Druhý pohled z 23.4.: Americká setrvačnost

Když se snažíme pochopit současnou americkou politiku, je dobré si uvědomovat, že navzdory radikálním změnám se řada věcí pořád dělá ze setrvačnosti. Třeba bombardování základem jemenských Hútiů poté, co ohrožovali mezinárodní lodní trasy. Neřeším, jestli je rozumné ty trasy chránit, ale proč by to měly dělat zrovna Spojené státy? Copak jsou nějakým světovým četníkem? Kde je v tom americký zájem? Vždyť Trumpova vláda se snaží mezinárodní obchod naopak utlumit.

Ann Coulterová  podrobně prošla interní debatu Trumpových lidí, která unikla do médií a všimla si, že přesně tohle se řešilo. Viceprezident Vance protestoval, že Amerika nemá na ochraně námořních cest na Blízkém východě žádný zájem, ale převážili poradci, které Trump převzal z aparátu Republikánské strany.

Coulterová k tomu dodává, že se jedná o opakování typické chyby americké zahraniční politiky

• Zásah proti Hútiům nebyl takový, aby je zničil. A nejspíš toho Američané ani nejsou schopni. Výsledkem tedy je, že Hútiové jsou trochu zastrašení a trochu naštvaní.
• V regionu žije spousta Američanů a je nemožné je všechny  chránit před případnými útoky.
• Rozhodují lidé ve Washingtonu, kteří sami žádné riziko nenesou.

Můžeme ale očekávat, že s postupujícím přebíráním moci bude takových kousků ubývat, a že své lodní cesty si bude muset chránit každý sám. V tomto případě Čína a Evropská unie. Mimochodem, což takhle náklady těch vojenských operací přeúčtovat korporacím, které na globálním obchodu vydělávají?