt, že Islámská nadace v Praze již od roku 2003 neplní povinnost vyplývající ze zákona o nadacích a nadačních fondech a neodevzdává finanční a výroční zprávy. Podobně i Islámská nadace v Brně neplní stejné ustanovení zákony o nadacích a nadačních fondech. Stejně tak i (muslimská – doplnění PH) firma Arabella, s.r.o. a PRAGOGOLD PRAHA, s.r.o. neplní zákonnou povinnost odevzdávat výroční zprávu a účetní uzávěrku.“
Schválně můžete hádat, jak se k tomu postavil finančák a kolik tam bylo kontrol.
6. 11. 2020
Z odpovědi na otázku, co by měla obnášet reakce na džihádistické útoky:
Dějiny evropské civilizace nicméně znají řešení. Rozlišování mezi mírovým a válečným stavem. Z hlediska práva, společenských vztahů i převládajících postupů.
Pokud bychom měli shrnout rozdíl do jediného bodu, pak jde o to, že v míru reagujete na zločin vyšetřováním, zatímco ve válce reagujete na úder protiúderem. Neřešíte, jestli zasáhnete stejného ostřelovače nebo stejného pilota bombardéru. Snažíte se způsobit nepříteli co největší lidské ztráty nebo jiné škody.
Když vám obsazují zemi, je absurdní řešit vinu jednotlivých lidí, zatýkat je předepsaným způsobem a každému poskytovat právo na soudní proces. Strany na sebe prostě střílí. To nemusí znamenat, že zcela mizí pravidla. Nadále by měli být například rozlišováni bojovníci a civilisté. Pořád existují válečné zločiny, které se vyšetřují a trestají. Ale těžko si představit, že obklíčíte nepřátelskou jednotku a její velitel se bude domáhat advokáta.
5. 11. 2020
Poučení z amerických voleb. Lidový kandidát musí vyhrát s náskokem alespoň 10%. Jinak liberální demokraté výsledek zfalšují. Totéž se odehrálo předtím v Rakousku. A v Německu se členové komisí dokonce chlubí tím, kolik lístků AfD vyhodili.
Je to naprosto logické. Jestliže někdo nenávidí západní civilizaci a všechny její zásady a pravidla, proč by měl respektovat zrovna tu jedinou – férové sčítání volebních hlasů?
5. 11. 2020
Pokud pracujete v mateřské školce (nebo někdo z vašich blízkých), upozorňuji a doporučuji podporu téhle aktivity. Institut pro sociální a ekonomické analýzy je jedním z posledních míst, kde přežilo nezávislé myšlení. Jejich analýzy jsou vesměs zajímavé a prakticky užitečné.
V tomhle případě jde o to, aby ředitelky mateřských školek sdílely zkušenosti. Samy, přímo, bez auditorů a školitelů, co se na tom napakují, a stejně jenom překáží.
4. 11. 2020
Přežili jsme Obamu, přežijeme i Bidena.
4. 11. 2020
Tak to vypadá, že to Trump nakonec zvládne, byť naprosto těsně. Ale nemylme se. Porazit polodementního soupeře namočeného v organizovaném zločinu, s podpalovači měst za zády – to není až tak úžasný výkon.
3. 11. 2020
Tak tu máme výsledek “zdravého stravování” a návratu k přírodě. Po 100 letech se v českých zemích opět objevila podvýživa.
Co v článku vidět není, a co je podstatné. Takovými katastrofálními trendy je vždy více ohrožena nižší třída. Ti nahoře to dělají trochu, média to zdůrazňují hodně, a ty matky z nižších vrstev, které se chtějí těm nahoře podobat, to pak doženou do extrému.
Podvýživa je zvláště vážná proto, že souvisí s inteligencí. Po celé 20. století průměrná inteligence Evropanů stoupala, i když měli chytří méně dětí než hloupí. Co ten vliv převážilo, bylo zlepšování výživy.
MF Dnes: Máme podvyživené děti? Trend “zdravého stravování” je tragický
3. 11. 2020
Politikům připomínám, že jejich práce není vyjadřovat soustrast. Jejich práce je prosadit takové opatření, aby se Vídeň nemohla odehrát v Praze.
2. 11. 2020
Hurá, Lékaři bez hranic se konečně posílili kapacity českého zdravotnictví.
Čekáte, že pošlou doktory nebo sestřičky do nemocnic? To zrovna ne. Místo toho budou poskytovat “poradenství”. Budou např. ředitelům pečovatelských domů vysvětlovat, jak používat dezifekci. Jestli je budou taky učit, jak se slézá ze stromu, to v tiskové zprávě není. V tiskové zprávě, žel, taky není ani zmínka o tom, že by to snad měli dělat zadarmo.
Takže ono to spíš vypadá na Hyeny bez hranic.
Lékaři bez hranic a MPSV zahajují spolupráci v oblasti prevence a kontroly šíření infekce COVID-19
2. 11. 2020
Nevypadá to špatně. Trump roste v Pennsylvanii. To je stát, o kterém Nat Silver (superhvězda mezi analytiky Demokratů) včera prohlásil, že pokud jej Biden nevyhraje, jenom velmi těžko se stane prezidentem.
Fox News: Biden’s lead shrinks in Pennsylvania in final days of race: poll
2. 11. 2020
Jak získat další generaci pro vlastenectví a obranu evropské civilizace.
2. 11. 2020
150 tisíc Arménů, kteří už víc než tisíc let žijí v okrese Náhorní Karabach budou částečně vyvražděni, částečně vyhnáni. Jejich území osídlí turečtí osadníci.
Děje se tak za aktivního přispění NATO, České republiky i Izraele. Hanba nám všem! Za to je třeba se stydět. Ne za to, že prezidentovi pořádně neslouží nohy nebo že premiér má špatný přízvuk.
Snad to taky bude probuzení pro ty, kdo příliš spoléhají na Rusko. Rusko nebude příštím světovým četníkem. Nemá takové ambice ani takové možnosti. Hájí svoje vlastní zájmy a dá si pozor, aby se nenechalo zatáhnout do války. Pokud tedy Turci nezaútočí přímo na centrální Arménii (což podle všeho nemají letos v úmyslu), nebude se do záležitosti míchat. Jak bychom mohli věřit, že by mělo chuť řešit případné problémy České republiky?
2. 11. 2020
Evropa je ve válce s Islámem, píše Ivan David. Já s tím souhlasím, a asi i naprostá většina čtenářů. Jenže jsou i lidé, kteří to vidí úplně jinak. Z jejich pohledu došlo k pár kriminálním činům, pachatelé byli shodou okolností muslimové, a nějací magoři (či Putinovi agenti) chtějí vyvolávat strach.
Ostatně, velice podobná diskuze teď probíhá kolem covidu. Podle jedněch je tu epidemie, podle druhých jen mediální bublina (a nemocnice si kvůli chamtivosti nabírají příliš mnoho pacientů). Rozdíl je jen v tom, že pohled na Islám souvisí s třídní příslušností, zatímco pohled na covid je ve společnosti (zatím!) rozložen chaoticky.
Rýsuje se, nicméně, zajímavý rozdíl mezi Francií a jinými zeměmi bývalého Západu. Zatímco ve Francii se o problému aspoň mluví a píše, jinde stojí celá vládnoucí vrstva pevně a jednoznačně na straně muslimské komunity. Žádná diskuze není připuštěná. Víte třeba, že zároveň došlo k sérii útoků na kostely v Kanadě? Tam to téma není. Oni nakonec Francouzi taky neudělají nic, ale v takové společenské atmosféře je myslitelné, že vyrostou nějaké skupiny odporu. Na rozdíl od Německa, Švédska, Velké Británie a dalších.
Čím je Francie jiná? Je to jen předběžná hypotéza, ale zdá se mi, že by mohlo hrát roli tradiční francouzské rovnostářství. Už od své revoluce Francouzi nesnáší privilegia, nesnáší aristokracii, občanská rovnost je pro ně nejvyšší hodnotou. To jde přímo proti globálnímu trendu formování nové aristokracie. A taky je pak těžší hodit přes palubu příslušníky nižších sociálních vrstev, jak to udělali ve Velké Británii a Německu. Pokud je tomu tak, pak je pro nás hodně důležité držet se masarykovské levicové tradice. Národ jako celek, důraz na rovnostářství, žádný prostor pro šlechtická privilegia. To by radikálně zvýšilo naše šance na přežití.
Ale v této chvíli je to spíš téma k diskuzi.
1. 11. 2020
Další uříznutá hlava ve Francii. Lidé si brzy zvyknou a ty případy zmizí z prvních stránek novin.
1. 11. 2020
Tak jako se během přibližně 10 let změnilo základní příběh druhé světové války – od zlých Němců k hodným Němcům – tak nás teď totéž čeká ohledně rasismu. Za pár let bude normální, že si každý pokrokový člověk myslí, že u běžného českého domku byl uvázaný černý otrok, a že jen komunisté to popírají.
To zaznělo u Xavera, kde jsme mluvili o spoustě věcí – klečích fotbalistech, Landově manifestu, českém školství, psychické křehkosti mladých lidí… a taky o vlasteneckém setkání v Příčovech.
1. 11. 2020
Už dlouho píšu o tom, že globalistické politické strany představují jeden celek, i když mají různé názvy. Stejně jako jedna korporace, která prodává různé produkty pod různými “brandy”.
Je tedy vlastně logické, že když nezafungovala strategie “hodně různých značek”, seskupují se do volebních koalic. Využijí tak vlastností českého volebního systému, kde jsou velké strany zvýhodňovány proti malým.
Pro obyvatele ČR to znamená migrační kvóty, euro, Istanbulskou úmluvu a také “úsporná opatření” dopadající výhradně na dolních 50%.
Je možné tomu čelit? Pouze v případě, že by se podařilo velmi rychle zlikvidovat epidemii (nikoliv zmírnit, ale zlikvidovat) a sestavit volební koalici ANO – SPD – KSČM – Trikolora. Zvažte sami, nakolik je to realistické. Vychází mi z toho, že se musíme připravovat na mnohem horší časy. Snad nebudou dlouhé.