O optimismu (4. 10. 2023)

K dotazům, proč mám tak dobrou náladu, i když musím přihlížet drancování a pustošení vlastní země. Protože přemýšlím o tom, jak budeme jednou odstraňovat škody. O tom, jaké reformy bude zapotřebí udělat a jaké projekty realizovat. Žádný z takových plánů se nevyplní úplně, ale rozhodně je to užitečnější než neustálý pláč nad tím, co stejně nedokážeme zastavit. A protože mám možnost budovat něco, co jednou bude hodně užitečné. A protože se můžu těšit, že se toho třeba ještě stihnu zúčastnit. Ať už jako sociolog nebo jako ředitel školy nebo klidně i v dělnické profesi. Kdyby to moje země potřebovala, zvládnul bych to a bavilo by mě to.

Samozřejmě, čím později dojde ke změně, tím víc práce to bude chtít. Ale pořád platí, že pouze dvě katastrofy jsou nevratně zničující – masová migrace a nasazení zbraní hromadného ničení. Všechno ostatní se dá napravit.

Manekýn a státník (4. 10. 2023)

Málokdy tu sdílím projevy zahraničních politiků, ale tentokrát dělám výjimku. Pusťte si čerstvého vítěze slovenských voleb Roberta Fica. Jeho odpověď českému prezidentovi. Nejde o to, kdo jaké zastává postoje a s kým souhlasím nebo nesouhlasím. Ale jak to říká! Jaká síla osobnosti. Proti českému manekýnovi, který nejspíš neví, o čem mluví, stojí slovenský státník, který váží slova, nenechá se vyprovokovat, důstojně reprezentuje svůj národ a zjevně nechce rozdmýchávat zbytečné konflikty. Mohl českému prezidentovi odseknout něco ostrého a možná by mu to přineslo tisíce lajků. Jenže k nám mluví státník, který cítí odpovědnost za miliony lidí, pro které potřebuje energie, potraviny, pracovní místa, stabilitu a bezpečí.

Kdybych žil v zemi s takovým premiérem, byl bych na něj hrdý.

O dvojím metru (3. 10. 2023)

Je neuvěřitelné, jak jsou konzervativci někdy naivní. To se třeba na ostře konzervativním serveru dočtete, jak je skvělé, že Alabama vydala zákon, že knihy v knihovnách nesmí být cenzurovány ani vyřazovány –  ani kvůli osobě autora, ani kvůli názorům ani kvůli ničemu jinému. Demokratický guvernér doslova řekl, že čtenáři mají právo na všechno.

Naivní konzervativci a bílí nacionalisté (dvě různé skupiny) se radují, že konečně byla ukončena cenzura. Ani náhodou! Jak by mohli – byť i jenom na vteřinu – předpokládat, že se ta svoboda bude vztahovat i na ně. V Alabamě šlo totiž o příšerné transgender věci zařazované mezi dětské knihy.

Stejný princip svobody nikdy nebude uplatněn na normální konzervativní literaturu. Stejně jako v českém prostředí nebudou na Novotného nikdy aplikována stejná pravidla jako na Čermáka.

To je přece základ třídní společnosti. Vyšší třídy mají svobodu, podřízené třídy mají být zticha. Od toho máme zákon. Jakýpak dvojí metr. Staňte se vládnoucí třídou a budete zase zvýhodňováni vy. To je naprosto férové.

Knihy v září (3. 10. 2023)

Děkuji všem, kdo mi během září poslali příspěvek na transparentní účet nebo kdo podpořili nákupem knih. Hitparáda vypadá tentokrát následovně:

1. Prolomení hradeb dvojka
2. Poznámky o elitách, válce a míru
3. Benjamin Kuras: Češi na vlásku

O embargu na pokročilé technologie (2. 10. 2023)

Pamatujete na slavná prohlášení o tom, jak bude ruský válečný průmysl zastaven tím, že tam Západ přestane dodávat pokročilé technologie? Tak je to tady…tedy skoro.

New York Times píše, že Ukrajina není schopna pokračovat ve výrobě životně důležitých dronů, protože Čína vyhlásila embargo (a nezdá se, že by někdo na Západě to dokázal nahradit). Ukrajincům se daří nějaké věci pašovat, ale není jich dost.

O demokracii a diktatuře (2. 10. 2023)

Post-sorosovská Nadace otevřené společnosti zorganizovala výzkum, ze kterého vyplývá, že ve většině světa klesá zájem o demokracii. Hlavně mezi mladou generací poměrně razantně přibylo těch, kdo by dali přednost životu v diktatuře.

Bylo by ošidné z těch výsledků vyvozovat příliš silné závěry, protože v lidé Etiopii, Číně a Německu reagují na stejné otázky na základě úplně jiných představ a mohou mít na mysli něco úplně jiného.

Nicméně obecná poznámka. Pokud dochází k posunu mínění v jedné zemi, nemusí to být výsledek kulturního rozdílu, ale praktické zkušenosti s liberální demokracií. Lidé se už naučili, že „demokracie“ znamená, že se panstvo zařídí podle svého a nebere na ně nejmenší ohled. Že probíhá útok na jejich životní styl, až po zaplavení země agresivními migranty. Že demokracie znamená, že jim jejich vlastní státy odmítají poskytovat ochranu a fandí zločincům. Že životní úroveň klesá. Zvykli si, že „demokracie“ znamená, že vás mohou kdykoliv zavřít nebo vyhodit z práce za nesouhlas s vládou. A když budete dělat moc velké problémy, vpadne do vašeho bytu maskované komando, budete zatčen a zemřete za podivných okolností ve vězení.

Logicky se také šíří představa (správná), že liberální oligarchie nemůže být zastavena tím, že je vyměněna nějaká její část (např. většina poslanců), nýbrž výraznou systémovou změnou prováděnou z jednoho centra. Všímají si toho, že v některých státech označovaných jako diktatury životní úroveň roste, že se tam žije bezpečněji i svobodněji. V maďarské diktatuře vás nezavřou za drzé video, v české demokracii ano. V maďarské diktatuře vás nezabijí ve vězení, ve slovenské demokracii ano.

To není výzva k rušení voleb. Ukazuje to ale, že pojmy demokracie a diktatura, jak je známe z médií, nepovídají vůbec nic o kvalitě vlády ani o tom, jestli je na lidi brán ohled. Podle převládajícího mediálního obrazu je demokratický politik ten, který pomáhá americkým korporacím, aby v jeho zemi vydělaly. Diktátor je ten, kdo jejich zisky omezuje.

Na Slovensko (1. 10. 2023)

Blahopřeji slovenským přátelům k vítězství vlastenecké demokratické strany SMER a přeji jim, aby Robert Fico a jeho tým našli dostatek odvahy a schopností k rozmetání tamního fašistického režimu. Přeji jim, aby neudělali stejnou chybu jako Andrej Babiš, který se pokusil o soužití s liberální oligarchií. Takové lidské typu se umí jenom plazit a sloužit. Buď budou sloužit vám nebo nadnárodním strukturám. Zkrotíte je nebo vás zničí.

O nadcházejícím zákazu sunaru (30. 9. 2023)

Sice nedokážeme zajistit dětské léky, ale zato pro vás uděláme něco jiného. Zakážeme vám dudlíky a kojenecké lahve.

Nedělám si legraci. Česká vláda udělala první krok k zákazu sunaru, kojeneckých lahví a dudlíků. Budou následovat kočárky? Možná. V každém případě vláda na svém zasedání rozhodla o tom, že navrhne parlamentu zákonné omezení reklamy na sunary a kojenecké lahve. A my všichni víme, co bude následovat. Postupné zpřísňování zákazu reklamy, pak speciální zdanění a nakonec úplný zákaz sunaru.

Materiál vládě předložila zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Další případ, kdy vládní agendu fakticky unesla nějaká vyšinutá skupina, tentokrát biomatky. Výrobci dětské výživy teď mají problém, ale zcela jistě už horečnatě přemýšlí, jak na nové situaci vydělat. A určitě na něco přijdou.

Že nás to ještě překvapuje.

O soukromém vlastnictví (29. 9. 2023)

Málokteré debaty vyvolávají tolik zmatení jako vztah komunistů k soukromému vlastnictví. Podle všech teorií a teoretických spisků by měla být veškerá levice skeptická až nepřátelská k soukromému vlastnictví. A komunisté dvojnásobně. Jenže skutečný reálný socialismus zemí sovětského bloku byl vůči soukromému vlastnictví nejpříznivějším režimem v dějinách. Nikdy předtím nesměřovala vládní politika k tomu, aby každý pracující měl svůj domek, a klidně dva domky nebo chalupu, a pak ještě chatu a auto a nějaká zařízení… prostě vytváření malých soukromých světů. Všeobecná podpora spořivosti a všeobecná podpora činorodosti. Ideálně tak, aby si toho každý co nejvíc vytvořil vlastníma rukama.

Ten systém dokážeme ocenit až dnes, když máme srovnání s volnotržním modelem, který počítá s tím, že významnější soukromé vlastnictví se může týkat nanejvýš desetiny obyvatel a že masy budou žít nuzně a pracovat pro tu desetinu.

O svatováclavském svátku (28. 9. 2023)

Tak dnes máme svatováclavský svátek, který bereme jako svátek české státnosti. Všimněte si, jak rozumně k tomu přistupují protestanti a ateisté. Berou si z toho, že se jedná o českého světce. Neřeší, jestli je to katolické. Neřeší, jestli opravdový kníže Václav nebyl spíš kolaborant. Prostě je to naše české.

Ten rozdíl uvidíte, až dojde na nějaké husitské výročí, kdy za katolíky začnou mluvit ti nejhorší nesnášenliví křiklouni a spustí protičeskou propagandu. Vyhladit české kacíře! Služba katolickému impériu nejvyšším blahem!

O boji o životní prostor (28. 9. 2023)

Pokus o nákup letadel F-35 schválen a předcházela tomu velmi zajímavá diskuze, která ukázala, jak česká vládnoucí skupina rozumí výrazu „obrana“. Nemá to nic společného s onou obranou, kdy se opevňovaly hranice, stavěly kryty a cvičily vojenské jednotky. Takovou obranu dosud buduje Rakousko, Švýcarsko a další státy.

Obrana podle pana Fialy a paní Černochové spočívá v tom, že proaktivně napadneme každého, o kom nějaký analytik s bakalářským vzděláním usoudí, že pro nás představuje nebezpečí. Až budou zničeny všechny domněle nebezpečné státy, bude naše obrana dokonána.

Zkrátka, „obrana“ je nově tím, čemu se za našich dědečků říkalo „boj o životní prostor.“ Jakmile nějaká země začne takhle rozumět vlastní obraně, koleduje si o to, aby se proti ní sjednotil celý svět. Ale můžeme zůstat v klidu. Pan Fiala to vymyslel tak, že zaplatíme 500 miliard korun a potom (možná!) dostaneme letadla, která teprve musí být zkonstruována a vyvinuta. Jak vysoce prozíravý byl proti tomu přístup domorodců, kteří prodávali území za korálky. My nedostaneme ani ty korálky.

O Seymouru Hershovi (27. 9. 2023)

Seymour Hersh je ten stařičký veterán americké žurnalistiky, co dávno odhalil spoustu skrývaného o válce Vietnamu, je akceptován jako vysoce důvěryhodný napříč názorovým spektrem a který před časem odhalil, že plynovody Nordstream zničily americké tajné služby s výslovným souhlasem prezidenta. Podle celkového kontextu se zdá, že mu donáší přímo někdo z nejvyšších pater americké politiky.

Včera publikoval další větší text, kde píše mimo jiné:

• Americké tajné služby vypouštějí krycí historky a snaží se ten teroristický čin hodit na Ukrajince.
• Německý kancléř Scholz byl o tom útoku informován.
• Pro mne nejzajímavější je líčení detailů přípravy, které ukazuje, jak CIA okázale ignoruje veškerá pravidla, zákony i ústavní omezení. Mají svoje cíle a svoje postupy. Oni sami se rozhodují, proti komu povedou operaci. S kterým politikem se domluví a proti kterému budou bojovat. Nikomu se to nehlásí, nepořizují se žádné záznamy. Není nad nimi žádný dohled. Tentokrát požádali o souhlas prezidenta, ale vlastně by se obešli bez něj.

To neznamená, že by CIA neomezeně řídila všechno americké. Ale pokud chceme porozumět americké politice, musíme do obrazu zahrnout i různé tajné služby sledující vlastní cíle. CIA nejspíš není jediná.

O státním a soukromém (27. 9. 2023)

Vyrůstal jsem v tom, že všechno soukromé je poctivé (protože zákazníci platí dobrovolně) a všechno státní nepoctivé (protože zákazníci, respektive daňoví poplatníci) jsou nuceni platit, i když nechtějí.

Dneska už tím, že to v platí v některých dobách a některých sektorech, ale je pitomost tvrdit, že to platí vždy a všude. Samozřejmě, že státní rozpočet živí statisíce příživníků, vesměs slušně placených. Ale na druhé straně je absurdní tvrdit, že práce policisty, hasiče nebo učitelky jsou méně poctivé a méně užitečné než práce koordinátora programů společenské odpovědnosti nebo specialisty na nové finanční produkty. Že by policie, hasiči a školy mohly být soukromé? Možná ano – skutečností ale zůstává, že se dosud nikdy nikde nepodařilo najít takový nestátní model, který by fungoval.

V té souvislosti je také důležité se vypořádat s povrchní představou, že nestátní sektor vytváří hodnoty, které pak státní sektor přerozděluje. Nebylo by přece možné vyrábět, kdyby v tom regionu nebyla zajištěna bezpečnost. Nebylo by možné vyrábět, kdyby ti dělníci předtím nechodili do školy. Nebylo by možné vyrábět, kdyby nefungovala lékařská péče. Zkrátka, bez práce některých státních zaměstnanců by ty hodnoty nikdy nemohly vzniknout. Nemají na celkovém produktu menší podíl než obchodníci, skladníci nebo třeba nákupčí.

O animovaných filmech (26. 9. 2023)

Jednou z mála oblastí, kde má Západ dosud převahu, je Hollywood. I když ani tady si nemůžeme být jistí, zda to není spíš otázka slavné minulosti než současné reality. Nemáme totiž příliš přehled, protože do našich kin a televizí se nezápadní tvorba prostě nedostane. Na rozdíl od jiných civilizačních okruhů, kde se dívají na vlastní i západní věci. Nevíme tedy pořádně, jaká tvorba vzniká v Číně, Indii, Rusku a jinde.

Ale i tady jsou patrné drobné známky toho, že se převaha drolí. Třeba Henry Delacroix na American Sun si všímá, že spousta Američanů nemá chuť pouštět dětem americké animované filmy poslední generace. Ani ty děti o ně nemají přílišný zájem. Prostě proto, že ty filmy – dokonale vyčištěné od všeho, co by mohlo zavánět nekorektností – jsou taky dokonale nudné. A to i filmy čistě zvířátkové. Policejní pes je nově nepřípustná postava. Zvířátka mluví černošským přízvukem, takže spousta dětí má problém rozumět. Zvířecí hrdina samozřejmě nemůže mít maminku a tatínka. I mašinka Tom už je nepřípustná.

Trh tedy válcuje ruský Máša a medvěd, kde si holčička dělá legraci společně s tatínkem, další zahraniční věci, a především stará americká tvorba.

Takže miliony lidí – válcuje ruský Máša a medvěd, někde další zahraniční věci, a samozřejmě staré filmy

Podruhé o nenasytnosti (26. 9. 2023)

Oslovila mě jakási švýcarská právnická firma. Že prý mám na webu fotografii, ke které nemám autorská práva (ta práva prý vlastní agentura Reuters, od které mají pověření) a že mám zaplatit tisíc eur za neoprávněné používání. Nakonec jsem byl schopen poslat potvrzení, že mám ten obrázek řádně koupený.

Jenže to nebylo jen tak. Obrázek jsem si koupil v roce 2016. Už jsem si nepamatoval z jaké databáze. Během té doby jsem víckrát měnil e-mail, takže jsem si ani nepamatoval, z jakého mailu jsem se tehdy přihlašoval. A jak si generovat nové heslo, když už do toho mailu nemáte přístup? A tak dále. Stálo mě to tedy půl dne času.

Klasický případ, kdy člověk poctivě platí daně, dodržuje pravidla a pak ho téměř oberou šejdíři ze Švýcarska. Zjevně staví na tom, že po letech už lidé nenajdou všechna potvrzení. Ani finančák by takhle nepostupoval, aby si vzpomněl po sedmi letech.

Kdyby byli bývali chtěli třeba tisícovku, byl bych nic nehledal a poslal ji. Takhle nedostanou nic. Neměli být tak nenasytní.

O náboženství a politice (25. 9. 2023)

Poučení ze sociologie náboženství o politice. Monopol vede k pasivitě. Přinejmenším v rámci západního civilizačního okruhu. Chcete vytvořit absolutně ateistický národ? Zaveďte jednu církev, dejte jí významné společenské postavení a potlačujte sekty. Je lhostejné, zda ta hlavní církev bude katolická nebo protestantská. Výsledek bude pokaždé stejný.

V politice to nejspíš platí taky. Jakmile se všechny strany spojí do jednoho kartelu a jakmile lidé zjistí, že nástroje pro potlačování opozice jsou dostatečně účinné, přestanou se o politiku zajímat. Budou nadávat na poměry, ale nebudou se zajímat o jednotlivé strany a jejich programy. A nebudou vyvíjet žádnou aktivitu. A nebude jim to chybět.

Jen malé skupinky na okraji se budou o politiku vášnivě zajímat, ale většina bude ty skupinky ignorovat.

Pokud je tahle hypotéza správná, pak můžeme čekat, že se boj o moc přesune z politiky jinam.

O nejchudší části Ameriky (25. 9. 2023)

Za zajímavého článku o vztahu mezi country hudbou a třídním vnímáním, který vyšel na Unherd, ponechám stranou hodnocení hudebních výkonů, ale upozorním na celkový kontext – pohled na Velkou Británii jako na zoufalou zbídačenou zemi, kde banky dále bohatnou, ale lidé chudnou, zkracuje se délka životy a typickým postojem nižších tříd je zoufalství a rezignace.

Před časem věřili, že se to vyřeší odchodem z EU. Teď to zase někteří chtějí vyřešit vstupem do EU. Ale členství či nečlenství představuje jenom malou část problému, protože stejně vládne ta samá parta lidí. Ano, bez EU by bylo snadnější spoustu věcí vyřešit, ale finanční elita nic řešit nechce. „Jsme nejchudší část Ameriky,“ píše Tom McTague. Bohatý je jenom Londýn, odkud se to všechno pro Američany spravuje.

O co horší chování k vlastním lidem, o to víc dobyvačné agresivity navenek.

O covidu a svobodě projevu (24. 9. 2023)

Podruhé k Hoodovu článku o svobodě projevu. Nezabývá se tím tématem explicitně, ale je z něj dobře vidět, že kauza covid je jiná než ostatní kauzy (migrace, green deal, válka atd.). Soudy shazují jedno covidové omezení za druhým – ano, ty stejné soudy, které posílají do vězení za urážku Ukrajinců a souhlasí s blokováním protiválečných webů. Za narušení protiruského „narativu“ vás můžou zničit. Za ty nejhorší lži ohledně zdravotnictví vás možná na čas zablokují, ale nic strašného se vám nestane. Zkrátka, covid je speciální téma.

A část opozice se učí, že když se zaměří na covid a bude ignorovat jiná témata, nebude mít žádné velké problémy. Takže třeba pro Společnost na obranu svobody projevu je covid novým středem světa. Jak jinak. Tváříme se hrozně drsně a děláme přesně to, co vláda pokládá za neškodné. Pár frází o spiknutí Billa Gatese a útok proti obyčejným doktorům a obyčejným zdravotním sestrám. O ničem jiném přece celý ten odpor pro lock-downům a proti očkování nebyl. Proč by to mělo elitám vadit?

O pirátské hvězdičce (24. 9. 2023)

Na třetí místo pirátské kandidátky europarlamentu byla zapsána jakási hvězdička, podle všeho typický produkt současných byrokratických aparátů. Šedá myš bez znalostí, rozhledu a názoru. Dokonale angažovaná, což znamená dokonale přizpůsobivá. Stane-li se europoslankyní, bude poslušně zvedat ruku, aniž by pochopila, o čem hlasuje. Nic jiného se od pirátské poslankyně ani nečeká.

Jaké téma si taková politická naděje může zvolit? Správně, pohlavní obtěžování. Kdosi jí prý na sociální síť napsal, že by ji chtěl v posteli a někdo další se zeptal, jestli nemá taky profil, kde vystavuje hanbaté fotky. Slečnu kandidátku to prý tak traumatizovalo, že nám stále dokolečka ukazuje záběry obrazovky s těmi neslušnými zprávami. Proč je ukazuje celému světu znova a znova, když ji to tak traumatizovalo? To je jednoduché. Protože nic jiného neumí.

Ale voličům Pirátské strany to podle všeho stačí. Nakonec je vlastně lhostejné, jestli mají IQ 140 nebo IQ 60, protože dokážou vytvořit masu, kde se všichni chovají, jako by měli IQ 60. Teď mají konečně téma, na jaké mentálně stačí. Kde jsou ty časy, kde tam vodu čeřila jedna mladá propagátorka komunismu. Ne, že bych si myslel, že něco vyřeší, ale dokázala se aspoň odlišit od davu.

Jméno té hvězdičky tady nenapíšu, abych jí neudělal zbytečnou reklamu.

O amerických rozpočtových problémech (23. 9. 2023)

„Americká ekonomika dosáhla bodu, o kterém jsme všichni doufali, že ho nikdy nedosáhne. Je to stejný bod, do kterého se dostalo Řecko, když jeho náklady na dluh v letech 2009-2010 pohltily státní rozpočet. Výsledek se až příliš bolestně zapsal do hospodářských dějin naší doby,“ píše ekonom Sven Larson.

Jde o to, že většina výdajů americké federální vlády jde na splácení dřívějších dluhů. To znamená, že pokud by vláda měla jen nepatrně dražší úvěry, dramaticky klesne objem peněz, který má k dispozici.

Tohle není důsledek postupného opouštění dolaru v mezinárodním obchodě. Takové důsledky se teprve projeví. Ale mohou se projevit právě těmi dražšími úvěry.

Když má někdo tiskárnu na dolary, které používá celý svět, může nabýt dojmu, že si může dovolit cokoliv. Jenže ve skutečnosti chce i taková situace určitou profesionalitu. Když schopnosti chybí, rozpočty se hroutí. A jestliže se hloupost a neschopnost hromadí všude, proč by tomu mělo být zrovna na americkém ministerstvu financí jinak.

O studiu marxismu (22. 9. 2023)

Dostáváme (v Jungmannově národní akademii) dost hnusné zprávy kvůli tomu, že na Jungmannově národní akademii učí marxismus Josef Skála. A kdo ho má asi učit? Václav Klaus? Nebo Tomáš Halík? Nebo nějaký specialista na středověké katolické myšlení? Kdo jiný má učit marxismus než marxista?

To je mimochodem další příznak úpadku západních společností. Ještě před generací jsme studovali i spoustu věcí, se kterými jsme nesouhlasili ani nesympatizovali. Prostě proto, že vzdělaný člověk má mít široké vědomosti.

A zrovna marxismus je klíčový pro každého, kdo usiluje o společenskou změnu i pro každého, kdo se snaží společenské změně zabránit. Ne snad, že by měl být každý takový marxistou, ale každý takový by měl porozumět, proč marxismus získal tak obrovský vliv.

Jenže vysvětlujte tohle primitivním příslušníkům finanční a mocenské elity (respektive jejich nohsledům, co usilují o členství v té elitě). Nejenže nechápou hodnotu vzdělanosti, ale dráždí je, že někomu nestačí hesla a stručné brožurky. Proč se ti divní lidé musí pořád něco učit? Proč něco tak složitého? Není v tom nějaká zrada?

A tihle primitivové se cítí výkvětem společnosti.

O rozdílech mezi elitami (22. 9. 2023)

Na Prvních zprávách jsem dnes publikoval stručné shrnutí semináře, který tento týden zorganizoval poslanec Vladimír Zlínský. Z mých doprovodných úvah. Všimněte si, že elity jsou v něčem naprosto uniformní a davové a v něčem různorodé. Vysocí manažeři si v něčem počínají jinak třeba hollywoodské hvězdy. Například v tom, že se snaží chránit své vlastní blízké před příšernými anticivilizačními výstřelky (a nijak se tím netají), zatímco hloupoučké filmové hvězdičky bezstarostně aplikují to nejhorší na své děti. Proto má smysl ty manažery občas někdy v něčem napodobovat (třeba v tom, že svým dětem nedávají počítače ani chytré telefony), zatímco hvězdičky leda tak ve výběru rtěnky.

Mimochodem, české politické elity (a podle všeho i korporátní elity z místních poboček) jsou v tomto ohledu převážně hollywoodské.

O osvobozování území (21. 9. 2023)

Denně čteme o „osvobozování území“ a vzniká představa krajů, kde lidé žijí pod nadvládou nenáviděných ruských okupantů. Aspoň to tak může působit – z pohodlných kanceláří v Praze nebo Londýně. Britský novinář Patrik Lancaster, který působí přímo v Doněcku a Luhansku, chodí po ulicích a zpovídá běžné lidi, ovšem vydává úplně jiné svědectví: „Ti lidé se cítí být Rusy, nechtějí mít nic společného s Ukrajinou a pokládají ruské vojáky za hrdiny. Tak mluví dělníci, lékaři, zdravotní sestry…“

Dáváme miliardy na válku, přispíváme ke smrti statisíců lidí a poškozujeme vlastní zemi, abychom tohle území „osvobodili.“ Mimochodem, Ukrajina mezitím ztratila umíráním a migrací tak velkou část svého obyvatelstva, že by „osvobozená“ území stejně neměla kým osídlit.

O novém světovém řádu (21. 9. 2023)

„Nový světový řád je tady,“ píše Thomaz Fazy na Unherd po summitu skupiny BRICS. A skutečně. Po nedávném sumitu a přijetí nových členů představuje BRICS největší světový ekonomický blok (větší než USA a všichni jejich spojenci dohromady), většinu surovin, většinu obyvatel světa, přístup k veškerým technologiím i vojenskou moc.

Jak píše Fazy, vedle ekonomických přínosů oceňují zájemci o BRICS hlavně svobodu. Najednou jste členem nejsilnějšího bloku, což vám dává takové postavení, že na vás nikdo nebude střílet rakety, nikdo u vás nebude organizovat převrat a nikdo na vás vyhlašovat embargo.

Možná, že časem se Čína začne chovat stejně agresivně jako USA, ale je natolik inteligentní, aby to zatím nedělala. A čínský císař má dostatek moci, aby v takovém chování zabránil čínským korporacím.

Příští rok bude předsedající zemí BRICS Rusko. To bude teprve veselo.

My sice nemáme penicilin a naše fabriky krachují kvůli drahým energiím, ale můžeme si kreslit mapy, kde všude nemají splachovací záchody. A číst úžasné články o tom, jak bychom je všechny zničili, kdybychom chtěli.

O každodenním životě (20. 9. 2023)

Protože státní pokladna přetéká penězi a česká vláda už nemá za co utrácet, rozhodla se vydat nějaké ty miliony na “komunikační kampaň” k výročí republiky. Ta kampaň už proběhla, nejspíš jste si jí nevšimli a o nic jste nepřišli. Takže jen drobná zajímavost. Ta kampaň byla zaměřena na “úspěchy, kterých jsme dosáhli” a na “události, které ovlivnily každodenní život občanů”. Příkladem takové události je zvolení Václava Havla prezidentem.

Ano, to zvolení, kdy bylo nejtěsnější většiny dosaženo tak, že policie zatkla jednoho opozičního poslance a po hlasování jej zase pustila.

Chápu, že je někdo na takový kousek hrdý. Ale jak to ovlivnilo každodenní životy občanů?

O svobodě a totalitě (20. 9. 2023)

Odpověď na otázku Parlamentních listů, zda je přípustné nazývat Fialův režim totalitním:

Řešení prosazované vládou a jejími přívrženci se dá shrnout zhruba následovně: Každý má povinnost říkat, že je u nás svoboda. Kdo by tvrdil, že je tu nesvoboda, toho zavřeme, až zčerná.

Nikdo jim skutečně nemůže zabránit, aby svůj režim nazývali demokratickým. Nikdo jim nemůže ani zabránit, aby vytvářeli tuny propagandy o tom, že je jejich režim demokratický. Faktem ovšem zůstává, že poměry v současné České republiky nevyhovují žádné starší definici demokracie. Pokud bychom použili měřítka běžně používaná v posledních dvou staletích, je Česká republiky typickou diktaturou s výraznými totalitními rysy.

Všimněte si, že samotný princip demokracie je využíván výhradně jako nástroj imperiální expanze. Když naše vláda označí nějaký cizí stát za demokratický, je to dostatečný důvod, aby se podílela na válečném tažení proti tomu státu. Zavádění demokratických poměrů ve vlastní zemi ale nepřichází v úvahu.

A co se týče urážek obětí, jaký je rozdíl mezi generálem Lučanským, které byl zavražděn ve vězení v totalitním systému Zuzany Čaputové, a válečnými hrdiny popravenými za Gottwalda? Proč by mělo být jejich srovnávání závadné? Nikdo nemůže popřít, že doktor Skála projevil v současnosti více statečnosti než Václav Havel za Husáka. Věřím, že by doktor Skála nechtěl být srovnáván s Havlem, ale z hlediska míry represí se to přímo nabízí.

Samozřejmě, diktatury a totalitní režimy nejsou stejné. Ostatně, v Husákově režimu se žilo úplně jinak než za Gottwalda. Přesto jsou oba režimy označovány za totalitní. Je to snad urážka obětí z padesátých let? Připomínám ale, že ani v nejhorších bolševických letech se nedělo to, že vládou podporované skupiny popletly hlavu vašemu synovi, vykastrovaly ho a přinutily vás, abyste ho nazýval dívkou nebo nebinární osobou.

O nezaměstnanosti (19. 9. 2023)

Zase čtu o tom, že nezaměstnanost nemá být nulová, ale třeba dvouprocentní (nebo pětiprocentní nebo…), protože je údajně nějaké procento lidí, co stejně nejsou schopní pracovat.

Jak se to asi stalo, že někteří lidé nejsou schopní být zaměstnáni? Je to snad nějaké genetická kombinace? Nebo uhranutí čarodějnicí?

Ti lidé nejsou schopní pracovat, protože byli příliš dlouho bez práce. Jsou lidé, kteří dokážou být bez práce a věnovat se třeba umělecké tvorbě, ale v naprosté většině případů člověk přijde o návyky, degradují jeho schopnosti a nakonec už není ani schopný opravovat svůj dům nebo zajistit práci v domácnosti. Když necháte lidi rok bez práce, pro některé z nich to je doživotní. Když je necháte bez práce tři roky, doživotně to změní mnohem větší procento. A tak dále. Když se to stane v mládí, než člověk nastoupí do prvního zaměstnání, je to naprostá katastrofa.

Máme tedy nezaměstnanost. Ta některé lidi připraví o schopnosti. Tak nám experti poradí, abychom měli ještě větší nezaměstnanost. To připraví o schopnosti ještě víc lidí. A tak pořád dokola. Jak zjišťují v těch zemích, kde jsou na tom hůř než v České republice. S Fialovou vládou ale doháníme.

O ekonomickém vývoji (18. 9. 2023)

Bývalo to tak, že národnímu hospodářství se dařilo nebo nedařilo. Když rostly zisky a rostl majetek boháčů, tak chudí lidé měli práci a platy trochu rostly. A naopak.

V posledních letech tahle vazba mizí. Ukazuje se, že je dobře možné, aby korporacím rostly zisky, rostly ceny akcií, výše manažerských bonusů mířila ke hvězdám a solidně se zvyšovaly i odměny politiků. Zároveň s tím klesá reálná mzda, roste nezaměstnanost a omezují se nejrůznější služby – včetně těch, bez kterých se nedá normálně žít.

To komplikuje diskuzi o ekonomických koncepcích a nejrůznější návrhy reforem. Jaký aspekt hospodářství má být vylepšen? Životní úroveň nebo korporátní zisky.

Tak třeba ekonom Sven Larson si všimnul, že americká ekonomika podle většiny ukazatelů roste, ekonomové jsou vesměs optimističtí… jenže zároveň s tím roste nezaměstnanost, a s ní i tlak na pracující, aby se spokojili s menšími platy. Jak je to možné? Migrace. Lidí na trhu práci přibývá rychleji než pracovních míst. Tyhle konkrétní důvody jsou pokaždé jiné, ale základní princip je stejný. Ekonomický růst vůbec neznamená, že se musí lidem dařit lépe. A naopak.

‘Budeme žrát trávu, ale liberalismus ubráníme (18. 9. 2023)

Jen výjimečně někdo projde tak rychlou změnou jako italská premiérka Giorgia Meloni. Volby vyhrála jako italská nacionalista, a za pár hodin po volbách už z ní byla americká neokonka, pro kterou je Itálie na druhém místě – v nejlepším případě. Projevuje neuvěřitelné odhodlání válčit za udržení liberální hegemonie, ale také odmítá zastavit masovou migraci ze severní Afriky přes středozemní moře. Právě díky jasnému protimigračnímu postoji vyhrála volby. Místo toho všeho realizuje „reformu“ spočívající v seškrtání sociálních výdajů.

Není divu, že se pokouší taky zpřetrhat hospodářské vazby s Čínou, které pro Itálii představovaly poslední pokus vymanit se z dlouhodobého hospodářského úpadku. Jenže se to ukazuje jako komplikované. Centrální italská vláda Meloniové horlivě přetíná vazby, jenže zatím italské místní samosprávy vytvářejí nové čínské vazby a přitahují další čínské aktivity.

Itálii čeká období přetahování. Jasně se tak ukazuje princip, na který budeme narážet na mnoha místech v celé Evropě. Někdo si uvědomuje hroucení americké dominance a snaží se přizpůsobit novému světu. Někdo setrvává v minulosti a pěstuje mentalitu typu „budeme žrát trávu, ale liberalimus ubráníme.“

Dost možná, že právě tenhle spor jedním z dominantních témat příštího desetiletí.

O Jungmannově národní akademii (17. 9. 2023)

Na včerejším semináři nás docent Valenčík uvedl do teorie her. Opět bylo plno.

Mám radost i z toho, že velkou část účastníků tvoří lékaři, architekti, advokáti a techničtí vysokoškoláci, sem tam nějaká umělkyně. Tedy lidé z té vrstvy, která bývala pokládána za intelektuální elitu. Mám z toho radost zejména proto, že když tam chodí řemeslníci i lidé ze služeb a dělnických profesí, přirozeně studují s touhle elitou. Učí se společně a táhne je to nahoru.

Nejde jen o to, že nesdílíme hodnoty současné vládnoucí vrstvy. Chceme být lepší než její příslušníci. Chytřejší, vzdělanější, cílevědomější, s lepší orientací. A vynakládáme námahu, abychom toho dosáhli.

O svobodě projevu v Americe (17. 9. 2023)

Gregory Hood publikoval na svém serveru Amren hezký článek o svobodě projevu. Dobře ukazuje, jak naprosto revoluční změna v USA proběhla. Během 200 let amerických dějin probíhaly různé spory a řešily se různé problémy, ale svoboda politického projevu byla posvátná. Teď se Amerika dostala během jedné dekády na úroveň husákovského Československa. Gregory Hood nezná husákovské Československo, ale přesně tohle má na mysli.

Nabízí se otázka, jestli se jedná o revoluci nebo naopak dovršení dlouhodobého trendu. Velké majetkové a příjmové rozdíly jsou jen velmi obtížně slučitelné s osobní svobodou. A když se rozdíly rychle zvětšují, dříve či později to musí vést k zániku osobní svobody, včetně svobody projevu. Pochopitelně, co jiného mohli čekat? Že se oligarchická chátra (nová aristokracie) přemění ve skupinu Mirků Dušínů a nebude svou moc používat k nečestným účelům?

Nicméně Gregory Hood má i jiné zajímavé postřehy. Třeba to, že omezování svobody projevu dostalo naprosto systematickou podobu řízenou policejními složkami až během vlády prezidenta Trumpa. Prováděly to úřady, jejichž šéfové tam šéfovali s Trumpovým souhlasem.

Což vyvolává otázku, jestli by případné Trumpovo zvolení v roce 2024 nějak radikálně měnilo situaci. Nepochybně by pronášel projevy, které by dováděly anticivilizační levici k šílenství. Asi ho by znemožnil zahajování nových válek. To je věc, kde v rámci amerických elit existují různé pohledy a kde by prezident Trump převážil na protiválečnou stranu.

Ale žádnou zásadní změnu nečekejme.

O životních zkušenostech (16. 9. 2023)

Možná jste četli o ambiciózní političce americké Demokratické strany Shivanti Sathanandan. Typická aktivistka radikální anticivilizační levice. Celé roky bojovala za zrušení policie jakožto rasistické instituce, a když to nevyšlo, aspoň se snažila maximálně zkomplikovat situaci řadovým policistům na ulicích… až byla jednou sama přepadena, a hle. Je z ní radikální bojovnice proti zločinu a za posílení policejních pravomocí. Že ještě před pár měsíci hlásala opak, o tom cudně mlčí.

V něčem to je normální. Stává se, že uděláme zkušenost, která mění naše postoje.

Normální? Tak úplně běžné to zase není. Stává se, že sluníčkářská aktivistka je brutálně zmlácena a znásilněna migrantem. Následkem toho je z ní ještě fanatičtější bojovnice za dovoz násilníků z Afriky. Dcera vysokého funkcionáře EU je znásilněna a zabita afghánským migrantem, načež otec uspořádá sbírku na podporu afgánských migrantů. Antivaxer zabrání své manželce v očkování proti covidu, ona tu nemoc dostane a zemře. Stal se z něj ještě horlivější bojovník proti očkování, až jsem ho nakonec musel zablokovat, protože obtěžoval dnem i nocí. A tak dále.

Není vůbec samozřejmé, že zkušenost přináší ponaučení. Zkušenost nám poskytuje ponaučení, pokud máme kolem sebe správné lidi. Nebo – ještě lépe – když kolem sebe máme prostředí s různými konkurenčními pohledy. Jinak se stane, že náš mozek zůstane zavřený a i naši blízcí nás v těžké chvíli upevní ve víře.

O občanské společnosti (15. 9. 2023)

Jak funguje občanská společnost? No přece tak, že si nějaká korporace nebo nějaký úřad vytvoří nebo zaplatí neziskovku a ta prosazuje zájem toho velkého tělesa. Lidé do toho nemají co mluvit, to by bylo nedemokratické. Demokracie přece spočívá v tom, že manažeři největších organizací rozhodují a lidé se bez odmlouvání podřizují.

Tak tomu bylo už nějaké roky, jenže v poslední době to vstupuje do dalšího stádia. Korporace si už neplatí neziskovky, ale vystupují přímo. Členem vlády rady pro lidská práva je tedy přímo zástupce Vodafonu, typické utiskované menšiny. Korporátní úředníček, který tam plní pokyny svého šéfa. Ale to není všechno. Členkou stejné vládní rady je (nebo donedávna byla) další úřednice Vodafonu Adriana Degram, kterou korporace mezitím převelela kamsi do Latinské Ameriky. Což jí ovšem nebrání mít názor na dění v České republice nebo kteréhokoliv jiné kolonii.

Pokud nějaká země takovou radu pro lidská práva nemá, tak se jedná o diktaturu a vzniká nám tím povinnost vést proti té zemi válku, kdybyste to náhodou nevěděli.

O rozdílech mezi civilizacemi (15. 9. 2023)

Z islámského světa nám přišla zpráva o dalším případu, kdy dva bratři (18 a 20 let) zastřelili svou matku, protože se nechovala dost mravně. Na takových případech si člověk uvědomí, jak je nám islám podobný. Ovšem s tím rozdílem, že u nás jsou některé věci pokládány za patologické, tlumeny a odsouvány na okraj, zatímco u nich jsou vychvalovány a povzbuzovány. V Prolomení hradeb jsem napsal, že islám je odpadovým produktem Západu. Ale dalo by se to formulovat i tak, že v islámu jsou negativní aspekty Západu dovedeny do důsledků.

Kde je u nás zabíjení matek? Tak daleko nejdeme, ale vzpomněl jsem si na článek, který před časem vyšel na serveru Counter-Currents. Dvacetiletý fracek, který sečetl pár konzervativních pouček, tam kritizuje dělnické ženy středního věku. Kritizuje hrdinky, které desítky let vstávaly v půl šesté, tvrdě pracovaly, snášely relativní chudoby, dokázaly zvládnout manžela se sklonem k alkoholismu a vychovaly děti… teď jim pubertální konzervativec vyčítá, že nejsou dost mravné a že nemají dost smyslu pro tradiční hodnoty. A s jakou militantností! Jenže u nás se ušklíbneme a víme, že to je patologické a že z toho ten kluk časem vyroste.

O Skálovi a Marxovi (14. 9. 2023)

Myslím, že mnozí konzervativci význam Karla Marxe nadsazují. Není možné, aby knížky jednoho muže byly za vším špatným, co se kdy v naší civilizaci odehrálo. Na druhou stranu ale těžko popírat, že za posledních 200 let tu nebylo žádné myšlenkové a sociální hnutí, které by dokázalo tolik změnit společnost. Proto by měl Marxe a jeho následovníky studovat každý, kdo se nějak snaží napomoci změně – bez ohledu na to, jestli mu jsou sympatičtí nebo ne. I kdyby jen kvůli té schopnosti prosadit změnu.

To je důvod, proč se těším na seminář Josefa Skály, protože ukazuje marximus očima samotných marxistů. Jak postupovali a co je k tomu vedlo. Třeba tohle:

„Nemá-li být emancipační hnutí svou vlastní karikaturou, musí stát na dvou nohou. Musí mít oporu v masovém hnutí, tehdy hlavně dělníků a dalších neprivilegovaných vrstev. Ale aby nezůstalo na úrovni, které se tehdy říkalo „trade-unionismus“ (politická strana se pere za mzdové a podobné požadavky, ale nejde dál), tak musí mít „revoluční teorii“, což byl takový dobový pojem, a ta revoluční teorie se nemůže narodit nijak spontánně. Tu jsou schopni rozvíjen jen velice vzdělaní lidé, kteří zpravidla pocházejí z jiného sociálního pytle než dělníci.“

Co to znamená v praxi? Že když seženu někoho hodně vzdělaného a když ten člověk svým životem ukáže, že jeho srdce je na straně pracujících lidí, tak ho nechám pracovat a využiju ty výsledky – i když se některým nebudou líbit a pro někoho třeba budou urážlivé. Všimněte si, že je to opak dnešní alternativy. Chtějí lidé slyšet, že všechno řídí Židi? Tak jim řekneme o židovském spiknutí. Chce někdo slyšet, že Američani nebyli na Měsíci? Tak jim řekneme, že nebyli na Měsíci. Chce někdo slyšet o vraždících vakcínách? Tak jim budeme vyprávět o vraždících vakcínách. Univerzitní profesoři mezi nás mohou pouze tehdy, když se přizpůsobí lidem se základním vzděláním.

Výsledky tomu odpovídají. Dokud bude opozice vypadat takhle, bude mocenská pozice Petra Fialy neotřesitelná.

O nenasytnosti (14. 9. 2023)

Niger začal prodávat svůj uran za světové ceny a ono se ukazuje, že dosud jej dávali zadarmo! Dostávali méně než jedno procento ceny, jakýsi symbolický manipulační poplatek.

Ono je to zajímavé i tím, že drtivá většina evropské ani americké populace tohle vůbec netuší. Žijeme v představě, že africké státy dostávají hromadu peněz za suroviny, jenže ti líní negři si toho neváží a neumí s tím zacházet, případně všechno rozkradou. A ve skutečnosti se to má úplně jinak.

To vůbec neznamená, že by „blahobyt Evropy byl postaven na drancování třetího světa“. Zisky několika korporací a manažerské bonusy nejsou blahobytem Evropy. Přínos pro většinu evropské a americké populace je nulový nebo dokonce záporný.

A znovu to obnažuje problém nenasytnosti. Kdyby Nigeru platili za jeho uran polovinu nebo třetinu normální tržní ceny, i tak by na tom vydělali dost. Jenže jim to nestačilo.

O Elonu Muskovi (13. 9. 2023)

Woke je zlo, které musí být zastaveno, říká Elon Musk. Výrazem „woke“ se myslí nejradikálnější forma anticivilizační levice (či, chcete-li nejradikálnější forma politické korektnosti). Doslova to znamená probuzené. Jde o to, že se člověk „probudí“ a jasně vidí, že to správné je antibělošský rasismus, kastrace dětí a všechny další hnusy, které s tím souvisí.

Elon Musk má pravdu. Jenže kdyby nad tím nezaujatě přemýšlel, viděl by, že to zlo je důsledkem určitého ekonomického systému. Toho stejného systému, který jej udělal jedním z nejbohatších lidí na planetě. Ve světě, kde by se hrálo poctivě, by byl Elon Musk skvělým inženýrem nebo možná majitelem fabriky o 100 zaměstnancích, ale zase by tu neřádily bandy, které útočí i na jeho děti. Všichni by byli šťastnější.

Jenže to si Elon Musk nikdy nepřipustí. Bude bědovat nad poměry, a zároveň bude odmítat pokusy něco řešit jakožto „komunistické.“ Možná přidá nějaké obecné nářky na pokles morálky. Samozřejmě to nebude fungovat.

U nás tenhle proud zastupuje herní král Daniel Vávra. Běduje nad důsledky, ale zároveň hájí příčiny. Totéž myslitelé kolem Institutu Václava Klause, jinak velmi bystří.

Pokud sám sobě zakážete zkoumat určité příčiny, jen těžko se doberete pochopení jevu.

O ochraně soukromí (13. 9. 2023)

Všude sledování. Všichni nás sledují, všichni o nás shromažďují údaje. Slyšíme nářek nad ztrátou soukromí a ten nářek je oprávněný. Ale všichni taky vědí, že se to zastavit nedá.

Nedá? Něco málo by se možná zachránit dalo. Chtělo by to ale vyvarovat se hlavních omylů. Třeba nesmyslného soustředění na státní správu. Ve skutečnosti o nás shromažďují různé údaje stovky subjektů, přičemž většina z nich je nestátních. Ty subjekty jsou schopny si informace o nás vzájemně prodávat a vyměňovat a skládat z nich přesný obraz i toho, co by mělo zůstat zakryto. Jestli toho nejsou schopny dnes, tak brzy budou. Technologie už existují, takže je jen otázka dostupnosti a investic. Rýsuje se obraz světa, kde každá dostatečně velká firma ví téměř všechno o každém jednotlivci, pokud ji to zajímá. Včetně toho, co o něm nevědí ani jeho nejbližší.

Je jen jediný hráč, který to může omezit. Stát. Jedině stát může vytvořit poměry, kdy shromažďování údajů bude trestným činem. Jedině stát to může vymáhat. A jedině stát může zakročit, když někdo nezákonně získané informace zneužívá. Potřebné technologie přitom existují. Víte třeba, že velké banky mají počítačové nástroje, které prohledávají celé systémy a kontrolují, zda tam nejsou uložené takové informace o zákaznících, které by tam neměly být? A to jsme na začátku.

To bychom ale museli mít státy a vlády, které chrání své občany. A i tak podle všeho vstupujeme do éry s daleko menší mírou soukromí. Můj odhad je, že si na to zvykneme stejně snadno, jako si některé zvykly na koupání nahoře bez.

A že nedostatek soukromí umožní vládě, aby nás přinutila k vegetariánství, správnému životnímu stylu, správným obrazům na stěně a já nevím co? Proti tomu pomůže jediné. Aby u moci nebyli lidé, kteří to budou chtít. Protože když u moci budou, mohou nás k tomu donutit i středověkými technologiemi.

O korespondeční volbě (12. 9. 2023)

V souvislosti s korespondenční či počítačovou volbou se mluví o bezbrannosti vůči volebním podvodům. Oprávněně. Ale je tu i další temný aspekt. Její zavedení by znamenalo, že o České republice začnou rozhodovat lidé, kteří sice mají občanství, ale už mnoho let tu nežijí, nikdy tu žít nechtějí a vlast jim nestojí ani za to, aby dojeli volit na vyslanectví. Mohou odhlasovat naprosto cokoliv a je jim to jedno, protože to stejně nebude mít žádné dopady na jejich životy. Vůbec netuší, čím se v České republice žije. Znají jen novinové články. Mnoho z těch lidí pracuje pro centrály korporací, které Českou republiku pustoší a hodně z nich už neumí ani pořádně česky. Naše země je pro ně jen peněženka, a někdy ani to ne.

Základním principem demokracie je přece to, že vláda může lidem ukládat povinnosti jen s jejich souhlasem. Tohle korespondenční volba ruší. O poměrech v žádné zemi už nemají rozhodovat její obyvatelé.

O technologickém pokroku (12. 9. 2023)

Opět postřeh Curtise Yarvina. Obavy z vedlejších důsledků technologického pokroku způsobují větší škody než by mohly být vedlejší důsledky nových technologií (při realistického zhodnocení). Od oprávněné opatrnosti se postupně posouváme k fanatickému odporu proti novým technologiím. Je to jedna z mála věcí, na kterých se snadno shodnou profesionální neziskovkoví aktivisté, mainstreamová média i „alternativa“.

Samozřejmě, že každá nová technologie přináší taky nějaké nevýhody, nějaké nežádoucí vedlejší účinky a nějaká rizika. Tak tomu bylo i v minulosti. Přesto byla zaváděny. Navíc, dnes už máme tu staletou zkušenost, která ukazuje, že se vyplatí ty nevýhody a rizika podstoupit. Takový býval civilizační postoj Západu. Skutečný konzervatismus znamená i podporu nových technologií.

A je to postoj, který zmizel. Raději necháváme zbytečně umírat lidi, než bychom poskytly nové léky, které by snad mohly mít vedlejší účinky. Necháváme celé populace hladovět a žít v neúnosné bídě, protože nové technologie výroby jídla ještě neprošly dost důkladným testováním. Krajina je ničena idiotským Green Dealem založeným na zastaralých metodách, namísto investice do vývoje nových věcí, které by fungovaly.

Je to jen problém dekadentního Západu. Jinde na světě dokážou udělat kalkulaci, že když se nová technologie zavede později, má ten odklad nějaké náklady a ty náklady nesou konkrétní lidé.

Opět o elitách (11. 9. 2023)

V rozhovoru s Petrem Burešem opět shrnuji svou teorii elit: „Když chceme pochopit, jaká je převládající mentalita určité společenské vrstvy, v tomto případě finanční a mocenské elity, tak bychom měli vyjít z otázky, co musí člověk dokázat, aby se do té vrstvy dostal. To znamená, jak funguje ten výběrový mechanismus. Když se podíváme do evropských dějin, tak můžeme připomenout třeba staletí před průmyslovou revolucí, kdy k tomu, aby se člověk stal příslušníkem mocenské elity, se musel osvědčit jako válečník. Samozřejmě, vedle toho, že se narodil do té správné rodiny, to byla nutná podmínka. A pokud se má člověk osvědčit jako válečník, musí od dětství pěstovat určité povahové rysy. A také to znamená, že určití lidé jsou z toho prostředí vyřazování a jiní jdou nahoru.

V 19. století byla elita průmyslnická, takže člověk, který chtěl být příslušníkem elity v té době, musel osvědčit určité organizační schopnosti, schopnost riskovat, schopnost být dost tvrdý ke svým zaměstnancům, schopnost strategického myšlení…bez toho nedokázal zvětšovat své impérium, ani když pocházel z bohaté rodiny. Tak fungovala západní společnost ještě někdy v 70. letech 20. století. Tehdejší elity – to byli výrazní vzdělanci s výraznými názory nebo úspěšní průmyslníci nebo vědci, kteří přišli s nějakou převratnou myšlenkou, často za ní museli tvrdě bojovat…

Dnešní mocenská a finanční elita sestává z lidí, kteří strávili desítky let v byrokratických aparátech, neudělali žádný průšvih, plazili se před těmi správnými lidmi… až se prointrikovali nebo proseděli do představenstva, do vedení politické strany, do ústavního soudu. To vynáší nahoru úplně jiné typy lidí. Někdo s povahou středověkého válečníka by v dnešní korporaci, politické straně nebo univerzitě jen velmi těžko mohl uspět.

O hasičích (11. 9. 2023)

Pokud máte pocit, že úroveň rozkrádání a všeobecné destrukce dosáhla bodu, kdy už to nemůže být horší, možná vás z toho pocitu vyléčí novinka z USA. V několika státech tam zprivatizovali hasiče, takže začalo být normální, že když vyhoříte, za pár týdnů vám ještě navíc přijde složenka na desítky tisíc dolarů (v přepočtu půl milionu nebo víc). To ale není všechno! Dramaticky se zhoršila výkonnost hasičských sborů.

Nákupy a případu už neřídí profesionálové, jak tomu bylo dřív, když byli hasiči státní nebo obecní. Dnes patří velkým investičním fondům, rozhodují ostří finanční manažeři a těm se musí zdůvodňovat každý dolar výdajů. Hasiči tedy raději neutrácejí, a vybavení chátrá. Což finančním manažerům umožňuje, aby „volné prostředky“ utráceli za něco, co víc vynáší (třeba do nákupů jiných organizací), což je ovšem spojeno s rizikem, takže začíná být normální, že hasičský sbor zbankrotuje. To bylo dřív nemyslitelné.

Probíhá to tak hlavně ve státech, kde vládnou Republikáni. Volič má tedy výběr. Chcete vládu strany, která podporuje protibělošský rasismus, rušení policie, útoky na dětskou pohlavní identitu a nekonečné válčení? Nebo chcete stranu, která privatizuje hasiče? Prašť jako uhoď.

Zajímavé je, jak byla tak příšerná věc prosazena. Samozřejmě korupcí, ale roli hrálo i mnoho let propagandy, kdy média systematicky vyvolávala závist vůči hasičům. Prý je nespravedlivé, že mají státní penze, zatímco ostatní je nemají. Jako by chudobu nezavinily nenasytné korporace, a jako by hlavní problém spočíval v tom, že je postaráno o hasiče, od kterého možná zítra budete chtít, aby kvůli vám skočil do plamenů.

Přesně totéž jsme zažívali během covidu, kdy se elitám podařilo přesměrovat část lidového hněvu proti lékařům a zdravotním sestrám.

Teď hlavně, aby se o té možnosti nedozvěděli ministři Fialovy vlády.

O státním a soukromém vlastnictví (10. 9. 2023)

Většina lidí to má jednoduché: Soukromý sektor je dobrý, státní sektor je špatný. Když je požádáte, aby vysvětlili, proč to funguje právě takto, chvíli se zamyslí, a pak odpoví, že organizace soukromého sektoru udržuje ve zdraví přirozený výběr: darwinovský konkurenční působí, že ti špatní mizí z trhu. Tak to popisuje Curtis Yarvin a všichni s tím asi souhlasíme.

Problém je ale v tom, že to funguje jenom v určitých segmentech trhu. Hospodský, který se neumí chovat, má špinavé ubrusy a vaří mizerně, ten bude nejspíš donucen zavřít, což je naprosto správné. Jenže od určité velikosti organizace nekrachují, nýbrž se navzájem „přebírají“, a o tom, kdo koho přebere, rozhoduje mnohem spíš strategie a kapitálová síla než kvalita produkce nebo slušné zacházení se zaměstnanci. Navíc po každé takové fúzi nastává manažerská bitva o místa v představenstech a klidně může uspět i manažer přebírané organizace, dokáže-li dost obratně intrikovat. Plus ještě navíc má každá ta korporace spoustu různých výrob a aktivit, takže i ti nejlepší se mohou dostat do problémů, protože jsou v špatné organizaci a naopak.

Zkrátka, od určité velikosti rozdíl mezi nestátním mizí. Což potvrzuje i praktická zkušenost. Funguje snad německý státní podnik Volkswagen výrazně jinak než soukromý Ford? Funguje Vodafone výrazně jinak než T-Mobile?

Mohou být různé důvody, proč v různých situacích preferovat státní či nestátní vlastnictví. Ale výkonnost a kvalita výrobků mezi těmi důvody rozhodně nejsou.

O analýze a analogii (10. 9. 2023)

Oskar Krejčí na včerejším semináři upozornil na metodický omyl, který se v kruzích západních politiků a analytiků velice často vyskytuje. A sice, že analýza je nahrazena analogií. Místo toho, abychom prováděli složité analýzy dlouhodobého chování čínské civilizace, to nahrazujeme jednoduchou otázkou: Co bychom udělali my, kdybychom měli k dispozici čínskou ekonomickou, diplomatickou (a částečně i vojenskou) moc?

Když si takovou otázku položí američtí neokonzervativci, není divu, že propadají panice.

Je to jedna z těch chyb, o kterých mluvím ve svém semináři Metod analýzy a predikce společenských jevů. Toho problému se totiž dopouštíme všichni, a poměrně často.

O společenských změnách v Blansku (9. 9. 2023)

Obrázkem se vracím k veřejné přednášce v Blansku, kterou uspořádali přátelé z SPD (na snímku v poslancem Janem Hrnčířem). Opět bylo tak nabito, že lidé měli problém se vejít.

Pokusil jsem se, mimo jiné, vyvrátit představu, že společnost je jakýsi veliký papiňák a že když je lidová nespokojenost příliš velká, prostě to vybuchne. Že prý stačí počkat, až bude lidem ještě hůř. Nestačí.

Dějiny nás učí, že lidová nespokojenost, hněv ani zoufalství nestačí ke vzniku revoluce a už vůbec ne ke vzniku revoluce úspěšné. Přelomové jsou historické situace, kdy se zformuje vrstva, která je skutečným soupeřem vládnoucí mocenské a finanční elity a která ji výrazně převyšuje svými schopnostmi. Taková opoziční skupina může využít lidové nespokojenosti, ale pořád je ta skupina, kdo je hybatelem změny. Klíčová otázka tedy nezní, jaké jsou lidové nálady nebo zda lidé chtějí změnu. Klíčová otázka zní, jestli tady vzniká kontraelita podstatně schopnější (organizovaností, disciplínou, analytickými schopnostmi, vzdělaností, fyzickou kondicí atd.) než ta, která je u moci.

O Prigožinově smrti (8. 9. 2023)

Je spousta teorií o tom, kdo nechal zabít Prigožina a proč. Šel po něm skoro každý, a kdo po něm nešel, ten měl aspoň motivaci. A nelze vyloučit ani havárii (tu pokládá za nejpravděpodobnější Scott Ritter). Teď se k těm dohadům připojil Seymour Hersh. To je to velice staré novinářské eso ověnčené mnoha cenami, které vytáhlo na světlo spoustu skrývaných informací od vietnamské války až po Nordstream. Podle Hershe (což jsou nejspíš drby z amerických tajných služeb) nechal Prigožina zabít Putin a nešlo o pomstu za vzpouru, nýbrž o to, že Prigožin se stával natolik nezvladatelným, že by mohl vyvolat velkou válku se Západem (třeba přímým útokem na území nějakého státu NATO).

Ponechávám bez komentáře.

O propagaci LGBT (7. 9. 2023)

Z rozhovoru pro ne-ČT24:

Proč je podle Vás LGBT široce propagováno po celém světě?

Není propagováno po celém světě. Je propagováno pouze v rámci toho civilizačního okruhu, který se ekonomicky a společensky hroutí. A proč? Protože vládne iracionální dav, chátra, banda přiklounů bez nejmenšího pocitu odpovědnosti. V dnešní nové aristokracii nenajdete nikoho, kdo by se odvážil otevřeně říct, že je to pitomost nebo dokonce, že je to nebezpečné. A aktivisté – motivováni vzájemnou konkurencí – se stále více radikalizují. Po převádění sexu na politický problém a preferování nejrůznějších sexuálních výstředností přišly kastrace dětí a dnes se začíná mluvit o povinnosti normálních lidí mít sex s “translidmi.” Nedivme se pak, že námi většina světa pohrdá a posmívá se nám.

O novém lepším životním stylu (6. 9. 2023)

Jak západní společnosti přecházejí od úspěchu k úspěchu, objevuje se nový – pokročilejší – životní styl. Ti nejlepší, nejúspěšnější a nejobdivovanější postupně zjišťují, že nemusí jíst každý den (rozhodně ne maso), nemusí bydlet v normálním bytě, nemusí se každý den sprchovat teplou vodou, nemusí mít doma teplo, nemusí mít potřebné léky… a ekonomika se mění tak, aby tenhle nový lepší zážitek dokázala poskytnout každému.

Pamatujete, že byly doby, kdy měřítkem hospodářského úspěchu bylo, že každý může mít celkem často na talíři kus hovězího? V době liberální hegemonie je měřítkem úspěchu, že každý může hladovět.

Všimněte si, že tyhle úžasné pokrokové novoty netýkají těch opravdu bohatých. Tuhle bídu jako pokrokový životní styl ordinují jen svým poskokům, kteří jsou schopni zkousnout naprosto cokoliv – motivováni strachem, že když začnou dělat problémy, budou připraveni o naději vyšplhat se mezi novou aristokracii. O naději, která stejně byla jen zdánlivá.

O post-minimálním státu (6. 9. 2023)

Když se projevují příznaky hroucení civilizace, hroutí se i některá vžitá přesvědčení, která to hroucení zapříčinila nebo aspoň urychlila. Zhroutila se představa, že globální volný trh by mohl přinést efektivitu a blahobyt. A hroutí se i představa, že by minimální stát mohl být svobodným a blahobytným prostředím. V reálném životě je minimální stát vlastně jen přechodné období, než plně převládnou nejrůznější drancovací skupiny. Ty skupiny převládnou díky tomu, že minimální stát je z principu bezbranný a neschopný bránit sebe i vlastní obyvatele.

Curtis Yarvin navrhuje na základě téhle zkušenosti opačné zásady:

Za prvé. Všechno, co může být státní, taky má být státní. Pokud stát dokáže provozovat velkou nemocnici stejně dobře jako akciovka, pak má být velká nemocnice státní. Hospoda nemá být státní, protože stát nedokáže provozovat hospodu stejně dobře jako hospodský.

Za druhé. Pokud stát vyklidí prostor soukromé iniciativě (což je někdy velmi užitečné), měl by si hlídat, aby tam nevzniklo něco, co bude státu mocensky konkurovat. Měl by taky dávat pozor, aby tam nevznikaly příliš velké sociální konflikty.

Za třetí. Stát má být založen na monarchickém principu v tom smyslu, že má existovat jasně definovaná osoba nebo jasně definovaná malá skupina, která nese plnou odpovědnost za to, jak stát jedná.

O redakční byrokracii (5. 9. 2023)

Piráti splnili svůj předvolební slib, osvobodili nakladatelství Mafra od zlého oligarchy, takže se začala nastolovat pirátská svoboda. To znamená zákazy a cenzura, cenzura a zákazy. Jako první byl postižen Ladík Větvička, nejúspěšnější blogger a největší osobnost, jakou tam měli. Způsob provedení toho zákazu ale stojí za povšimnutí. Všimněte si, že superosobnost Větvičku nevyhodil žádný oligarcha ani žádný ředitel ani žádný výrazný aktivista. Vyhodil ho dav méněcenných redakčních úředníčků, co tam vlastně jen čekají, až bude umělá inteligence levnější než oni. Nenašel se nikdo, kdo by našel odvahu se pod ten zákaz podepsat. Nakonec je pod tou zprávičkou jen jakási „Zuzka“ bez příjmení. Nejspíš brigádnice, co měla zrovna službu.

O přípravě na minulou válku (5. 9. 2023)

Nová česká válečná doktrína přeložena do normálního jazyka. S územím ČR se počítá jako s přepravní a přípravnou plochou pro válku na Ukrajině nebo v evropské části Ruska. Počítá se také s tím, že to území stane terčem raketových a dalších útoků. Nebude tudíž příliš bráněno, nebudou na něm žádný významný průmysl, žádné kritické laboratoře, žádná velitelská centra, nic takového. Předpokládám, že ti opravdu významní občané (jako třeba ministryně obrany) budou včas přesunuti do bezpečnějších zón. To se ale v doktríně nepíše.

Jo, a obyvatelé ČR to samozřejmě budou celé platit.

U Fialovy vlády to asi nemůže nikoho překvapit. Všimněte si ale jiného aspektu. Když si uvědomíme, že realizace takových plánů zabere nejlepším případě 10 let, ale spíš déle, vychází to, že někdy kolem roku 2040 bude Česká republika perfektně připravena na tu válku, kterou NATO momentálně vede na Ukrajině.

Knihy v srpnu (4. 9. 2023)

Děkuji všem, kdo mi v srpnu poslali dar na transparentní účet nebo mě podpořili nákupem na Českém vlasteneckém knihkupectví. Vlastně takhle řídíte můj čas. Finanční prostředky rozhodují o tom, kolik času mohu věnovat psaní a studiu, kolik času Jungmannově národní akademii a kolik času běžné komerční práci. Mám totiž to štěstí a výsadu, že si mohu vybírat, kolik hodin strávím každý měsíc komerční prací.

Nejprodávanější knihy v srpnu:

1. Prolomení hradeb dvojka
2. Poznámky o elitách, válce a míru
3. Benjamin Kuras: Soumrak bílého muže

O drancování (4. 9. 2023)

Tak jak to je? Žijeme na úkor zemí třetího světa? Nebo oni na náš úkor? Kdo komu platí? Kdo komu poskytuje pomoc? Dá se v tom nějak vyznat?

Ocenit staré koloniální časy je těžké. Někdo víc zvýrazní, co bylo z kolonií vyvezeno. Někdo zase, kolik silnic a železnic bylo vybudováno. A jak efektivní státní správa byla zavedena. A někdo zase, jak brutálně byla potlačována domorodá povstání. A někdy připomene, že domorodci se k sobě navzájem chovali ještě mnohem hůře. Navíc každý případ je jedinečný. Zkrátka, ty staré časy už nerozsoudíme.

Nicméně současný model je poměrně jasný. Dá se to ukázat na imaginární zemi Afrádii, kde mají nerost brunium. Kdyby brunium těžil afrádský státní podnik, prodávali by ho na světovém trhu za 1000 dolarů za tunu (nebo ekvivalent v jiné měně), což by umožnilo poskytnout horníkům slušné pracovní podmínky a ještě by ta země bohatla. Ona by nejspíš nebohatla až tolik, protože by to nějaký místní diktátor rozkradl, ale to není náš problém.

Jenže brunium těží nějaká americká firma. Práci stejně udělají afradští horníci, Američané pošlou jen pár expertů a země Afrádie dostává 115 dolarů za tunu. Kdyby se to afradským nelíbilo, americká tajná služba jim vymění prezidenta. Jak to nedávno vysvětlil nadšeně americký blogger Bratříček „nikdo přece nestaví 12 letadlových lodí, aby nečinně přihlížel, jak jednotlivé státy opouštějí dolar.“

Za Afrádii a brunium můžeme dosadit v zásadě jakoukoliv zemi a zdroj, pokaždé to funguje stejně.

Jenže pozor! Že na tom vydělává někdo na Západě, to ještě neznamená, že na tom vydělává Česká republika. Američané nám brunium neprodají za 115 ani za 150 dolarů. Platíme pěkně 2000 za tunu, a kdybychom si to snad chtěli obstarat levněji, americký spojenec nám vysvětlí, že by to bylo amorální a nedemokratické. Morálka je přece víc než naše peníze.

Zkrátka, ve sporu mezi Západem a drancovanými zeměmi je naším zájmem úspěch drancovaných zemí.

O promiskuitě (3. 9. 2023)

Když už člověku táhne na šedesátku, některé výhody ztrácí (třeba nezvládne absolvovat trénink ve sportu, který ho hrozně bavil), ale jiné zase získává. Třeba možnost psát s nadhledem o věcech, kde by to ještě před dvaceti lety nebylo možné. A tak se mi dnešní poznámka protáhla v celý článek.

„Nechte ženy, ať jsou promiskuitní,“ je poněkud bulvární název článku, který na Unherd publikovala antropoložka Olympia Cambell. Snaží se narušit mainstreamovou tezi o asymetrické sexualitě, ale daří se jí to jen částečně. Nicméně její argumentace není nezajímavá.

Slovem „mainstreamový“ zde nemyslím velké noviny. Ty naprosto mechanicky papouškují, že mezi muži a ženami nejsou žádné biologické rozdíly. Všechny rozdíly jsou dány jen útlakem a diskriminací. Jenom mi potom není jasné, proč je zapotřebí předělávat muže na ženy a naopak, když mezi nimi není rozdíl. Aha, už vím! Logika je nástrojem patriarchátu. Politicky korektní bytost by neměla mít takové námitky.

Nicméně v našem kontextu myslím výrazem „mainstreamový“,  že ve vědecké debatě je to normální. Téměř všichni pracují s předpokladem, že sexuální chování mužů a žen se liší a že rozdíl je dán biologicko-evolučně. Pro ženu je otěhotnění veliká investice a má za život omezený počet pokusů zplodit skvělého potomka. Je tudíž racionální, aby si velmi pečlivě vybírala a chovala se spíše zdrženlivě. Muži neinvestují téměř nic (tedy neinvestovali, do vynálezu testů otcovství a alimentů), je tedy racionální chovat se velkoryse a vůbec nešetřit předáváním své genetické informace. Všechno ostatní z toho vyplývá.” Pokračování zde. 

Soumrak blbečků (3.9. 2023)

Nastává soumrak influencerů. Umělé inteligence jsou stejně dobré jako oni, hlásá titulek. A je to pravda. Korporace už nepotřebují podporovat nevypočitatelné a občas svéhlavé hvězdičky na sociálních sítích, mohou je vyrobit v počítači. Zatím na to má jen pár nejbohatších, za pár let to bude běžně dostupná technologie. Doba influencerů skončila dřív, než pořádně začala. Z hlediska civilizačního vývoje to je neuvěřitelně pozitivní zpráva. Nakrucování před kamerou se přestává vyplácet víc než práce, aspoň v jedné oblasti.

A ono to jednou oblastí neskončí. Jakou výhodu má proti umělé inteligence průměrný redaktor České televize nebo Aktuálně? Neumí chrlit fráze o nic lépe než počítač. A to ani nepřipomínám primitivní nenávistnou propagandu, jako vyrábí třeba Šafrovo Forum. Mimochodem, totéž platí o většině politiků. Proč je nenahradit? Nebylo by lepší mít místo paní Pekarové umělou postavu s parametry Lary Croft? Hloupější by určitě nebyla.

Zůstane pár skutečných osobností, kteří dokážou být originální, nebojí se, je za nimi skutečný příběh…ale třída profesionálních hvězd propagandy zmizí. Nebude to žádná škoda. Jeden z mála samoopravných mechanismů naší civilizace ještě funguje.

Mimochodem, všimněte si, že řešení nepřinesl apel na morálku ani pokus obnovit nějaké historické uspořádání. Přinesl ho technologický pokrok. A tak to bude se vším. Jestli se západní civilizace dostane ze současného průšvihu, tak díky cestě dopředu. Ne díky cestě nazpět.

O historické zkušenosti (2. 9. 2023)

Když jsme proti válce, co navrhujeme? To, co fungovalo po tisíce let pokaždé, když se země dostala do konfliktu se silnějším soupeřem. Ukážete, že jste tomu soupeři schopni způsobit citelné ztráty a pak zahájíte mírová jednání. Nabídnete kompromis. O něco přijdete, ale je to lepší než zničující válka.

Přesně to mělo udělat Československo v roce 1938. Bojovat a pak jednat. Možná by přišlo o pár okresů, ale udrželo by si obranyschopnost, válečný průmysl, většinu opevnění a národní sebevědomí.

Ostatně, totéž udělali Finové proti Sovětskému svazu. Kdyby se rozhodli nepřistupovat na žádný kompromis a bojovat do posledního Fina, žádní Finové by dnes nebyli. Finský národ by už neexistoval. Jenže Finové se po statečném odporu rozhodli pro kompromis se Stalinem a ten kompromis jim přinesl svobodu, demokracii a hospodářský rozkvět.

Jestli dnes někdo radí Ukrajincům postupovat jinak, tak je to docela obyčejný zločinec. Zejména, když není ochoten posílat na smrt vlastní kluky a zbrojní sklady jsou vyprázdněné. Že Ukrajinci chtějí bojovat? Jo, chtějí bojovat tak hrozně moc, že musely být zrušeny volby, aby si podruhé neodhlasovali ústupky vůči Rusku.

Kdyby byla Ukrajina úplně opuštěná a úplně bez spojenců, byla by na tom tisíckrát lépe než teď.

O pornografii a migraci (2. 9. 2023)

Na Délském potápěči zajímavý článek o migraci do Evropy. Vypichuje souvislost, která třeba nebude úplně tou nejhlavnější příčinou, ale mohla k migrační explozi výrazně přispět. Někdy kolem roku 2012 se pornografie převalila z videokazet do online prostoru. Najednou k ní měl snadný přístup každý mobilní telefon. Celý svět si mohl prohlížet blonďaté Evropanky a méně inteligentní obyvatelé jiných regionů mohli nabýt dojmu, že tohle je skutečná Evropy. O dva až tři roky později se rozběhla migrační vlna sestávající téměř výhradně z mladých mužů. Jednou z hlavních motivací byly snadno dostupné ženy.

Samozřejmě, pornografie nemůže být jedinou příčinou, ale mohla k tomu přispět. Mohla usnadnit práci agitátorům a pašeráckým neziskovkám, které přesvědčovaly mladé muže, aby se vydali do světa.

Narážíme na to znova a znova. Svobodný život se dá vést pouze v rámci jednoho civilizačního okruhu s pevně zavřenými hranicemi a naprostou jistotou, že tam budou vstupovat jenom ti, kdo respektují pravidla.

O náboženství v Americe (1. 9. 2023)

Sociolog náboženství a historik Rodney Stark strávil spoustu času v archivech, procházel historické údaje, pokusil se chybějící data doplnit pomocí různých matematických modelů a má výsledky, které možná budou mnohé šokovat.

Znáte ten příběh, jak byly Spojené státy americké zakládány horlivými protestanty, kteří utíkali z Evropy před pronásledováním? Takové nějaké skupiny tam byly, ale ve skutečnosti hrály naprosto okrajovou úlohu. Když byla vyhlašována deklarace nezávislosti, byly Spojené státy více ateistickou zemí než současná Česká republika. Méně než každý pátý patřil k nějaké církvi, a to se ještě do toho počítají různé obskurní sekty. Některé náboženské skupiny byly velmi hlasité, ale to ještě neznamená, že měly reálný vliv na život lidí.

Americká zbožnost stoupá od začátku 19. století až někdy do roku 1980. Pochopitelně je to provázeny konflikty se staromilci, kteří usilují o to, aby si Spojené státy udržely charakter nenáboženské společnosti.

Je zjevné, že výklad části současných konzervativců, podle nichž bývala Amerika náboženskou zemí, a pak to neomarxisté rozbili, že ten výklad je naprosto falešný. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak.

Každý rozumný člověk musí souhlasit, že zásady, které dnes konzervativci razí, jsou dobré a prospěšné. Ale to ještě neznamená, že taková společnost už někdy existovala. Dnešní konzervatismus je stejně inovativní jako dnešní progresivismus. Dokonce – jak jsem uvedl v jedné přednášce – zdá se, že spíše progresivismus je zastaralý.

O dvojím metru (1. 9. 2023)

Znovu se vracím k „diktatuře proletariátu“. Proč nás děsí o tolik víc než jakákoliv jiná diktatura? V určité generaci proto, že to byla jediná diktatura, kterou jsme znali zblízka. Německý nacismus jsme pokládali za něco jednou provždy mrtvého a třetí svět byl příliš daleko.

Ale zároveň v tom hraje roli to, co jsem v jedné eseji nazval „zakomplexovaným buranstvím.“ I když lidé mluví o rebélii, někde uvnitř se v duchu pořád ještě klaní vrchnosti. Když dá kníže facku sedlákovi, je to v pořádku. Když dá sedlák facku knížeti, pohoršuje nás to. Když nechá král pověsit nevolníka, nestojí nám to za řeč. Když nevolníci pověsí krále, ještě po staletích to chápeme jako neštěstí. Upalování kacířů je normální a správné (jak se ještě dnes domnívají někteří moji katoličtí přátelé), ale pokud kacíři upálí inkvizitora, je to nejodpornější barbarství českých dějin.

A pak si stěžujeme na dvojí metr. Vždyť to máme v sobě!

Dějinná lest? (31. 8. 2023)

Profesor Ivo Budil: “Začlenění do Západu po roce 1989 představovalo mystifikaci a lest, v jejímž důsledku jsme byli postupně zbaveni politické a hospodářské svrchovanosti, technologické vynalézavosti, kulturní tvořivosti, intelektuální hloubavosti, všestranné vzdělanosti a morální integrity. Pochopit, přijmout a zvrátit důsledky tohoto vývoje vyžaduje mentální sílu, odvahu a charisma, které přesahují možnosti běžného smrtelníka. I z tohoto důvodu se vlastenecká scéna nedokáže dlouhodobě shodnout na osobnostech svých vůdců. Kolaborantovi se současným režimem stačí vzdát se rozumu a oddat se svým nejhorším vlastnostem zakrývaným ušlechtilými frázemi. Degradace lidské bytosti je vždy snadnější než její kultivace. Závodit v neřestech je lákavější než soupeřit ve ctnostech. Nicméně národní existence má smysl pouze tehdy, jestliže můžeme kdykoliv v nejtěžší krizi prohlásit: Právě pro tento okamžik jsme po staletí našich dějin zráli. Teď přišla chvíle osvědčit se a ukázat světu, že naše vymezení se jako moderní a svobodný politický národ nebylo pouhým historickým žertem.”

Hampl k tomu doplňuje, že to nemusí nutně znamenat, že celý Západ tehdy uvažoval zlovolně a přemýšlel, jak si nás podmanit. Někteří mluvili o svobodě a demokracii zcela upřímně, jiní viděli jen zemi určenou k drancování a mnozí to měli různě nakombinované (pomůžu jim ke svobodě a prosperitě a zároveň na tom vydělám). Když Václav Havel pronášel svůj slavný projev o tom, že nebude chtít zpátky svůj majetek a že určitě nepřijde nezaměstnanost, dost možná, že tomu v té chvíli věřil.

Charakter se ale projeví teprve tehdy, kdy vám spolupracovníci nebo šéfové řeknou, že je to jinak. Postavíte se na odpor nebo se přizpůsobíte a budete podvádět lidi, kteří vám věří? Václav Havel se v těžkých chvílích projevil jako naprostý ubožák. Nenašel sílu postavit se na odpor a nenašel dokonce ani jen sílu odejít. Plně se podrobil tomu, co desetiletí předtím kritizoval. Začal aktivně podporovat rozkrádačky a dokonce i agresivní války.

Společenská vrstva, která někoho takového označuje za svůj idol, nikdy nebude schopna prospět svému národa. Nebude schopna prospět ani nikomu jinému. Jen panstvu, které ji použije, zmačká a zahodí.

O nové ekonomické komisi (31. 8. 2023)

Vláda prý dělá naprosto skvělou ekonomickou politiku. Dokonce platí reklamní kampaň, abychom se to dozvěděli z plakátů, kdybychom to náhodou nevěděli. Že se nám daří hůř a hůř, to s ním nemá nic společného, za to můžou Babiš, Putin a vesmírní ještěři. No, a najednou se dozvídáme o zřízení další komise, která prý má „nastartovat ekonomiku“. Proč ji má startovat, když to Fialův tým dělal tak skvěle? Zvláštní, co.

Ale to není všechno. Předsedou té nové komise je Dominik Stroukal, což je taková o sto let mladší kopie Lva Davidoviče Trockého. Naprostý fanatik ochotný obětovat pro svou vizi životy milionů lidí. Všude, kde kdy byly recepty těchto tržních bolševiků uplatněny, tam vedly k hospodářské katastrofě. Což je samozřejmě nemůže odradit od dalších a dalších pokusů. Mimochodem, první Stroukalova vyjádření jasně směřují k ideálu země s masovou nezaměstnaností, miliony bezdomovců a likvidací zbytků občanských práv.

Dává to celé smysl? Obávám se, že ano. Fialova vláda skutečně může být pod tlakem. Ale nikoliv pod tlakem od chudnoucí populace (na tu kašle) ani pod tlakem té části populace, kterou se už podařilo zbídačit (na tu kašle úplně), ale od korporátních kapitánů, kteří zjišťují, že je stále těžší vymačkávat z vydrancované země další a další peníze pro nenasytné centrály.

Korporátní strategie umí pracovat s jediným cílem – maximální zisk v nebližším kvartálu a na nic dalšího nemyslet. Tomu se Fialova vláda dokáže přizpůsobit skvěle. A teď má ještě komisi, na kterou se může při každé další zlodějině odvolávat.

O alternativních světech (30. 8. 2023)

Být Trumpovým příznivcem je psychická porucha. Trumpovci žijí v alternativní realitě, zcela odříznuti od reálného světa, píše oxfordský profesor historie Adam Smith na Unherd. A líčí, v čem všem nemají pravdu a jak jsou úplně blázniví. Ale pozor! Jak můžu poznat, že ta druhá realita je falešná a ta moje je správná? Že mi to připadá úplně jasné? Že to říkají všichni kolem? Že dokážu vyjmenovat spoustu faktů, která to potvrzují? Problém je v tom, že ta druhá strana to má taky tak. Že dokážu najít v tvrzeních protistrany zjevnou lež? To dokáže najít i protistrana mezi tvrzeními mé strany.

Adama Smithe vůbec nenapadne takový problém otevřít. Sebejistota, jaká je u intelektuála přinejmenším zarážející.

Co ale s tím? Jednou z možností je rozhodnout spor silou. Prostě druhé straně zabránit to říkat. Nebo je rovnou odsunout někam do psychiatrických ústavů. Teď tohle řešení prosazují většinou liberálové, protože si cítí silnější a úplně automaticky počítají s tím, že budou silnější už navždy. Jenže pozor! Pocit vlastní nepřemožitelnosti může klamat, jak teď Západ zjišťuje na Ukrajině.

Vlastně to výborně doplňuje nedávný článek historika Adama Votruby, kde ukazuje, že základem Fialovy vlády jsou lži. Jenže co jsou pro jednoho lži, to může být pro druhého alternativní realita nebo dokonce ryzí pravda.

Samozřejmě, nakonec se ke slovu dostane realita nezávislá na našich myšlenkových světech. Ale může to být mnohem mnohem později, než si myslíme.

O amerických válečných veteránech (30. 8. 2023)

Brian Berletic tentokrát komentuje výzkumy, proč mladí Američané nechtějí do armády. Samozřejmě v tom hraje roli spousta faktorů, ale zdá se, že nejvýznamnější roli hraje ten následující. Bývalo to tak, že noví zájemci o armádu měli ve svém okolí nějakého veterána. Viděli ho jako úctyhodného člověka. Viděli, že si odsloužil svoje a vláda se o něj rozumně postarala. A veteráni byli na svůj status hrdí a doporučovali svým mladým příbuzným a přátelům armádu. Často se to dědilo z otce na syna. Tohle přestává fungovat – většina veteránů přestala doporučovat, a dokonce své syny, synovce a mladé přátele aktivně odrazuje od vstupu do armády.

Samozřejmě to souvisí se změnou americké armády na transgenderovou organizaci, ale podle výzkumů vadí veteránům ještě víc jiné věci. V posledních dvou desetiletích museli bojovat ve válkách tisíce kilometrů od domova, kde bylo naprosto jasné, že to nemá nic společného s obranou Ameriky, ale že jsou za tím čistě dobyvatelské ambice nebo něčí finanční zájmy. Za druhé, veteráni zmrzačení, postižení a trpící traumaty z válek jsou ponecháni více méně bez pomoci.

Fakticky je za tím stejná příčina. Američtí politici zradili americké vojáky. Stejně jako americké pracující a vlastně všechny Američany.

O klamném vítězení (29. 8. 2023)

Čtu si poznámky bloggera Big Serge k jednotlivým událostem Velké vlastenecké války a zjišťuji, že jeho líčení dává mnohem lepší smysl než to, co nám v 90. letech vyprávěli na filosofické fakultě.

Jeden z motivů, který tím celým prochází, se týká německých speciálních jednotek. Německá branná se moc postupně rozpadala, respektive byla drcena Rudou armádou – od vítězných sebevědomých elegantních nadlidí k vyčerpaným troskám. Elitní jednotky si ale dokázaly udržet převahu až do samého konce. Skvěle vycvičené, velmi dobře vyzbrojené a vedené skvělými stratégy – vyhrály v podstatě pokaždé.

V kontextu zničené milionové armády to nemělo žádný význam. Kdyby ale někdo pozoroval pouze jednotlivé epizody, skýtal by se mu úplně jiný obraz. Tu elitní jednotka prorazila obranu Rudé armády, tu rozdrtila nějakou malou jednotku, tu vlákala nějaké rudoarmějce do léčky. Vlastně to vytvářelo obraz německých nadlidí, co pořád ještě vítězí nad ruskými hordami. Byly to pravdivé informace, ale izolované od celkového obrazu války.

Vzpomeňte si na to, až zase bude číst, že skvělý úder HIMARsu zabil 80 ruských vojáků, že podvodní dron něco zničil nebo že elitní ukrajinská jednotka obsadila nějakou malou vesnici.

O nejistotě a strachu (28. 8. 2023)

Obrázkem se vracím k přednášce doktora Houšky o bitvě u Strauchova dvora a souvisejících událostech. Ta přednáška je vynikající, a pokud bude ještě možné ji shlédnout, vřele doporučuji.

Zde zmíním okrajovou poznámku, která s tématem souvisí jen velmi volně. Doktor Houška a jeho přátelé se snaží instalovat desky a malé pomníčky v místech, kde proběhly bitvy nebo jiné významné události husitských dob. V posledních letech ale velmi často naráží na bariéru odmítání a strachu. Asi jako kdybych chtěl někdo v komunistickém Československu instalovat sochu Richarda Nixona (nebo v dnešní ČR Vladimíra Putina). Přitom jde o více než půl tisíciletí starou záležitost, která nemůže nikoho ohrožovat. Není s ní spojen žádný konkrétní politický program. Přesto…

Je to vlastně další svědectví o zemi, kde většina vnímá, že doba svobody skončila. Šíří se strach. Není jasné, co je zakázané a co není. Potenciálně nebezpečné je všechno české. A především všechno, co souvisí s tradicí Palacký – Masaryk (dnešními liberálními demokraty zjednodušeně označovanou jako „komunistickou“).

O profesorově štěstí (27. 8. 2023)

V Poznámkách o elitách, válce a míru píšu, mimo jiné, o mechanismu spočívajícím v tom, že„radikální skupiny bez jakýchkoliv znalostí problematiky a bez jakékoliv odpovědnosti přicházejí s naprosto šílenými nápady, rozjíždějí davové vlny a nikdo se jim neodváží postavit na odpor. Z toho někdy vzcházejí bláznivá opatření Zeleného údělu a z toho vzcházejí i války.“

To se týká i pogromů. Obrovskou roli v tom hraje náhoda. Někdy má napadený štěstí a chátra se zabaví něčím jiným. Jindy má smůlu a dav se rozhýbe proti němu.

Jak takové pokusy rozběhnout vlnu vypadají, to jsme viděli před dny, kdy se profesionální aktivista Matěj Hollan pokusil rozběhnout davovou štvanici proti profesoru Pokornému. Napadený měl štěstí. Dav žije válkou a v posledních dnech se taky kulaky, co se nás snaží vyhladovět. Na profesora zpochybňujícího klimašílenství neměl kapacitu. Ale příště pan profesor takové štěstí mít nemusí.

Rozhodně dostal jasné upozornění, o čem nemá mluvit. Ti stejní aktivisté pak budou tvrdit, že „vědci jsou jednotní.“

O kazetové munici (27. 8. 2023)

Ještě ke kazetové munici, protože se objevuje spousta fám a blbostí, velká část z nich v mainstreamovém tisku z úst „expertů“ a „analytiků“, kteří vám řeknou pokaždé to, co chcete slyšet. Jediný rozdíl mezi nimi a kartářkami je v tom, že většina kartářek vypadá dobře a má příjemný hlas.

Jedná se o staré zásoby ještě z dob studené války. Ta munice je už dávno za životností, měla být zlikvidován a Američani by jí neposkytli vlastním vojákům. Jenže co jiného na Ukrajinu poslat, když všechno ostatní už došlo a zbrojovky nestíhají. Tři miliony kusů dělostřelecké munice je zdánlivě obrovské číslo, ale když to rozpočítáte na dny a tempo války, vychází to na tři až čtyři měsíce. Mimo jiné to znamená, že letouny F16 s narychlo vycvičenými piloty neschopnými reálného boje přijdou v době, kdy bude Ukrajina bez munice.

Zjevně to tedy není pokus zvrátit průběh války. Je to jen pokus oddálit ostudnou porážku NATO o pár měsíců, zabít další desetitisíce Ukrajinců (a pár tisíc Rusů) a vydělat nějaké peníze. A tyhle krvelačné zrůdy se pak rozhořčují nad smrtí těch, které poslali na zbytečnou smrt.

O dvojím metru (27. 8. 2023)

V rozhovoru u Xavera jsme se dostali k otázce dvojího metru a pokusil jsem se to vysvětlit. Žádný dvojí metr! Na podlidi se kolektivní vina uplatňuje, na příslušníky vyšších ras se neuplatňuje. Co je na tom tak těžkého k pochopení. Když to zvládne pochopit paní Pekarová, proč by se tím měl mít problémy průměrný občan.

O elitářství (27. 8. 2023)

Vyčetla mi jedna posluchačka, že když preferujeme vzdělanost nad nevzdělaností, je to vlastně jen další elitářství. Shodou okolností jsem se k tomu o vyjádřil o pár dnů před tím v jednom článku:

“Chybí tu masa lidí schopná přemýšlet a diskutovat na určité úrovni (přičemž úrovní se nemyslí zastávání správných dogmat). Taková skupina lidí, kde znalosti a mentální dovednosti fungují jako vstupenka. Ano, je to elitářské. Ale je to elitářské v tom smyslu, že každý, kdo vydá dost námahy, si to může doplnit. Ideální elita, naprosto otevřená.”

Prokletí vzdělanostních extrémů a rozdělená společnost 

O spirále násilí (26. 8. 2023)

Moji čtenáři vědí, že jsem nikdy nekritizoval ukrajinské uprchlíky ani ukrajinské migranty. Ti lidé si nevybrali, že jejich země bude použita jako nástroj útoku proti pravoslavné civilizaci. Kdybych žil na Ukrajině a mohl si vybrat, taky bych tam nezůstal.

Druhá věc ale je, že situace jako současná jsou velmi náchylné na vznik skupinových nepřátelství, které snadno mohou přejít v pogromy a další násilí. Fialova vláda se to snaží řešit zastrašováním. Ostatně, neumí nic jiného než zastrašovat a podplácet, a podplácet příslušníky nižších vrstev je morálně nepřijatelné. Úplatky jsou jenom pro zámožné. Obávám se ale, že to zastrašování nebude fungovat. Nemůžete uhlídat miliony lidí. Nemůžete zabránit tomu, aby potlačovaná nenávist vyhřezla, když se napijí. Nemůžete zabránit násilnému jednání, když lidé budou mít pocit, že je nikdo nevidí.

Co by dělala rozumná vláda? Například by velice pečlivě a důrazně předváděla, že nikomu nenadržuje. Že stejné právo bude platit pro všechny. Místo toho tu máme vládu, která okázale předvádí různá měřítka. Plivnutí na Ukrajinku je horší než brutální zmlácení a znásilnění Češky. Útok nožem je méně závažný než útok pěstí (pokud útočí nožem Ukrajinec a pěstí Čech nebo Rom).

Jestli je cílem pánů Fialy a Rakušana rozpoutat násilí, počínají si správně. Dělají přesně to, co k němu naši zemi přibližuje. A samozřejmě není těžké vidět, že v koalici vládních podporovatelů jsou i tací, pro které by byl pád země do chaosu a násilí velice výhodný.

Kdyby byla ČR demokratickým státem… (26. 8. 2023)

Jak by se utrácely vládní peníze, kdyby byla Česká republika demokratickým státem? Díky průzkumu agentury STEM/MARK to víme docela přesně. Měly by se zvýšit investice do zdravotnictví, na druhém místě školství a třetí priorita jsou stavby dopravní infrastruktury (tedy silnice a železnice). A taky podpora bydlení.

Trochu se to liší podle skupin. Ženy by investovaly víc do zdravotnictví, muži zase víc do stavby silnic. Ale to jsou v zásadě detaily. Mladí by zase přidali ochranu životního prostředí – i když nejspíš nemají žádnou konkrétní představu, o co jde.

Zbrojení rozhodně nemá být prioritou, domnívají se lidé. A když už, tak se má utrácet za odvrácení útoků, které reálně mohou hrozit. Třeba za protiraketovou obranu.

Potvrzuje to, že mediální tlak a mediální manipulace má určité limity. Nedokáže přesvědčit lidi, aby chtěli muslimskou migraci. Nedokáže přesvědčit lidi, aby chtěli válku. Nedokáže přesvědčit lidi, aby se utrácelo za zbraně místo za zdravotnictví. Nedokáže přesvědčit lidi, že se má zlikvidovat české zemědělství a všechno jídlo dovážet.

Naopak se zdá, že slabou stránkou lidového myšlení je vyvolávání nenávisti. Pokud si vláda vybere jednoho člověka nebo skupinu lidí a začne systematicky podněcovat davovou nenávist, nejspíš bude úspěšná. Jak vidíme na příkladu Fialovy vlády.

O boji proti kulakům (25. 8. 2023)

Boj proti kulakům není nutnou součástí sovětského komunismu. Je příznakem toho nejhoršího, co sovětský model vyprodukoval a toho nejpokleslejšího období. Vlastně není náhodu, že právě na tohle navazuje Fialova vláda a liberálně-demokratický dav, který ji podporuje. Je to spíše převažující vzorec – profesionální bojovníci proti komunismu oživují to úplně nejhorší z komunistické éry (co mnozí z nich v těch dobách dokonce osobně realizovali).

Čeští zemědělci upozorňovali už před dvěma lety, že kroky Fialovy vlády nutně povedou k razantnímu růstu cen potravin. Petr Fiala se jim vysmál. A ono se to přesně stalo! Tak už máme viníka růstu cen. Prý to jsou ti zemědělci, protože neúnosně šroubují zisky (a možná schovávají zrní ve sklepech nebo něco takového). Cesta k levným potravinám tedy vede přes likvidaci českého zemědělství. Až tu nebudou žádní zemědělci ujídat a nekale spekulovat, pak budou potraviny zase levné, snaží se nás přesvědčit vláda a její příznivci.

Až sem se historie opakuje. Jenže komunisté nakonec pochopili, že když chtějí potraviny, musí se k zemědělcům chovat slušně a musí je nechat pracovat. Nejsem si jistý, že současná vládnoucí vrstva je schopná tak vysoce racionálního jednání.

O odcházení (25. 8. 2023)

„Doufám, že už se nikdy nevrátí doba, kdy lidé, kteří vytvářeli prosperitu a rozkvět mé země, z ní museli utíkat,“ nechala se slyšet Dana Drábová.  Ne, že by lidé z českých zemí neodcházeli. Odchází jich více než kdy předtím. Ale odcházejí tak mladí, že pro prosperitu a rozkvět své země nestihnou nic udělat, i kdyby chtěli. Početně jich není méně, než na začátku 70. let.

Velkou část těch, kteří tu zůstávali, k tomu motivovaly nízké ceny a bezpečnost. Obojí dokázala Fialova vláda zničit. Mezitím přicházejí zprávy z Maďarska, podle nichž většina tamních lidí o odchodu do ciziny vůbec neuvažuje.

Po Sorosovi (24. 8. 2023)

Už jsem tu psal o tom, že starý Soros byl génius zla, naprosto výjimečná osobnost. Vysoce inteligentní ďábelská bytost, jaká se rodí jednou za velmi dlouhou dobu. Není možné ho nahradit jemu rovným. Tím spíš, že v další generaci nové aristokracie nevyrůstají skutečné osobnosti. To Georg Soros porazil v roce 2020 Donalda Trumpa, který na tom byl ještě osm měsíců před volbami působil naprosto neotřesitelně. To Georg Soros obsadil středoevropské vlády svými lidmi a má zásadní podíl na vyvolání války s Ruskem (i když mnoho dalších se ochotně přiživilo). To Georg Soros vybudoval nejmasivnější korupční organizaci na světě, která podplácela všechny od amerických politiků přes úředníky EU až po redaktory České televize a české soudce.

Jenže všechno do času. Georg Soros zestárl a byl nucen předat své impérium zločinu synovi, který zatím nevykazuje žádné známky srovnatelných schopností. Naopak to vypadá na standardního manažera, který neumí nic jiného než pronášet prezentace, počítat ukazatele zisku a propouštět lidi. V polovině srpna tak tiskem proběhla téměř nepovšimnutá zpráva, že Sorosova organizace radikálně omezí aktivity v Evropě a že mimo jiné propustí většinu zaměstnanců (třeba v Německu propustí čtyři pětiny svých lidí).

Připomínám, že tomu není dlouho, co byly nuceny masivně propouštět Jandovy Evropské hodnoty.

Není to zlomový okamžik, ale další příznak pomalého drolení režimu.

O změnách v národním životě (23. 8. 2023)

Před pár dny jsem tu upozorňoval, že existují národy, které jsou pro jejich sponzory a podporovatele jen nástrojem pro poškození někoho dalšího. Jinak se s nimi nepočítá. Jejich zahraniční spojenci s nimi rozhodně nemají takové záměry, že by to měly být národy, kde lidé budou šťastní, budou se rodit děti, kvést průmysl, o krajinu bude pěkně pečováno. Jak se kdysi vyjádřil jeden americký stratég, Ukrajina je pro Američany „jenom taková černá díra“. Tuhle roli hraje dokonale. Jiným příkladem je Palestina.

Nemělo by uniknout, že probíhá pokus předělat Čechy ze skutečného národa taky na takový válečnický nástroj, který sponzoři použijí k tomu, aby někoho jiného poškodili. Pak ten nástroj zmuchlají a zahodí.

Vlastně se na to nemusí ani tolik tlačit. Jde to tak nějak přirozeně, s likvidací všech oblastí národního života. Místy to ale cílevědomou podobu má. Třeba předělávání českých dějin, respektive snaha vnutit nám uměle vytvořenou paměť na „tisíc let boje proti všemu slovanskému, a zejména proti Rusku.“ Z bezvýznamné epizodky srpna 68 je tedy vytvářena základní ustavující událost.

Doplnění: Martin Konvička správně připomněl, že americký komentátor Garland Nixon používá pro tyto národy – nářadí výraz “proxy národy”. Je to přesně ono. Jsme na cestě stát se proxy národem. Co taky jiného, když všechno ostatní bylo rozkradeno nebo zničeno?

O společenské soudržnosti (23. 8. 2023)

Při včerejším společném vystoupení s Ivo Budilem a Martinem Konvičkou jsem mluvil mimo jiné o společenské soudržnosti. Vzájemná mezilidská solidarita nikdy nebude ideální, a to ani v rámci jednoho národa. Pokud ale klesne příliš nízko, bezohlednost a arogance přeroste v nepřátelství mezi sociálními vrstvami a posléze ve studenou občanskou válku. I když se jedné straně podaří studenou občanskou válku vyhrát a protistranu zničit natolik, aby se nezmohla na odpor, není to zdaleka konec. Vítězná strana se brzy rozdělí na ty úspěšnější z úspěšných a méně úspěšné z úspěšných a země se blíží dalšímu kolu studené občanské války. Až po nastolení despotického režimu všeobecného úpadku a bídy.

Podpora vzájemné solidarity mezi občany by měla patřit mezi první úkoly vlády, které by na zemi záleželo. To je otázka společné kultury, podoby školství, vytváření příležitostí pro míchání lidí z různých společenských vrstev a dalších záležitostí.

O rozdílech mezi civilizacemi (22. 8. 2023)

Rusové jsou mnohem horší než všichni ostatní. Jsou zbabělejší, zákeřnější a zároveň agresivnější. Neuznávají žádná morální omezení a zároveň jednají absolutně iracionálně. Všichni to jsme to slyšeli mnohokrát.

Tak si říkám, jak by bylo na světě krásně, kdyby v Rusku vládli lidé stejně slušní, morální a odpovědní, jako vládnou ve většině zemí Západu. Vypadalo by to mimo jiné tak, že bandy islámských radikálů ve Francii, Velké Británii, Švédsku a jinde by byly vybavené moderními zbraněmi a zpravodajskými informacemi. Drogoví dealeři by zdarma dostávali výcvik speciálních jednotek – nejspíš někde v Čečensku. Německé mešity by byly plné brožurek o nutnosti zabíjet nevěřící tištěných v Rusku. A tak dále.

To není nadsázka, to je standardní americké chování. Škoda, že Rusové nejsou tak slušní jako my na Západě.

Jde to i bez diktatury proletariátu (22. 8. 2023)

Mysleli jsme, že z komunistického systému (diktatura proletariátu, veškeré fabriky státní atd.) nutně vyplývají takové věci jako tajná policie, cenzura, státní brutalita, všudypřítomné sledování. Možná. Jenže si taky mysleli, že když tu nebude diktatura proletariátu a všechny fabriky nebudou státní, nebude ani tajná policie, cenzura, státní brutalita atd. Jak hloupý to byl omyl!

V České republice dnes máme nazpět většinu represe jako v husákovském Československu, chvílemi více. Na Slovensku jsou zabíjeni političtí vězni (přinejmenším jeden prokazatelný případ), totéž ve Velké Británii. Vyhazování z práce za nesprávné názory je už standard v celé Evropě. Ve Španělsku stráví lidé ve vězení desítky let za to, že uspořádali referendum. A tak dále. Vidíte, nepotřebujeme k tomu ani diktaturu proletariátu ani centrální plánování.

O zločinných praktikách v politice a jinde (21. 8. 2023)

V Prolomení hradeb dvojce upozorňuji, že nová aristokracie změnila přístup ke zločinným praktikám. Protože získali obrovský vliv na veřejné mínění, už nemusí nic skrývat. Naopak. Je lepší se zločinem vychloubat, a tvrdit, že je to úžasné. Musí se o tom psát na prvních stránkách novin a pořádat o tom konference – vznikne tak atmosféra, že se nikdo neodváží říct, že je to zločin. A pokud se odváží, nebude brán vážně.

Prošlo to s pašeráctvím lidí, fyzickými útoky na politickou opozici, volebními podvody, na cestě je pedofilie…a samozřejmě taky v politice. Domluvit s nějakou mocností (i třeba spřátelenou), že k vám pošle okupační jednotky, to se ještě nedávno hodnotilo jako vlastizrada. I v roce 1968 se snažili o tom zvacím dopise moc nemluvit. Až letos se zastánci okupační smlouvy vychloubají, fotí a okázale předvádějí… jako by to snad nebylo odporné a amorální.

O národech – zbraních (21. 8. 2023)

„Naším cílem není vytvořit palestinský stát. Naším cílem je zničit Izrael,“ nechal se slyšet profesor Al-Arian, miláček západních i tureckých médií. Vzdělaný kultivovaný muslimský radikál.

Má pravdu. A bylo tomu tak od prvního okamžiku existence palestinského národa.

Připomínám, že Palestina není jediný takový národ, vytvořený od samého začátku s jediným účelem – zničit někoho dalšího. Národ, který sám o sobě nemá ani pro své sponzory a zastánce nejmenší cenu.

Sláva Ukrajině!

O smradech (20. 8. 2023)

„…útočí jakýsi Matěj Hollan, povoláním malý smrad,“ píše Martin Konvička v dnešním komentáři. To není nadsázka. Opravdu jsme dospěli k tomu, že dítě sleduje svět a říká si, až vyrostu, taky chci být malý smrad. A běží s tím za rodiči a ti mu říkají, to je dobré rozhodnutí, ale musíš se pořádně učit, abys byl pořádnej malej smrad. A ti rodiče přemýšlejí, jak své dítě nejlépe připravit na kariéru smrada.

Samozřejmě nepoužívají přímo výraz „smrad“, ale myslí přesně tohle. Člověk, který nic neumí, nic nedokázal, nic neznamená, nedrží ani žádné mravní standardy…prostě jen povykuje, dělá bordel a ono to stačí ke slušné kariéře. A je třeba uznat, že s každou reformou se zvyšuje schopnost českého školství produkovat úspěšné smrady. Žel ale klesá schopnost produkovat lidi schopné něčeho pozitivního.

O pestrosti sociálních prostředí (20. 8. 2021)

Možná jste zaznamenali zprávičku, že americká zpěvačka Lizo (ta černá baculka) čelí žalobě za sexuální zneužívání svých tanečnic a sboristek. Nechci chodit do detailů, ale to podstatné shrnuje Katherina Dee ve svém komentáři na Unherd. „Co je pro jednoho veselou zábavou, to může být pro jiného celoživotním traumatem.“ Každý má hranice jinde. Ono je někdy obtížné najít tu správnou hranici i v kanceláři, natož v prostředí show-businessu, kde hrají roli neustálé sexuální náznaky, hravost a nejspíš i drogy.

Možná je načase vrátit se k tradici, že existují různá prostředí a že s tím lidé počítají. Že si mladá dáma předem řekne, že eroticky laděná show není pro ni to pravé a že si raději najde jinou práci. Jinak nás čeká neustálé souzení každého s každým. On totiž taky někdo mohl podat žalobu na ty tanečnice, že ho diskriminovaly tím, že mu cosi odepřely.

Ale to taky vyžaduje, aby soudci měli tu statečnost, že budou vynášet rozsudky typu „když jste tam lezla, tak si teď nestěžujte“. On to vlastně není spor o sexuální obtěžování, ale o skutečnou rozmanitost. Má existovat jedno prostředí s jedním kodexem chování nebo má existovat pestrost tak, aby si každý mohl vybrat, co mu vyhovuje?

O manželství a rolexkách (19. 8. 2023)

Tak tu máme další výzkum (tentokrát z USA), který nám říká, že lidé, kteří se oženili a mají děti, jsou šťastnější než ostatní. Jsou taky zdravější, bohatší, optimističtější, a já nevím co všechno. Zlovolná feministická propaganda o tom, že rodina je sexistická utlačovatelská instituce, která způsobuje, že se lidé přestávají brát, jim tak ničí životy. Řešením je tedy říkat lidem, že manželství a rodičovství je skvělé.

Bylo by to krásné, ale sociologovi naskakují otázky. Třeba proč všechny předchozí výzkumy shodně ukazují, že rodiče dětí se cítí méně šťastní než bezdětní lidé. A není těžké si představit, že v chudnoucí zemi, kde se člověk třese o ztrátu zaměstnání, není úplně ideální, když jsou na vás závislé čtyři děti. Že to vede snadno k depresivním situacím, kdy ani slušný a pracovitý člověk není schopen postarat se o svou rodinu, zoufalá manželka propadá hysterii… to má být ten šťastný život?

On ten výzkum na to vlastně odpovídá. Uvádí, že chudí lidé se přestávají brát a sňatky jsou spíše v bohatých společenských vrstvách. Konzervativci W. Bradford Wilcox a David Bass na Unherd doporučují, aby byly zrušeny sociální programy a chudým lidem se dostávalo přednášek o výhodách manželství. Pokrytci!

Mnohem lépe by fungovalo zajistit levné byty a vytvořit taková pracovní místa, kde člověk uživí rodinu a bude mít jistotu zaměstnání na desítky let. Doplnit to takovou atmosférou, aby se lidé necítili blbě, že nemají na luxusní auto nebo dovolenou (klidně i za cenu regulace reklamy nebo podobných drastických opatření). Jenže kdyby byla Amerika zemí, kde si může každý dovolit manželství, tak by nemohla financovat války na celé světě.

Takže nakonec nemá to zjištění o výhodách manželství větší cenu než zjištění, že lidé s rolexkami mají méně problémů s placením složenek než lidé bez rolexek. A případné navazující doporučení řešit bídu reklamou na rolexky.

O nezamýšlených důsledcích zakazování koncertů (19. 8. 2023)

Curtis Yarvin si bystře všimnul, že když lidé přestanou věřit vládnoucí ideologii, neznamená to pro vládní skupinu žádnou velkou komplikaci. Komplikace nastávají teprve tehdy, když té ideologii přestává věřit úzké jádro příznivců, o které se vládnoucí moc opírá.

Ještě před rokem znal Annu Netrebko jen poměrně úzký okruh fanoušků, z drtivé většiny voličů pětikoalice. Teď o ní píšou všechny noviny v zemi. A je na cestě stát se symbolem idiotského primitivního cenzorského přístupu současné vlády. Velice krásná žena s nádherným hlasem, nejlepší současná interpretka Dvořákovy Rusalky, která nikdy neřekla nic, co by se dalo vykládat jako podpora současné ruské politice. To není jako zavřít nějakého špinavého dezoláta nebo zablokovat web, který tvrdí, že nás chce Bill Gates zavraždit otrávenými vakcínami. Je velice těžké podporovat takový zákaz a přitom si nepřipadat jako úplný lidský odpad. Samozřejmě, nejtvrdší jádro už na sociálních sítích vykřikuje o Putinově děvce, ale tím situaci ještě zhoršuje. Nepochybuji o tom, že spousta jiných si klade nebo brzy začne klást otázku: Opravdu chci patřit k takovým lidem? Zvláště, když na internetu uvidí koncerty Anny Netrebko z Vídně a Paříže.

Všimněte, že platí stále stejný vzorec. Údery, které sebevražedná vládnoucí skupina zasazuje sama sobě, jsou mnohem silnější než útoky opozice. Situaci Fialovy party se tak paradoxně pokouší zachránit Jindřich Rajchl, který usiluje spojit jméno Anny Netrebko s jednou konkrétní velmi radikální opoziční skupinou, která se vymezuje nepřátelsky nejen vůči vládě, ale i vůči většinové veřejnosti. Prostě udělat z Anny Netrebko druhou Ilonu Csákovou. Celkové škody tím může trochu zmírnit, ale nemůže je zahladit.

O příští zimě (18. 8. 2023)

Thomas Fazi napsal na Unherd analytický text, který zchladí optimismus těch, kdo mají pocit, že nejhorší dopady války na naše hospodářství už máme za sebou. Ani náhodou. Fazi ukazuje, že i když byla spousta aktivit narušena nebo zlikvidována, dvě podstatné věci dosud fungují. Velká část ruského plynu dosud proudí přes Ukrajinu do Evropy, a ukrajinské obilí se dostává na světový trh. Ceny energií a jídla tedy stoupají, ale jen to určité míry. Teď je ale příliš mnoho náznaků, že další zimu nebude vůbec žádný ruský plyn a hodně málo ukrajinského obilí.

Nejspíš to neznamená zamrzlé domy, už jen proto, že nebude tak tuhá zima. Ale rozhodně to znamená další vlnu zdražování. Další rána evropskému průmyslu, ještě dražší potraviny, ještě obtížnější sociální dopady.

O mainstreamovém protestantismu (18. 8. 2023)

O Vidlákově vyhnání z Českobratrské církve evangelické jsem se zmiňoval už včera. Ty, kdo to prostředí neznají, ale upozorňuji na ten velmi zajímavý fenomén, pro který se v učených knihách používá termín „mainstreamový protestantismus“. Ta církev má tisíce členů a následující řádky neplatí o každém z nich, nicméně mezi aktivisty středního a mladšího věku (a mezi církevními funkcionáři) je jednoznačně převažující – stejně jako u obdobných církví v cizině.

Jsou to lidé, jejichž ideálem je skromnost, chudoba, odříkání a samozřejmě to, že duchovní hodnoty jsou mnohem důležitější než materiální.

Zároveň to jsou lidé, kteří za největší ctnost pokládají službu globálnímu panstvu a podporu čehokoliv, co zvyšuje korporátní zisky. Co říká nová aristokracie, to je svaté.

Bible a náboženské názory se přiohnou, jak je zapotřebí. To není tak těžké.

Při pohledu zvenčí to působí paradoxně, nicméně ti lidé z toho dokážou vytvořit směs, která jim osobně připadá skvělá a ve které se cítí šťastní. Někdo to připisuje dědictví velmi specifických forem kalvinismu. Kdo ví.

Vidlák tam nemohl zapadnout, to je jasné.

O západní nenávisti (17. 8. 2023)

Hans Kundnani na Unherd: „Revoluce v zemích Varšavské smlouvy po roce 1989 byly vnímány především jako demokratické revoluce. Jak ale nedávno připomněl Branko Milanović, byly to také nacionalistické revoluce, jejichž cílem bylo vytvořit etnicky homogenní národní státy.“

Středoevropské národy pro západní elity na jedné straně vítaným spojencem proti komunismu, na druhé straně to ale byly nepřátelské entity, protože jejich nacionalismus bránil liberální hegemonii.

Je to divný vztah, když někoho podporujeme a zároveň proti němu vedeme válku. Jenže když komunistické impérium úplně zmizelo a na západě došlo ke generační obměně, vztah vůči středoevropským státům už byl čistě nepřátelský. Jenže v té chvíli už Západ plně ovládal kapitálové toky, média, průmysl, vzdělávání, justici…. Takže výsledkem nebyla další válka. Impérium se prostě rozhodlo zničit podřízenou oblast, která se znelíbila.

Když slyšíme „Patříme na Západ“, mělo by nám naskočit, že to znamená, že patříme na ten Západ, který nás hluboce nenávidí. Že je někdo Čech, to je pro amerického liberála stejný zločin, jako být terorista, nebo dokonce větší. A vždycky to tak bude, dokud zůstane něco českého, polského či slovenského. Leda by tam došlo k úplné výměně elit a úplné změně ekonomického systému.

O kacířovi (17. 8. 2023)

Tak Vidláka vyhnali z církve za nesprávné politické názory. Od časů Jana Husa není v českých zemích žádná ostuda být vyloučen z církve. Dokonce není ani ostuda být uvržen do klatby. Aby nedošlo k mýlce, nebyla to církev katolická, ale Českobratrská církev evangelická.

Rodney Stark si správně všimnul, že každá společenská vrstva a každá má jiné potřeby i v oblasti náboženství. Proto je zdravé, když existuje hodně církví, náboženských společností, sekt a ezotérických spolků. Každý z nich je schopen uspokojit potřeby jiné skupiny. Když totálně převládne jedna církev, je výsledkem všeobecná ztráta zájmu. Monopolní organizace neuspokojuje potřeby nikoho, kromě svého kněžstva. To známe z dějin velmi dobře. Pro rozkvět náboženského a duchovního života je tedy výhodnější pestrost. Mezi sbory a církvemi pak panuje laskavost a přátelství ale taky ostrá konkurence. Vidláka i s jeho rodinou přivítají jinde s otevřenou náručí.

O britské pomoci Íránu (16. 8. 2023)

Tak se provalil další skandál. U zrodu příšerného íránského islámského režimu byla britská tajná služba.  V 50. letech mohutně podpořila islámské radikály (v té době okrajové), protože potřebovala jejich podporu pro svržení tehdejšího premiéra Mosaddeka. Svržení se povedlo, a nový režim pak začal s obchodovat s ropou podle nových pravidel, kdy Íráncům zůstávalo celých 20%. Neberte to.

Jenže to hnutí, kterému pomohli vyrůst, si už žilo vlastním životem a z vlastních zdrojů. Vytáhl to na světlo britský novinář Mark Curtis, který se zabývá tím, že čte odtajněné dokumenty. Spousta původně tajných materiálů se totiž po čase odtajňuje, jenže po těch desítkách let to už nikoho nezajímá. Jedni žijí novými událostmi a druzí jsou zabráni ve svých konspiračních fantaziích. Kdo by chtěl trávit stovky hodiny studiem tisíců a tisíců stran starých spisů a hledat v tom něco zajímavého. Takže to zůstává zapomenuto. Jenže občas se najde někdo jako Mark Curtis, kdo tomu věnuje energii.

Mimochodem, přesně to zapadá do toho, co jsem napsal v Prolomení hradeb dvojce, kde cituji americké dokumenty z 50. let. Podle názoru jejich stratégů byl ten nejzuřivější islámský fanatismus vítaným spojencem proti Sovětskému svazu. Křesťanská Amerika a islámský svět měly společně bojovat proti ateistům. Tak už víme, jak to dopadlo. Jako pokaždé.

O skutečné elitě (16. 8. 2023)

Všichni se shodneme na tom, že nestačí pár velice praktických věcí, technických postupů a řečnických triků. Že potřebuje širší vzdělání, více vědomostí a taky rozumět souvislostem.

Jenže ono je něco jiného, když to máme vztáhnout na sebe. Opravdu toho musím tak strašně moc nastudovat? To se musím učit i zdánlivě nepraktické věci? Nestačil by nějaký jednoduchý postup?

Spousta lidí to tak má a nikdo jim to nemůže zazlívat. Ale to je právě to, co dělá rozdíl mezi skutečnou elitou ducha a ostatními. Příslušníkem skutečné elity je ten, kdo dělá víc než ostatní. Kdo obětuje víc než ostatní. Kdo vynaloží víc námahy. Bez toho, že by ho někdo nutil, a že by se to vyplácelo jinak než dobrým pocitem ze sama sebe.

V tom smyslu je Jungmannova národní akademie elitní institucí. Je pro ty, kdo chtějí udělat víc než ostatní, a nic za to nechtějí.

O tom a dalších podobných záležitostech jsem mluvil před pár dny v rozhovoru s Vladimírem Frantou.

O Válkovi (15. 8. 2023)

Ministr Válek (to jméno je výstižné, protože se skutečně zajímá víc o vedení války než o zdravotnictví) v rozhovorech v posledních dnech dva zajímavé výroky. Za prvé. Nedostatek léků skutečně přímo ohrožuje životy. Za druhé. Na ten nedostatek léků si budeme muset zvyknout, je to trvalý stav.

Je to vlastně něco velice neobvyklého. Předchozí režimy a vlády aspoň usilovaly něco vyřešit, i když často narážely na bariéru vlastní neschopnosti. Tady ale ministr zdravotnictví otevřeně říká: vy budete zbytečně umírat a já se nebudu snažit s tím něco dělat.

Ještě nikdy v dějinách tohle. Všechny vlády před tím aspoň by aspoň usilovaly, zatímco tady ministr zdravotnictví lidem otevřeně říká – budete zbytečně umírat a já nevidím důvod, proč to řešit.

Proč to nevyvolalo takový poprask? Jen výbuchy hněvu mezi lidmi, co vládu nenáviděli už předtím. Protože jsme společnost s ostrým třídním rozdělením!

Pokud patříte k těm nahoře, tak vám ty léky někdo přiveze z ciziny nebo se možná léčíte na zahraniční klinice (třeba i na českém území). Pak tu jsou ti dole, někdo z jich blízkých možná zbytečně umře nebo bude mít „jen“ výrazně horší průběh nemoci. Na to jsme si zvykli během covidu – když přijde těžká nemoc nebo epidemie, nemáme se to snažit zastavit, ale akceptovat umírání. A hlavně, pořád to má povahu loterie, což je základní problém téhle mizérie. Nedopadne to na každého, a možná to nebudu já. Tak budu tenhle systém nadále tiše podporovat, protože ono by to taky mohlo být ještě horší (což je pravda).

O vědecké metodě (15. 8. 2023)

Na Esej o pravdě, otevřenosti a prolomení hradeb přišlo tolik poznámek a námitek, že jsem k tomu chtěl napsat „jenom“ vyjádření a nakonec z toho vznikl celý článek. Tvrdím v něm, že je úplně v pořádku, že existují různé způsoby myšlení, různé způsoby vnímání, různé způsoby používání mozku.

Průšvih začíná tam, kde se naprosto cokoliv se prohlašuje za vědecké.  „Jestliže je možné cokoliv prohlásit za vědecké, pak věda vlastně mizí. Ostatně, stejný princip známe z diskuze o manželství. To je jeden z příznaků a možná jedna z příčin probíhajícího kolapsu Západu.“

Všechny tyhle debaty jsou vlastně úplně zbytečné. Vědecká metoda by se mohla učit na každé střední škole, a celý problém by zmizel. Ono je to totiž velice jednoduché, když pochopíte pár základních principů, jak zjišťují i studenti mého kurzu Metod analýzy společenských jevů. A naopak, když tohle chybí, pak to vede k tomu, že soudkyně si myslí, že vědeckost se pozná podle poznámek drobným písmem pod čarou. Nedělám si legraci, tohle jsem slyšel přímo během procesu od soudkyně, která odsoudila Waltera Krafta.

Jenže vysvětlit pár jednoduchých principu je v téhle fázi civilizačního vývoje zjevně nad možnosti veřejného školství. I nad možnosti elitního školství.

O sociálním kreditu (14. 8. 2023)

Není asi náhodou, že báchorky o tzv. čínském sociálním kreditu se zrodily a bují na Západě. Přesně odpovídají naší zkušenosti s velkými byrokratickými aparáty. Není to mentalita „nedělej problémy a necháme tě na pokoji,“ jaká je typická pro diktatury a autoritativní režimy.

Mentalita, která převládá na Západě, je kombinací vztahu k poddanému a vztahu k zákazníkovi. Z toho vychází potřeba neustále pečovat, vychovávat, pečovat, poskytovat další a další služby, ať o to člověk stojí nebo ne. Pokrýt všechny aspekty jeho života, jeho soukromí, jeho chování a jeho myšlení a cítění. Nacpat mu další a další produkty. “Vytěžit zákazníka” – říká se v korporátně manažerské hantýrce.

Vybaveni touhle zkušeností pak připisujeme čínské civilizaci něco, co sami důvěrně známe. Vlastně si už ani neumíme pořádně představit, jak jinak by to mohlo být. Vlastně si už ani neumíme představit, že jiné civilizace mohou jedince prostě ignorovat  – v dobrém i špatném smyslu.

O instinktu služebníků (13. 8. 2023)

Když člověk čte a poslouchá všechno možné, narazí občas taky na radikály z americké civilizační levice. Jména si nepamatujete, protože ty studentské aktivistky jsou všechny stejné. A žádná z nic ani nevypadá tak zajímavě, aby si ji posluchač pamatoval podle vzhledu. Omílají se tam pořád stejné fráze – dědičná vina bílé rasy (tzv. privilegium), útlak menšin, 76 pohlaví, nesnesitelný patriarchát… ale v posledních měsících se tam objevuje ještě něco (co tam možná bylo dřív a jenom jsem si toho nevšímal)… to nové téma je absolutní servilita vůči Číně. Ale absolutní.

Já si taky myslím, že čínská civilizace má nad Západem navrch ekonomicky, technologicky i vzdělanostně. Ale když třeba přebírají kontrolu nad přístavy na celém světě, tak z toho žádnou radost nemám. U amerických aktivistek to vyvolává nadšení (jakožto součást osvobozeneckého boje proti imperialismu).

Řekl bych, že je to přesně v souladu s teorií. Ti lidé naprosto dokonalí v jedné věci – intuitivně pochopit rozložení moci a ponižovat se před těmi správnými. Když to vypadá, že nejsilnější je čínský císař, milujeme čínského císaře. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho bude trvat, než i našim českým sorosovcům dojde, že jejich guru je v důchodu, žádný další už nepřijde a moc se přesouvá někam úplně jinam.

Hampl a Popper na Arktosu (12. 8. 2023)

Na Arktosu byl mezi autory jako Faye, Evola, Dugin či Jared Taylor zase zařazen nějaký Hampl. V podstatě se jedná o Esej o pravdě, otevřenosti a prolomení hradeb, kterou jsem ovšem upravil tak, aby jí pochopili i Anglosasové.

Jak to všechno začalo (11. 8. 2023)

V rozhovoru s Radimem Valenčíkem a jeho přáteli se vracím k tomu, co mě před lety zaujalo a z čeho vzešly mé první nápady a práce jako skutečného sociologa. Moje tehdejší základní otázka zněla: Jak je možné, že nejlepší mozky, které má společnost k dispozici se nezabývají tím, že by vyvíjely motory, konstruovaly letadla, vynalézaly kvalitnější beton a přemýšlely, jak lépe naučit děti matematiku. Ty nejlepší mozky (a to jsem měl otestováno, že nejlepší jsou) se věnují tomu, že vymýšlí nějaké úplně nesmyslné regulace nebo finanční produkty nebo jiné naprosto neužitečné věci. Většinou to jsou dokonce věci, které jsou pro společnost škodlivé.

Přitom jsem se od mládí učil, že když existuje trh a trh odměňuje užitečnost, tak by to mělo vést k tomu, že ti nejlepší budou dělat ty nejužitečnější věci. Nikdo přece nepoptává zbytečnou buzeraci, nesmyslné regulace a čachrování s ničím. Ten mechanismus ale zjevně nefunguje. Kladl jsem si tedy otázku, jak je možné, že ten mechanismus nefunguje, jaké další mechanismy se dostávají do hry a jak to souvisí s třídní strukturou společnosti.

Při hledání té odpovědi jsem ve své disertační práci formuloval některé základní myšlenky a teze, které později hrály roli ve čtyřdílném eseji o Metternichovi a Merkelové a ještě později v knize Prolomení hradeb.

O civilizačním pochlebování (10. 8. 2023)

Jak je možné, že nám připadalo tak úplně samozřejmé, že Západ je celý svět? Jak jsme si mohli myslet, že si celý svět osvojil evropskou civilizaci a evropské myšlení? Jak mohlo tolika lidem uniknout, že jiné regiony se vyvíjejí jinak, podle jiných civilizačních logik a směřují někam úplně jinam? Jak je možné, že byli Evropané tak slepí?

Samozřejmě, mnozí četli Huntingtona. A s mnohýma pohnuly naše kontakty s islámem, kde jsme viděli rychlý návrat do raného středověku. Ale stejně jsme si to neuvědomovali naplno.

Znovu jsem si to uvědomil, když jsem se po čase zase začetl do Francise Fukuyamy (nikoliv konec dějin, ale jeho pozdější práce o neokonzervatismu). On opravdu věří (podle všeho upřímně), že Amerika je milována na celém světě. Že jsou proamerické nejen elity přisáté na americké peníze (které jsou ovšem vydřeny z chudších lidí v těch zemích), ale že po americkém modelu touží celé společnosti. Vlastně je to snadné. Každý, s kým mluvíte, pochlebuje Američanům. Pokud ne, tak si ho zařadíte do kolonky „komunista“ nebo „fundamentalista“. A výzkumům veřejného mínění nevěříte.

Tihle lidé taky nikdy nepřijmou, že by islám mohl být civilizačním soupeřem, který se nás snaží zlikvidovat. Ze stejného důvodu. Jsou v kontaktu výhradně s tou vrstvou muslimských společností, která jim řekne všechno, co chtějí slyšet (i když v tichosti podporuje islamizaci).

O komunistickém dědictví (10. 8. 2023)

Komunistický režim a jeho dědictví můžeme v zásadě rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně tajná policie, domovní důvěrnice, cenzura, sledování lidí, všudypřítomná stupidní ideologická hesla a střelba na hranicích. Na druhé straně péče o průmysl, zemědělství, obrovský zájem o vzdělanost, podpora národní kultury a národní hrdosti, podpora sociální soudržnosti a samozřejmě snaha o takové poměry, aby i ti, kdo pocházejí z nuzných poměrů, dostali slušné životní šance.

V tom smyslu má komunistický režim dva druhy dědiců. Liberální demokraté představovaní současnou vládou, jejími skalními příznivci a zahraničním kapitálem navazují na odkaz komunistické tajné policie, cenzury, sledování lidí a ideologického vymývání mozků. Není vlastně náhodou, že jejich hrdinou a prezidentem je bývalý elitní příslušník komunistických represivních složek. Je to pro tuhle vrstvu typické.

Nacionálně laděná opozice se zase snaží navazovat na druhou část komunistického dědictví. Dobrá vzdělanost, vysoká technická úroveň, rozvoj průmyslu, potravinová soběstačnost a tak dále.

Všichni navazujeme na jednu nebo druhou část husákovského dědictví, ať chceme nebo ne.

O politickém procesu (9. 8. 2023)

Politické procesy přestávají být vzácnými, ale běžnou záležitostí každodenního života. Za mého dětství za husákovských let byl každý politický proces událostí, o které se dlouho mluvilo. Teď jsou tak časté, že to nikdo neřeší. Možná to tak bylo za normalizace, ale to jsem byl příliš malý.

Takže nakonec procházejí bez větší pozornosti i takové případy, kdy někdo dostane pět let natvrdo za protistátní řeči.

Ladislav Vrábel z toho minulý týden vyvázl s pouhou podmínkou. Dostal ji za to, že veřejně vyjádřil obavu, že česká vláda využije letouny F35 k jadernému útoku na Moskvu a že by mohla následovat odveta. Přitom sama česká vláda takovou možnost nevylučuje. Aktivní přívrženci vlády veřejně mluví o výhodách prvního jaderného úderu a nikdo z vládních činitelů se to nenamáhá vyvracet. Ve stanovisku pro soud sice úřad vlády zdůraznil, že jsme mírumilovný stát, ale úplně vynechal ty scénáře, kdy bychom se cítili bezprostředně ohroženi tím, že Rusko obsadí nějaké město, které podle názoru amerického ministerstva zahraničí patří Moldávii. Nebo kdyby vypukla válka mezi Polskem a Běloruskem (což vzhledem k rostoucí agresivitě Polska a jejich územním ambicím není vůbec vyloučeno). Ostatně, nikdo z ministrů dosud nevysvětlil, proč pořizujeme letouny nevhodné k obraně našeho území, ale schopné střílet na Moskvu. Jinými slovy, soudce Lukáš Svrček odsoudil Vrábela za výrok, o kterém věděl, že je pravdivý. Takhle vypadá plnění politického zadání.

Aby nedošlo k mýlce. Já osobně Vrábelovu obavu nesdílím. Předpokládám, že letouny F35 nikdy nebudou České republice dodány. Prostě zaplatíme nějaké miliardy a tím to skončí. A kdyby náhodu, současní čeští představitelé mají pověst šílenců i mezi spojenci, takže by jim nikdo nesvěřil jaderné zbraně. Naštěstí. Nejspíš to tedy zase skončí u tanků v kabelkách a zapalování papírových modelů Moskvy.

O amerických volebních preferencích (9. 8. 2023)

V Americe běží pokus vyřadit z politického života hlavního oponenta současného prezidenta a nikdo nedokáže říct, jak to dopadne a jaké to bude mít následky. Po posledních letech víme, že chování nové aristokracie je obtížně předvídatelné, protože rozhodnutí jsou generována v podstatě náhodně. Dokážeme více méně předvídat, jak bude jednat ruské vedení, dokážeme předvídat čínské vedení a dokonce i jednání party kolem Georga Sorose – protože každý z nich sleduje zřetelné zájmy. Americká politická elita jako celek je ale nepředvídatelná – příliš mnoho zájmů a iracionální davové chování.

Nicméně je tu něco snad ještě zajímavějšího. Kdyby se Biden utkal s Trumpem ve férových volbách, pravděpodobně by ho porazil! Byť těsným výsledkem. Shoduje se na tom většina výzkumů – bez ohledu na zaměření agentury a použitou metodiku. Z posledních 10 publikovaných výzkumů ukazuje šest Bidenovo vítězství a jen dva mluví pro Trumpa. A i ty „trumpovské“ výzkumy ukazují přesun hlasů ve prospěch Bidena.

Ano, navrch má ten stařec trpící takovou mírou demence, že nepoznává jiné státníky a chvílemi zapomíná, že je prezidentem. Který s prohlubující se demencí ztrácí zábrany, takže prdí na veřejnosti a osahává holčičky ve svém okolí. Člověk, jehož syn je prokazatelně zločinec a který je viditelně manipulován monstry typu Blinkena a Nulandové. To jsou ty lidské typy, kteří by jindy prodávali drogy dětem a objednávali nájemné vraždy a shodou okolností získali příležitost stát se válečnými zločinci a zabíjet lidi po statisících. Po debaklu v Afghánistánu, rýsujícím se debaklu na Ukrajině a katastrofálních hospodářských výsledcích má vysokou šanci vyhrát příští volby.

Jak je to možné? Docela jednoduše tak, že člověk ve volbách neodpovídá na otázku „kdo by byl nejlepším prezidentem“, nýbrž „co je v zájmu mé sociální vrstvy“. Vyhrává tedy ten, za kterým stojí silnější koalice společenských vrstev. A Trumpova koalice z roku 2016 se rozpadla, aniž by byla nahrazena něčím srovnatelně silným. Koalice, kterou sestavil ještě Soros před svým odchodem do důchodu, zatím funguje.

O národních zájmech (8. 8. 2023)

„Podporujeme Ukrajinu v míře, která je v polském národním zájmu. Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude,“ prohlásil náměstek polského ministra zahraničí. Oproti tomu čeští politici prohlašují, že budou válku na Ukrajině a vlastně veškeré aktivity současných ukrajinských místodržitelů podporovat bez omezení.

Všimněte si, že to nejde tak úplně dohromady s pohledem „všechno se stejně rozhoduje v USA“. Kdepak. Z ciziny přicházejí nějaké pokyny a je na vládě každé země, co s nimi udělá. A také, jak se bude chovat v prostoru, který není hegemonem plně vymezen. I kolonie se může chovat chytře nebo hloupě. I vláda kolonie může být statečná nebo zbabělá.

O příčinách bohatství národů (8. 8. 2023)

Nedávno jsem tu připomínal, že základní ekonomická zákonitost je taková, že bohatne ten, který si může přivlastňovat část práce jiných lidí. A chudne ten, jehož práce je přivlastňována. To také vysvětluje, proč chudí lidé pracují usilovněji než bohatí (navzdory tisícileté legendě o tom, že zahaleč chudne a přičinlivý bohatne – tak to funguje pouze v těch vzácných případech, kdy pracuje každý sám na sebe).

Samozřejmě to platí i mezi národy. Bohatne ten, kdo má dělové čluny a rakety, a kdo má odhodlání je využívat k tomu, aby ty druhé přiměl „k hospodářské spolupráci.“ A samozřejmě, kdo má banky. Ale banky by bez dělových člunů, raket a akcí tajných služeb nefungovaly.

I mezi národy platí, že  – za jinak stejných podmínek (!!!) pracují lidé v chudých národech usilovněji. Jak ukazuje následující obrázek.

Tím se ovšem dostáváme k otázce, jak s tím dohromady zjištění, že kultura zásadním způsobem určuje hospodářskou situaci toho kterého národa. Někde náboženství, mravy a zvyklosti vedou k tomu, že jsou lidé pracovití, spořiví, střízliví, racionální a rádi se učí nové věci. Ty země prosperují. Jinde jsou lidé zahálčiví, opilečtí, impulzivní, nepřizpůsobiví a neradi se učí – ty země setrvávají v bídě.

Ve skutečnosti je to něco, co hraje roli v extrémních případech. Pokud je někde silně zakořeněný zvyk, že muž nesmí pracovat, byla by to šílená ostuda, to asi k žádné velké prosperitě nepovede. Ale na druhou stranu, pokud je taková země stejně kolonií, tak by se poměry nezlepšily, ani kdyby byli všichni pracovití jako včeličky. Výhody či nevýhody národní kultury se projeví pouze v těch vzácných případech, kdy země získá svobodu od cizích armád i od cizích investic.

Znovu o novoaristokratické chátře (7. 8. 2023)

Současná česká situace je nepříjemná i v tom, že z přítmí vylézají ty nejodpornější lidské typy. Ty slizké postavy, s jakými byste nechtěli být ve stejné místnosti a vlastně ani nemáte chuť s nimi bojovat, protože se vám z nich dělá špatně. Vylézají, aby si kopli do poražených, na které si předtím nedovolili.

Teď jim pomohla soudkyně obvodního soudu pro Prahu 7, když rozhodla, že Jordance Jiráskové nenáleží žádné finanční odškodnění za odporné urážky, které na ni ve veřejném prostoru házel Tomáš Etzler (to je jedno z těch odporných stvoření). Všichni přitom vědí, že kdyby mu paní Jirásková nebo někdo z jejích příznivců oplatili stejným, museli by platit.

Vyrojili se tudíž další, kteří se přidávají k lynči a opakují urážky. Včetně jedné bývalé expertky na jadernou bezpečnost, ze které se nově stala aktivistka za vyhlazování podlidí. Ale není zdaleka sama.

Připomínám, co jsem napsal do Poznámek o elitách, válce a míru. Nová aristokracie si osvojuje ty povahové rysy, které byly historicky typické pro chátru.

O nigérijských sňatkových podvodnících (6. 8. 2023)

Už jsme si tak nějak zvykli na to, že levní Indové a Afričané berou práci spoustě obslužného personálu, ale ono se to děje i ve zločinu! Místo elegantního sňatkového podvodníka slibuje lásku a tahá z nešťastných žen peníze superlevný Nigerijec, který pomocí umělé inteligence předstírá, že je americký lékař. Jednotné postupy, masové poskytování produktu, skvělá efektivita, ještě lepší zisky. Jako ve všem.

Doporučuji hodně zajímavé video, které o tom natočila brněnská spisovatelka Jitka Moody.

O budoucnosti Evropy (6. 8. 2023)

Z rozhovoru pro Měšťanův kurýr:

Předpokládám, že vývoj EU bude nerovnoměrný. Některé státy se vyrovnají se změnami, jiné částečně, další pak vůbec. Můžeme tedy čekat úspěšné prosperující státy a vedle nich cosi, co bude připomínat Latinskou Ameriku 70. let – bída, zaostalost, korupce a obrovské sociální rozdíly.

Jedná se zejména o dvě související změny. Konec americké vojenské dominance, který vidíme na Ukrajině, a vyčerpání ekonomického modelu založeného na globální dělbě práce, kdy východní Asie zajišťovala průmyslovou výrobu, další regiony zajišťovaly zemědělské produkty a suroviny a tzv. Západ zajišťoval bankovní služby a všechno řídil. Většina světa pomalu zjišťuje, že se bez těch bankovních služeb obejde, že se obejde bez západních poradců a už jim nemáme co nabídnout ani v oblasti vědy a výzkumu.

Státy jako Maďarsko a Rakousko pochopily význam soběstačnosti a budování vztahů s Čínou jakožto novým globálním hegemonem. Státy jako Francie manévrují. A další jsou beznadějně zamčeny v minulosti.

A zároveň s tím bude postupovat islámská kolonizace, přičemž ty zaostalejší státy budou pochopitelně mnohem zranitelnější.

Celý ten rozhovor v němčině je tady. 

Pozvání do Kladna (5. 8. 2023)

O nigerském uranu (5. 8. 2023)

Přemýšlivější lidé už minimálně rok mluví o tom, že skončila doba, kdy Západ mohl získávat suroviny a práci chudších zemí za podmínek, které určoval on. Několikrát i tady na glosách. S tím, že se nebude jednat o velký třesk, ale o řadu postupných krůčků. Tak to tady máme. Jak upozornil před pár dny Alexander Mercouris, Niger dodával Francii uran za ceny radikálně nižší než tržní. Už nebude. Jestli budou chtít Francouzi nigerský uran pro své elektrárny, budou muset poctivě platit. Totéž se může v budoucnu týkat tranzitních poplatků za plyn.

Před desetiletím by se to vyřešilo operací tajných služeb nebo vojenskou intervencí, jenže vojenská moc Západu je momentálně drcena na Ukrajině a další koloniální výprava nepřipadá v úvahu. Spekuluje se tedy o vyvolání války mezi Nigerem a sousední Nigérií. Jenže její šéf generálního štábu se už nechal slyšet, že je připraven vyrazit, POKUD SE NA TOM SHODNE SDRUŽENÍ ZÁPADOAFRICKÝCH STÁTŮ (což je extrémně nepravděpodobné). Takže to vypadá, že Francouzi budou mít dražší uran a dražší elektřinu. A když platit nebudou, koupí si ten uran někdo jiný.

O červencových prodejích (5. 8. 2023)

Děkuji všem, kdo šíří tyto glosy na sociálních sítích i jinde. A děkuji taky všem, kdo mě podporují, takže můžu dávat čas psaní glosy, psaní dalších věcí a samozřejmě studiu (snažím se dodržovat zásadu, že člověk by měl věnovat výrazně víc času čtení než psaní a že by měl číst spíš zásadnější texty než komentáře k aktuálnímu dění).

Ta podpora má nejčastěji dvě podoby. Někdo mi pošle pár korun či stokorun na transparentní účet (kontakty zde), ale mnohem víc lidí nakupuje v Českém vlasteneckém knihkupectví, kde máte jistotu, že všechny peníze dostanou autoři nebo jejich vydavatelé.

Nejprodávanější knihy v červenci byly tyto:

Petr Hampl: Poznámky o elitách, válce a míru

Michal Téra: Zapomenutý ostrov

Benjamin Kuras: Sex nás všechny přežije

O mírové konferenci (4. 8. 2023)

V neděli bude v Saudské Arábii zahájena mírová konference, která má směřovat ukončení války na Ukrajině. Bez účasti Ruska a Číny. Jaký to má smysl? Ta konference byla připravena ještě před začátkem ukrajinské ofenzívy. Měla to být konference vítězných mocností, které Rusku nadiktují podmínky kapitulace (poté, co se ruská armáda zhroutila).

V Bílém domě a na americkém ministerstvu zahraničí nejspíš opravdu věřili, že ukrajinské jednotky NATO rozdrtí několikanásobnou ruskou přesilu. Že ji rozdrtí, i když nemají munici, mají jen minimum dělostřelectva, nemají žádnou vzdušnou podporu, nemohou soupeřit v raketách a jejich vojáci dokonce ani neprošli srovnatelným výcvikem jako protistrana. Jak to bylo naplánováno? Ukrajinci zaútočí, Rusové zahodí zbraně a utečou. Skvělý plán, že. Mezi těmi všemi generály, diplomaty a analytiky se nejspíš nenašel nikdo, kdo by položil drobnou šťouravou otázku: A co když Rusové neutečou?

Ofenzíva tedy skončila totálním debaklem. Ukrajinské jednotky NATO se nedokázala dostat ani k první linii ruské obrany! Občas postoupily o pár set metrů a obsadily nějakou osadu, která do té doby byla v pásmu nikoho. To je všechno. Za to zaplatily desetitisíci mrtvých, dalšími desetitisíci zmrzačených a zničením podstatné části toho, co ještě zbývalo v západních zbrojních skladech.

Teď se poražení sejdou a budou pronášet vítězné projevy. Určitě už je nacvičují před zrcadlem.

O našem přístupu k vědění (4. 8. 2023)

Když se objeví nový společenský problém (a ono se něco objevuje pořád), neučíme studenty (na Jungmannově národní akademii), jak se na to mají dívat. Raději se ptáme: Jaké dovednosti a znalosti potřebují k tomu, aby si s tím poradili sami?

Když se řeší vztahy k Číně a cesty politiků na Tchaiwan, vedeme k pochopení geopolitiky Číny. Když dojde na konspirační fantazijní vyprávěnky, vůbec se jim nevěnujeme, ale učíme jak správně sestavovat a testovat teorie. A taky jak se vyhýbat logickým chybám. Když běží diskuze o tom, jestli patříme na Západ, vedeme k pochopení myšlenkových základů moderní západní civilizace. Když dochází na zneužívání justice, připravíme seminář o základní logice trestního práva. Když na klimatickou změnu, vysvětlí náš lektor, jak se vyvíjelo klima a krajina posledních 100 tisíc let.

Rozdíl mezi Jungmannovou národní akademií a běžnými školami je v tom, že u nás neexistuje něco jako správné názory. Zato se držíme správných myšlenkových postupů.

O obžalobě proti Donaldu Trumpovi (3. 8. 2023)

Tak Donald Trump byl obžalován ze spiknutí. To je informace, která dává plný smysl teprve, když připomeneme, že prokuratura funguje v USA výrazně jinak než u nás. Nehraje se tam na neutralitu ani na to, že by snad státní zástupci měli být objektivními strážci zákonnosti. Státní zástupci jsou součástí vlády a hájí zájem státu. O tom, jaký je zájem státu, o tom rozhodují voliči.

Když vyhrají volby Demokrati, přistupují státní zástupci poměrně benevolentně k černé kriminalitě (a černé politické zločiny typu zastrašování voličů nejsou žalovány vůbec) a zdroje se soustředí na případy diskriminace či rasového útlaku. Když vyhrají volby Republikáni, diskriminaci se věnuje méně pozornosti, ale pečlivěji se vyšetřují násilné trestné činy. A tak je to je se spoustu věcí. Voliči si ve volbách určují, jaké mají být priority při vymáhání práva.

Osobně to pokládám za lepší systém než trapné české předstírání nestrannosti, které stejně nikdo nevěří. Taky to ale znamená, že tu zprávu bychom měli číst: Bidenův tým se rozhodl trestně stíhat hlavního soupeře.

Odpustím si poznámky o tom, co to znamená o kvalitě americké demokracie. Spojené státy americké jsou země, kde se střílí do lidí požadujících vyšetření volebních podvodů. Ostrými. Víc o demokracii v té zemi vědět nepotřebujete.

O německých ženách (3. 8. 2023)

O Měšťanově Kurýru (2. 8. 2023)

Doporučuji ke čtení nový web, který Měšťan Kurrier (https://www.mestankurier.info/). Zahájil provoz včera a zatím je tak dobrý, jak jsem čekal. Tomáše Měšťana možná znáte jako velmi zajímavého analytika a jednu z nejvýraznějších postav české antisystémové žurnalistiky. Tenhle web je ale zajímavý i tím, že je více méně zpravodajský. Jsme totiž přehlceni komentářovými weby, kde je tisíci způsoby vyjádřeno zděšení z řádění Fialovy vlády a jejích fanatických podporovatelů. Úplně ale chybí seriózní zpravodajství.

Měšťanův Kurrier přináší solidní zpravodajství z německy mluvícího světa a Francie. Včetně spousty věcí, co by nám jinam velká média zatajily. Zdůrazňuji solidní – žádní vesmírní ještěři a žádná výroba adenochromu z dětí držených v podzemních jeskyních. To zpravodajství je i zajímavě komentované, nicméně i kdyby čtenář s Měšťanovými názory nesouhlasil, snadno si je odfiltruje.

Poslal jsem pár stovek na podporu nového projektu a přeju, aby se vydařil.

O tom, jak nás podvedl trh (2. 8. 2023)

Před mnoha lety, když jsem ještě býval manažerem, tak jsme všichni věděli, že „čím blíže k zákazníkovi, tím víc vyděláváte“. Ten, kdo vyrábí, vydělává víc než ten, kdo dodává materiály. Ten, kdo přeprodává, vydělává víc než ten, kdo vyrábí. Ten, kdo pracuje přímo se zákazníkem, vydělává víc než ten, kdo přeprodává.

Je tedy naprosto logické, že každý chce tu věc předávat zákazníkovi a nikdo nechce vyrábět. Když jsou takové poměry dlouhodobě, tak se to projeví. Proč stavět nákladné fabriky, když mnohem víc vydělávají počítačové programy, co pomůžou něco vnutit zákazníkovi? Proč se učit složité výrobní záležitosti, když mnohem víc vydělávají prodejci?

A zároveň s tím jsme se učili, že tržně stanovený zisk je měřítkem užitečnosti. Výroba je tudíž něco zbytečného. Dodnes existují prodejní manažeři, kteří upřímně věří tomu, že oni jsou ti produktivní a že oni dotují a podporují lidi ve výrobě.

Dopadli jsme, jak jsme dopadli. Trh nás podvedl.

O puči v Nigeru (1. 8. 2023)

V Nigeru proběhl puč a u moci je ostře protizápadní vláda, která jako první odřízla Francii (a vlastně celý Západ) od některých hodně důležitých surovin. Zajímavé na tom je, jak může taková věc proběhnout v dnešní době. Ve věku všudypřítomných satelitů a absolutního sledování veškeré komunikace nejsou západní tajné služby schopné zjistit, že se připravuje protizápadní puč. Nebo si pučisté (či jejich sponzoři) dokázali vyjednat s někým v těch tajných službách podporu, takže se příslušné informace prostě ztratily v aparátu. Což je totéž.

Dost možná to potvrzuje, že západní moc končí na hranicích EU a na hranicích USA. Svět je jiný, než byl před pár lety.

O sklerotické zemi (1. 8. 2023)

V amerických městech, kde se rozpadají celé čtvrti, občas někoho napadne řešit to třeba tak, že se prázdné domy rozdají lidem, kteří slíbí, že si je opraví a budou v nich aspoň deset let bydlet. Nebo nějaký podobný program. Kdysi to zachránilo před úplným rozpadem část Baltimore. Teď by to rádi zopakovali, ale zjišťují, že už to nejde. Docela jednoduše proto, že přípustné jsou jenom takové programy, které jsou zaměřené na diskriminované menšiny, přičemž aktivisté z vyšší společenské vrstvy rozhodují o tom, kdo bude pokládán za diskriminovanou menšinu a kdo nikoliv.

Možná vás napadá, že by se to dalo obejít tak, že certifikovaní černoši ještě dostanou nějaké peníze na opravu domu. Bylo by to nespravedlivé, ale nakonec by lidé stejně bydleli a kus města byl stejně zachráněn. Jenže aktivisté se s takovým kompromisem nespokojí. Buď jenom černoši nebo nikdo! Jenže když navrhnete program rozdávání domů pro černochy, ti stejní aktivisté proti vám vystartují, že vytváříte izolované černošské zóny. Neexistuje způsob, jak jim vyhovět. A aktivisté jsou všudypřítomní a neuspokojí je nic.

Takže na jednu stranu vidíme Ameriku jako zemi lidí, kterým nejsou veřejné věci lhostejné a chtěli by je řešit. A na druhé straně jako zemi nesmyslné byrokracie, která jim to nedovolí. Jestli vám to připadá poslední desetiletí Sovětského svazu, není to podobnost náhodná. Ovšem s tím rozdílem, že v Sovětském svazu dokázali za té příšerné byrokratické gerontokracie plynule zvyšovat životní úroveň a nepotřebovali kvůli tomu vykrádat další země.  A co hůř, v Americe se vytvořila vrstva, která na téhle situaci dokáže bohatnout, a tudíž nemá žádný důvod podporovat změny.

O migraci (31. 7. 2023)

Čím byl migrační rok 2015 výjimečný? Že byla migrace tak masivní? Omyl! Ten rok byl výjimečný tím, že se o tom mluvilo. Jedni křičeli nadšením, pobíhali s vítacími transparenty a vykřikovali, že muslimská migrace je naše záchrana. Druzí se děsili a snažili se tomu zabránit. Ale obě strany se aspoň shodly, že ten jev existuje.

V roce 2023 už je masivní muslimská migrace něčím tak samozřejmým, že o tom žádné titulky nenajdete. Vítačské transparenty byly nahrazeny ukrajinskými vlaječkami. Což je horší, protože běžná veřejnost získává dojem, že to nepokračuje. Omyl. Pokračuje a zrychluje. Třeba počet žádostí o azyl v Německu se meziročně zdvojnásobil, přičemž většinu žádostí podávají muslimové pod 30 let.

Někteří z nich budou fakticky žít v České republice. Všichni spadají do čísel, která se mají rozdělovat mezi členské státy, a jak s tím současná česká vláda souhlasí.

Jako za Gogolových časů (30. 7. 2023)

Ti sečtělejší si možná ještě vzpomenou na divadelní hru Revizor. Vtipná komedie o Rusku 19. století, o nápaditém využívání strachu z vrchnosti, taky o povahách připravených plazit se před kýmkoliv, kdo dokáže aspoň trochu vyvolat dojem, že patří k těm nahoře. Je poměrně snadné předstírat, že jsem revizor vyslaný vrchnosti, když moji protihráči nic nekontrolují, nic neanalyzují, nekalkulují… převládá prvotní instinkt slepé poslušnosti a slepého ponižování se.

Takže jsme se nasmáli Rusům 19. století, a hle. Je tu 21. století, Česká republika a havlistické elity. V Praze se chystá koncert světové operní zpěvačky s rakouským pasem Anny Netrebko a propuká panika. Ona je ta zpěvačka totiž ruského původu! Co máme dělat? Kdo nám vydá rozkazy? Komu se budeme zavděčovat? Americkým protektorům je to úplně ukradené. Nezajímá to ani německého kancléře ani vedení Evropské unie. Co teď? Vždyť neumíme sami přemýšlet. Umíme se jenom ponižovat. A nemáme před kým! Naštěstí je tu ještě ukrajinský velvyslanec, který nemá žádnou reálnou moc, ale zato má dost drzosti. Tak bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil zajde poníženě za ukrajinským velvyslancem a požádá o pokyny.

Vzniklo to jinak než v carském Rusku poloviny 19. století, ale rozdíl je překvapivě malý.

O identifikaci (29. 7. 2023)

Tak to vypadá, že se nám pomalu chýlí ke konci období, kdy se lidé mohli „identifikovat“ s jiným pohlavím a kdy vládnoucí vrstva nutila normální lidi, aby to akceptovali. Což mělo zejména tu podobu, že vousatý chlap se cítil prsatou blondýnou a všichni museli předstírat, že ho za tu blondýnu opravdu považují.

Jenže ono je to progresivní. Takže z Velké Británie přichází zprávy o školačce, která se cítí kočičkou a trvá na tom, že jí bude paní učitelka nalévat mléko do misky. Kluci se identifikují jako dinosauři a požadují speciální masitou stravu a zvláštní zacházení. A tak dále. Vláda to na školách prozatím zarazila, ale to není dlouhodobé řešení.

Fakticky jsou jen dvě možnosti. Buď to povolíte, pak se ta hra stane všeobecnou a postupně vypukne chaos. Zmíněný vousáč cítící se prsatou blondýnou se stane absolutně nezajímavým mezi dinosaury, planetami sluneční soustavy, Kleopatrami a Napoleony. Nebo to zakážete, a pak se vynoří skupina aktivistů za práva lidí cítící se kočičkami a dinosaury. Ti aktivisté vyhrají, protože pravidla jsou nastavena tak, aby aktivisté vyhráli pokaždé.

Jaké je z toho poučení? Že je dobré rozlišovat mezi tím, co je pro civilizaci skutečně smrtící a mezi krátkodobou debilitou, která se zničí sama. Čímže nezpochybňuji, že transgenderové běsnění způsobilo a ještě způsobí tisíce a tisíce osobních tragédií.

O zničení škol (29. 7. 2023)

Před pár dny jsem tu psal o politickém závodu ke dnu, kdy se vládnoucí vrstva snaží zničit školství, veřejnou diskuzi a vlastně všechno, co by mohlo podpořit růst chytrých lidí. Nevadí sem tam nějaký hodně chytrý člověk, protože ten se může připojit k vládnoucí elitě. Ale vadí vzdělané a chytré nižší třídy – to je mnohem horší průšvih než kolaps životní úrovně. To vládnoucí vrstvu ohrožuje.

Nemůžeme si to ale představovat tak, že se sejde vládnoucí skupina, Šimon Pánek nadšeně přinese vizi „zničíme české školy“, všem zaplanou oči nadšením a americký velvyslanec začne rozdělovat úkoly. Tak vidí svět konspiratici. Ve skutečném světě jsou lidi docela přirozeně vedeni svým třídním instinktem k tomu, že podporují určité věci. Ani si neuvědomují, že se jedná o třídní instinkt. Připadá jim to docela přirozeně správné. V našem případě „modernizace“ školství, což je faktické zničení. A vlastně zničení všech struktur, kde by se lidé mohli něco naučit a v něčem zdokonalit – kromě slepé poslušnosti. Nepostupuje to přímočaře, protože sem tam přece jen proběhne nějaký úspěšný projekt, kde se mladí lidé něčemu naučí, ale celkové směřování je jasné. Správný příslušník elity s bezmyšlenkovitou samozřejmostí podporuje všechno, co vede k výrobě nevzdělaného, tupého a neschopného obyvatelstva.

Tragédie je, že opozice takový trend odhalí, třeba si o tom i poslechne nějakou přednášku, ale že by se začala systematicky vzdělávat, pracovat na sobě a povzbuzovat ostatní, to ani omylem.

Ještě jednou o nerovnostech (28. 7. 2023)

Ještě k otázce společenské a sociální rovnosti. Proti snižování nerovností existuje vlastně jediná zásadní námitka: škody, které při takových programech vznikají a které velmi často poškodí všechny vrstvy obyvatel, včetně chudých. Na prvním místě to, že může vyrůst vrstva aparátčická vrstva zajišťovatelů rovnosti a vyrovnávačů šancí, která se stane novou mocenskou elitou a bude se chovat minimálně tak špatně jako elity předchozí. To známe ze systémů sovětského typu.

Lepší otázka možná zní, jak žít s velkými nerovnostmi, aby to nebylo ničivé. Zvládnou to v Číně a zjevně to není na překážku prosperitě a všeobecnému růstu životní úrovně. A vypadá to, že to zvládnou i v kulturně nám velmi blízkém Maďarsku.

Klíč k takovému národnímu životu asi našel Christopher Lasch, když napsal, že majetkové rozdíly jsou tolerovatelné jen tehdy, pokud z nich nevyplývají rozdíly společenské. Zkrátka, vůbec nevadí, že má někdo soukromý raketoplán a patří mu ostrov v Karibiku, pokud jsme v jiných situacích občané na stejné úrovni, příslušníci stejného národa, a pokud sdílíme stejné hodnoty.

Prakticky to znamená, že s čím většími majetkovými rozdíly chceme žít, tím více úsilí a peněz musíme investovat do společné kultury, podpory společného životního stylu, prosazování společných hodnot atd. Osobně vím o člověku s mnohamiliardovým majetkem, jehož děti chodí do běžné základní školy, s dětmi normálních pracujících včetně jeho zaměstnanců. Nemají-li nás nerovnosti zničit, musí to být pravidlem.

O politickém závodu ke dnu (27. 7. 2023)

Současné politické soupeření by se dalo popsat jako závod ke dnu. Vládnoucí vrstva se nepokouší vychovat geniální stratégy ani nezavádí nějaké nové neuvěřitelně účinné způsoby manipulace ani sofistikované způsoby korupce nižších vrstev. Vidíme přehlídku blbečků a mechanické papouškování hesel, o kterých ani sami propagandisté nevědí, co vlastně znamenají.

Veškeré nebo téměř veškeré úsilí vládnoucí vrstvy je zaměřeno na to, aby nemohla vyrůst opozice. Zničit školy, zabránit lidem ve vzdělávání, zlikvidovat veřejnou diskuzi, zaplavit zemi bulvární stupiditou. Proměnit národu v tupou masu, která se dokáže iracionálně vztekat, ale nevzejde z ní reálná opozice.

Taková politika ale naráží na dilema. Když vytvoříte tupou masu, země chudne a postupně zchudne tak, že ztratí význam. Dokonce i pro vaše zahraniční sponzory. Leda by měla nějaké strašně důležité nerostné bohatství.

Když investujete do lidí, země bohatne, ale zase vám může vyrůst opozice. Na tom ztroskotali předlistopadoví komunisté.

Zvládnout takové balancování na hraně není vůbec snadné ani pro vysoce výkonné analyticky zaměřené mozky. Natož pro současnou oligarchickou chátru vyznačující se davovým chováním. Chtěli eliminovat opozici – zničili úplně všechno.

O bohatství a chudobě (27. 7. 2023)

Jak člověk stárne, tak postupně přichází o různé iluze. Jednou z nich je mýtus o tom, že pracovitost vede k bohatství a zahálčivost k chudobě. Tedy, ona pracovitost k bohatství vede. Jenže k bohatství toho, kdo si výsledky té práce přivlastňuje. Nikoliv k bohatství toho pracovitého člověka.

Tím nechci zcela popírat, že to nějakou dílčí roli může hrát (pracovitý člověk má třeba dům v lepším stavu než lenoch) a že se občas vyskytne historické období, kdy přičinlivost umožňuje slušné zbohatnutí (to jsme zažili třeba za Husáka), ale v zásadě to jsou dílčí záležitosti.

Na cestě k bohatství je ten, kdo si dokáže přivlastnit výsledky práce jiných lidí. Na cestě k chudobě je ten, jehož práce je přivlastňována. Ekonomiku pak můžeme popsat jako složitou hru, kde se každý snaží, aby ostatní pracovali na něj, a on aby nepracoval na nikoho. Na koho pracuje 100 lidí, ten je bohatší než ten, na koho pracuje 10. A koho pracuje 1000 lidí, ten je bohatší než “stovkař.” Není to žádná katastrofa a žádný důvod, abychom se pohoršovali. Bylo tomu tak ve všech dobách, a když se dobře nastaví pravidla, mohou mít z toho prospěch všichni. Problém je ale v tom, že jen málokdy jsou pravidla nastavena dobře.

Na druhou stranu to ale neznamená, že bychom měli brát vážně propagandu o tom, že někdo “dává lidem práci”, což vyznívá, jako by jim rozdával svůj majetek. Ve skutečnosti si jejich práci bere.

O elektronických volbách (26. 7. 2023)

Pan prezident se nechal slyšet, že se zasadí o elektronické volby. A hned začali mnozí upozorňovat, že to otevře možnost podvodů a že mnozí voliči budou hlasovat pod nátlakem – jinak, než by volili svobodně.

Ale o to přece jde! Nebo myslíte, že to pan prezident neví? Nebo myslíte, že to neví jeho skalní příznivci? Oni dobře vědí, že to znamená konec svobodných voleb. Jenže to pokládají za moudré, správné a morální. Volby jsou přece od toho, aby potvrdily ve funkci skutečné demokraty. Volby nejsou od toho, aby vynesly k moci populisty. To by byly nedemokratické volby. A je povinností každého skutečného demokrata zabránit vítězství populistů. Včetně toho, že vymění hlasy v urnách. Takové vylepšení nemůže být pokládáno za falšování voleb, protože upevňuje skutečnou demokracii.

Námitka o falšování je stejně naivní jako Švejkovo zvolání na bojišti: „Nestřílejte! Vždyť jsou tady lidi!“

O příjmové a majetkové rovnosti (26. 7. 2023)

Před pár dny jsem tu citoval historika Adama Votrubu, který varoval, že západní společnosti jsou rozervávány rychle rostoucími nerovnostmi. Jenže co s tím? Mnozí (i když zdaleka ne všichni) jsou ochotni připustit, že velké společenské a majetkové nerovnosti představují problém. Mnohdy až tak vážný problém, že brání lidem normálně žít. Jenže pokud stát razantně zasáhne, může to skončit vznikem další privilegované elity – státních udržovačů rovnosti – a vše bude ještě horší.

Občas se setkáváme s řešením založeným na posedlosti rovností šancí. Že nerovnosti prý nevadí, když každý dostal šanci dostat se až nahoru. Zvláště v Americe mají tenhle názor rádi.

Opravdu nevadí? Tak si představte následující situaci. Je masa bezprávných otroků a jednou za čas je z té masy někdo vylosován, aby se stal majitelem všech. Každý má stejnou statistickou šanci být vylosován. Pomůže to nějak těm nevylosovaným? Povede to k humánnějšímu uspořádání? Těžko.

Ono by naopak pomohlo, kdyby se čas od času promíchali ti nahoře a ti dole. A kdyby nikdo nevěděl, jaké bude jeho příští místo. Kdyby předsedkyně parlamentu žila s možností, že se za dva roky prohodí s prodavačkou z Nového Jičína, a kdyby člen představenstva Komerční banky žil s možností, že se možná za dva roky prohodí se skladníkem z Jihlavy. Pak by asi podporovali úplně jinou politiku a usilovali o úplně jiný svět. Jenže něco takového ještě nikdo nevymyslel a hned tak nevymyslí nevymyslí.

O morálním hodnocení (25. 7. 2023)

„Sdílím názor, že Rusko bylo k válce vyprovokováno,“ nechal se slyšet Václava Klaus a chátra nové aristokracie se předhání, kdo ho hůř urazí.

Připomínám, že ex-prezident se nevyjádřil úplně přesně. Nejde o to, že bychom snad Rusy tak uráželi, že by jim povolily nervy a zahájili válku. Jde o to, že vedení západních států rozehrálo situaci tak, že Rusko mělo na výběr jen ze dvou variant. Přistoupit na kapitulaci, ztrátu samostatnosti a rozdělení země na okupační zóny. Nebo zahájit vojenskou operaci. Dělá to z Ruska agresora? Stal se Ladislav Jagellonský agresorem tím, že jako první zaútočil na tureckou armádu?

Zpětně se ukazuje, že mnozí nesmírně přeceňovali Vladimíra Putina. Brali ho jako naprosto geniálního šachistu, který je schopen uhrát každou situaci a nenechat se zatáhnout do přímého konfliktu. I já jsem tu chybu udělal. Vznikla tím, že jsme porovnávali mentální výkony jeho a západních státníků. Jenže být o několik tříd výše než kdokoliv na Západě, na to ještě nemusíte být genius.

Nicméně to úplně nejdůležitější je něco jiného. A sice, že to není náš problém. Náš problém je, jak přežije Česká republika a český národ. Náš problém není, jak má být odměněno či potrestáno Rusko.

O ústupových bojích (25. 7. 2023)

Čtu další ze stovek článků o tom, proč konzervativci tak snadno prohrávají ve všech společenských sporech. Jako většinou, i tentokrát autor dochází k názoru, že problém je v tom, že konzervativci jsou příliš slušní, málo agresivní atd. Jsem k tomu vysvětlení skeptický, ale budiž. Nicméně v každém případě funguje ještě jeden aspekt.

Vedeme opotřebovávací válku. Odmítnete požadavek na nějakou radikální změnu společenských pravidel. A třeba i uspějete. Tak oni to za čas zkusí znovu. A pak znovu. A zase. Nebo prosadí jen část svých požadavků a pokračují v tlaku. Hraje se vlastně jenom o to, jestli ta která záležitost bude prosazena okamžitě nebo za pár měsíců nebo za pár let.

Západní společnost se neumí vracet do minulosti ani oprašovat zapomenuté hodnoty, ale neumí ani stát na místě. Nikdy ve svých dějinách to neuměla. V tom jsou nepřekonatelní muslimové a snad to zvládnou i Číňané, ale pro Evropy to není. Buď máte svou vizi budoucnosti, za kterou jdete a kterou můžete postavit proti zmaru, nebo stojíte na místě a půda se vám drolí pod nohama.

Za druhé. Když se objeví požadavky na škodlivé destruktivní změny, konzervativci si jen málokdy položí otázku, co je v nepořádku (kromě nedostatečného počtu knih o správné morálce). A jestli ano, tak si vystačí s velmi povrchním pocitovým vysvětlením, že někdo je moc rozmazlený. Málokdy si uvědomí, že když se někde hromadí a poruchy a rovnováhy, je zapotřebí to řešit. A že řádění anticivilizačních aktivistů je důsledkem, nikoliv příčinou. A že ještě nikdy nikdo nevyřešil žádný problém hašením důsledků a ignorováním příčin.

Dobré zprávy z válčiště (24. 7. 2023)

Americký analytik a komentátor Alexander Mercouris má tentokrát dobré zprávy. Debakl současné ukrajinské ofenzivy podle všeho přiměl další západní politiky, aby si uvědomili, že ruské vojenské mašinérii se prostě nedá čelit. Takže už i z Bidenovy administrativy zaznívá, že letadla F16 nic nevyřeší, protože ruská protivzdušná obrana je v takovém stavu, že by těm letadlům stejně neumožnila operovat. A přibývá těch, kdo řeší, jak z ukrajinského maléru vycouvat (respektive jak v tom Ukrajince nechat bez pomoci). To asi málokoho překvapí.

Skvělá zpráva pro nás je, že se přestává mluvit o tzv. alianci ochotných. Tedy o možnosti, že by na ukrajinské bojiště byli nahnáni občané východoevropských států bez formálního zapojení NATO. Místo toho se rýsuje plán, že by společné polsko-litevské jednotky „vzaly pod ochranu“ západní Ukrajinu. Vladimír Putin už veřejně prohlásil, že Rusko by se do toho nepletlo.

Ani Češi nemají důvod se do toho plést. Za Fialovy vlády můžeme čekat, že to budeme platit, ale to je nejmenší ze všech průšvihů, co mohlo hrozit.

O neokonech (24. 7. 2023)

Zase jsem si po čase prošel jedno číslo neokonzervativního Foreign Affairs a řeknu vám, je to médium pro silné nervy. A to, i když tam zrovna netisknou nějaký slaboduchý text českéh premiéra, který se snaží Američany zatáhnout do dalšího Vietnamu a doufá, že ho za to budou milovat.

Tak třeba ředitel Centra pro novou americkou bezpečnost, který mnoho let pracoval na americkém ministerstvu zahraničí, Richard Fontaine, odhaluje „mýtus neutrality.“ Proč je mýtus? Protože na světě je to přece zařízeno tak, že každý stát a každý národ má jenom dvě možnosti. Buď se připojí k americkému tažení proti Číně, nebo se sám stane americkým terčem. Naštěstí se časy mění a tyhle silácké řeči už znějí spíš komicky. I když… Američané pořád ještě mají obrovský jaderný arzenál a zoufalé vlády dělají zoufalé věci.

Ředitelka další nekonzervativní neziskovky Suzanne Nosel zase navrhuje, že Amerika může „zvítězit nad globálním jihem“ tím, že do Rady bezpečnosti OSN nacpe své kolonie a tím si prosadí různé rezoluce a podobné dokumenty. Už ale nevysvětluje, jak jim ty hory dokumentů pomohou ekonomicky zvítězit nad průmyslovými velmocemi a vojensky zvítězit nad zbrojařskými velmocemi. Ostatně, i ty rezoluce budou nejspíš tisknout na tiskárnách vyrobených v Číně.

O odlišnosti politických sil (23. 7. 2023)

Jak se liší ANO od Pětikoalice? Obě skupiny se podřídí tomu, koho budou vnímat jako dominantní sílu. Pokud tu dominantní sílu nahradí někdo jiný, obě ty skupiny rychle přeběhnou k novému vítězi. Přesto to nefunguje úplně stejně.

Babišův styl spočívá ve vyhýbání se konfliktům, ale neustálém testování hranice. Neustálé zjišťování, co si může dovolit. Neustálé sondování, jaké další síly vstupují do hry. Neustálé vytváření zadních vrátek (co kdyby se to otočilo).

Pětikoalice, a vlastně celá oligarchická skupina, kterou reprezentuje, pro tu je typická fanatická poslušnost a oddanost. A časem případně fanatická poslušnost a oddanost vůči příštímu vítězi.

Zdánlivě drobný rozdíl v politickém stylu ale dává výrazně jiné výsledky.

O sponzorovi Sociální demokracie (23. 7. 2023)

Miliardář Jan Barta chce ze sociální demokracie udělat velkou stranu, která odsaje lidové hlasy Babišovu ANO. Mimochodem, slyšeli jste někdy o Janu Bartovi? Narodil se v Kalifornii, nikdy v životě nepracoval (aspoň to nemá uvedeno v životopise) a miliardářem se stal spekulacemi, nákupem firem a podobnými záležitostmi. Kdo mu dal peníze do začátku, to se nedozvíte. Prostě typický slušný poctivý pracovitý člověk, jaké tahle země potřebuje. Jeden z těch podnikatelů, kteří v potu tváře vytvářejí národní bohatství.

Když už tedy chce, aby chudí pracující přišli o zastoupení v demokratickém systému (přesně to sám říká, jen s použitím vznešenějších frází), snad by se dalo očekávat, že pošle pár set milionů, zaplatí špičkové analytiky a manažery, koupí nějaká média. Kdepak, Jan Barta daruje 500 tisíc korun. Ano, čtete správně. Půl milionu! Tolik by mohl dát leckterý majitel firmy o pěti lidech. Sociální demokracie si za to nekoupí ani elektromobil pro předsedu. Kdo ví, jestli z toho dokáže zaplatit nové logo. Zato toho povyku!

Takhle to dopadá, když někdo sází na nepoctivé boháče. Naslibují vám všechno, ale mezitím jim v hlavě běží výpočty, jestli by vás spíš nemohli okrást o to málo, co ještě máte. Nemůžou za to, jsou prostě takoví.

O prohraných válkách (22. 7. 2023)

Big Serge vydal před pár dny skvělý článek, ve kterém klade zajímavou a důležitou otázku. Co s válkou, která už je fakticky prohraná? Stává se totiž občas, že od určitého bodu velení dobře ví, že nemá dost lidí a materiálu, že věci se odvíjí ve prospěch soupeře, a že žádná událost na tom nemůže nic změnit. Tak například němečtí generálové už v druhé polovině roku 1942 věděli, že Sovětský svaz vyhraje. I kdyby se jim povedlo pár bitev, i kdyby zabili další miliony Rudoarmějců, už to nemohlo zvrátit obrovskou sovětskou převahu. Stalinova mašinérie dokázala vrhat na bojiště tisíce a tisíce nových tanků, miliony a miliony nových vojáků, zatímco německé možnosti byly vyčerpány.

Jak se v takové situaci zachovat? Pokračovat jakoby nic, obětovat další miliony životů a vést válku až do úplného zničení? Tak to tehdy udělali Němci. Nebo přistoupit na mírová jednání ze slabší pozice (tedy něco mezi mírovým jednáním a kapitulací)? Jedno je zničující pro národ, druhé může být pro národ zničující morálně. Všechno je špatně. Takže generálové přijímají nesmyslná rozhodnutí až k úplnému kolapsu rozhodovacích schopností. Čím je konec blíže, tím poražená strana jedná iracionálněji. Včetně příšerných válečných zločinů, kterých se Němci dopustili v době, když již bylo jasné, že prohrají a vítězové je budou soudit.

Mimochodem, ve stejné fázi je teď NATO na Ukrajině. Neexistuje nic, co by mohlo zvrátit ruskou převahu. Žádná další dávka tanků, žádná letadla, žádný další výcvik jednotek, žádné rakety s delším doletem. Naopak. Každý další měsíc je ruská válečná mašinérie silnější a každý měsíc jsou západní válečnické schopnosti zdecimovanější. Jestliže před dvěma lety bylo absolutně nemyslitelné, že by si Rusové došli do Prahy nebo do Berlína, dnes je to vysoce nepravděpodobné, ale nikoliv neproveditelné. Jsme ve válce proti alianci, která má 1,5 miliardy obyvatel a 80% světové průmyslové kapacity. Výsledky tomu odpovídají.

Je z toho cesta ven? Ano, pokud se najdou státníci a diplomati, kteří jsou skutečnými osobnostmi. V roce 1942 by to znamenalo nabídnout Stalinovi rozsáhlé ústupky, a možná přistoupit na vazalský status. Dnes to znamená poprosit čínského císaře o zprostředkování míru. A neřešit malichernosti. Jenže dokáže dnešní Západ vyprodukovat osobnost? A je prostředím, ve kterém by taková osobnost přežila?

O povrchnosti (21. 7. 2023)

Výzkum rozdělení české společnosti podle vztahu k „dezinformacím“ provedený Akademií věd vzbudil mnoho rozhořčení. Hlavně proto, že výzkumníci se ani nenamáhali předstírat objektivitu a že svůj výzkum otevřeně chápou jako podporu vládní propagandy. To by mělo být v poctivé vědě nemyslitelné. Pokud konců, sám jsem poskytl Parlamentním listům velmi skeptické vyjádření ohledně použité metodiky.

Nicméně kvůli tomu by nemělo uniknout, že ten výzkum (respektive zpráva pro média) obsahuje řadu velmi zajímavých informací, které umožňují pochopit příčiny současného politického vývoje a které umožňují také pochopit, proč má pětikoalice velmi slušnou šanci (nikoliv jistotu!), že vyhraje i volby příští rok. Navzdory masivní lidové nespokojenosti.

O tom by se mělo debatovat! Jenže vládní strana nemá žádný důvod takové věci rozebírat, a na opoziční straně jako úplně chyběl někdo, kdo by měl zájem jít hlouběji než stručná pocitová zjednodušující vysvětlení. Doufám, že aspoň mezi Babišovými analytiky je někdo, kdo ty věci studuje.

Medvědí (21. 7. 2023)

Medvěd prý je neškodný,
píše nám Samo Marec,
ne šelmy, jen Fico nehodný,
nebezpečný to starec.

(Autor: Komunista bez místa)

O společenském úpadku (21. 7. 2023)

Úpadek společnosti poznáte mnohem víc podle úrovně opozice než podle úrovně vládnoucí skupiny. Čistě statisticky se v každé zemi a v každé společnosti musí najít duševně méněcenní lidé jako Joe Biden nebo Markéta Pekarová. Je myslitelné, že náhoda vynese takové lidi až nahoru, zejména když do hry vstoupí mechanismus výběru „kým se cítím nejméně ohrožen“. Je ale obtížně pochopitelné, že takové příležitosti nevyužije opozice a že ti lidé nejsou okamžitě smeteni.

Tady je právě to zajímavé. Dokáže společnost vyprodukovat efektivní opozici? Objeví se kontraelita, aby tu směšnou pseudoelitu smetla? I kdyby mělo jít jenom o to, do čí kapsy budou směřovat ukradené peníze. Je tu opozice, která jen vykřikuje jiná hesla, ale jinak se chová stejně? Nebo společnost vyprodukovala něco principiálně jiného, inteligentnějšího a schopnějšího?

O třídních nerovnostech (20. 7. 2023)

Podruhé ze skvělého textu Adama Votruby: “Skrývanou pravdou je, že sociální nerovnost nebyla v západním světě nikdy tak velká jako nyní. Pravdou je, že životní úroveň potažmo kvalita života v západních zemích dlouhodobě klesá. Pravdou je, že sociální nerovnost je prvotní příčinou nerovnosti politické, neboť nemajetní občané mají stále menší možnost hájit své zájmy ústavní cestou. Pravdou je, že v souvislosti s globalizací klesají politické pravomoci volených vlád na úkor nevolených orgánů nadnárodních a tzv. expertních.”

To skrývání není jen otázka velkých médií. Je to jeden ze základních pilířů současných západních společností, jeden z klíčových rysů naší kultury a možná i civilizace. Řekněte nějakému liberálovi, že současná česká společnost je hluboce třídně rozdělená a má dokonce kastovní rysy. Dostane hysterický záchvat. Začne na vás křičet, že jste komunista a podezírat vás, že chcete organizovat gulagy.

Je přece povinností předstírat, že se máme tak dobře, jako ještě nikdy v historii, a že když je někdo členem představenstva s majetkem v rádu stovek milionů, tak prostě jen pracoval o něco víc než skladník nebo dělal něco užitečnějšího nebo udělal nějaké racionálnější rozhodnutí (nejspíš jen stačilo číst nějakou motivační brožurku). Vlastně to ani nechce moc propagandy. Každý výherce v loterii má pocit, že právě on si tu výhru zasloužil.

Wimbledonská (19. 7. 2023)

Bezchybná Káťa, styloví džentlmeni,
Titanic plave jak tažený na řemeni,
užívejte dekadence, už vám cinká zvonec,
musulmani tomu brzy udělají konec.

(Autor: Komunista bez místa)

Konvička v Americe (19. 7. 2023)

Pokračuji v systematické snaze zprostředkovat přemýšlivější části anglosaského prostředí to nejzajímavější z českého myšlení. Tentokrát jsem přeložil text Martina Konvičky o islámu a psychických poruchách.

Lekce z logiky o rakovině (19. 7. 2023)

Je rakovina něco, co si vybíráme, jak tvrdí Jaroslav Dušek? Není to opravdu tak, že špatný psychický stav, nechuť k životu, pesimismus a špatné nálady podporují vznik rakoviny nebo urychlují její rozvoj? V nějaké umírněné formě vám to bude tvrdit spousta terapeutů.

Přistupme k tomu jako k řádné teorii a zkusme ji ověřit. Pokud by nechuť k životu a špatný psychický stav způsobovaly rakovinu (nebo aspoň byly jedním z faktorů, které ji podporují), pak by muselo platit následující:

• Ty skupiny, které se častěji pokoušejí o sebevraždu, trpí také častěji rakovinou. Nebo se u nich rakovina aspoň rychleji rozvíjí.
• Ty skupiny, které se léčí s depresemi, trpí častěji rakovinou. Nebo jejich rakovina aspoň rychleji postupuje.

Je zapotřebí od toho oddělit případy, kdy někdo onemocní rakovinou, ví, že mu zbývají poslední dva roky života a logicky začne být depresivní (tedy obrácená příčinnost). Ale na to jsou statistické nástroje.

To se dá prověřit na statistických datech, což také před mnoha lety udělala americká socioložka Christina Hoff-Sommers a výsledky publikovala v knize One Nation under Therapy. A jak to je? Absolutně žádná souvislost! Bylo prokázáno, že co se týče rakoviny, není rozdílu mezi depresivními a optimistickými lidmi. Tedy ani mezi těmi, kdo milují život, a těmi, které život vlastně moc nebaví.

Zkrátka, to, že někdo kritizuje mainstream, to ještě neznamená, že to není podvodník a šarlatán.

České sklo (18. 7. 2023)

České sklo dobývá Hollywood,
člověk český však stejně zchud,
že Barbie zrak svůj na ty džbánky vrhne,
nás všechny žel Bohu nevytrhne.

(Autor: Komunista bez místa)

O příčinách a následcích (18. 7. 2023)

Adam Votruba naprosto geniálně: „Konzervativci se však porážejí sami, neboť chtějí zachovat tradiční hodnoty a zároveň brání společenský řád, který tyto hodnoty rozvrací.“ !!!!

Nemůžu přece kritizovat chamtivost, a zároveň podporovat takový systém zdanění (respektive nezdanění), který chamtivost odměňuje. Nemůžu volat, aby se poctivá práce těšila úctě a přitom podporovat ekonomický systém, který preferuje bankéře před řemeslníky a zdravotními sestrami.

Jenže to bych si musel připustit, že některá dogmata, která vládla posledním desetiletím, jsou chybná. Nebo o nich aspoň začít kriticky přemýšlet. Není to problém jednoho či dvou myslitelů, jako třeba u nás u Václava Klause. Setkáme se s ním u velikánů jako Scruton, Hazony nebo Jordan Peterson. Výsledkem pak je, že konzervativec podporuje příčiny, zároveň lamentuje nad důsledky, vyčítá lidem, že jsou amorální a diví se, že takový konzervatismus není úspěšný. Jak by mohl být!

O kazetové munici (18. 7. 2023)

O kazetové munici už toho bylo hodně napsáno. Pro čtenáře, kteří se nezajímají o válečnické technologie, jenom připomenu, že tato munice nefunguje proti obrněným cílům, ale dokáže poměrně rozsáhlé území, kde zabije každého. Tedy ideální proti partyzánům a polovojenským skupinám, když je vám jedno, kolik při tom zabijete civilistů. Kazetovou munici začínají Američané dodávat ukrajinským jednotkám NATO, protože obyčejná (tedy ta mnohem účinnější) munice došla.

K tomu není co dodat. Zajímavým aspektem té věci jsou ale hlasy gaučových válečníků. Hurá! Kazetová munice! Neexistuje právo, neexistuje morálka, neexistují pravidla, neexistují ženevské konvence. Jde jen o to, aby umřelo hodně Rusů, protože Rusové jsou absolutní zlo. A že jsou ochotni to říkat nahlas!

Pak to samozřejmě taky znamená, že nemohou existovat zločiny. Všechno je dovoleno. Proč je tedy ruský režim zločinný? Podle jakého pravidla ho označujeme za zločinecký, když žádná pevná pravidla neexistují? No přece protože klade odpor liberální hegemonii! Každou z těch věcí, které vyčítají Rusům, by schvalovali, kdyby to bylo namířeno proti Rusům.

Za tisíce let vývoje civilizace víme, že pokud taková mentalita v nějaké skupina převládne, tak ta skupina ohrožuje celou civilizaci. Tím nevyzývám k násilí. Pouze tvrdím, že ti, kdo schvalují kazetovou munici, představují větší ohrožení než kdokoliv zvenčí. A konstatuji, že jejich radostný jekot je něco úplně jiného než postoj „děláme to se smutkem, raději bychom se tomu vyhnuli, ale nemáme jinou možnost. Jinak by se stalo něco daleko horšího.“ Tady nejde o odvracení něčeho horšího. Nikdo přece netvrdí, že používání kazetové munici změní válku. Jde jen o to, aby umřelo hodně lidí.

O vědecké metodě (17. 7. 2023)

Opět jsem publikoval text Ivo Budila a vyjadřuji lítost nad tím, že uniká pozornosti širší veřejnosti, že se jedná o asi nejzajímavější českého myslitele s poměrně originální metodou výzkumu. Profesor Budil je původní profesí antropolog. To znamená, že pozoruje různé kultury, jejich zvyklosti, přesvědčení, náboženské rituály atd. Potom ty kultury srovnává a snaží se v nich najít nějaké pravidelnosti. A potom si antropologové všímají, že určité motivy a vztahy jsou ve všech kulturách podobné, jiné se liší a že v tom existuje spousta zákonitostí.

Profesor Budil vezme tenhle myšlenkový aparát a spojí ho se znalostí dějin, kde má neuvěřitelně široké encyklopedické znalosti. Nesrovnává různé kmeny a archaické společnosti, ale „normální“ národy, normální státy, různá období dějin… a pak už odhaluje rozdíly, pravidelnosti a zákonitosti.

Dokáže si všimnout úplně jiných věcí než sociolog nebo běžný historik.

A my si zase můžeme všimnout, že v českém nezávislém prostředí se rodí takových neotřelých postupů více. Připomínám třeba Martina Konvičku a jeho metodu založenou na pozorování, v jaké sociální vrstvě je kolik sexuálních úchylek, přičemž ty úchylky analyzuje z pohledu biologa (tedy jako určité vzorce páření).

O Evropě, islámu a zaostalosti (17. 7. 2023)

“Dnes vládnou Západu lidé, jejichž ekonomický vztah k realitě by neobstál ani v archaických a magických společnostech věřících v „Pána much“. Jejich ideologické zatmění mysli vystřídalo racionalitu a pragmatismus předchozích generací. Země globálního Jihu již nehodlají saturovat „blahobyt“ sebestředného a arogantního Západu vykořisťováním své laciné práce a přírodních zdrojů. Osvojily si navíc nástroje moderního národního hospodářství a technologického rozvoje a počínají si stále dovedněji a sebejistěji,” píše Ivo Budil. Velmi přesně.

Jenže ono to taky může znamenat, že islámská touha dobývat přestane být vyvážená naší drtivou technologickou a znalostní převahou, jak tomu bylo v posledních staletích a jak jsme si zvykli pokládat za samozřejmé. Západ se postupně hroutí do pověrčivosti, tmy a primitivismu. Věda je pro jedny výrazem sexismu a rasismu, pro druhé nástrojem elit. Obě skupiny mají pocit, že ji lze nahradit stupidními pověrami. A bohaté islámské země sice nezvládnou pěstovat vlastní vědu (toho asi nebudou schopny nikdy, s výjimkou Iránu), ale dokážou pochopit její význam a dokážou si ji nakoupit. Nemyslím primitivní dobyvatelské hordy, jaké se hrnou do Evropy, ale ty, kdo je podporují z Kataru, Saudské Arábie, Turecka a dalších zemí.

To všechno nesmírně komplikuje situaci Západu a snižuje jeho šanci na přežití. Potřebujeme naprosto radikální změnu v horizontu jedné generace.

O Jungmannově národní akademii (16. 7. 2023)

V pátek jsme malým neformálním setkáním v Jihoměstském pivovaru zakončili první půlrok fungování Jungmannovy národní akademie. Bylo to příjemné, ale především to bylo optimistické. Všechny jarní kurzy byly rozumně naplněné, většina byla zcela vyprodaných. A na rozdíl od besed, kde většinou převládají důchodci, tady převažovali lidé středního věku.

Je úžasné vidět ten hlad po vzdělání.

Pro podzim máme skoro dvojnásobek učitelů, spoustu nových témat, otevíráme pobočku v Otrokovicích a začneme připravovat e-learning.

Proč to děláme, je jasné. Aby normální pracující lidé mohli získat přístup ke vzdělání na úrovni vyšší, než jakou poskytují současné humanitní fakulty. Aby znalosti z oboru jako ekonomie, sociologie, historie, antropologie, geopolitika apod. nebyly vyhrazeny pro uzavřenou skupinu, ale aby k nim měl přístup opravdu každý. Abychom byli vzdělaným národem. Aby tu vyrůstala kontraelita v tom smyslu, že lidé budou mít stejně dobré vědomosti a analytické schopnosti jako ti z domněle „prestižních institucí“, ale nebudou ovlivněni stupidní indoktrinací. Aby výuka nesměřovala k manipulaci mladých nezakotvených lidí, ale aby vědomosti putovaly k těm, kdo už mají dostatek životních zkušeností.

Zatím necelá stovka, ale dobrý začátek.

O lidské návnadě (16. 7. 2023)

Nedělal jsem si o válce žádné iluze, ale tohle je i na mne silné. Cituji z dnešní válečné propagandy na Seznamu:

“Operace přitom probíhají tak, že prvním útokem donutí ruské dělostřelectvo k vystřílení velkého množství (nebo veškeré) munice a pak rychle podniknou další dříve, než ruská logistika stačí doplnit stavy munice frontového dělostřelectva v daném úseku.”

Jinými slovy, ukrajinské jednotky NATO vysílají celé oddíly vojáků na smrt – k tomu, aby si ruská strana vypotřebovala munici. A naši gaučoví válečníci nadšeně tleskají. Představa, že jednotka nastoupí do určitého prostoru, a když ruské dělostřelectvo vystřelí, tak zase uteče pryč, jakou média překládají, tou se snad ani nemusíme zabývat (dělostřelecká munice se pohybuje rychlostí kolem kilometru za sekundu).

Kdyby posílali do minového pole třeba koně, bylo by to pokládáno za extrémně neetické. Ale “úkáček” zjevně škoda není.

O politické situaci (16. 7. 2023)

V rozhovoru na parlamentkách:

Současnou situaci bychom mohli charakterizovat spíš tak, že skončila studená občanská válka. Nová aristokracie a její přívrženci dosáhli rozhodného vítězství a teď se chovají jako absolutní vítězové. Vědí, že si mohou dovolit naprosto cokoliv, a mají pravdu. Jestli od nich někdo čekal určitou velkorysost, mýlil se. Jestli od nich někdo čekal racionální postup a vznik nového národního konsensu, mýlil se. Přišla éra drancování a žádné zákony pro vítěze neplatí. Ani morální ohledy, a dokonce ani obyčejná lidská slušnost.

Nemůže na tom nic změnit povykování poražených na Václavském náměstí ani vystupování podvodníků, kteří slibují pád vlády. Ostatně, kdyby je vládnoucí vrstva pokládala za nebezpečné, dokázala by se s nimi vypořádat za pár hodin. Zablokovala by jim účty na sociálních sítích, přestala by o nich informovat média, ulice vedoucí na demonstraci by byly dočasně uzavřeny. To všechno tu už bylo.

Za téhle situace je naprosto pochopitelné, že se lidé stahují do soukromí. Pokud se změní celkové poměry a pokud se zformuje skutečná opozice, změní se i přístup mnohých k politice.

Bulharská (16. 7. 2023)

Bulharský prezident šokoval kontinent,
neb se mu nelíbí vojenský sakrament,
kvičí jak selata váleční štváči,
raději s Evropou do pekel kráčí.

(Autor: Komunista bez místa)

O francouzské revoluci (15. 7. 2023)

Ať je člověk sebestarší, pořád zjišťuje, že jsou další a další věci, ve kterých mu lhali. Přesněji řečeno, že byl obětí sdíleného bludu. A že mu něco přišlo tak samozřejmé, že o tom ani nepřemýšlel.

Třeba francouzská revoluce je běžně zobrazována jako nějaká naprosto šílená pustošivá krvavá záležitost. Něco jako Tamerlánův vpád s hromadami zohavených mrtvol. V knize Cesta národního konzervatismu se mluví o milionech obětí, a není to pohled ojedinělý. Vidí to tak skoro všichni.

No, a pak člověk přemýšlí, některé věci mu nehrají, něco dohledá v knihách, a ono je to úplně jinak. Počet obětí za několik let revoluční vlády nešel do milionů, nýbrž do jednotek tisíc. Za celé ty roky revolučního teroru bylo popraveno srovnatelně lidí, kolik bylo popraveno dělníků za pouhý jeden týden po pádu Pařížské komuny. Nebo kolik bylo vyvražděno protestantů za Bartolomějské noci.

Přitom není pochyb, že oba západní státy, které prošly na sklonku 18. století revolucemi (Francie a USA) se dále vyvíjely mnohem lepší a humánnější cestou než anglická společnost založená na kastovním oddělení a takové brutalitě vůči dělnické třídě, která si v ničem nezadá s nejhoršími stalinskými excesy.

Proč má Francouzská revoluce tak neoprávněně špatnou pověst? Nejspíš je to otázka dvojího metru. Když panstvo zabíjí nevolníky nebo dělníky, nevěnujeme tomu pozornost. Ale když dělník zabije pána, pokládáme to za nevídanou katastrofu. A potom se vztekáme, když je stejný dvojí metr uplatňován vůči nám.

Ještě o amerických univerzitách, přijímačkách a rasách (15. 7. 2023)

Ještě ke sporům o rasové kvóty na amerických univerzitách. Pro tamní bílé lidi to je rozpačitá záležitost. Když se bude přijímat čistě jenom podle studijních předpokladů, znalostí a výsledků testů, pak budou špičkové univerzity čistě asiatské. Bez bělochů, černochů, Hispánců i bez kohokoliv jiného. Když se bude přihlížet k věcem rasy, pak to sice zvýhodní bělochy proti Asiatům (takže se tam nějací dostanou), jenže taky černochy proti bělochům. Proto je to tak těžká věci. Ani autor článku na Counter-Currents, který jsem před pár dny citoval, si s tím neví rady.

Dá se s tím něco dělat? Samozřejmě, že dá. Třeba zrušit rasy podobně, jako kdysi Masaryk prosadil zrušení šlechtických titulů. Nikde neměřit rasu, nikde neuvádět rasu, vymazat to ze všech databází a snažit se zapomenout, že existovalo takové rozdělení. Oni se o tom stejně bude v soukromí mluvit, ale nebude to tak zásadní.

Ale ještě důležitější je narušit idiotský systém, kdy jsou životní šance závislé na tom, jestli se dostanete na špičkovou univerzitu. Dát rozumné životní šance i těm, kdo špičkovými univerzitami neprošli. A nevytvářet společenskou atmosféru, že hodnotu mají jen lidé pracující na vysokých pozicích ve velkých organizacích.

Kolik? (14. 7. 2023)

Seymour Hersh, investigativní novinář ze staré školy, s přístupem „padni komu padni“, vyčmuchal další zajímavost. Americká vláda zaplatí Turecku 13 miliard dolarů za souhlas se vstupem Švédska do NATO. Peníze budou převedeny z americkému rozpočtu Mezinárodnímu měnovému fondu a ten je v rámci zvláštního programu převede Turecku.

Tak mě napadá, kolik vyjednal premiér Fiala pro Českou republiku? Znamená to, že zase bude na důchody?

Blahopřání k výročí (14. 7. 2023)

Všechno nejlepší k výročí vítězství na Vítkově! Nezapomeňte dnešní slavný den pořádně oslavit!

Nedávno mi jeden konzervativní katolík řekl, že je to jeho oblíbená bitva. Jsem mu za to vděčný. Když jde o věci národa, měly by jít konfesijní věci stranou. A katolíci by mohli projevit stejnou velkorysost, s jakou protestanti a ateisté akceptují třeba kult Svatého Václava. Nejde o to, že to je katolický svatý. Především je to náš český svatý.

Se slavným vítězstvím na Vítkově by to mělo být taky tak.

O symbolech (13. 7. 2023)

„Na amerických sporech je zajímavé, jak obrovskou hysterii vyvolávají věci, které mají význam jako symboly, ale jejichž praktický význam je absolutně nulový. Jako by lidé ztratili schopnost prát se o své každodenní životy a řeší už jen mediální obraz. A člověk si musí položit otázku, zda by nezávislý pozorovatel neřekl přesně totéž o nás,“ napsal jsem v komentáři o jednom rozhodnutí amerického ústavního soudu.

Fascinace velkými médii má dvě podoby a obě jsou destruktivní. Jedna z nich spočívá v tom, že lidé věří propagandě. Druhá spočívá v tom, že lidé okamžitě zaujmou opačné stanovisko. Když velká média začnou tvrdit, že něco je modré, mnozí se stanou bojovníky za názor, že to modré není. Často by ale bylo rozumnější úplně to ignorovat.

To je obecný problém se symboly. Není možné vytvořit stabilní společenství, není-li o symboly dostatečně pečováno. Jenže pokud jste v situaci tiché občanské války, pak se potřebujete soustředit na kroky, které poškodí mocenskou strukturu vašeho soupeře a které posílí mocenskou strukturu vaší. Nemůžete ztrácet čas a energii bojem o symboly.

A ještě něco. Není symbol jako symbol. Je veliký rozdíl, zda se jedná o něco, co po generace patřilo k našemu životu a pokládáme to za důležité nebo o něco, co bylo velkými médii prohlášeno za symbol teprve včera.

Qui non laborat non manducet (12. 7. 2023)

Aristokrat Catering vykrmuje ministerstva,
je to do kebule břink při pohledu na ta zvěrstva,
kam feldkurát se hrabe, oni to maj vychytané,
jen se zdatně krade, občanem prachy posílané.

(Autor: Komunista bez místa)

Lekce z logického myšlení o pádu Dvojčat (12. 7. 2023)

Když píšu „lekce z logického myšlení“, většinou následují dva typy reakcí. Když přísná aplikace racionálních postupů potvrdí názor čtenáře, je nadšený. Když ta stejná přísná aplikace racionálních postupů názor čtenáře vyvrátí, vzteká se a tvrdí, že ty postupy jsou k ničemu atd.

Dneska to asi víc lidí naštve, ale nedá se nic dělat. Logické myšlení se nemůže zastavit tam, kde se někdo necítí dobře.

S pádem Dvojčat se to má takto. Někteří experti na statiku zkoumali materiály, prováděli nějaké experimenty a na základě toho vypracovali teoretický model, ze kterého vyplývalo, že tento typ stavby se nemůže po nárazu letadel zhroutit. Jenže letadla přiletěla a stavba se zhroutila. Přihlížely tomu desetitisíce lidí, jejichž svědectví je nezpochybnitelné.

Taková situace má dvě možná řešení. Racionální je uznat, že ten teoretický model byl chybný, když byl vyvrácen reálnými událostmi. Tak k tomu přistoupili oficiální vyšetřovatelé. Našli v tom modelu chyby a prosadili, že ten model už nesmí být používán k navrhování mrakodrapů.

Druhá možnost je přistoupit k tomu jako mystik. Pro mystika je nepředstavitelné, nemyslitelné a nemožné, že by teoretický model obsahoval chybu. Když mu fakta neodpovídají, tak ta fakt musí být falešná.

Zkrátka, jsou dvě možnosti. Buď upravíte své myšlenky, tak, aby byly v souladu s fakty. Nebo upravíte fakta tak, aby byla v souladu s myšlenkami.

Přednášky profesionálů z oboru, kteří dokazují, že podle jejich modelu nemohla Dvojčata spadnout, jsou ztrátou času.

Ivo Budil a rozvoj imaginace (11. 7. 2023)

Často tady cituju Ivo Budila, protože ho pokládám za nejpodnětnějšího českého myslitele současnosti. Dnes chci upozornit na jeho pojem „imaginace“. V podstatě je tím myšleno, kam je naše myšlení namířeno a kde máme tendenci hledat příčiny všeho. Co nám naskočí, když se objeví nový problém. Kam jsou naše myšlenky rozvíjeny.

Někomu naskočí, že musí jít o střet různých ras. Někomu jinému, že za vším bohatí a jejich chamtivost. Někomu, že je za tím spiknutí a nějaký tajný plán. Někomu, že za vším stojí Židé. Někdo za vším vidí ruské agenty. Někdo začne pátrat po třídní struktuře. Někdo se na svět dívá z hledisky psychických poruch. Někdo se na všechno dívá z hlediska náboženství. Někdo jiný z hlediska morálky a morálních vzorů. A v naprosté většině případů to je nějaká kombinace těch výše uvedených.

Je to významnější, než to vypadá, protože když jsme navyklí dívat se špatným směrem, pak nám mohou unikat velice podstatné věci. Tak podstatné, že nepochopíme, co se děje. A taky to znamená, že pokud v nějakém národě (nebo mezi jeho vzdělanostní elitou) převládne určitá „imaginace“ – tedy určité zaměřené hledání příčin i východisek, může to poměrně dramaticky ovlivnit další osudy toho národa.

V tom smyslu je velmi nemilé, že převládající imaginace vládnoucí vrstvy směřuje k tomu, že klíčovou příčinou všech problémů jsou národy, které se odmítají podrobit americké hegemonii a že v opozičních kruzích převládá konspirační imaginace. Ani jedno nevede k řešení problémů, ani jedno nevede k pozitivní budoucnosti.

Soukromé zbrojovky, korporátní zbrojovky, státní zbrojovky (11. 7. 2023)

Jak Amerika rozbila svůj kdysi neporazitelný válečný stroj?, ptá se komentátor časopisu Foreign Affairs. A odpovídá: Privatizací amerického obranného průmyslu.

I neokoni už to vidí. Privatizace je skvělá, pokud je cílem dosáhnout maximálních zisků. Privatizace je velmi problematická, pokud jsou cílem dobrá pracovní místa, kvalitní dodávky či dokonce jistota dodávek.

Americká korporátní mašinérie není schopna držet krok s ruským státním. To není tím, že byli Rusové geneticky lepší. Mají prostě lepší uspořádání.

Samozřejmě, že je často důležité využít soukromé iniciativy a podpořit lidskou kreativitu. Pro takový účel může být kombinace částečné privatizace a státního řízení skvělá. Jenže pozor, taková kombinace taky může vést k tak známému uspořádání „státní náklady a rizika – soukromé zisky.“ Vstupujeme na velmi citlivou půdu. Jedno je ale jisté. Nikdy a za žádných okolností nesmí žádný soukromý ani korporátní subjekt získat takovou sílu (ani ekonomickou), aby mohl ovládat státní byrokracii.

Prague Pride (10. 7. 2023)

Vrána k vráně, buzna k buzně,
intelektu dosti nuzně,
paví péra, buzny, vrány,
svatý Václav budiž s námi.

(Autor: Komunista bez místa)

O konspiračních fantaziích (10. 7. 2023)

Jeden čtenář mi zase včera vytknul, že nechci akceptovat konspirační vyprávěnky. Pokusím se tedy znovu vysvětlit, v čem je problém.

Nejde o to, že zaznívá něco, co zní nepravděpodobně až fantasticky. Nejde o tvrzení, že svět je řízen tajnou spikleneckou skupinou. Nejde o to, že někdo tvrdí, že očkování je součástí zločinného záměru vyvraždit lidstvo. Nejde dokonce ani o děti držené v podzemních jeskyních, aby si z nich Bill Gates vyrobil adenochrom. Nevadí, že to zní bláznivě. Spousta dnes všeobecně akceptovaných věcí zněla kdysi bláznivě.

Požaduji ale, aby každé z těch tvrzení bylo posuzováno a ověřováno stejným způsobem, jako jakékoliv jiné tvrzení. V tom je jádru sporu. Protože konspirační teoretik neustále vznáší nárok, že pravdivost jeho tvrzení nesmí být ověřována. Je to přece úplně jasné. A pokud vám to jasné není, jste zmanipulovaná ovce. Takoví lidé se pak sdružují do skupin, kde se navzájem ujišťují, že je přece úplně jasné, že Američani nebyli na Měsíci, Dvojčata nespadla nárazem letadel, při střelbě v mešitě na Novém Zélandu byly v pytlích gumové modely mrtvol atd.

To dělá konspiratika konspiratikem. Nikoliv zdánlivě bláznivá teorie, ale to, že tu teorii odmítá vystavit standardnímu posouzení.

Mnohokrát jsem se pokoušel s těmi lidmi normálně debatovat a společně dát jejich teoriím racionální základ. Během covidových let jsem takových rozhovorů absolvoval desítky. A pokaždé to vedlo k jednomu ze dvou konců. Buď se můj partner v diskuzi urazil a prohlásil, že se se mnou dál nebude bavit. On je přece osvícený a nemusí nic vysvětlovat. Nebo uznal, že mám pravdu a začal se mi vyhýbat. Pak si přečetl pár článků konspiračního bulváru, tam se ujistil, že vakcíny jsou opravdu smrtící (a že to prý dokonce říká osobně Bill Gates) a zase se cítí šťastný.

Respektuji takový životní postoj, ale nemám žádný důvod se toho účastnit.

O lécích (10. 7. 2023)

Léky pořád nejsou a nedostatkových skupin přibývá. To není jenom nepříjemnost. To znamená, že umírají někteří lidé, kteří by mohli žít ještě řadu let. A taky to znamená, že podlomené zdraví budou mít někteří lidé, kteří by je podlomené neměli, kdyby dostali včas ty správné léky. To znamená zbytečné umírání v příštích letech.

Nedokážeme říct, kolik takových případů je, protože to ve statistice splývá s dlouhými covidy (a případně i následky očkování).

Lidé jsou naštvaní na vládu, že nic nepodniká, ale v pozadí je závažnější problém. Nemáme fabriky na léky a chceme, aby je pro nás vyráběli Číňani. O.K. Jenže co jim za ty léky můžeme dát? Suroviny? Netěží se tu nic, co by potřebovali. Jiné výrobky? Naše fabriky jsme zavřeli a zavíráme. Zemědělské produkty? Zemědělství jsme utlumili a likvidujeme poslední zbytky. Služby kolem cestovního ruchu? Čínské turisty jsme slavně vyhnali. Zbývá už jen možnost prodat sami sebe do otroctví, ale obávám se, že o tuhle populaci by v Číně nikdo nestál.

Tak prostě bude víc lidí umírat a průměrná délka života se bude zkracovat. Ve Velké Británii a USA se taky zkracuje a my přece patříme na Západ.

Senátní (9. 7. 2023)

Zelí byl v senátu přivítán klíči,
to už jsme opravdu totálně v píči,
teď ještě lístek do jídelny,
ať pocit má u nás bytelný.

(Autor: Komunista bez místa)

O nešťastných národech (9. 7. 2023)

Publikoval jsem dnes článek Martina Konvičky převzatý bez jeho vědomí z jeho facebookového profilu. Převzal jsem ho proto, že dobře ukazuje, jak nešťastný národ jsou Ukrajinci. A jak se v tom podobají Palestincům. Dva národy stvořené zahraničními podporovateli. Na tom by ještě nebylo nic špatného. Když se taková příležitost nabízí, a když tu podporovatelé jsou, každý národ by toho měl využít pro získání a posílení samostatnosti.

Jenže v tomhle případě měli ti zahraniční podporovatelé naprosto konkrétní zájem – vytvořit zabíjecí monstrum pro boj proti někomu dalšímu. Nepodpořili vznik národa s kulturou, která by snad lidi podporovala, aby se ženili, měli děti, studovali, stavěli fabriky, tančili, stavěli domy, pěstovali obilí… prostě budovali svůj národní stát. O to těm podporovatelům nikdy nešlo. Potřebovali vytvořit národ, jehož kultura bude založená na zabíjení, masakrech a mučení. Tak, jako si Češi připomínají Masaryka a jeho humanitní ideály, tak si jiný národ připomíná někoho, kdo zabil statisíce Židů a jiných etnicky nepřijatelných podlidí. Nestavějí sochy umělcům nebo vynálezcům. Stavějí sochy masovým vrahům bezbranných lidí.

Až skončí válka, bude to nejtěžší pro ukrajinský národ transformovat vlastní kulturu. Přestat být zabíjecím monstrem pro zájmy cizí mocnosti a začít pracovat pro sebe. Pro budování vlastního státu, pro budování dobrého života.

Pro Palestince to bude ještě daleko těžší.

O Bidenově přiznání (9. 7. 2023)

Prezident Biden v rozhovoru pro CNN informoval o tom, že Ukrajině dochází munice a že Američané už nemají co poslat, a že nemají ani dostatečnou kapacitu zbrojních fabrik.

Pro vysvětlení, Rusové mají přibližně 10násobnou palebnou převahu, protože oni mají munice dost. Blíží se ale bod, kdy ukrajinské jednotky NATO nebudou schopny střílet ani desetinu toho, co Rusové.

Kdo sleduje nezávislé americké analytiky (nebo moji webovou stránku), toho to nepřekvapuje.

Doufáte, že americká vláda konečně přestane tlačit na nekonečné pokračování války a přestane Ukrajince hnát za dobytím dalších a dalších území? To by udělal člověk s fungujícím mozkem. Udělal by to i člověk s fungujícím mozkem, který nenávidí Rusko. Ale příslušníci současné západní elity jednají a přemýšlejí jinak. Když nejsme schopni pokračovat v normální válce, přejdeme na zakázanou kazetovou munici a bombardování obytných čtvrtí. Budeme porušovat další a další sliby a půjdeme do větších a větších rizik. Ono to válku stejně nevyhraje, ale dáme aspoň průchod svému vzteku. Získáme tím možnost utěšovat se tím, jak to těm Rusům konečně natřeme, aspoň na pár týdnů. Scott Ritter to nazývá výrazem zoufalství. Já bych volili výraz „bezmocný vztek“. Bezmocný vztek, to je kazetová munice, to jsou letouny F16, to mohou být obyvatelé středoevropských států hnaní na jatka, a mohou to být i malé jaderné zbraně.

Martin Konvička má pravdu, když si všímá blízké podobnosti mezi mentalitou Hitlerových velitelů v posledních měsících války a současných západních elit (včetně české vlády). To neznamená, že to jsou stejně zločinecké skupiny. Ale dopouštějí se stejných strategických chyb.

O strachu (8. 7. 2023)

Všimněte si, že existují dva strachy. Ten dobrý a ten špatný.

Je chvályhodné bát se, že Putin vrtne do naší země (i když technicky nemá, jak by to udělal), ale je nepřijatelnou zbabělostí bát se jaderné války (která může vypuknout velmi snadno).

Předtím bylo chvályhodné bát se očkování, ale bylo nepřijatelnou zbabělostí bát se nemoci (i když nemoc přináší řádově tisíckrát vyšší riziko než očkování).

Ještě předtím bylo chvályhodné bát se „krajní pravice“ (i když tu žádná nebyla), ale bylo nepřijatelnou zbabělostí bát se milionových muslimských hord, které se prokazatelně hrnuly a hrnou do Evropy.

Obávám se, že je za tím docela obyčejná davovost. Iracionální dav chce, abychom se báli toho nebo onoho a abychom ignorovali to nebo ono riziko, a my se přizpůsobujeme.

Právě proto jsem do svého kurzu Metod analýzy společenských jevů zařadil i posuzování rizik.

O odstranění útisku (8. 7. 2023)

Mladí muslimové ve Francii prý protestují svým specifickým způsobem proti diskriminaci a pro tomu, že se nimi „většinová společnost“ (která v těch regionech už není většinová) špatně zachází. Co přesně požadují? Jak by měl vypadat svět bez diskriminace a bez špatného zacházení?

Tuhle otázku položil muslimský intelektuál Ed Husain (národností Egypťan) představitelům různých muslimských komunit ve Velké Británii. Oslovil široké spektrum osobností, včetně těch, které jsou pokládány za velmi umírněné. Odpověď nicméně dostal pokaždé stejnou a zachytil ji v knize Mezi mešitami. Útlak muslimů spočívá v tom, že dosud nebyl vyhlášen kalifát. To, že i nevěřící mají nějaká práva, to je nepřijatelnou diskriminací. Útisk je všude, kde nebylo nastoleno panství věřících nad nevěřícími.

Vzpomeňte si na to, až vám bude nějaký chytrolín vyprávět, že jde o odstranění útisku. Ano, jde. Jenže v muslimské terminologii se „odstraněním útisku“ myslí řezání hlav odpůrců a trhy s otroky.

V čem je vlastně náš problém? (7. 7. 2023)

Válečná (7. 7. 2023)

Rusové táhnou na Liman,
pláče teď vládní jeliman.
pak zklidní se ještě nevěda,
že v čudu je UA poběda.

(autor: komunista bez místa)

O postavení amerických černochů (7. 7. 2023)

Pamatujete na starý vtip, co je to žranice? Žranice je, když si dělnická třída užívá zasloužených výsledků své práce ústy svých představitelů. Jenže to je přece přesně to, co američtí progresivisté poskytují tamním černochům! Už od šedesátých let. Obyčejní negři jsou v ghettech, kde se nedá normálně žít. Není tam práce, nejsou tam pozitivní vzory, chybí tam vymáhání práva. Zato je tam záplava drog a nejrůznější zločinnosti. Ti lidé by potřebovali dobrá pracovní místa, stabilitu, tvrdé vymáhání zákona a ochranu pro ty, kdo se nepoddávají gangům. Ničeho z toho se jim ale nedostane.

To má být vykompenzováno tím, že existuje bohatá vrstva Afroameričanů, která je od takových negrů úplně izolována, a které se dostává nejrůznějších výhod. Na úkor černé i bílé pracující třídy.

Teď se progresivisté vztekají, že jim nejvyšší soud zatrhl jednu z těch lumpáren – konkrétně přijímání na univerzity podle rasových kvót. Ale je to jedno, protože většina univerzit bude rozhodnutí nejvyššího soudu ignorovat. A většině černochů je to už úplně jedno, protože se jich to stejně nikdy netýkalo.

O džihádu ve Francii (6. 7. 2023)

Prolomení hradeb dvojka nabízí trochu jiný pohled než jednička  v několika věcech. Jedním z nich je chování islámských komunit v Evropě. V jedničce mám za to, že muslimská násilnost je spontánní a že je poháněna konkurencí mezi různými radikálními skupinami. Tenhle názor jsem musel revidovat. Ano, je tam nějaká míra spontaneity a konkurence hraje určitou roli, přesto se dokážou představitelé mešit spolu domluvit a posouvat celé hnutí jednotným směrem. Někdy nastolí dobu velkých atentátů, pak dobu zklidnění a teď je ve Francii doba povstání. Bez podpory všech nebo téměř všech mešit by Paříž nehořela.

Zjevně nejde o sociální požadavky, ale o převzetí moci. O nastolení vlastní státní správy, která nahradí tu francouzskou. Samozřejmě, že to revolucionářům nevyjde plně. Skončí to nějakým kompromise. Muslimské komunity získají víc autonomie, policie se stáhne z určitých oblastí, kontrolu převezmou šáriové hlídky a prezident Macron to veřejně prodá tak, že dokázal vyřešit situaci. Muslimské komunity toho využijí k dalšímu posílení moci, a za čas to vybuchne znovu.

Na francouzské straně není nikdo, kdo by usiloval o znovudobytí vlastní země. Budou rádi za dočasné uklidnění a získání času. Jiné ambice nemají.

O jaderné válce (6. 7. 2023)

Ruský ekonom a politolog Sergej Karaganov:

Při diskusi na téma hypotetického jaderného úderu na Evropu vyvstává otázka: Jak na něj budou reagovat USA? Prakticky všichni odborníci se shodují, že Američané v žádném případě nebudou na jaderný úder na své spojence reagovat jaderným úderem na našem území. Mimochodem, otevřeně to řekl i Biden.

Polsko a Maďarsko nás zachránily před migračními kvótami, které chtěla prosadit Fialova vláda a prezident Pavel. Aspoň dočasně. Děkujeme!

Politická (5. 7. 2023)

Politručka ozdobou,
Karlsbad je na nohou.
Rozvědčík ji doprovází,
co nám vlastně ještě schází?

(Autor: Komunista bez místa)

O postupné katastrofě (5. 7. 2023)

Ti, kdo si uvědomují, že současné mocenské a finanční elity nejsou schopny řešit palčivé problémy západní civilizace (ani k jejich řešení významně přispět) a že západní civilizace nemůže být zachráněna bez naprosto radikální mocenské změny, mají tendenci toužit po katastrofě. Přijde něco strašného, lidé budou vytrženi z otupělosti a všechno bude jiné, doufají.

Obávám se, že je to naivní. Když přijde velká katastrofa – ať už přírodní, ekonomická, vojenská či jiná – většina spíše zahyne, než by se nechala vytrhnout z otupělosti. Ti, kteří přežijí, ti přežijí častěji na úkor ostatních, než díky prosazení změny. Rozhodně je extrémně nepravděpodobné, že by katastrofa zlepšila schopnosti nižších vrstev organizovat se a zápasit o moc. Kdo je neschopný teď, ten bude neschopný i po katastrofě.

A ona ta opravdu velká strašlivá událost není až tak pravděpodobná. Realističtější (a méně hrozivý) je scénář postupného zhoršování. Každý rok dražší energie. Každý rok ještě méně dostupné léky. Každý rok zhroucení dalšího průmyslového odvětví. Stále horší školy. Stále méně svobody. Postupné vyhánění lidí z domů, které nesplňují nějaké zelené nařízení. Úplný zákaz automobilů. A tak dále.

Pokaždé si s tím velká část společnosti dokáže poradit. Někdo se smíří s horší životní úrovní. Někdo to nařízení nějak obejde. A budou i tací, kteří už žili nadoraz a kteří klesnou úplně na dno. A pak bude nějaká skupina lidí, která se naučí úplně nové věci a změní životní styl. Budou se formovat nové opoziční skupiny. A další rok znova a znova.

Čekejme spíš postupnou katastrofu a postupnou reakci.

Každý, kdo někdy byl v kostele a kdo řekne něco hnusného o Alianci pro rodinu, může počítat s minimálně desítkou článků ve velkých médiích. Exhibicionisté, vpřed!

O podobnosti a různosti civilizací (5. 7. 2023)

Dnes se znovu vracím k myšlenkám Guillaume Faye. Konkrétně k tomu, že vedle jednotlivých civilizačních okruhů můžeme zároveň mluvit o „světové civilizaci“ vzniklé rozšířením té západní. Do Latinské Ameriky pronikla řada západních prvků. Téměř všude mají demokracii, nebo ji aspoň předstírají – což je západní prvek. Ekonomická racionalita, a s ní související pohled na člověka – i to je západní záležitost. Všechny civilizační okruhy, jako by získaly západní přízvuk. Snad kromě některých částí muslimského světa a Severní Koreje.

Faye má pravdu, jenže mluví o mizejícím světě. Časy se mění a většina civilizací získává přízvuk spíše čínský – pomalý, rozvážlivý, pragmatický, orientovaný na technické aspekty. Další a další země přestávají předstírat evropský nátěr. My na Západě si pomáháme pojmy jako „diktatura“, propadáme panice a chceme to řešit válkami proti celému světu. Což takhle si zvyknout na to, že svět přestal být západní a přemýšlet spíš o budování vlastní civilizace s vlastními hodnotami a vlastním životním stylem?

O vnímání rasových rozdílů (4. 7. 2023)

Před pár dny jsem tu upozorňoval, že anglosaské pojetí „rasové čistoty“, „války ras“, „rasové viny“, „rasové diskriminace“ je slovanským národům cizí. Nemáme důvod pečlivě zkoumat, jak světlou nebo tmavou má kdo pleť, pokud se chová stejně jako ostatní.

Nabízí se námitka, že rasa je speciální tím, že se nedá skrýt. Na první pohled vidíme, že někdo má černou a někdo bílou barvu kůže. Na první pohled vidíme tvar obličeje a případně šikmé oči (nebo rovné oči). Opravdu?

Obávám se, že je to otázka toho, jak je mozek vycvičen. Kdybychom žili ve společnosti, kde na barvě pleti ani tvaru obličeje vůbec nezáleží, nebude to mozek vnímat na první pohled. Stejně jako náš mozek neustále nepátrá, kdo je zrzavý a kdo není. Můžeme si toho všimnout, může to pro nás třeba být sexy, ale nepřikládáme tomu zásadní důležitost.

Což není teoretická úvaha. Byly doby, kdy si lidé vůbec nevšímali toho, že někdo je „hodně opálený“ a někdo „málo opálený“. Lidské mozky na to prostě nebyly nastaveny.

Knihy v červnu (4. 7. 2023)

Děkuji všem, kdo si v červnu něco koupili na Českém vlasteneckém knihkupectví nebo mi poslali pár korun na transparentní účet. Umožňuje mi to věnovat tomuto webu větší než malé množství času. Nejprodávanější knihy v červnu byly tyto.

První místo. Kombinace Prolomení hradeb dvojky a Poznámek o elitách, válce a míru.

Druhé místo. Detektivka Bena Kurase Antonín a František jsou naživu.

Třetí místo. Cesta z nevolnictví. 

K dotazům, co teď píšu nového. Nepíšu. V současné době věnuji veškeré úsilí rozběhu Jungmannovy národní akademie. Teprve až se to povede, pustím se naplno do psaní další knihy. Umíte si představit, že když mě práce pro Jungmannovu národní akademii hrozně baví, na to psaní se těším.

O Evropských hodnotách (4. 7. 2023)

„Think-tank Evropské hodnoty přepálil expanzi a dostal se do finančních problémů. Kvůli úsporám odešly desítky zaměstnanců včetně týmu pro boj s dezinformacemi, na který útočil exprezident Miloš Zeman i prokremelská scéna.“

Tolik dnešní zpravodajství. Není to nic překvapivého. Moji čtenáři vědí, že tenhle vývoj předpovídám už celé roky. Je to naprosto logické a vychází to ze samotné podstaty fungování nové aristokracie, která má jen dvě možnosti.

1. Férově říct další generaci mladých. Pro vás už granty a práce v neziskovkách a manažerská místa nebudou. Jenže pak se ti mladí obrátí proti nim.
2. Neustále vytvářet nové projekty a nová místa, jenže pak zase dojde k tomu

Současná nová aristokracie není schopna nastolit stabilní teror. Není schopna žádného „velkého resetu“. Je to čistě sebedestruktivní síla.

Náš problém není jen vládnoucí elita. Náš základní problém je naprosto neschopná opozice. Hloupá, malicherná, iracionální, pověrčivá, líná. Tady žádné spojování nepomůže. Tady pomůže změna přístupu nebo výměna lidí.

Karlovarská (3. 7. 2023)

Geislerka oblékla šaty z piva,
holt je to vskutku zvláštní diva,
může být někoho nezvyklé gusto,
vzdělání základní a v hlavě pusto.

(Autor: Komunista bez místa)

O kvalitě západního velení (3. 7. 2023)

Současná ukrajinská ofenzíva možná vejde do dějin jako nejhorší debakl v dějinách válek. Rozhodně to je jeden z největších debaklů. Ano, byla natočena úžasná videa a napsána řada pozitivních článků. Ale kromě toho dokázaly ukrajinské jednotky NATO ztratit řádově polovinu své armády, aniž by dokázaly, byť jen na jediném místě, ohrozit ruské pozice. Čistě sebevražedná akce.

Teď je dobré se znovu vrátit k tomu, co říkali před ofenzívou experti NATO, včetně nejvýše postavených amerických generálů. Celý západní plán byl založen na tom, že ruští vojáci při prvním kontaktu zahodí zbraně a utečou. Jenže co když ne? Vypadá to, že si podobnou otázku nikdo nepoložil. Nepoložil ji nikdo z novinářů a nejspíš nepadla ani ve štábech, kde se plánovalo. Neexistoval žádný plán B. A s tímhle nahnali desetitisíce mužů proti ruským kanónům a raketám.

Za pár dnů začíná další summit NATO a šušká se, že předmětem debaty bude také „koalice ochotných“. To znamená, že by některé středoevropské státy poslali své občany na ukrajinské válčiště (samozřejmě nedobrovolně). Pokud na to dojde, budou jim velet stejní lidé, kteří připravovali současnou ofenzivu.

Vzdělávací (2. 7. 2023)

Ze školy pajzl,
společný hajzl,
odstraní hektiku,
vzdělání v septiku.

(Autor: Komunista bez místa)

O nejistotě (2. 7. 2023)

Knihu Pranaba Barhana „Svět nejistoty“ ještě nemám přečtenou celou, ale už chápu, proč vyvolala tolik pozornosti a tolik ohlasů. Že je to kniha o chudnoucím západním světě, na tom by nebylo nic mimořádného. Jenže ona ta kniha není o těch, kdo klesli do nesnesitelné bídy a jejichž symbolem jsou obrázky amerických měst plných bezdomovců a naprostá bezmoc společnosti. Jedni vyhlašují „práva bezdomovců“ (nedávno například právo spát v noci venku v New Yorku), druhá by to chtěla řešit ještě větším počtem policistů a ještě delšími obušky. Obě strany spojuje to, že si s tou věcí vůbec nevědí rady.

Jenže Pranan Barhan nepíše o téhle děsivé chudobě. Píše o šířícím se strachu. Kdokoliv může kdykoliv přijít o práci. Nebo mu práce už nemusí stačit na zaplacení bydlení a základních věcí. Nemůžete plánovat život, když nevíte, co za bude pár měsíců. Nevíte, jestli si ještě můžete dovolit mít děti. Nevíte, jaký dům si můžete dovolit. Takže raději dáte poslední peníze na dovolenou. Letos si ještě užijete, to vám už nikdo nevezme, a dál se uvidí.

Zajímavé je, že recenzent na serveru Foreign Affairs nedokáže vůbec pochopit, o čem je řeč. Jaká nejistota? Vždyť přece existují potravinové lístky a v ubytovně Armády spásy je spousta místa. Čeho se ti ufňukaní rozmazlení lidé bojí? Nepochopitelné.

O Trumpovi (2. 7. 2023)

Tak Donald Trump je zase vyšetřován. Pro liberální chátru se stal symbolem. Dav je odhodlán ho zničit za každou cenu. Což je jen další potvrzení naprosté neschopností té sociální vrstvy.

Ve skutečnosti je Donald Trump přesně to, co potřebují. Mediální bojovník a symbol, který ve skutečnosti neudělá nic. Za čtyři roky v úřadě nedokázal prosadit ani tak maličkou věc, jako odříznout ty nejhorší magory od federálních dotací. Natož nějaká zásadnější změna. Natož třeba odtajnění dokumentů. Nedošlo ani na zásahy proti velkým technologickým firmám. Dokonce nebyli odvoláni ti představitelé bezpečnostních služeb, kteří proti Trumpovi vedli operace (více méně ilegálně). Závěr jeho prezidentství, kdy si nechal zmanipulovat volby pod rukama, tomu přesně odpovídá. Ano, Donald Trump neschvaloval nová válečná tažení. Ale mocenské poměry v Americe nezměnil, naopak moc nové aristokracie dále rostla.

A teď si představte, že se jim podaří Trumpa sestřelit že novým prezidentem bude Desantis. Tedy člověk, který opravdu dokázal vyčistit floridské školy od transgenderové propagandy. A když u Disney rozhodli, že budou cpát do filmů hnusy, které děti poškozují, tak Desantis zařídil, že je to bude stát spoustu peněz. To by byl soupeř!  Nebo nevypočitatelný konspirační teoretik Kennedy, jehož prezidentství může být o hledání vesmírných ještěrů, ale který je schopen nadělat spoustu škody a narušit struktury moci.

Kdyby příslušníci nové aristokracie dokázali používat mozky, tak by si Donalda Trumpa hýčkali.

Rakušan (1. 7. 2023)

Bezpečnostní závazky
jako tváře bez masky,
Rakušané pochopili, lépe věci rozumí,
náš ten jenom valí bulvy a pochopit neumí.

(Autor: Komunista bez místa)

O vládní ekonomické vizi (1. 7. 2023)

V průzkumu poradenské společnosti McKinsey & Company z roku 2021 uvedla 92 % dotázaných manažerů globálních organizací, že již začali měnit své dodavatelské řetězce tak, aby byly více lokální či regionální nebo aby nějak jinak zajistili, že nebudou závislí na dodávkách z jedné vzdálené části světa.

Takže zatímco dokonce i liberální západní svět se posouvá k lokálnímu, česká vláda likviduje české zemědělství, český průmysl, české školství, a vlastně české cokoliv… Budeme všechno dovážet, ideálně tak, abychom byli ve všem závislí na jediném „spojenci“. Pro toho spojence budeme dělat nějaké naprosto bezvýznamné pomocné práce s nulovou přidanou hodnotou. Není to skvělá vize?

 

 

Glosy z předcházejících měsíců najdete zde.