Aktuality

Nikdo z mé rodiny ani předků otroky neměl. Naopak, byli jsme nevolníky, dřeli jsme a financovali impérium s globalistickými ambicemi. Jestli si někdo může stěžovat na nespravedlivou minulost, jsme to my, Češi. I my bychom se mohli dožadovat odškodnění za tři staletí vykořisťování a krutého zacházení. Ale slyšíte nás povykovat? Chceme jediné – být už konečně ponecháni na pokoji. Chceme šanci sami budovat vlastní zemi. Je to tak moc?

Nicméně ještě k tomu otroctví. V českých poměrech je to už tradiční hra. Jedni vyvěšují vlajku nevolnicko-otrokářského režimu v Tibetu s příšerným mučením podmaněných sociálních vrstev. Druzí vlajku jižanské konfederace. Navzájem si předhazují jeden druhému, že je to otrokářské. Ale ve skutečnosti je to pro obě strany jenom výmluva. Je to spor těch, kdo se být lokaji impéria (a připadá jim to úžasně vznešené) a těch, kdo chtějí žít po svém na svém kusu země. Pokřikování o otroctví uplynulých staletí ten spor nevyřeší.

Celý článek je zde.