Denní glosy

Žáček je neonacista! Ne Volný (17. 9. 2021)

Z odvolání Hany Lipovské z Rady České televize nemůže mít nikdo radost. Ředitel Dvořák si teď může dovolit naprosto cokoliv. Nebezpečí mu hrozí jen od zaměstnanců, kdyby snad nebyl dost radikálně protičeský. Na druhou stranu se to ale dalo čekat. Když se Hanka rozhodla stát se konkurencí současným parlamentním stranám, musela počítat s tím, že ztratí jejich podporu. Proč by bojovali za svého politického soupeře?

Neměla by ale zapadnout naprostá nehoráznost poslance za ODS Pavla Žáčka, který veřejně nazval Luboše Volného náckem. Luboš Volný se chová jako klaun, rozhodně se ale nedopustil ničeho, co by umožnilo nazývat ho nacistou. Na rozdíl od fanouška esesáků Pavla Žáčka, který usiluje o revizi výsledků druhé světové války. Pavel Žáček je skutečný nácek! Jeden z těch lidí, jací byli v roce 1945 stavěni před soud za kolaboraci.

Hra na revoluci rozmazlených synáčků (17. 9. 2021)

Ivo Budil:  Piráti jsou hybridem spojujícím hru na radikalismus s rétorikou generační vzpoury. Obojí je podvod. Představitelé Pirátů imitují radikalismus a generační vzpouru, aby získali výnosné pozice na trhu práce, kterých by nedosáhli čistě na základě svých schopností. V okamžiku, kdy zmíněných cílů dosáhnou, pirátské hnutí skončí. Tisíce příznivců bude zklamáno, ale několik desítek předáků plně uspokojeno. Nic více od Pirátů nečekejme. Je to strategie parazitující na velkých a ušlechtilých revolučních hnutích minulosti – pro dosažení osobního prospěchu v podmínkách pozdního a chudnoucího kapitalismu. Rád bych tímto poradil všem idealistickým bojovníkům proti buržoaznímu řádu: Jestliže hledáte skutečné třídní nepřátele, nenajdete je mezi střídmě a ekologicky žijícími konzervativci na pražských sídlištích, ale mezi ambiciózními hipstery na Letné nebo v Karlíně.

Hra na odpor bez rizika (17. 9. 2021)

Daniel Landa vydal „desatero odporu“, které rázně odmítá všechno, co by mohlo jakkoliv zpomalit či zmírnit doznívající epidemii. Jde až tak daleko, že vyzývá k násilnému odporu vůči státní moci, která by snad chtěla jakákoliv opatření prosazovat.

Jeho prohlášení zapadá do celkové atmosféry. Čím mírnější jsou opatření a čím méně se veřejnost o doznívající epidemii zajímá, tím víc se radikalizují protiočkovací skupiny. Radikalizují si i názorově. Hitem posledního týdne je například „objev“, že neexistují choroboplodné zárodky. Je tedy z principu nemožné, aby jeden člověk nakazil jiného. Veškeré zdravotní problémy jsou prý způsobeny špatnou náladou nebo vyvolány moderní medicínou.

Zajímavé je, že Landovo radikální prohlášení šíří velká média. Dostává se mu větší podpory než projevům prezidenta České republiky. Což jeho příznivcům nebrání povykovat, že jsou terčem diskriminace a cenzury.

V každém případě jde o snadné disidentství. Kdo je proti volné migraci a islamizaci českých zemí, ten může počítat s blokováním, vyhozením z práce, případně dokonce odsouzením (jako Walter Kraft). Pokud ale propagujete chování vedoucí k eskalaci epidemie, nehrozí vám vůbec nic. Dokonce ani občanskoprávní žaloby. Korporace Pfizer a další blahosklonně tolerují, jak jsou o nich šířeny nejrůznější lži – jako by jim to dokonce vyhovovalo. Takže jestli se chcete cítiti disidentem a neriskovat žádné nepohodlí, je tu jednoduchá cesta. Můžete horovat proti očkování, rouškám, karanténám. Můžete dokonce i nestydatě lhát. Disent bez represe. Není to krásné?

Národovci a rasisté (16. 9. 2021)

Při čtení důkladných knih profesora Budila o rasismu, kde člověk může detailně sledovat vznik rasového myšlení, si uvědomí, že v moderním světě existují jen dvě možnosti, jak nahlížet na svět. Národovecky nebo rasově. Kdo odmítá nacionalismus, logicky se musí stát rasistou.

Před pár lety to mohlo vyznívat absurdně, ale poslední vývoj radikální politický korektnosti to potvrdil. Odmítli myšlenku národa, stali se rasisty. Protibílý rasismus je pořád jenom rasismu.

Genetická loterie (16. 9. 2021)

Genetika je ve společenské diskuzi většinou zbraní pravice. Rozdíly mezi lidmi jsou většinou genetické (a tudíž správné a spravedlivé). Levice většinou oponuje, že rozdíly jsou způsobeny vlivy prostředí (rozuměj společenské prostředí), a tudíž by měly být kompenzovány či aspoň zmírňovány státními zásahy.

Kniha Genetická loterie od Kathryn Paige Hardenové přichází s výrazně novým pohledem. Ukazuje, že genetické faktory hrají mnohem větší roli, než jsme předpokládali. Jenže tím nepodporuje pravicová stanoviska, ale spíše je podemílá.

Třeba otázka tradiční mravnosti. Data z výzkumů ukazují, že čím dříve člověk zahájí sexuální život, tím vyšší je riziko, že později skončí ve vězení. Logické doporučení tedy zní, že je rozumné zahájení sexuálního života odkládat (a výchovu odpovídajícím směrem). Hardenová ale ukazuje, že skutečnou příčinou jsou geny. Geny rozhodují o tom, že někdo začne se sexuálním životem brzy a ty stejné geny rozhodují o tom, že skončí ve vězení (což není výmluva, ale statistické zjištění).

A Hardensová jde ještě dále. Pokud se různí lidé narodili s různě výhodným genetickým vybavením, neměla by to zohledňovat sociální a daňová politika? A jakým způsobem? Základní postoj je jasný. Ti, kdo se narodili s dobrou genetickou výbavou a dosáhli úspěchu, ti budou tvrdit, že by to bylo škodlivé. Ti, kdo mají geny méně výhodné, ti by nějakou kompenzaci brali. A taky přichází v úvahu tzv. „závoj nevědomosti“ Johna Rawlse. Zkuste si představit, že byste se teprve měli narodit, a že byste ještě nevěděli, jaké geny dostanete. Jaké uspořádání byste preferovali v tom případě? Byli byste speciální zacházení s těmi, kdo dostali méně výhodné geny?

To jsou otázky, které klade Hardenová a kolem kterých se možná bude točit společenská diskuze následujících desetiletí.

Politici pro budoucnost (15. 9. 2021)

“Nevolíme jen podle slibů našich milovaných politiků, ale měli bychom volit i podle toho, co nám neslibují, protože si to ani oni ještě nedovedou představit,” píše Vidlák. A má pravdu. Před čtyřmi lety jsme si nedokázali představit epidemii ani Nový zelený úděl. Kolik dalších věcí se stane v následujících letech, které si nedokážeme představit dnes?

Co budeme od politika potřebovat?

a) Aby dokázal vůbec pochopit, co se děje.

b) Aby věnoval jen menší část energie intrikám, rozkrádání a dobrým vztahům s vrchností, a většinu energie vynaložil na prosazení správného řešení. Aby nepodlehl bankéřům a nenechal se ani strhnout náladami iracionálního davu.

Ano, takového Viktora Orbána, který se tak projevil jak v otázce migrace, tak v otázce epidemie. A nejspíš bude schopen zvládnout i budoucí události, dnes nepředstavitelné. Jenže Viktor Orbán nekandiduje. A obávám se, že mezi současnými leadery českých stran není ani jeden jediný, o kterém by se dalo napsat. Není takový ani exprezident Klaus. A nenajdeme takového člověka ani mezi vůdci pidistran.

Evropa před zánikem? (14. 9. 2021)

Petr Drulák v druhé části rozhovoru:

Odlehlé venkovské regiony Francie dnes vypadají jako pařížská předměstí před třiceti lety, zatímco tato předměstí už jsou dnes neevropsky homogenní. Ale i kdyby byla politická vůle tomu čelit, bude narážet na dvě hlavní překážky. Za prvé současný liberální režimu ochrany lidských práv, který znemožňuje: radikálně omezit migraci (lidským právem se stalo i slučování rodin a vstup na území Evropy pod záminkou azylu), vyvinout potřebný asimilační tlak či odsunout nebo izolovat ty, kteří Evropu nepřijímají a přesto chtějí profitovat z jejího bohatství a benevolence. Všechny podobné pokusy dnes zhatí aktivisti a soudci.

Za druhé,  i kdyby politická vůle dokázala překonat překážky, které jí klade přebujelé právo a soudcokracie, jak a do čeho chce Evropa tyto menšiny asimilovat? Kde je evropská síla, evropské sebevědomí a přesvědčení o smyslu vlastní tradice? Jsou Evropané připraveni sami za sebe bojovat a umírat? Má odpověď na tyto otázky je skeptická. Vidím spíše Evropu, kterou její elita dekonstruuje a rozkládá a jejíž obyvatelé se nechávají korumpovat konzumem. Dokážeme mladému muslimovi nabídnout přesvědčivou alternativu?

Protestní zklamání (14. 9. 2021)

Nemohu si odpustit zklamání nad tím, co vyjádřil Tomio Okamura v posledním novinovém rozhovoru. Předpokládám, že většina potenciálních voličů SPD si představuje, že se fakticky jedná o hlas pro vládu vedenou ANO, kde bude mít SPD pár ministerstev, a kde SPD bude tlačit Andreje Babiše k vlasteneckým postojům. Tomio Okamura ovšem klade takové podmínky, že je vstup do vlády prakticky nemožný.

Pak je záležitost referenda o vystoupení z EU, podle mě zbytečně rychlé a nepřipravené, ale budiž. Jenže SPD chce zachovat plnou integraci do evropského hospodářského prostoru. K čemu by nám bylo vystoupení z EU, pokud by vše nadále patřilo cizincům a poměry by určovaly cizí centrály? Zelený nový úděl, 86 pohlaví a volnou migraci by nám přinesly banky a korporace, k tomu bychom ani EU nepotřebovali. To, co potřebujeme je budování vlastního nezávislého prostoru – i v hospodářském smyslu.

Když k tomu ještě přidáme boj proti očkování mezi hlavními body programu (zřetelně je pro SPD důležitější než otázky zemědělství nebo bytové výstavby), vychází z toho volba SPD jako výběr nejmenšího zla – s velkým skřípěním zubů.

Můžeme jen doufat, že než přijdou volby, bude SPD v lepší kondici.

Konec starých radikálů (13. 9. 2021)

Na Prvních zprávách tentokrát poznámka o ekologických, genderových a dalších radikálech:

Spousta šílenců si dělá kariéru na prosazování nesmyslných požadavků a ti lidé vůbec nepočítají s tím, že by to někdo mohl vzít vážně. To se přivazujete ke komínu, dostanete se do televizních záběrů, spolužáci vás kvůli tomu obdivují a otevře se vám cesta k zajímavé kariéře. Ale pochopitelně očekáváte, že přijdete domů, a budete topit a svítit. Vůbec si neumíte představit, že by tu elektrárnu opravdu odstavili.

Ostatně, ani starodávní hippies nepočítali s tím, že všichni lidé – včetně jejich rodičů – začali žít volnou láskou. Ani s možností zrušení policie. Radikál to nikdy nemyslí tak úplně vážně. Proto může být radikálem.”

Jenže ony jsou ty nesmysly opravdu uváděny do života!

Co mám proti konspiračním teoriím (13. 9. 2021)

Co mám proti konspiračním teoriím? Vůbec nic, pokud je to skutečně teorie o tom, že probíhá nějaké spiknutí. Tedy, pokud je to hypotéza, která může být podrobena kritickému zkoumání jako jakékoliv jiná hypotéza. Doporučuji třeba ke zhlédnutí mou debatu s představitelem Teorie kolektivní bezpečnosti panem Vavruškou. Pan Vavruška pracoval s možností existence tzv. globálního prediktoru (skupina řídící svět) jako s teorií, která teprve musí být upřesněna, a místy snad jako s metodickým předpokladem (o kterém rovněž lze diskutovat).

Problém je v tom, že takový přístup je nesmírně vzácný. Pan Vavruška je vlastně jediným jeho představitelem, na kterého jsem v životě narazil. Obvykle je tomu tak, že zastánce konspirační teorie není schopen jakékoliv věcné diskuze. Prostě vám sdělí pravdu o spiknutí a vy máte povinnost ji přijmout. Když ho upozorníte na zjevné chyby nebo rozpornost teorie, slyšíte od něj: „Zklamal jste mě“ nebo „Věděl jsem, že Hamplovi se nedá důvěřovat“ nebo dokonce „Hampl je určitě Žid.“ To jsou doslovné citace. Zkrátka, zastánci fantazijně-konspiračních teorií mají většinou vypnuté mozky. Ty teorie je zbavují schopnosti kriticky přemýšlet, srovnávat teorie, klást složité otázky… což vždy a nutně vede k degeneraci, takže od dospělých lidí slyšíte blbosti, které by neřekla ani většina šestiletých dětí.

Jim to tak samozřejmě nepřipadá. Z jejich pohledu má mozky vypnutý celý svět. Oni a pár jejich přátel jsou jedinými myslícími lidmi na planetě. Dav ovcí se nechal ošálit a jen oni znají pravdu, protože si pustili všechna videa z příslušného kanálu na youtube.

To mám proti konspiračním teoriím.

Až bude Ivan Bartoš velký… (12. 9. 2021)

Před pár dny jsem tu sdílel video analytiků Světového ekonomického fóra v Davosu. Upozornili, že dělnická místa se v dohledné době nebudou přesouvat z Evropy a USA do zemí třetího světa. Jednoduše proto, že pokud se na nějakém přesunu práce dalo vydělat, už to proběhlo. Teď jsou na řadě bílé límečky – administrativní profese a manažeři. Část práce je přesouvána do Indie a Číny (ale i třeba Pákistánu), další je nahrazována umělou inteligencí.

Za této situace přichází předseda Pirátů Ivan Bartoš s geniální myšlenkou. Zrušíme práci ve výrobě, skladování atd. a všichni budeme dělat manažery  a administrativní pracovníky v nadnárodních firmách! Svědčí to to třech věcech:

a) Ivan Bartoš nemá ani velmi povšechnou povědomost o základních ekonomických otázkách.

b) Ivan Bartoš nemá kolem sebe žádné poradce, kteří by ho dokázali korigovat.

c) Voličům Pirátů je to úplně jedno. Počítají s tím, že volí naprosto nekompetentní lidi. To je vidět i z toho, že debakl Pirátů na pražském magistrátě nevedl ke snížení podpory.

Ale je tam i pozitivní aspekt. Ivan Bartoš chce ty všechny pracující nahrazovat roboty, kteří teprve budou vynalezeni. V rámci programu, který bude řídit osobně Bartoš, až se stane premiérem. Můžeme tedy zůstat klidní.

K hledání národních ideálů (11. 9. 2021)

V rozhovoru s Ondřejem Brožem na televizi Příznaky Transformace jsem se ještě vrátil k Příčovům a k dialogu Ivo Budil – Josef Skála. Jak jsem připomněl, už Masaryk rozuměl tomu, že k tomu, aby byl národ úspěšný, k tomu nestačí žít, vyrábět, pěstovat, jíst a udržovat armádu. Národy a státy se udržují těmi ideály, kterými vznikly. Na jakých ideálech je ale založen český národ? Čím je jedinečný? Do Bílé hory to byla náboženská svoboda. České země byly prakticky jediné místo v Evropě, kde mohly vedle sebe a společně žít různá vyznání a kde lidé těch různých vyznání vytvářeli úžasnou kulturu. V tom jsme byli jedineční. V první polovině 20. století to byly – jak Masaryk psal – humanitní ideály. Češi jsou národem, kde se lidé k sobě dokážou chovat celkem ohleduplně, kde převládá pokrokové smýšlení, racionalita, úcta k vědeckému poznání. Možná by se to dalo shrnout jako modernost, racionalita a ohleduplnost. A to je něco, v čem český národ může být příkladem celému světu. Co je ale dnes tím ideálem, který by měl hrát zásadní roli v životě národa?

Americké národní sjednocení? (11. 9. 2021)

Pokrytce a intrikána v jedné osobě poznáte mimo jiné podle naprosto nekonkrétních řečí o sjednocování a spojování. Tím sjednocením a spojováním myslí, že nějak vyhraje na všechny ostatní, kdo tomu sjednocování uvěří. Třeba současný americký prezident. Dnes vyzval k národnímu sjednocení, ale nechal v platnosti všechny dokumenty a rozkazy, podle kterých je přesně polovina Američanů pokládána za “domácí teroristy” a má být vůči nim postupováno minimálně stejně tvrdě jako proti profesionálním zabijákům. Kdyby mu šlo o sjednocení či usmíření, mohl navštívit rodinu Ashley Babbitové zavražděné bezpečnostními silami 6. ledna. Mohl na pódium pozvat Donalda Trumpa a veřejně si s ním potřást rukou. Nebo cokoliv jiného.

Jenže Joe Biden samozřejmě žádnou jednotu nechce. Nezapomínejme, že je to první prezident v dějinách, který americkým civilistům vyhrožoval, že proti nim budou v případě vzpoury nasazeny těžké zbraně (konkrétně bitevní letouny). Laskavá slova měl pouze pro “skutečné a věrné stoupence mírumilovného náboženství”, čím je pochopitelně myšlen islám. Vzpomeňte si na to, až zase někdo bude hulákat o jednotě.

Trojí Bin Ladinovo vítězství (11. 9. 2021)

Dnes poznámka o konspiračních teoriích k atentátům 11. září. Píšu v ní mimo jiné:

“Ještě horší ale je, že spousta poctivých lidí pod dojmem těch příšerných historek uvěřila, že neprobíhá žádný konflikt civilizací, a navíc začala být otevřená v zásadě jakékoliv pitomosti. Což se projevilo během epidemie. „Alternativa“ se dostává do izolace od většinové společnosti, v Americe se Trumpovi voliči rozdělili do dvou neslučitelných skupin a místo zaměření na skutečnou změnu mnohdy převažuje vyprávění fantazijních konspirací. Je to je jeden z klíčových důvodů, proč žádný z pokusů o systémovou změnu nevyšel.

Bin Ladin tak vlastně zvítězil třikrát. Poprvé, když pronikl americkou obranu a ponížil Spojené státy. Podruhé, když Georg Bush nenašel odvahu postavit se islámu, a zbaběle se zaměřil na náhradní cíle. Potřetí, když je opozice paralyzována fantazijně-konspiračními historkami.”

Nad hroby socialistických stran (10. 9. 2021)

Moje odpověď do ankety o tom, proč kolabují tradiční levicové strany:

ČSSD a KSČM strany spojuje to, že současné vedení reprezentuje takové aliance, které mají naprosto jednoznačnou mocenskou převahu. Jak ukazují teoretikové sociologie konfliktu, schopnost měnit se vždy souvisí s mocenskou rovnováhou uvnitř organizace. Každá změna někoho posílí a někoho oslabí. Pokud určitá skupina dokáže koncentrovat takovou moc, že snadno potlačí veškeré potenciální soupeře, znamená to mimo jiné nehybnost. Cenou za stabilitu je postupné směřování k zániku. Komunistická strana směřuje k zániku tím, že žije pouhou setrvačností, sociální demokracie tím, že se příliš zaměřuje na nadprůměrně bohaté a nadprůměrně vzdělané lidi žijící ve velkých městech. V obou případech by radikální změna znamenala odchod nebo aspoň ohrožení celé vrstvy současných funkcionářů. Sociální demokracie je na tom hůře, neboť disidenti mají kam odcházet – do SPD. Oproti tomu neexistuje žádná záložní KSČM – soupeři současného vedení tedy zůstávají uvnitř strany a je myslitelné, že po sérii dalších neúspěchů se otevře cesta ke změně.

Mimochodem, před časem jsem to podrobněji popsal v článku ČSSD jako případová studie kolektivní sebevraždy. A není to jen problém starých levicových stran. Stejný problém vidíme u Trikolory, kterou parta kolem Zuzany Majerové dokázala ovládnout tak dokonale, že po Klausově odchodu dokázala dokonce zabránit svolání sněmu. Vedení je nezpochybnitelné, a strana míří k bezvýznamnosti. A kdyby se SPD dostala do problémů, narazí na stejný problém – vedení má tak silné postavení, že je žádné opoziční skupina nedokáže dostat pod tlak.

Pozor na komunisty a buřiče! (10. 9. 2021)

V Americe se opět rozbíhá debata o daních. Bidenova vláda je chce zvýšit, a nejbohatší Američané řeší, jak si své majetky ubránit. Nejspíš je převedou do penzijních fondů. Mimochodem, jedná se o lidi s ročním příjmem nad 20 milionů korun (v přepočtu) a podle radikálně levicového návrhu Demokratů má být zdanění zvýšeno o celé jedno procento (!). Jestli tohle není výsměch, tak už není výsměch nic.

V předvečer zbytečného umírání (8. 9. 2021)

Přes půl milionu důchodců se odmítá očkovat. Několik tisíc z nich zemře během následujících měsíců na covid. Úplně zbytečně, mohly být před nimi ještě roky spokojeného života. Obzvláště smutné je, že jsme jako daňoví poplatníci vynaložili stovky miliard na podporu vědy, proti nové nemoci existuje obrana, ale někteří lidé tu obranu odmítají použit, a raději zemřou. Naprosto hloupě a iracionálně. Teď se ještě mohou ujišťovat, že tím poškodí globální korporátní elity, ale obávám se, že těm elitám je to naprosto ukradené. Mohl bych napsat, že mi těch idiotů není líto, ale ve skutečnosti mi jich líto je. Spousta z nich jsou skvělí lidé, jenom se nechali napálit šmejdy, co šíří lži, straší lidi a tahají z nich peníze. Jsem rozhořčený, když se takoví šmejdi prohlašují za vlastence, a když dokonce používají národní symboly, ale co nadělám. Jsem pro svobodu projevu, ale je dobré si uvědomovat, že cena, kterou za ni platíme, je někdy dost vysoká.

Pozvání k debatě (7. 9. 2021)

Chvála nacionalismu (7. 9. 2021)

Na svém e-shopu jsem zahájil prodej Hazonyho knihy Chvála nacionalismu. Obzvláštní radost mám z rehabilitace nádherného a vznešeného slova “nacionalismus”. Však už bylo načase.

Z recenze Alexandra Tomského: Internacionalisté, kteří si neprávem přisvojují epiteton liberální, nacionalismus pomluvili, říká autor, a učinili z něho v Evropě strašák a nadávku. Ještě nedávno, a to nejen po první světové válce, kdy na troskách padlých impérií vznikaly národní státy, ale i během té druhé, slibovali vůdci protihitlerovské koalice Churchill a Roosevelt nejen osvobození a nezávislost národům pod německou a japonskou okupací (Atlantická charta), ale nakonec i národům v koloniálním područí.

„Máme totiž pouze dvě volby, buď imperialismus, nebo národní státy, buď étos sebeurčení, svět svobodných národů, jež v konkurenci s ostatními rozvíjejí svou svébytnost čili svou kulturní tradici a národní zájem, nebo podřízení národů jednomu politickému režimu s jeho falešnou nabídkou globálního míru a prosperity.” A je úplně jedno, jestli se nazývá Evropskou unií nebo světovým řádem nadnárodních institucí. V obou případech nevolení imperiální úředníci prosazují jednotná pravidla.

Základní ctností nacionalismu je vzájemná oddanost neznámých lidí, s nimiž nás spojují společné dějiny, jazyk a dávná utrpení při založení a obraně národního státu, takže je lze považovat za jakousi širší rodinu…

Teror úředníků horší teroru radikálů (7. 9. 2021)

Martin Konvička ve včerejším komentáři: “Úlohu pro-bruselských, proti-národních, pro-migračních a obecně toxických arciškůdců dnes sehrávají úplně jiné postavy než proslavení radikálové. A popravdě – takové, kde bych to nečekal. Loutkový šéf ODS Fiala. Plavovlasá Rusobijka Černochová. Lidovecký předseda, jenž neví, že je primát. Reklama na sóju Vítek Rakušan. A samozřejmě kamarila kolem Ivana Bartoše, ale ty už neberou vážně ani oni sami.”

Poslední bašta pornoodporu (7. 9. 2021)

Revue Les Elements přináší rozhovor s Davidem L’Épée, který se předtím nějakou dobu zabýval výzkumem pornografie. Jedním z jeho poměrně překvapivých závěrů je, že pornografie je „jednou z posledních bašt odporu“ zdravého myšlení, co se týká vztahů mezi rasami. Pro černochy je používáno slovo „černý“ a hrají je černoši. Totéž běloši. Totéž Asiatky. Všem připadá normální, že lidé nejsou stejní. Všichni spolupracují bez problémů. Nikdo neřeší diskriminaci ani stereotypy.

Logicky se nabízí otázka, proč je pornoprůmysl ponechán na pokoji, když všechny ostatní oblasti života jsou terčem neustálých útoků a obviňování z domnělého rasismu a stereotypizace. Podle Davida L’Épée je pornoprůmysl chráněn obrovskými zisky. Obávám se, že je to naivní. Jak obrovské byly zisky automobilového odvětví! Stačí, aby pár aktivistů začalo obtěžovat ředitele bank a rozjíždět hysterickou kampaň, proč ta která finanční instituce dodává platební služby pornostránkám, a teror politické korektnosti zachvátí i porno.

Máloco ilustruje rychlost hroucení stejně dobře, jako fakt, že pornostránky jsou méně šílené než realita.

Kupte dětský smích, dostanete non-go zónu (6. 9. 2021)

Konečně je tu očekávaná ikonická fotka, s ambicí proslavit fotografa a hrát klíčovou úlohu v další vlně propagandy. Vesele poskakující holčička má rozběhnout vlnu emocí a získat souhlas veřejnosti s přijetím statisíců mužů mladého a středního věku. Ti muži se někde v centru provozovaném neziskovkou dozvědí, že vlastně prchají před Talibanem a naučí se nějakou dojemnou historku.

Na té fotce ale není jen holčička. Dobře si všimněte její maminky. Ta rozhodně nepůsobí jako svobodomyslná žena, která chce do civilizované společnosti, aby mohla číst, studovat a sama rozhodovat o svém životě. Spíš patří k těm 99% obyvatel Afghánistánu, kteří chtějí, aby byl jejich život řízen právem šaríja. S vysokou statistickou pravděpodobností by pokládala za správné, aby její sousedka byla ukamenována, pokud by snad začala chodit s nevěřícím klukem. Té veselé poskakující holčičce brzy navlékne stejný černý hidžáb, jaký sama nosí, a bude ji pečlivě hlídat. Kdyby snad dělala problémy, tak ji někdo z rodiny podřízne jako ovci. Podle zvyklostí kolonie, kterou na evropském území vytvoří.

Ti, kdo současnou vlnu afghánské migrace podporují, tohle všechno dobře vědí. Ale nemůžou ukázat non-go zóny, nesnášenlivost a násilí. Tak ukážou roztomilou holčičku. To je ostatně normální princip reklamy. Stejně jako v jiném klipu vidíme nablýskané a spotřební zboží, a ne nelítostnou tvář exekutora.

Ti, kdo tu migraci podporují, ti to dobře vědí. Ale ukážou roztomilou holčičku. Normální princip reklamy. Stejně jako na jiné reklamě krásné nablýskané spotřební zboží. A ne exekutora.

Proč vlastně umírat? (5. 9. 2021)

Ze záplavy komentářů k afghánskému debaklu upozorňuji na článek Gregory Hooda na American Rennaisance. Proč by měli mladí bílí Američané dál umírat za zájmy elit? Když říkali, že válka v Aghánistánu bude znamenat bezpečnější Ameriku, lhali. Nebojovalo se za bezpečnější ulice ani za zastavení migrace. A vůbec, proč by měli  bílí muži (kteří v Afghánistánu tvořili naprostou většinu padlých) bojovat za režim, který je nenávidí, otevřeně označuje bílou dělnickou třídu za nepřátele, systematicky je diskriminuje a ničí jejich životní šance. “Jestli dojde k válce mezi Čínou a Thajwanem, ať tam jedou bojovat novináři, dodavatelé zbraní a experti na diskriminaci,” píše Hood.

Vzpomněl jsem si na kamaráda, který byl v polovině 80. let na vojně. “Proč bych měl bojovat proti Američanům? Instalatéry budou potřebovat všichni.”

Jestliže už dosud tomu bylo tak, že americké armády chodili především ti, kdo se nedokázali uživit jinak, a byli naprosto zoufalí, teď se trend prohloubí. Když k tomu přidáme zvyšující se technologický náskok Číny, vidíme pád impéria v přímém přenosu. Amerika jako výrobní gigant už skončila, ekonomická moc je na konci, teď kolabuje i moc vojenská. Skvělá zpráva pro celý svět. Ale pořád je to země plná skvělých lidí – třeba jednou dokážou vybudovat něco mnohem lepšího než současný režim.

Konec drobných střadatelů (5. 9. 2021)

Tak nám zase povyrostla inflace a spořivým lidem něco ukousla z úspor. Někteří jsou naštvaní (naprosto oprávněně), ale budeme se muset smířit s tím, že úspory nebudou už nikdy vynášet, a že banky jsou vlastně takové zařízení na zmenšování uložených peněz. To není otázka momentální vládní politiky. Nikdo nemá představu, jak dosáhnout nulové inflace, aniž by zároveň zastavil chod stovek fabrik a připravil miliony lidí o práci.

Pokud pomineme různá kasína typu bitkoinů, cenných papírů a starožitností, zbývá už jen ukládání peněz do nemovitostí. Ale to si mohou dovolit jen ti bohatší, a navíc je to časově omezené. Stávají-li se z domů, bytů a pozemků investiční nástroje, pak to taky znamená, že ne-investoři nemají kde bydlet. Vládě nakonec nezbude než zavést takové zdanění nemovitostí, aby investování do nich přestalo být zajímavé. Bez ohledu na to, kdo bude momentálně u moci. A bez ohledu na to, co které politická strana momentálně říká.

Co dělat ve světě, který neumožňuje spořit? Přestaňte naslouchat podvodníkům, kteří vám lžou, že je možné si naspořit na stáří. Zaplaťte bydlení (jestli můžete), investujte do jeho oprav, možná si pořiďte malý záhumenek, auto, nářadí, vybavení domácnosti a nechte si na účtu nějaké peníze. Aby bylo možné po určitou dobu platit složenky, i kdybyste snad přišli o práci. A smiřte se s tím, že spořit nad to je nesmyslné. Investujte do sebe, investujte do vztahů a dopřejte si víc volného času. Dělejte víc věcí, které vás těší. Doba hromadění peněz skončila. Možná už navždycky.

Jasně, těch nejbohatších pár procent bude hromadit dál. Ale ti se nepřetrhnou. Velké peníze totiž vydělávají velké peníze i bez toho, že by majitel hnul prstem.

Být Číňanem (4. 9. 2021)

“Být člověkem znamená chovat naději. Žít znamená být podněcován hledáním ideálů. Bez ideálů či naděje přináší politický život regresi a způsobuje úpadek a způsobuje úpadek a ztrátu života samého. Upadáme do nekonečné ponurosti, nemůžeme uniknout z moci temnoty.”

To je z knihy Ťianga Čchinga, jednoho z nejvýznamějších čínských politických filosofů. Při takové četbě si člověk uvědomí, jak impozantní je čínské myšlení. Myšlení, které si zachovalo optimismus, těší se na budoucnost, a zároveň požaduje obnovu vlastních civilizačních principů. A jak je nám zároveň vzdálené. Konfuciánský učenec klidně napíše, že vedle parlamentu volného lidem by měla existovat další komora hájící zájmy nebes. V určitém smyslu myšlení ukázněnější (sešněrovanější) než naše, v jiném smyslu výrazně svobodnější.

Ale rozhodně je to myšlení impozantní. A pak tam přijede druhořadý úředníček z České republiky a vytahuje se opakováním kennedyovské fráze. Ještě by mohl Čínanům rozdávat korálky a nože s leskými střenkami. Mohli by je mít na stole pro štěstí při plánování fúzních reaktorů. Taková ostuda!

Za J.M. Troskou (3. 9. 2021)

Před šedesáti lety zemřel český Jules Verne – J. M. Troska (vlastním jménem Jan Matzal). Z jeho knih si už vlastně nepamatuju skoro nic, ale naprosto živě se mi vrací onen pocit napětí a dobrodružství, který jsem v dospívání prožíval pro četbě jeho knih. Jako dospělému by mi možná přišly plytké, ale tehdy to byl formující zážitek.

Zpětně si také uvědomuju, jak úžasné dobrodružství dokázal tehdejší režim  – nezamýšleně! – vytvořit ze čtení. Člověk v podstatně náhodou narazil na knihu nebo autora. Pak obcházel přátele a známé, kdo by mohl mít doma něco dalšího od stejného autora. Musel prokázat hodně vytrvalosti, ale po mnoha měsících jsem si skutečně mohl půjčit další knihu J. M. Trosky nebo třeba E. M. Borroughse. S jakým rozechvěním jsem tu knihu otevíral. A jak mě mrzelo, když jsem ji měl přečtenou.

Zářijová výročí

Proč je lhaní tak snadné (3. 9. 2021)

Z komentáře na Prvních zprávách:

Mnoho lidí v terénu muselo vědět, jaká je situace. Jenže ti lidé, kteří by o tom chtěli mluvit a chtějí by chtěli řešit problémy, ti se nikdy nedostanou na pozice s rozhodovací pravomocí. Možná někde bude kapitán potížista nebo produktový manažer potížista nebo redaktor potížista. S trochou štěstí se dokážou ve svých organizacích schovat a vydržet tam celé roky. Ale povýšeni rozhodně nebudou. Čím výše jdeme, tím pečlivěji je svět vyčištěn od takových potížistů.

Podobný princip platí do stejné míry všude. Jenže chtěli byste být v kůži generála či šéfa tajné služby, který letos dostává vyznamenání, a přitom ví, že jednou bude Putinovi nebo čínskému vedení vysvětlovat, proč po celá léta podával zfalšovaná hlášení?

Vnímání (2. 9. 2021)

Tak Biden prý naléhal na afghánského loutkového prezidenta,  a radil mu, co má dělat, aby “změnil vnímání”. O skutečnou situaci se vůbec nezajímal. A co jste od něho čekali? Vždyť ten pán strávil celý život v prostředí, kde nezáleží na objektivní realitě, ale na tom, jak jsou věci vnímány. Z toho, že se až na vrchol dostal právě on, z toho vidíme, že se tomu prostředí dokázal přizpůsobit lépe než kdokoliv jiný. Vyvolával správný dojem, a ono to fungovalo! V tomto případě nejde o to, jestli je zkorumpovaný nebo senilní. Jde o to, že celé prostředí vysoké politiky, velkých peněz a velkých médií je založeno VÝHRADNĚ na předstírání.

Mimochodem, všimněte si, že Biden není schopen své loutce něco nařídit. Naznačuje, doporučuje, radí, tlačí… kdyby to bylo uvnitř Demokratické strany (nebo Republikánské) nebo na nějaké univerzitě nebo ve vedení korporace, stačilo by to. Protože na druhé straně by byl nějaký mlaší biden, který by věděl, co má dělat, aby působil správným dojmem a jednou byl povýšen. Ale na Afghánce to neplatí.

Tomského Chvála nacionalismu (1. 9. 2021)

Z recenze Alexandra Tomského na Hazonyho knihu Ctnost nacionalismu:

„Máme totiž pouze dvě volby, buď imperialismus, nebo národní státy, buď étos sebeurčení, svět svobodných národů, jež v konkurenci s ostatními rozvíjejí svou svébytnost čili svou kulturní tradici a národní zájem, nebo podřízení národů jednomu politickému režimu s jeho falešnou nabídkou globálního míru a prosperity.

Řád národních států má v porovnání s impériem zásadní výhodu, jeho drobné války se týkají menšin a hranic, vlastenectví není dobyvačné, neusiluje o zničení a podrobení sousedního národa. Národní zájem klade politikům meze, omezené zdroje mají využívat k prospěchu národa a nikoli k riskantním výbojům. Jen imperiální války ve jménu univerzální ideologie se vedou až do naprostého vyčerpání.”

Ta kniha bude během pár dnů k dispozici i na mém e-shopu. A osobně mě velmi potěšilo, že Hazony zase používá slovo nacionalismus. To slovo neskrývá, že se jedná o politickou ideologii, na rozdíl od “vlastenectví” či “národovectví”, které odkazují spíše k osobním pocitům.

Alexandr Tomský: Chvála nacionalismu

Jakou alternativu potřebujeme (1. 9. 2021)

Z pravidelné eseje na Nové republice:

Panství mocenské elity je tedy závislé na tom, zda dokáže udržovat nižší třídy roztříštěné a zmatené. Nebo dokonce jestli dokáže vyvolat přesvědčení, že je morální povinností příslušníků nižších tříd vzdávat se svých osobních zájmů ve prospěch mocenské elity. Ve svých knihách se snažím ukázat, že schopnost mocenské elity zabránit sebeuvědomění nižších tříd klesá, a že bude klesat nadále. To však nemusí automaticky znamenat změnu k lepšímu. Dosáhnout racionálního uvědomění společných zájmů vyžaduje obrovskou vzdělávací práci. Čeští obrozenci dobře věděli, proč tolik usilovali o „povznesení“ lidu.

Tím se dostáváme k otázce protirežimních médií, někdy označovaných jako „alternativa“. Vždy je pozitivní, když někdo prolomí monopol několika mainstreamových médií jednajících ve shodě. Nicméně činnost zdaleka ne každého opozičního média vede ke zlepšení poměrů. Mnohá ostře opoziční média naopak pomáhají udržet zmatek, roztříštěnost, iracionalitu a přesměrování lidové energie proti falešným cílům. Nelze tedy paušálně prohlásit, že potřebujeme protirežimní média. Potřebujeme DOBRÁ A ODPOVĚDNÁ protirežimní média.

 

GLOSY Z PŘEDCHÁZEJÍCÍCH MĚSÍCŮ NAJDETE ZDE.