O skutečné či domnělé hrozbě klimatické změny (29. 5. 2023)

Výklad docenta Konvičky o Green Deal (seminář Jungmannovy národní akademie) je ukázkovým příkladem toho, jak má fungovat dobré vzdělávání. Neřešil s námi politické programy, ale vyložil, jak to bylo na zemi během posledních několika milionů let. Jak se měnilo klima, jak se měnil ráz krajiny, jak vzájemně reagovaly různé organismy a taky samozřejmě jak do toho zasahoval člověk. Věděli jste třeba, že primitivové s pěstními klíny a později jednoduchými oštěpy dokázali vyhubit víc zvířat (a v důsledku zcela změnit ráz krajiny) než jakákoliv průmyslová aktivita? Lovili, jedli, lovili, jedli… až přírodu téměř vyprázdnili.

Když posluchač pochopí tyhle záležitosti, je mu úplně jasné, jak je to s klimatickou změnou, jestli je oteplení skutečnou hrozbou atd. Takové školení by mělo být povinné pro každého, kdo se chce k otázkám klimatu jakkoliv vyjadřovat. Ale zabralo to celý den.

Na druhém obrázku je statistický expert Jiří Vyhnalík, který Konvičkův výklad doplnil povídáním o tom, jak se orientovat ve složitých statistických datech.

“Makat jako barevní”? (28. 5. 2023)

Jedna z mých šéfových (jejíž jméno tu z pochopitelných důvodů nemohu uvést) nám říkávala: „Nechci po vás, abyste makali jako barevní. Chci po vás, abyste makali jako bílí.“

Nebylo na tom nic rasistického. Nebo skoro nic. V těch svobodnějších dobách se prostě mluvilo s nadhledem, humorem a lidé se neuráželi. Nicméně jádro sdělení je jasné. Úsilí nestačí. Je zapotřebí tu námahu dobře nasměrovat.

Připomínám to jako komentář k „Na rozdíl od poklidných a nudných historických časů máme ojedinělou příležitost se osvědčit!“ z Budilova provolání, které jsem tu publikoval před pár dny. Ano, je čas tvrdé práce a klidně tomu můžeme říkat čas boje. Ale tak, aby úsilí bylo vynaloženo chytře a směřovalo k jasnému cíli – ke změně mocenských poměrů a ke změně civilizačního trendu, jak se to podařilo třeba v Maďarsku. Nikoliv další masturbační politická aktivita stylu „aspoň jsme to zkusili.“

O atentátech 11. září (28. 5. 2023)

Minimálně dva z atentátníků z 11. září pracovali pro CIA a Saudskou rozvědku v rámci speciální operace zaměřené na sledování radikálních džihádistů. Pravděpodobně to přispělo k úspěchu útoku. Americké tajné služby totiž měly v týdnech před 11. zářím nějaké informace o tom, že se chystá cosi velkého přímo na americké půdě, jenže nevěděly co. I atentátníci se dostali do středu pozornosti, jenže informace nebyla předána dál – s ohledem na krytí agentů.

Byl to případ, kdy se pokoušeli sledovat Al Kajdu a stejně to nepomohlo? Nebo se jim agenti vymkli z rukou a začali hrát svoji hru? Nebo to dokonce CIA nějak podpořila kvůli politickému cíli? Můžeme mít různé názory, můžeme spekulovat a nejspíš se to nedozvíme. Zajímavé ale je, že vyšetřování bylo na zastaveno v roce 2016. Na zásah vyšších míst.

Informaci přinesl Greyzone, což je solidní server, který si ověřuje informace.

Hloupé, že tenhle průšvih překryt tím, že veřejný prostor plný dětinských báchorek o tom, že žádná letadla do mrakodrapů nenarazila, v televizi o tom mluvili už před atentátem, všechno to byli herci, mrakodrapy byly shozené výbušninami a na místě se našly osobní doklady únosců. Vážná zjištění pak lze snadno odbýt, že je to zase další báchorka. Člověk si skoro říká, jestli to nerozšířila sama CIA.

Záhada podlidí (27. 5. 2023)

Když chtějí západní vlády získat podporu pro válku proti Rusku, tvrdí lidem, že je to soupeř slabý, zbabělý, bez spojenců, bez válečného průmyslu, který se už brzy zhroutí. A skutečně, ti co nejvíce podporují válku a eskalaci, se více méně shodují s těmi, kdo pokládají Rusko za zemi neschopnou vést dlouhou válku.

Když chce ruská vláda získat podporu pro válku proti Západu, tvrdí lidem, že je to velice vážné, že nepřítel je nesmírně silný a že bude obtížné obstát. A skutečně, ti, kdo podporují válku nebo eskalaci, se shodují s těmi, kdo to celé pokládají za smrtelně vážné.

Je tak těžké pochopit, že za téhle situace je propagační akce, v rámci které ukrajinské jednotky pronikly přímo na ruské území, posílením ruské vládní propagandy? Je tak těžké pochopit, co udělají fotky amerických ozbrojených transportérů v ruských vesnicích? To snad Putin ty západní plánovače platí.

A aby toho nebylo málo, dočteme se v „analýze“ v MF Dnes, že Rusové teď určitě začnou podporovat kapitulaci.

Všimněte si té rozpornosti. Na jedné straně tvrdíme, že Rusové jsou podlidé. Na druhé straně úplně automaticky předpokládáme, že budou reagovat jako lidé na Západě. Tak co tedy platí?

O zbídačovací loterii (26. 5. 2023)

Fialova bída má dvě dimenze. Jedna je všeobecná. Téměř každý obyvatel České republiky trochu zchudnul a bude trochu chudnout dále. A bude slyšet, že za to nějakým mystickým způsobem může Andrej Babiš.

Jenže vedle toho ještě probíhá zbídačovací loterie a dopad na vylosované je naprosto zdrcující. Každému se zdraží energie o pár tisícovek, ale někdo má doplácet statisíce, přičemž exekutoři netrpělivě čekají na jeho byt.

Jak s oblibou připomínám v kurzu Metod analýzy společenských jevů, lidská intuice neumí pracovat s nízkými pravděpodobnostmi. Když se to stane jen malé části lidí, a když neznáme takový příběh zblízka, naše intuice zaokrouhlí pravděpodobnost na nulu, a přesvědčíme sami sebe, že nám se to stát nemůže. Dokonce si velmi často začneme říkat, že ten postižený si to nějak zasloužil a že nám by se to stát nemohlo.  Přitom není vůbec moje zásluha, že jsem u Moravských naftových dolů a že mám slušně nastavenou dlouhodobou smlouvu. Prostě jsem už před lety cosi podepsal. Měl jsem štěstí. Kdybych měl smůlu, byl by podepsal něco velmi podobně znějícího a dnes bych platil statisíce. Nebyl jsem vylosován.

Ale příště můžu být klidně vylosován já. To by nemělo uniknout – pokaždé, když se dozvídáme, že nějaké paní z Trnovan u Žatce naúčtovali statisíce.

O transplantační etice (26. 5. 2023)

V záplavě špatných zpráv taky jedna dobrá. Sešla se další etická komise a nevymyslela nějakou další anticivilizační příšernost, žádné další tuny řečí o diskriminaci a ani o tom, že je třeba vygumovat celé dějiny civilizace. Místo toho rozumné a zdravé principy dárcovství orgánů.

OCHRANA PŘED POHLEDEM NA ČLOVĚKA JAKO NA ZDROJ NÁHRADNÍCH DÍLŮ

OCHRANA ZRANITELNÝCH LIDÍ PŘED VYKOŘISŤOVÁNÍM (nesmí být tolerováno, že by chudší prodávali části svých těl bohatším, jak je tomu, žel, v současné době)

DŮRAZ NA SOBĚSTAČNOST (rozuměj národní soběstačnost, nesmí být tolerováno, že občané chudších zemí jsou zdrojem materiálu pro občany bohatších zemí)

OCHRANA DĚTÍ NAROZENÝCH Z DAROVANÝCH GAMET. Komise není proti umělému oplodnění, ale říká, že všechny procedury (a následné uspořádání) by měly zohledňovat psychické potřeby a psychickou situaci těch dětí.

Jednoduché. Praktické. Každý rozumný člověk s tím musí souhlasit. Koncepce, která se nesnaží lidi převychovávat, ale usiluje o využívání nové technologie tak, aby lidem pomáhala.

Ten dokument je k dispozici tady. 

O iluzi demokracie (25. 5. 2023)

Zatímco příslušníci vyšších vrstev plné ruce práce s koloniální expedicí na východě, když kromě toho musí stíhat ještě likvidaci hospodářství a krajiny ve vlastních zemích, obyvatelé jejich zemí řeší něco úplně jiného – nelegální migraci. Ve všech (!) evropských zemích pokládá masivní většina obyvatel právě migraci za nesmírně vážný problém. Nejlehkovážnější je v tomto smyslu Velká Británie, kde to za vážný problém pokládá „pouze“ 70% populace. Jestli to náhodou není tím, že tam původního britského obyvatelstva víc není a Pákistánci nepokládají migraci za problém.

Máloco ilustruje jasněji, jak je to s tou demokracií. Na tom, co lidé chtějí, absolutně nezáleží. Žádné volby, žádná občanská společnost ani nic jiného nedokáže přinutit vlády, aby braly ohled na vůli lidu.

A ještě jedna zajímavost z téhož výzkumu. Jasná většina chce, aby si Evropa ponechala svůj křesťanský charakter, jde-li o vztah k multikulti a islámu. Ale když se těch lidí zeptáte, zda má být společnost křesťansky orientovaná nebo spíše sekulární, stejně velká většina preferuje život v sekulárním prostředí. Evropané chtějí křesťanskou civilizaci, ale myslí tím nenáboženskou společnost, která vyrostla z křesťanských hodnot a křesťanských ideálů.

Jak jsem napsal v Prolomení hradeb, z hlediska postojů, ideálů, životního stylu i vztahu k tradici můžeme evropské ateisty a volnomyšlenkáře chápat jako třetí křesťanskou konfesi – vedle katolíků a protestantů.

Ivo Budil: Není čas na sebelítost (24. 5. 2023)

Setkáváme se často v patriotických a konzervativních kruzích s pocitem hlubokého pesimismu a rezignace a s nimi související paralyzující sebelítostí. Vše je ztraceno! Většinová populace lhostejně či dokonce s masochistickým nadšením přihlíží rozvratu posledních zbytků kdysi impozantní průmyslové základny, úpadku zemědělství, rozkladu školství a vzdělanosti a ztrátě národní svrchovanosti završené přítomností cizí armády na našem území. Dramatické a zásadní geopolitické změny probíhající ve světě, o kterých domácí média vesměs mlčí, z nás mohou učinit bezvýznamnou, chudou a opovrhovanou zemi ležící na zapomenuté periférii. Měl by český národní příběh skončit takto nedůstojně a potupně? Zaslouží si to naši skvělí, pracovití a heroičtí předkové?

• Ano, nacházíme se obdobně jako v letech 1620, 1938, 1948 nebo 1989 na historickém rozcestí.
• Ano, máme nejhorší a nejméně odpovědnou vládu v moderních dějinách.
• Ano, náš prezident je prázdná a duchem chudá figura.
• Ano, stali jsme se ekonomickou kolonií a politickým protektorátem cizích mocností.

To je ale jasná výzva k boji! Na rozdíl od poklidných a nudných historických časů máme ojedinělou příležitost se osvědčit! Jestliže prohrajeme, zkusíme to za pár let znovu. Pokud opět neuspějeme, vytvoříme alespoň legendu odboje, která bude inspirací pro příští generace. Morální rozklad, hloupost, sobectví, hysterie, narcismus, prodejnost a zjevná bezradnost našich protivníků jsou přece jasným důkazem toho, že stojíme na správné straně dějin!

Kdy skončí válka (24. 5. 2023)

V kurzu Analýz a predikce společenských jevů říkám – mimo jiné – že spolehlivost prognózy se radikálně zvyšuje, pokud dojdeme ke stejnému závěru rozdílnými metodami z různých pohledů.

Tak třeba odpověď na otázku, kdy skončí válka na Ukrajině. Henry Kissinger odhaduje, že Západ začne jednat o míru v září. Usuzuje tak z chování diplomatů. Plukovník McGregor rovněž mluví o září. On zase z toho důvodu, že na začátku podzimu mají Západu dojít zásoby munice.

Připomínám, že Rusko má jasné cíle, které deklarovalo už před válkou a nezdá se, že by na nich cokoliv měnilo. Ty cíle jsou mnohem menší než báchorky, které najdeme v tisku. Je tedy možné dát Putinovi všechno, co chce a přesto to prezentovat jako velkolepé vítězství.

Můj osobní odhad je skeptičtější a vychází z politického cyklu. Zdá se mi logické, že prezident Biden bude válku protahovat tak, aby byl mír uzavřen pár měsíců před příštího volbami a on se mohl prezentovat jako mírotvůrce. To by spíš ukazovalo až na příští léto.

Proti tomu můj osobní odhad. Z hlediska politického cyklu. Biden se bude snažit válku protahovat, aby byl mír uzavřen pár měsíců před volbami a on se mohl prezentovat jako mírotvorce, tedy do léta 2024.

O “prokremelské dezinformační scéně” (23. 5. 2023)

Výroční zpráva o stavu české dezinformační scény Evropských hodnot je přesně takovým dokumentem, jaký byste mohli čekat. Nechutné fašizující výlevy provázené neschopností (nebo neochotou?) rozlišovat mezi fakty, ideologickými poučkami a docela obyčejnými nadávkami bez jakéhokoliv zdůvodnění.

Nicméně Evropské hodnoty dokázaly na tu práci vyčlenit pět lidí, a i když pracovní tempo nejspíš nebylo nijak závratné (jinak by to zvládnul jeden člověk), přece jen udělali nějakou práci na počítání statistik. A najdete tam i velmi zajímavé věci.

Za prvé. V roce 2022 došlo k poměrně razantního poklesu návštěvnosti opozičních webů. Rodí se celonárodní konsensus o tom, že Fialova vláda je vláda ničemná, nicméně nedůvěra vůči „alternativě“ je ještě větší. Nemůže to být dáno jen mediální propagandou, protože opoziční weby opustila i část dosavadních čtenářů.

Za druhé. Zdá se, že se konsoliduje opoziční ideologie. A, žel, to není orbánovský nacionalismus ani žádná forma rozumného konzervatismu, ale směs ezotérismu, sci-fi, konspiračních teorií, odporu vůči moderní vědě (což je zjevně převzaté od anticivilizační levice) atd.

Jsou údaje zprávy Evropských hodnot pravdivé? Jistotu nemáme, nicméně dalo by se očekávat, že budou fakta manipulovat spíše tak, aby vyzněla naléhavěji. Že se budou snažit vytvořit představu, že návštěvnost opozičních webů roste, vliv „prokremelské dezinformační scény“ sílí a ideovým základem je nějaké panslovanství nebo národně laděný socialismus. Zmíněná zpráva ale míří opačným směrem a dává obraz rozložené zmatené neschopné opozice.

Brianovy postřehy (23. 5. 2023)

Americký analytik Brian Berletic natočil další video o válce a věnuje se hlavně tomu, v čem je tak silný – dokáže dávat věci do souvislostí. Upozorňuje třeba, že ukrajinská protivzdušná obrana před pár dny, při obraně Kyjeva, spotřebovala během dvou minut desetinu roční produkce střel do systému Patriot. I kdyby se jim podařilo sestřelit všechno, co na Kyjev letělo, mohou si takovou obranu dovolit jen pár dnů a mohou chránit jen jedno jediné město. Ruské straně stačí počkat, až se vyčerpají.

Druhá Berleticova zajímavá poznámka. Pokud by snad došlo k tomu, že by ukrajinská strana shromáždila většinu zbývajících sil a vrhla na Bachmut, počítejme s tím, že ruská strana město vyklidí bez boje. Jejich strategií je nikdy neztrácet techniku a živé vojáky kvůli obraně území. Leda by to území bylo naprosto životně důležité. Počítají s tím, že pokud se nepřítel vyčerpá a oni jádro svých sil uchovají, nakonec si stejně vezmou i to území.

O strategiích (22. 5. 2023)

V útlé knížečce Poznámky k elitách, válce a míru mimo jiné připomínám, že studená válka a druhá světová válka měly úplně jiný charakter, vyžadovaly úplně jinou strategii a že kroky, které v jedné vedly k vítězství, by v té druhé znamenaly tragédii. Všimněte si, že západní elity ani za půldruhého roku války nedokázaly dojít k tomu, v jaké situaci vlastně jsme a jaká je rozumná strategie. Slyšíme výkřiky o tom, že Rusko je vlastně Sovětský svaz. Slyšíme výkřiky, že Putin je nový Hitler. Jenže co měly ty říše společného? Správně, obě vyvolávají negativní emoce. O nic jiného nejde.

Chátrovitý dav nové aristokracie si tak nedokáže všimnout třeba toho, že k vítězství nad sovětským blokem došel Západ přes zvyšování životní úrovně, nikoliv přes její snižování.

O právu (22. 5. 2023)

Právo je uznáváno jen tehdy, když jsou obě strany rovnomocné. Podle přirozeného práva poroučí ten, kdo je silnější.

Tak to říká Thukidides. Cituji podle Krejčího knihy Válka.

V tom je shrnuta celá ústava i veškeré zákony. Že vám ústava něco garantuje? Zapomeňte na to! Právo je uznáváno jen tehdy, když má vaše strana skoro stejnou sílu jako vládní strana. To je taky dostatečný klíč k chování Fialovy vlády. Dělají to, protože můžou.

O Bachmutu (21. 5. 2023)

Tak Bachmut je už zase Artěmovsk. Část původních obyvatel se vrátí (hlavně ti starší), část mezitím založila životy jinde (hlavně ti mladší), domy budou znova postaveny, silnice znovu vydlážděny a po šíleném zabíjení jednou zbudou jenom pomníky. Ale ať se na to člověk dívá z jakékoliv strany, za ty desítky tisíc mrtvých to nestálo.

Říkám, jak šílené zrůdy musí stát v čele státu, když pošlou na smrt řádově 50 tisíc lidí jenom proto, aby nějaké rozbité město udrželi o pár měsíců déle (o žádný jiný výsledek ukrajinské velení nikdy neusilovalo). A raději nekladu otázku, jaké rozhodnutí by přijali třeba Fiala nebo Černochová.

O upřímnosti (21. 5. 2023)

Jednou z mála výhod současné politické situace je to, že vítězná skupina se přestává přetvařovat. Už to nemají zapotřebí. A nemají ani žádné osobní ideály, se kterými by se mohli dostat do rozporu. František Vrabel, dnes asi největší česká autorita na zavádění cenzury, je jasný. Nejhorší dezinformace je taková pravdivá informace, která se vládě nehodí do krámu. Různé konspiračky a fantazijní výmysly až tolik nevadí, ale šíření pravdy… to je to, co Fialův režim ohrožuje.

Letní akce Svatopluku (20. 5. 2023)

Od přátel ze sdružení Svatopluk.

O zisku (19. 5. 2023)

Psycholog ověnčený Nobelovou cenou Daniel Kahneman zjistil mimo jiné, že když lidé slyší o tématech souvisejících s penězi a ziskem, začínají jednat sobečtěji. A to ve všech ohledech. Ten rozdíl je prokazatelný a měřitelný. Lidé sami si toho nejsou vědomi, ale jejich jednání je jiné.

Dost možná, že je to poslední hřebíček do rakve představy, že dobré jednání může být motivováno touhou po zisku. Mnohem spíše vede motivace ziskem k neustálému tichému přetahování, kdy se podnikatel snaží vydělat co nejvíc (tedy šidit zákazníky a vnutit jim co nejmizernější produkty) a zákazníci se něčemu takovému brání (a nejraději by měli nejskvělejší produkty zdarma). Totéž platí ve vztahu k zaměstnancům.

Nakonec může být dosaženo všeobecně přijatelného kompromisu, ale nenamlouvejme si, že usilování o zisk může posilovat dobré charaktery a dobré vztahy. Ti, kdo označovali zisk za něco špinavého, měli pravdu.

O zemi po skončené studené občanské válce (19. 5. 2023)

V přednášce v Hranicích na Moravě jsem upozornil na to, že sice žijeme v hodně rozdělené společnosti, ale skončilo období, kdy byla rozdělena i vládnoucí moc. Nedávná situace byla zvláštní tím, že prezident ani premiér nebyli příslušníky vládnoucí oligarchie a neměli s ní ani přátelské vztahy. Fakticky to obnášelo studenou občanskou válku, která nutně mohla skončit jen třemi způsoby:

1. Vládnoucí oligarchie zlikviduje Miloše Zemana i Andreje Babiše jakožto účastníky politické hry
2. Pánové Zeman a Babiš naruší moc vládnoucí oligarchie
3. Na scénu vstoupí nějaká další síla.

Jak už všichni víme, naplnil se scénář b). Mnozí to intuitivně cítili a jeden z motivů podpory generála jakožto prezidentského kandidáta byla právě naděje, že skončí neustálé spory a neustálé výměny urážek. Situace se skutečně zklidnila a mocenské vztahy jsou jednoznačné. Je ovšem otázka, jestli není zaplacená cena příliš vysoká.

O snižování DPH (18. 5. 2023)

„Myslet si, že se snížení o tři procentní body projeví v poklesu cen, je nesmysl. Na to ať zapomenou,“ říká velmi správně ekonom Jaroslav Šulc.

Jak na ten pošetilý nápad mohli ve vládě přijít? Vycházejí z teoretické představy prostředí, kde každý neustále obsesivně pobíhá a zoufale hledá každý haléř, o který by mohl zlevnit. A když si nechá takovou příležitost utéct, okamžitě zlevní o pár haléřů jeho konkurenti a bleskově mu přetáhnou většinu zákazníků.

Samozřejmě je to blbost. Svět tak nefunguje. Nicméně s takovým pohledem na svět se často setkáváme u liberálních a neoklasických ekonomů. Takových těch analytiků, co vyšli z nárohospodářské fakulty, jsou hlavními ekonomy bank apod. Ve skutečnosti to ani poctivá ekonomická teorie netvrdí. Tvrdí pouze, že jednou z mnoha sil, které v ekonomice působí, je určitý tlak na snižování cen (a že tato síla je projevuje pouze za určitých přesně specifikovaných okolností). Jenže to pravicoví politici netuší. To zase bude divení, že státní rozpočet přišel o peníze a ceny  neklesly.

I vy, špióni? (17. 5. 2023)

Seymour Hersh, všeobecně respektovaný veterán americké investigativní žurnalistiky, který před desítkami let odhaloval průšvihy ve Vietnamu a který nedávno rozkryl, že teroristický útok proti plynovodům Nordstream provedly americké tajné služby na základě osobního souhlasu prezidenta Bidena, má nové zajímavosti.

Pro co nejrychlejší ukončení války je už i americká zpravodajská komunita. Soukromě prý dokonce Zelenskému radili, aby rezignoval, zmizel a vytvořil prostor pro někoho, kdo by se dokázal s Rusy dohodnout. Mimo jiné proto, že si v Americe začínají uvědomovat, že na Ukrajině podporují nevypočitatelné neonacistické magory, od nichž je možné čekat naprosto cokoliv a kteří běžně jednají za zády svých chlebodárců. Nejen proto, aby své americké sponzory okrádali, ale také kvůli teroristickým útokům a celkové eskalaci války dál, než by v Americe chtěli.

Připomínám, že na ukončení války kompromisem (tedy „ústupky Putlerovi“) tlačí už půl roku i Pentagon a že výrobci zbraní mají vyprodáno na deset let dopředu.

Problém amerických elit už není, jak porazit Rusko. Jde o to, jak z války vycouvat bez velké ostudy.

O civilizační katastrofě (16. 5. 2023)

Vždycky tu byly případy, kdy pubertální dívka někoho falešně obvinila ze zneužívání, osahávání nebo dokonce znásilnění. Jsou to tragické případy, protože to zpravidla někomu úplně zničí život, i když se mu podaří se očistit. Nemluvě o ještě amerických tragičtějších případech, kdy puberťačka, která chce být zajímavá, obviní černocha a tatíci to vyřídí na místě.

Ale je to lidsky pochopitelné. Ty dívky se učí zacházet se svou sexualitou, zjišťují, že jim dává moc nad muži, na jednu stranu okouzlené, na druhou nejisté, nevědí si s tím rady…

Jenže podle všeho přibývá případů, kdy se takhle chovají malí kluci. Někdo má pocit, že na něj nějaký dospělý moc civí. Někdo má obavu, že jej někdo pozoruje ve sprše…a tak dále. Další příznak toho, že se dospívání komplikuje a že je stále těžší vyrůst normálně. Malí kluci jsou zranitelní a je dobré, že je někdo učí dávat si pozor, zejména v době, kdy se začínají agresivně prosazovat práva pedofilů.

Jenže na druhé straně by z něj měl jednou vyrůst chlap, co to vidí stylem „Chceš mě pozorovat ve sprše? No tak se podívej, ale až uvidíš mého macka, budeš do konce života traumatizovanej.“ A samozřejmě, že každému připadá, že jeho vybavení je gigantické.

To jsou ty subtilní zásahy do každodenních životů, které přináší politická korektnost, které se nedají pořádně kvantifikovat, ale které mohou v součtu přispět k civilizační katastrofě.

O aktivních blbcích (16. 5. 2023)

Američtí nohsledi ve střední Evropě chtěli být tak loajální, až se stali obtížnými. Tak je možné stručně shrnout společný článek českého, slovenského a polského premiéra publikovaný ve Foreign Affairs. Petr Fiala a jeho kolegové tam tvrdí, že NATO má povinnost dobýt ruské oblasti, které mezinárodní dohody přiřkly Ukrajině. Z kontextu je zřejmé, že ty oblasti mají být vyčištěny od dosavadního obyvatelstva (tzv. osvobozeny), přičemž není jasné, kým by měly být zalidněny, protože Ukrajina ani nikdo jiný nemá dost lidí. Ten bláznivý nápad přichází ve chvíli, kdy Pentagon je proti pokračování války, zbrojaři ztrácí zájem na jejím pokračování a prezident Biden se dostává pod tlak, protože všichni jeho vyzyvatelé kritizují americkou angažovanost v tom, co pokládají za válku dvou skupinu Rusů. A kdy se stává celkem jasným, že cenou zaplacenu za dobytí těch oblastí by byla jaderná válka.

Mluví se o tom, že premiér Fiala je řízen z USA. Kéž by! Kéž by v Americe seděl někdo rozumný, kdo by do Prahy posílal jasné příkazy. Dnes jsme v situaci, kdy středoevropští premiéři sledují nejasné zmatené signály, pokouší se je luštit a výsledek vypadá podle toho.

A ještě něco. Petr Drulák se správně pozastavil nad neuvěřitelně primitivním stylem textu.  To je něco, o čem se nebude moc mluvit, ale co všichni vidí. Pánové si ve své přihlouplé servilnosti možná zavřeli cestu do nějaké zajímavé mezinárodní funkce. Není výhodné mít pověst hlupáka a potížisty, ani když je to motivováno servilitou.

O demisi vlády (15. 5. 2023)

Oskar Krejčí ve skvělém analytickém článku:  “Svržení vlády nevede vždy k okamžitému vypsání mimořádných voleb. To může dát vládním stranám čas na výměnu viditelného vedení, přeskupení sil, možnost tvářit se jako opozice vůči „vládě odborníků“, která za vše může.”

Jinými slovy, demise Fialovy vlády by paradoxně vedla k posílení té skupiny, kterou reprezentuje. A nečekejme, že s premiérem Kubou by došlo k nějakému zásadními přesměrování politiky. Pár opatření by možná bylo provedeno inteligentněji nebo pragmatičtěji, ale to je celé. Z hlediska principiální opozice je lepší variantou pokračování současné sestavy nepříliš inteligentních panáků. Za předpokladu, že opozice ten čas dobře využije.

O diverzitě (různorodosti) (15. 5. 2023)

Diverzita je… když se v nějaké luxusní restauraci sejde skupina velmi bohatých žen podobného věku, stejného vzdělání, ze stejné společenské vrstvy, oblečené ze stejné skupiny butiků a jedna po druhé pronášejí projevy o tom, že se jim má dostávat dalších a dalších výhod na úkor normálních pracujících. Všechny ty představitelky různorodosti mají pochopitelně úplně stejné názory a chrlí úplně stejné fráze. Navzájem se hlídají, takže každá, která nebude různorodá úplně stejně jako ostatní, bude okamžitě vyloučena.

O prestižním životním stylu (14. 5. 2023)

Podruhé ze stejného článku Kathleen Stockové:

„Pokud patříte k pozdní generaci mileniálů nebo k rané generaci Z, je váš život pravděpodobně dost těžký. Nejspíš si nemůžete dovolit koupit vlastní bydlení, nebo dokonce chodit tolik do společnosti. Nejspíš taky trpíte pocity viny: za to, že jíte maso, nerecyklujete, máte nemorální předky, používáte špatná slova. A téměř určitě se nedokážete odlepit od telefonu. Není ale jen všechno špatné. Bez ohledu na to, jaké jsou vaše materiální nebo biologické podmínky, existuje přinejmenším jedna věc, kterou rozhodně můžete udělat. Můžete se stát lesbičkou.“

Ve skutečnosti máte i další možnosti. Můžete si vzít půjčku, kterou nikdy nedokáže splatit. Můžete si vyvěsit ukrajinskou vlaječku na profil. Můžete začít podporovat nějakou neziskovku. Není to senzační? Je za tím to, že příslušnost k dolním patrům elity (nebo třeba k nižším manažerům žijícím nadějí, že se jednou vyšplhají do představenstev) už není spojena s jinými výhodami než prestiž.

Jak je to myšleno (14. 5. 2023)

Plno keců, ale když nějaký model zkrachoval, musím mít představu jakým modelem ho nahradím, když si hraju na chytrého. Mam si snad dovodit, že když zkrachoval model privatizace a otevření se světu, že pan Hampl prosazuje model deprivatizace a uzavírání se světu?, napsal včera jeden čtenář do debaty na Parlamentní listy.

Ano, přesně tak. Podporuji takové uspořádání, ve kterém:

• bude existovat i státní sektor a stát bude podporovat celkový ekonomický rozvoj,
• bude české vlastnictví zvýhodňováno proti zahraničnímu,
• země bude v řadě ohledů soběstačná,
• na zahraniční investice se bude pohlížet s nedůvěrou a budou povoleny spíše ve výjimečných případech.
• za zahraniční bude pokládáno i to, co patří českým občanům, ale je registrováno v cizině (např. skupina PPF).

Tedy modernější verzi toho, co fungovalo v západní Evropě od 50. do 80. let a co dnes funguje v Maďarsku.

O Fialově společenské smlouvě (13. 5. 2023)

 V rozhovoru na parlamentkách:

“Společenská smlouva v podání pětikoalice zní: my jsme vyhráli a vy jste prohráli. My můžeme všechno a vy budete držet hubu.

Skutečná společenská smlouva by přece říkala: vy se smíříte se zchudnutím, nebo dokonce s pádem do bídy a my vám na oplátku něco zajistíme. Třeba bezpečnost. Nebo zastavení migrace. Nebo zlepšení situace za pár let. Nebo jistotu, že nebudete posláni do války. Ale Fialova vláda nic nenabízí. Neslibuje žádné výsledky. Jenom bere.”

O diskriminačním sexu (12. 5. 2023)

Nejdříve chtěli toleranci. Pak začali požadovat respekt a uznání. Domáhali se ho tak, že běhali nazí v centru Prahy. A teď začínají vyžadovat, abyste s nimi provozovali sexuální hrátky. Před časem jsem zmiňoval, že lesbičky ve Velké Británii jsou pod tlakem, aby provozovaly erotiku s muži, kteří se cítí ženami. Třeba včetně toho, že budou brát penisy těchto podivných žen do pusy. „Rozdíl mezi ženskými a mužskými lesbami dnes LGBTQ+ autority nepovažují za důležitější než rozdíl mezi skotskými a anglickými,“ vyjádřila to Nancy Kelley, což je šéfka Stonewallu, jedné z největších a nejmocnějších neziskovek zaměřených na LGBT+ záležitosti.

Tehdy jsem psal o určité společenské atmosféře. Jenže ono nejde jenom o morální, ale taky třeba blokování, vylučování z různých skupin a odepírání služeb – za podezření, že odmítání nápadníků-nápadnic je motivováno diskriminací. A rozjíždí se další oblasti, na které se aktivisté zaměřují. Třeba na odmítání sexu s tlustými.

Před pár lety to bylo zcela absurdní, dnes už je to dobře myslitelné. Odmítnete pozvání na rande nebo po rande odmítnete rozvíjet vztah, a přijde pozvánka na úřad, abyste vysvětlil, co vás k tomu vedlo. Jestli to náhodou nebyla diskriminace.

Připomínám, že to není celosvětový trend. Týká se to jediného civilizačního okruhu, a ještě poměrně úzké pseudoelity. Nicméně tím to není méně šílené.

O strachu a solidaritě (12. 5. 2023)

Prý je špatné, když lidé zakládají svoje politické postoje na strachu. Třeba tak, že jen velmi malá skupina upadne do bídy, ale vystrašených je mnohem mnohem víc.

Naopak! V tomto konkrétním případě je strach důležitý a pozitivní. Když lidé vědí, že příště mohou přijít na řadu oni, výrazně to zvyšuje naději, že se postižených zastanou. Rozhodně se jich zastanou častěji, než kdyby měli jistotu, že je to zasáhnout nemůže.

A je dobré nezapomínat, že každý pokles životní úrovně – i když třeba nás to stojí jenom pár stovek – čistě statisticky znamená, že existuje taky nějaká skupina lidí, kterou právě těch pár stovek dělí od exekucí nebo aspoň razantního omezení každodenního života. A příště může přijít na řadu…

O nejhorším scénáři (11. 5. 2023)

Na Arktosu občas přebírají starší texty Guillaume Faye. Tentokrát publikovali článek napsaný někdy v roce 2017 nebo 2018, kdy Evropou otřásala vlna džihádistických atentátů. Faye píše: „Kdyby invaze proběhla v klidu, bez jakýchkoli nepokojů, bez islámských útoků a bez neustále rostoucí vlny kriminality, bylo by prakticky nemožné mobilizovat síly odporu…Ve skutečnosti by nejhorší možnou událostí byla kapitulace bez boje – postupná agónie charakterizovaná demografickým a kulturním zánikem, výměnou obyvatelstva a islamizací.“

A přesně to dnes probíhá. Elity to podporují a na nižších vrstvách nezáleží. Ostatně, ani pro ty nižší vrstvy to není prioritou. Jejich prioritou je jak sehnat jídlo, teplo a oblečení do nejbližší výplaty.

O ruském ústupu u Bachmutu (11. 5. 2023)

Chytrý padouch, hloupý padouch (10. 5. 2023)

O tom, že je Maďarsko žalováno vládami některých evropských států, které se cítí ohroženy tím, že v Maďarsku neříkají chlapečkům, že jsou možná holčičkami a naopak, o tom jsem už tady informoval. Ale vedle toho vedou studenou válku proti Maďarsku i Spojené státy americké. Před páry týdny se provalilo, že v minulých parlamentních volbách byla kampaň protiorbánovské opozice z podstatné části financována příspěvkovou organizací amerického ministerstva zahraničí Action for Democracy a že experti téhle organizace taky v kampani pracovali. Bylo to ilegální, bylo to amorální, ale je to pochopitelné. Pro proponenty liberální hegemonie přece neplatí ani zákony ani mravní omezení.

Nicméně dalo by se čekat, že když stejně prohráli, smíří se s realitou, budou se to snažit uhladit a s Orbánem se domluvit. Tak by jednal padouch, který má v hlavě mozek. Jenže padouch, který mozek v hlavě nemá, ten jedná jinak. Američané tedy podnikají neustálé útoky proti maďarské demokracii, velvyslanec Maďary pravidelně uráží, schází se s opozičními politiky a pokouší se dokonce ovlivňovat soudce.

To vše v situaci, kdy se americký svět rozpadá a kdy se k impériu otáčejí záda další a další spojenci. Rozumná diplomacie by se snažila všechny zbývající motivovat, aby v americkém světě zůstali. Nabízet vlídnou tvář, lichotit, uplácet, slibovat… jenže to vypadá, že už nejsou schopni ani toho. Jen primitivní agresivita a vyvolávání nepřátelství.

Transgender a rozum (10. 5. 2023)

Jesse Singal na Unherd předvedl, jak by měla fungovat polemika. Napadl článek, kde jakási autorita transgenderové vědy (ano, to v USA opravdu existuje) na základě metastudie dospěla k tomu, že lidé, co se nechali vykastrovat (změnit pohlaví) jsou teď šťastní. Počet nespokojených je prý zanedbatelný a operativní změna pohlaví je prý úspěšnější než jakákoliv psychologická léčba čehokoliv. Zkrátka, nechat se přešít je superterno.

Singal to neshodil s tím, že to je amorální. Ani s tím, že jsou za tím nějaké finanční zájmy. Místo toho si článek pořádně přečetl. Detailně prošel studie, na které se odkazovalo. A našel tam spoustu chyb. Pro jistotu to pak ještě probral s několik experty. Ale ne s psychology (byť opačně naladěnými). Probral to se statisticky a s experty na metodiku vědecké práce. Na základě toho pak jednoznačně ukázal, že ze zmiňovaných faktů nijak nevyplývá závěr o domnělém úspěchu transgenderových kastrací.

Někdo může namítnout, že je to zbytečná práce. Že by stačilo vykřikovat nějaká hesla, případně se odvolávat na „zdravý rozum.“ Problém je ale v tom, že pokud přijmete boj na téhle rovině, vždycky prohrajete. Liberálové mají více reklamních ploch, více médií, více zkušeností. Je to jejich oblíbené bojiště a jsou na něm neporazitelní.

Ale především  – racionální myšlení a racionální argumentace vede k růstu vědomostí a růstu schopnosti ohroženým lidem opravdu pomoci.

O korunovaci (9. 5. 2023)

Angličanům bylo na pár hodin povoleno, aby si hráli s pocitem, že navzdory zkušenostem z každodenního života jsou součástí něčeho velkého a vznešeného. Že oni a panovník jsou jeden celek. A že tak, jako oni oslavují svého krále, tak bude král pečovat o jejich blaho.

Přitom se nový král nenamáhal ani na vteřinu něco takového předstírat. Celý život dával jasně najevo, že je na straně bank proti Angličanům. Na straně globální elity proti anglickým pracujícím. Na straně agresivních migrantů proti Angličanům vyháněným z měst. I kdyby se Velká Británie zase stala úspěšným státem, většina obyvatel z toho nebude mít žádný prospěch.

O co vznešenější je francouzská rebelská povaha proti otrocké mentalitě Angličanů.

O poslanci Ženíškovi (8. 5. 2023)

Odpověď na otázku Parlamentních listů:

Poslanec Marek Ženíšek na sociální síti napsal, že Sověti neosvobozovali, ale dobývali. O nějakém dni osvobození může být řeč jen v případě USA. Sověti hlavně porcovali kořist. A za chvíli došlo k tomu, že jeden nechutný režim vystřídal další. Jaký je Váš názor?

Karl Popper radil, abychom se nikdy nenechali zatáhnout do hádek o význam slov. Držme se toho. Pokud pan poslanec rozumí výrazem „dobývání“ třeba to, že někdo vytáhne tonoucího z vody, pak nás Sověti skutečně dobývali. V každém případě šlo o to, že Češi byli etnikem určeným k vyhlazení (jen malé části měla být umožněna převýchova na Němce) a že nebýt statečnosti a obětí bojovníků Rudé armády, ten plán by byl naplněn. Rozhodně to je „dobývání“, za které bychom měli být velice vděčni. Nikdy v dějinách českého národa nám nikdo jiný neposkytl tak zásadní pomoc.

Možná je pan poslanec se svým životem tak strašně nespokojen, že by se raději nenarodil. Proto jej zásah Sovětské armády mrzí. Připomíná tak jednu mladou Francouzku, která před časem žalovala svoji matku, že nešla na potrat a přinutila ji narodit se.

V knize Poznámky o elitách, válce a míru se zabývám přesně tím typem chování, které pan poslanec předvádí. Ukazuji, že pro současnou elitu je typická davovost. Dav nezná morálku, dav nezná odpovědnost, dav nezná minulost, dav nezná budoucnost. Dav žije momentální emocí a potřebou vybít agresivitu. Teď dav pokřikuje na ruské podlidi, tak pan poslanec taky pokřikuje na ruské podlidi. O nic jiného nejde.

O zločinech Rudé armády (8. 5. 2023)

Připomínání osvobození Rudou armádou je jedním z nejodpornějších svátků totalitního režimu, tvrdí Pavel Šafr. A volá po strhávání soch rudoarmějců. Připomínám, že tu zbývá ještě další pozůstatek po sovětských zločinech. A sice české etnikum a český jazyk. Bez statečnosti a obětí rudoarmějců by tu dnes nebylo ani jedno z toho. České země by byly zalidněny vyšší árijskou rasou. Nejspíš taky nezbude, než to všechno zlikvidovat.

Doporučuji tedy, aby Forum24 přešlo do němčiny a vrátilo se ke svému tradičnímu názvu – Der Sturmer. Česká verze je zbytečná.  Samozřejmě to nestačí, ale jako první krok by to mohlo vyhovovat. A pokud Šafrovi zbyde čas navíc, může iniciovat založení pomníku statečným střelcům v Lidicích.

Konec nahoty (7. 5. 2023)

Nahota začala být pokládána za něco strašlivého, amorálního atd. Jde to až tak daleko, že se lidé stydí po tělocviku sprchovat. Děti a mladí lidé si tak nevytvoří přirozený vztah k tělu. Jediné, kde vidí nahotu, je pornografie, stěžuje si Kat Rosenfieldová na Unherd na současné americké poměry.

Nedokážu posoudit, nakolik má pravdu, ale bylo by to logické. Jednak kvůli všudypřítomné homosexualitě. Předchozí generace vyrůstaly s tím, že věděly, že existují teplouši. Ale bylo to něco tak neobvyklého, že nikdo nepočítat s teploušem ve vlastní třídě nebo ve vlastním oddíle. Kluci se mohli brát za ramena nebo sprchovat jeden před druhým, protože vůbec nepřicházelo v úvahu, že by je mohl ten druhý brát eroticky. U dívek je to složitější, ale v zásadě totéž.

Za druhé. Nahota není symetrická. Nahá žena něco jiného než nahý muž, vyvolává jiné asociace, působí jinak. Ženská nahoty vyvolává touhu nebo zvědavost, mužská nahota může být snadno pokládána za výraz agrese. Prostě to není totéž.

Když takovéhle „patriarchální předsudky“ mizí, likviduje to možnost být normálně nahatý.

O lidských právech (6. 5. 2023)

Odevzdal jsem dnes kapitolu do sborníku o lidských právech. Asi nejzásadnější věc, co jsem napsal za poslední dobu. Polemizuji tam s naivním utopickým konzervatismem, který útočí proti slušně fungujícím institucím ve jménu čehosi „tradičního“, co ve skutečnosti nikdy neexistovalo a ani existovat nemohlo.

Polemizuji taky s oblíbenou tezí o tom, že myšlenka lidských práv otevřela dveře dekadenci a že současný rozpad Západu je jejím důsledkem. Myslím, že je to daleko jednodušší:

• Když v mocenském boji zvítězí malá menšina, vyhlašuje svou vůli tím, že masám otroků či poddaných prostě ukládá různé povinnosti. Vznikají tedy soupisy povinností.
• Když v mocenském boji zvítězí většina, vyhlašuje svou vůli tím, že ukládá různé úkoly a povinnosti vládě. Vznikají tedy soupisy práv.

O nic jiného nejde. Je nesmyslné tomu připisovat morální význam, pozitivní či negativní.

O covidismu (6. 5. 2023)

Zatímco „alternativa“ pořád mele o údajném covidismu, a připomíná dobu, kdy se právníci s podivnou minulostí a profesionální politici hrdinsky postavili do boje proti lékařům, zdravotním sestrám a řadovým policistům (za podpory mnoha příslušníků nové aristokracie), vědci vyvíjejí nové léky pro ty desítky milionů lidí, jejichž zdraví bylo pocucháno covidem a dosud mají následky. Samozřejmě na tom nakonec vydělají farmaceutické korporace. Z mnoha důvodů by bylo pro společnost mnohem výhodnější, kdyby to dělaly nezávislé laboratoře na státní zakázku. Stejně to stát všechno platí a stejně to vyvine nějaká konkrétní parta lidí, která nepotřebuje deset úrovní manažerů nad sebou. Ale řešením je prosadit reformu toho odvětví. Řešením není vrátit se do dob před průmyslovou revolucí, kdy lidská těla údajně nebyla ničena moderní medicínou, takže člověk mohl mluvit o štěstí, když se dožil čtyřicítky. Stejně jako bych raději jezdil českým autem, ale když žádná česká automobilka není, nezbývá mi než použít produkt Toyota Corporation.

To je jeden z důvodů, proč „alternativa“ nemá a nikdy nebude mít podporu většinové veřejnosti.

O opoziční politice (5. 5. 2023)

V diskuzi s Vidlákem o české opoziční politice jsme se v něčem shodli, v něčem ne. Oběma nám je ale jasné, že jednoznačným hegemonem české politické opozice je Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Všechno ostatní je okrajové. Veškeré jiné síly mají význam pouze jako potenciální partneři ANO, kteří mohou ANO případně dotlačit k radikálnějšímu jednání.

Ta diskuze už proběhla před pár dny. Dnes si za tím stojím dvojnásob, poté, co Andrej Babiš vystoupil na budapešťské konference CPAC. Navzdory všem výhradám, protifialovská opozice je především Babiš. Nejen kvůli politické síle, ale také proto, že tlumočí názory veřejnosti mnohem víc a přesněji než různé radikální skupiny.

Paradoxně pro něj může hrát i jeho názorové pružnost. Pokud někdy ANO opět převezme vládu, bude to v situaci slábnoucí Ameriky, posilující Číny, Maďarska jako výrazné regionální mocnosti a Evropské unie upadlé někam mezi druhořadé komiky. Jiná situace, jiné tlaky, jiné politické kroky.

Něco snad napoví výběr kandidátů do europarlamentu. Jestli tentokrát ANO vyšle úplně jiné typy než minule.

O nutné podmínce růstu národního bohatství (5. 5. 2023)

 Není to tak dlouho, co jsem tu citoval Ivo Budila, který připomněl, že silná americká ekonomika vznikla díky kombinaci ochrany domácího trhu, podpory vlastního průmyslu a rázných státních opatření. Tentokrát mohu odkázat na důkladně zpracovanou případovou studii o tom, co rozběhlo ekonomiku izraelskou po založení státu. Opět státní programy vedené jednoznačným politickým rozhodnutím zaměřit se na hodně vyspělé technologie.

Obávám se, že ve skutečnosti to není tak jednoduché, protože ze státních programů se mohou velmi snadno stát obrovské rozkrádačky s minimálním efektem. Pro programy podpory vědy a výzkumu to platí dvojnásob – jak je známo už od dob Rudolfa II. A asi bychom dokázali najít příklady zemí, kde ochrana místního trhu a státní průmyslová politika skončily katastrofálně. Nicméně nemáme žádný příklad, kde by národní bohatství vzniklo neúmyslně, jen volnou hrou tržních sil.

Zdá se tedy, že aktivní stát s jasnou vizí rozvoje je nutnou podmínkou ekonomického úspěchu. Ovšem podmínkou zdaleka nepostačující.

O přitažlivosti Západu (4. 5. 2023)

Západ na tom nemůže být špatně, protože miliony lidí na celém světě touží na Západě žít, zatímco jen málokdo touží se přestěhovat ze západní Evropy nebo USA do třetího světa. Na první pohled to zní přesvědčivě, ale obávám se, že takový povrchní pohled ignoruje podstatu celé záležitosti.

Před generací tomu skutečně bylo tak, že lidé z celého světa přicházeli s touhou stát se občany Západu. Ahmed a Rodrigo toužili stát se Johnem, Hansem nebo Pierrem. Většina dnešních Ahmedů a Rodrigů přichází kolonizovat území, kde John a Hans žijí. Přicházejí s tím, že si přivezou svou kulturu a budou pohrdat domorodci. Západ neimponuje, nýbrž přitahuje svou bezbranností. A přitahuje jiné typy lidí.

Multikulturalisté to připisují různým překážkám, který prý brání příchozím splynout se západními společnostmi. Jenže ať ty překážky odstraňují, jak chtějí, ochota být asimilován neroste. A už vůbec nedokážou vysvětlit, proč se migranti ještě relativně nedávno přizpůsobovali, navzdory diskriminaci a všem překážkám.

O obousměrnosti národního snažení (4. 5. 2023)

České národní obrození (a vlastně všechny úspěšná národní obrození) měla dvě dimenze, navzájem úzce propojené. Nahorů dolů. Na jedné straně obdiv k prostému lidu, jeho morálce, zvyklostem, slovesnosti a pohledu na svět. A zároveň neustálé úsilí o zušlechťování a pozvedávání lidu.

Bez toho prvního máme aroganci izolované elity. Bez toho druhého podbízení se těm nejhorším a „závod ke dnu“. Izolovaná elita versus lůza. Ani jedno nemůže nahradit lid.

Na podobnou obousměrnost ukazuje i jiná myšlenka profesora Budila: Nacionalismus je něco hodně moderního, co používá starodávné symboly. Není to otázka marketingu. Když profesor Budil zmiňuje používání symbolů, má na mysli, že národní život z těch symbolů vychází a je jimi zásadním způsobem ovlivněn.

Národ zahrnuje lidové i elitní (nikoliv elitářské), národ zahrnuje dávnověk i vizi budoucnosti.

O neokonzervativní Kubě (3. 5. 2023)

Ve vystoupení na Brněnském odborném semináři jsem pro jeden z možných scénářů vývoje naší země použil termín “neokonzervativní Kuba”. Politický vývoj na Kubě je zajímavý mimo jiné tím, že země udrželo věrnost Sovětskému svazu, i když už Sovětský svaz neexistoval. Česká a polská politická elita směřuje k udržení věrnosti americké hegemonii i poté, co ta hegemonie bude už dávno minulostí. Uzavřená část světa vzývající někoho, kdo už dávno patří minulosti. Snad s tím rozdílem, že Kubánci na tom rozhodně neprodělali, protože jim ta strategie pomohla udržet nezávislost. Na rozdíl od českých zemí, které tou komickou strategií nemají co získat.

O přípravě elit (2. 5. 2023)

Má pár procent nejsečtělejších dětí znát slovní obraty typu „na hrubý pytel hrubá záplata“? Ještě před generací to bylo samozřejmé. Kdo se učí pouze základní školní učivo, ten takové věci znát nemusí. Kdo toho čte víc, ten už na takové divné výrazivo narazit musel.

V přijímacích zkouškách se na to dětí zeptali a „experti“ šílí. Vzdělané zvídavé dítě přece má znát doporučené knihy vydané v posledních třech letech. Tam je jistota, že nemůže narazit na nesprávné politické postoje a tam nejsou divné slovní kombinace jako „na hrubý pytel hrubá záplata“. A to zejména proto, že ty knihy jsou přeložené z angličtiny nebo je psali místní autoři napodobující anglosaský styl. Nic jiného nemají znát ani ti nejlepší z nejlepších. Ideální uchazeč je takový, který zvládá všechny požadované vědomosti, ale ani tečku navíc. To by mohlo bránit ve správných občanských postojích, podle kterých se má vybírat (jak radí neziskovka Eduin).

Napadá mě, že za pár let možná budou vypadat přijímací zkoušky opačně. Něco ve stylu detektoru lži. Kdo se prozradí, že toho umí příliš, ten nebude přijat.

O národní kultuře (1. 5. 2023)

Co je národní kultura? Ivo Budil píše v knize Za obzor Západu o čtyřech znacích:

• Musí být typická pro určité území. Bulharská národní kultura je v Bulharsku a ne jinde. To dá rozum.
• Jejím smyslem jsou určité elitní výkony. Tak, jako jsou občas všichni Češi hrdí na výkony svých hokejistů, tak by měli být hrdí na hudbu Antonína Dvořáka nebo obrazy Mikoláše Alše.
• Jejím posláním je zušlechťovat lidové vrstvy. I ten příslovečný skladník šroubů se má občas dostat na operu a má mít prospěch z vysoké kultury.
• Je vznešená. Národní kultura – to je Národní divadlo a Národní muzeum. Přináší vznešenost, zušlechťuje a zároveň dokáže vidět heroickou vznešenost i v každodenních životech obyčejných lidí.

Všimněte si, že je to vlastně opak toho kulturního odpadu, který se lidovým vrstvám servíruje v poslední generaci (v oficiálních médiích i bulvární alternativě). A taky si všimněte, že zmíněná definice národní kultury odpovídá tomu, co se pěstovalo od počátků národního obrození až do Husáka.

O veselých babičkách (30. 4. 2023)

Co se to stalo s ženami? Vždyť se chovají jako muži!, stěžuje si esejista John Mac Ghlionn na stránkách European Conservative. Asi každý slyšel o té nechutné záležitosti, jak odporní evropští padesátníci jezdí do Thajska kupovat si dvanáctileté holčičky. Mac Ghlionn ale upozorňuje, že zrcadlově totéž se děje s opačným pohlavím. Evropanky důchodového věku jezdí za sexem do Gambie a okolních černošských zemí. No, ono to není úplně totéž, protože těm černým chlápkům není dvanáct, ale třeba dvacet.

Nicméně děje se to a nová věc to není. Německé ženy podnikají sexuální turistiku do Afriky už minimálně celou generaci. Ostatně, v arabských zemích vyrostla celá vrstva mužů, kteří posilují, krášlí se, učí romantickému chování, aby byli profesionálními milence starších Evropanek. Podle všeho to berou jako běžné povolání a kupodivu to nijak není v rozporu se zásadami islámu. Najednou nevadí, že muslimský muž je v roli děvky vůči nevěřící ženě. Když je za to dost peněz.

Ještě zajímavější je to na straně těch žen. Ve všech dobách a kulturách platilo, že sex je ženský zdroj. Ženy poskytují sex, ženy jej vyměňují za něco jiného. Má to biologický základ, je tomu tak u téměř všech savců a souvisí to s plozením. Proč je to najednou otočené?

Pracovní hypotéza, že říká, že se lidé stárnou tak, jak s tím biologie nepočítala. Po tisíce let většina žen rodila děti až do smrti. Až v druhé polovině dvacátého století vznikla situace, kdy ženy žijí desítky let po skončení reprodukčního období. V poslední generaci jsou navíc v dobré fyzické kondici a často v lepší psychické kondici než v mládí. A začalo jich být tolik, aby si vytvořily vlastní kulturu, systém zvyklostí a vlastní pohled na morálku.

Je to patologické? Je to příznak úpadku? Ne nutně. Prostě se přizpůsobujeme.

O jaderné energii v Americe (30. 4. 2023)

Znova a znova slyšíme, že Američané získávají výhody na úkor Evropy (a do určité míry to je pravda) a znova a znova to s Amerikou dopadá stejně špatně jako s Evropou. Naposledy s jadernou energií. Klimatičtí šílenci nutí evropské vlády zavírat elektrárny a nestavět nové, a to za aktivního přispění sorosovských skupin, a často i amerických velvyslanectví. A hle! Už to mají doma taky. Americká Komise pro jadernou bezpečnost (což je obrovský úřad, nikoliv komise) svými regulacemi fakticky zamázla celou příští generaci jaderných elektráren. Udělala to jednoduše – požadavkem nulové tolerance. Nikdy a za žádných okolností nesmí být nic a nikdo vystaven vlivu radiace. A to ani tak nízké, jaká je běžná v přírodě.

Jestli to dobře chápu, působí v Komisi pro jadernou bezpečnost ta podivná bytost, co krade na letištích kufry s použitým dámským prádlem a pak se v něm fotí na sociální sítě. Prý je to superexpert. Jestli mají takových plný celý dům, nedivím se.

O konzervatismu a barbarství (29. 4. 2023)

Druhý postřeh z článku o Guillaume Faye. Záchrana západní civilizace a jejích hodnot nemůže spočívat ve lpění na nějakém historickém uspořádání nebo historických institucích. To může snad zpomalit zavádění nějaké nové formy destrukce, ale nemůže to proces destrukce zastavit. Faye místo toho navrhuje „archeofuturismus“ – myšlenkový směr zaměřený na radikální technologické inovace. Směr, který počítá s tím, že se společnost vyvíjí, ale že se vyvíjí podle svých vlastních pravidel – nikoliv podle logiky jiné civilizace.

Pro lidi na Západě by to mohlo být naprosto přirozené, protože inovace, rychlé změny, věda a technologie patří ke klíčovým prvkům našeho historického dědictví. V tom jsme v nesrovnatelně lepší situaci než muslimové, ale i než Afričané, Latinos atd.

Bez toho by byl návrat do minulosti pádem do barbarství.

O proražení dalšího dna (29. 4. 2023)

Martin Konvička:

Mám pocit, že PePa so Zuzou (tím je myšlen ten rozkošný párek, který dělá prezidenta u nás a na Slovensku) prorazili další dno.

Protože když se Kyjev tváří jako “ochránce krymskotatarského národa – ano, ten samý Kyjev, který šlape po menšině maďarské, rumunské, prý i řecké, a to nemluvím o ruské – je to veliké chucpe.

A když se do toho pletou ti dva, kteří fakt o historii a spletitostech krymských dějin nemůžou mít šajn (chce to trochu studia, vhledu do poměrů, infomaci o kolaborace “krymských Tatarů” s Hitlerem, i o vazbách na mocenské zájmy turecké) – je to trapas.

Přesně na “tatarskou kartu” jsem hodně myslel už v roce 2014. Bylo celkem jasné, že ji někdo vytáhne. Ale že to bude – na ponoukání Angloameričanů – to jelito PePa, to mě tenkrát napadnout nemohlo.

O Rakušanovi a transkách (28. 4. 2023)

Masaryk zrušil šlechtické tituly, Rakušan chce zrušit pohlaví. Jeho nová iniciativa spočívá v tom, že každý si může nechat zapsat do občanky jakékoliv pohlaví podle momentální chuti. Osobně nevím, jestli mám být proti. Je rozhodně lepší, aby nějaká holka chodila pár let s pánskou občankou a pak se vzpamatovala, než aby si nechala zničit tělo umělými hormony nebo se dokonce nechala rozkrájet. Ale úplně nejrozumnější by bylo jít maďarskou cestou – zvýšit kvalitu psychologického a psychiatrického poradenství (dnes už je jasné, že drtivá většina „pohlavního nesouladu“ jsou jen nerozpoznané diagnózy typu schizofrenie), nechat ty iniciativy jako soukromou záležitost a především před tím chránit děti a dospívající.

Zajímavé je, že proti Rakušanovi šíleného nápadu vystupují i někteří z těch, kdo kastrací (teď vznešeně označovanou za změnu pohlaví prošli). Je to výraz obrovské statečnosti. Kdo by chtěl, aby celé jeho široké okolí vědělo, že je „přeoperovaný“. A k tomu mohou očekávat tvrdé útoky ze strany profesionálních aktivistů.

„Nepřejeme si být používáni radikálními organizacemi a politiky jako štít k prosazování medicínsky i společensky kontroverzních požadavků,“ píše se v jejich prohlášení. A dále: „Žádáme, aby nebyly přijímány žádné legislativní změny bez veřejné debaty, která vyústí do společenské shody. Není možné, aby zákon, který se týká základních životních a hodnotových jistot naprosté většiny populace, byl přijat bez širokého společenského konsenzu.“

Ano, každá transka je rozumnější než současný ministr vnitra a jeho poradci.

Zmíněné prohlášení je zde.

O Lipavského kravatě (28. 4. 2023)

Máloco je absurdnější než oblek a kravata na rozkydlém těle bakaláře Lipavského. Nejde ale o to, že nesportuje. Jde o to, že oblek a kravata jsou především symboly. Jsou znamením toho, že člověk má úroveň (čím se rozumí, že zvládá kulturní kódy vyšší třídy). Jsou znamením, že člověk dokáže porozumět některým složitějším záležitostem nebo to porozumění aspoň předstírat. Že si odpustí určité chování a některé výrazy, které patří k dlaždičům po několika pivech.

Naprostá většina obyvatel, která obleky nenosí, rozumí tomu, že když na sebe oblek na pár hodin navlečeme, chováme se těch pár hodin nějak jinak. Slušněji. Slavnostněji. Zdrženlivěji.

U diplomata to není samoúčelné. Ukazuje to příslušnost k určité komunitě profesionálů a související schopnost hájit zájmy svého státu.

Jenže když tohle všechno nedokážete pochopit, pak se může stát, že místo elegance pokřikujete, že je někdo klaun. Že to shodou okolností pokřikujete na veterána, který je v oboru vysoce respektován. A že tím urazíte celou diplomatickou komunitu. To se to pak bude vyjednávat!

Nic z toho bakalář Lipavský netuší. Asi jako když opice najde sako s blýskavými knoflíky a pokouší se namotat si je na hlavu.

Co původně v plánu nebylo (27. 4. 2023)

Na Délském potápěči vyšel před pár dny článek připomínající jednoho z klíčových myslitelů nové pravice Guillaume Faye. Přiznám se, že když jsem jeho knihy četl, docela mě nudily. Výtah z jeho myšlenek na Délském potápěti je vlastně zajímavější.

Tentokrát vypíchnu z těch všech myšlenek jeden postřeh. Spojení americké finanční oligarchie a islámu. Ta oligarchie bývá povrchně označována za židovskou, což je pravda v tom smyslu, že je tam hodně lidí židovského původu, a že dost z nich je aktivní v židovských komunitách. Jenže toho nevyužívají k prosazení nějakého pro-židovského nebo pro-izraelského programu. Většina z nich dokonce fandí Palestincům proti Izraeli.

Naproti tomu spojenectví USA a radikálního islámu opravdu funguje. Dokumentuji to v Prolomení hradeb dvojce. Funguje už od 50. let, kdy američtí stratégové přišli s tím, že radikální islám má být údajně přirozeným spojencem „křesťanské Ameriky“ proti „ateistickému Sovětskému svazu“. Američani podporovali nejrůznější džihádisty, včetně těch nejšílenějších magorů, v naději, že požár přeskočí i do Sovětských republik. A nějakých výsledků dosáhli. Pak Sovětský svaz skončil a Amerika pokračovala v podpoře radikálního islámu – tentokrát proti Rusku. Konec konců, i radikalizace Čečenců je společná saudsko-americká práce.

A nakonec už ani nevědí, proč to dělají a džihádistické lobbistické skupiny získaly významný vliv v amerických bezpečnostních složkách. To asi původně v plánu nebylo.

O černých stavbách (26. 4. 2023)

Že nejsou byty, to má spoustu příčin. Komerční výstavba se zaměřuje tam, kde jsou nejvyšší zisky. A to rozhodně nejsou byty pro mladší pracující páry s průměrnou mzdou. Státní správa byla fakticky koupena developery. Pokračující likvidace některých venkovských oblastí a sestěhovávání lidí do velkých měst. A další.

Vedle toho ztrácíme na i druhé frontě – mezi rodinnými domky. Předpisy jsou tak přísné, že požadují mnohonásobně luxusnější stavbu, než jaké se běžně budovaly před pár lety a jaké by stačily i dnes.

Jenže to není situace historicky ojedinělá. V jiných dobách a za jiných okolností se to řešilo tak, že spontánně vyrůstaly mraky černých staveb, povolení nepovolení, na každém kusu země, který se podařilo obsadit. Konec konců, pamětníci si možná vzpomenou na Sicův film Střecha. Je vlastně šokující, že něco takového neprobíhá. Žijeme přece v době, kdy vládní strana okázale ignoruje veškerá zákonná omezení vůči drogám a všemu možnému. Ti správní pokrokoví se nenechají omezovat a jsou schopni kdykoliv zorganizovat demonstraci, lepit se k silnici, rozpoutat mediální kampaň a prosadit téměř cokoliv. Že by si neuhájili načerno postavené domky? Že by jim ministr Bartoš neupravil předpisy? Je vlastně šokující, že to neexistuje.

Asi hlavně proto, že v těch kruzích nevznikla kultura „já si to tedy zařídím.“ Místo přirozeného rebelství, kdy se mladí lidé zařídí po svém, vznikla kultura dotací, byrokracie, politické korektnosti a dokonalé poslušnosti. A tihle lidé mají tu drzost nadávat důchodcům, že prý nemají být tak závislí na státu!

Rebelské typy mizí z Prahy a někde na venkově se zařídí, včetně toho bydlení.

Znovu o televizním násilí (26. 4. 2023)

Před pár dny jsem tu připomněl příběh televizního násilí. Mnoho let to vypadalo, že násilí na televizní obrazovce vede k nárůstu počtu násilných trestných činů. Diskutovalo se o tom, vedly se o to politické zápasy, něco se skutečně podařilo omezit… a ve skutečnosti byl ten názor mylný.

Jak se mohlo tolik expertů tak šeredně mýlit? Snadno! V ordinaci mají vždy konkrétního člověka a vychází tedy z jeho příběhu, nebo z mnoha takových příběhů. Jejich případ jim vypráví, jak se vyvíjí jeho život a vždy v tom hraje roli, že něco viděl v televizi. Je tedy logické, že obrazovka měla vliv.

Jenže expert před sebou nemůže mít „alternativní život“ stejného člověka. Kdyby tehdy ten televizní pořad neviděl, odvíjel by se jeho život jinak? Díky statistikům už víme, že neodvíjel (respektive, že počet lidí, kterým to opravdu změnilo život, je zanedbatelně nízký). Jenže to psycholog nevidí. Proč mu o té stejné televizní scéně nevyprávěli i ti bezúhonní, pokud s nimi hovořil? Nebylo to proto, že by ji neviděli. Ale byli na jiné životní dráze, měli jiné myšlenky a tak jim to neutkvělo v paměti.

Na stejný metodický problém narážíme i s pornografií. Ti, kdo vycházeli z detailního pozorování jednotlivých případů, ti měli pocit, že musí vést k násilnosti. Statistika ale ukázalo, že tomu tak není. Čímž není řečeno, že pornografie není nikdy škodlivá, zejména pro mladší muže. Může způsobovat závislosti, může vést k zanedbávání jiných oblastí života nebo k tomu, že konzument věnuje méně energie dobývání skutečných žen. Může to vést k nerealistickým představám o tom, jak se chovají skutečné ženy. Ale násilník, který přepadává ženy na ulici, to nedělá proto, že se někdy podíval na porno.

O bratrství (25. 4. 2023)

„Musíme mít na paměti, že jsme přece bratři,“ řekl izraelský premiér v dnešním výročním projevu. To je něco, co by mělo hrát roli v životě každého národního státu. A je katastrofa, že se to ztrácí. I ti lidé, proti kterým vedeme studenou občanskou válku, jsou můj národ, můj jazyk a moje krev. Zní to neuvěřitelně, ale ano. Dokonce i premiér Petr Fiala. Ano, dokonce i řeporyjský vepř Pavel Novotný. Ano, i oni jsou moje krev.

Je naprostá katastrofa, když část národa začne pociťovat silnější solidaritu vůči zahraničním spojencům (nebo odpůrcům těch spojenců) než vůči spoluobčanům. Musíme mít na paměti, že jsme přece bratři.

Nic nepochopili, nic se nenaučili (25. 4. 2023)

Máloco vypovídá o problémech naší civilizace tolik jako tento citát mediálně nejúspěšnějšího ekonoma naší doby Lukáše Kovandy. Ale nejde jen o něj. Doslova to samé bychom mohli slyšet třeba od Markéty Šichtařové, Hany Lipovské, Vladimíra Pikory, a konec konců i Václava Klause. Nebo kohokoliv od Svobodných.

Ekonom nejprve konstatuje, že se výroba elektromobilů přesouvá do Číny, a že s sebou bere i „know-how, pracovní místa a technologie.“ Pak jasně říká, že „západ musí změnit model svého ekonomického fungování.“ Výborně! A jak se má změnit?

Prý je zapotřebí „volné ekonomické soutěže“ a „ekonomické racionality“, tedy orientace na maximální zisky. Jenže volná ekonomická soutěž a ekonomická racionalita přímo vedou k přesunu výroby tam, kde jsou nejnižší náklady. Tedy do Číny. Kruh se uzavírá. Čím více to napravujeme volným trhem, tím horší jsou výsledky. Tak to ještě víc napravujeme. Tak jsou výsledky ještě horší…

Ti lidé jsou schopni nadávat na poměry, ale absolutně nejsou schopni pochopit, co se děje, natož přispět k nápravě. Mozky jsou příliš poškozené neoliberální (či, chcete-li, neoklasickou) ekonomickou teorií.

O televizním násilí (24. 4. 2023)

Před pár dny jsem upozorňoval na výzkumy počítačových her, kdy metaanalýza ukázala, že zobrazování spoře oděných dívek a jejich spojování s násilím se nepromítá do chování hráčů v reálném životě. Něco podobného proběhlo už před lety s televizí.

Od konce 50. let do začátku 70. let přibývalo v USA násilných trestných činů a někteří experti přišli s logickým vysvětlením. Je to tím, že je tolik násilí předváděno na televizních obrazovkách. Viděno dnešníma očima by nám přišlo směšné, že televizi šedesátých let někdo může pokládat za násilnou, ale proti tomu, na co byli lidé zvyklí, to byl výrazný rozdíl.

Zformovalo se tedy hnutí za odstranění neslušného a násilného obsahu z televizních obrazovek. Hnutí získalo podporu milionů lidí, hrálo roli ve volebních kampaních a dosáhlo i nějakých úspěchů.

Až po čase přinesli statistici prosté vysvětlení. Pokaždé, když se zvýší procento mladých mužů v populaci, vzroste taky počet násilných trestných činů. Nic jiného v tom není. Když se zvedne porodnost, za dvacet let bude o něco násilněji. Podle stejné teorie mělo násilí v osmdesátých letech ubývat. To se opravdu stalo.

Dočasným omezením zobrazování násilnosti na obrazovkách nevznikla žádná škoda. Není třeba toho omylu litovat. Nicméně pravdou je, že televize v tom byla nevinně.

O světě po kauze Assange (24. 4. 2023)

O tajných dokumentech uniklých z Pentagonu jste už možná četli. Také o tom, že byl zatčen Jack Teixeira, mladý muž, který ty dokumenty vynesl a zveřejnil ve skupině na sociální síti. Nešlo ovšem o klasickou špionáž. Ta by vypadala tak, že by to vynesl a prodal Rusům. K tomu nedošlo a dokumenty ani neobsahovaly nic, co by už Rusové dávno nevěděli. Průšvih spočívá v tom, že tajné dokumenty ukazují, že politická reprezentace systematicky lže americké veřejnosti. Že NATO je na Ukrajině mnohem méně úspěšné než se uvádí v oficiálních prohlášeních.

Ještě před generací se odhalování vládních zločinů pokládalo za správné a záslužné. Jenže od kauzy Assange je všechno jinak. Někdo může namítat, že v Rusku a Číně to není lepší. A bude mít pravdu. Jenže náš politický názor je založený na tom, že my nejsme jako oni. Oni jsou diktatury, my jsme demokracie. Je to udržitelné?

Hampl na Arktosu (23. 4. 2023)

O privatizaci (23. 4. 2023)

Včera jsem publikoval komentář Tomáše Měšťana o privatizaci nemovitostí České pošty. Majetek, který byl vytvářen po staletí, bude za pár měsíců prodán a vzhledem k okolnostem dramaticky pod cenou.

V tomto ohledu je zajímavé, jak motiv privatizace zcela zmizel z debaty v jiných zemích. Zkušenost z osmdesátých let je taková, že je nemyslitelné privatizaci obhajovat, natož prosazovat další. To je stanovisko napříč politickým spektrem.

To neznamená, že by každá privatizace musela být špatná. Když je státní podnik Restaurace a jídelny rozdělen tak, aby desítky soukromníčků mohly provozovat svoje vlastní hospody, je to ku prospěchu všem. Ale předat velký majetek ze státních rukou do rukou jiné obrovské organizace? Jaký prospěch z toho může vyplynout, kromě úplatků pro politiky?

O českém prezidentovi a maďarských dětech (22. 4. 2023)

Tak panu prezidentovi prý vadí, že nežalujeme Maďarsko. A proč máme žalovat Maďarsko? Protože Maďaři se rozhodli, že budou svoje děti chránit před zločinci, kteří se snaží zpochybnit jejich pohlavní identitu, rozvrátit jejich psychiku, cpát do nich hormony a případně je kastrovat. Aby nedošlo k mýlce, z hlediska dopadu na dětskou psychiku není působení transgenderových skupin méně škodlivé, než kdyby do škol chodili pedofilové a cpali dětem do pusy své penisy. Je to méně odporné, ale nemá to menší dopady.

Když to panu prezidentovi připadá tak skvělé, ať to aplikuje ve své rodině. Ať navléká do růžových šatiček své syny.

Nicméně má to i praktickou dimenzi. Jak to souvisí se zájmy občanů České republiky? Co je českému prezidentovi vůbec do toho? Copak se jedná o české děti? Nebo ten útok na maďarské děti měli provádět Češi?

Český prezident kope za sorosovské skupiny a ani se namáhá předstírat, že jde o české zájmy. To není dobrý začátek vládnutí.

O magnátech (22. 4. 2023)

Před časem jsem tu upozorňoval, že Andrej Babiš a nesmírně velmi bohatí lidé nejsou žádní oligarchové (i když se jim tak říká), protože nejsou součástí skupiny držící politickou moc. Pro své politické záměry si musí kupovat podporu nové aristokracie (liberální oligarchie) – s různým úspěchem. Někdy prosadí všechno, co potřebují, někdy částečně, někdy vůbec nic. Často nestačí, že platí, ale musí se pitvořit a ponižovat. A někdy se ta vrstva úplně obrátí proti nim – jako v případě Andreje Babiše nebo Elona Muska.

Navrhuji nazývat je magnáty. Jedna z mála zemí, kde magnáti významnou složku vládnoucí oligarchie, je Maďarsko. Což je dost možná jedna z mála realistických cest k pozitivní změně. Pokud by se místní magnáti vzepřeli globální oligarchii („globální“ znamená už jen vládnutí v západním civilizačním okruhu), museli by se opírat o nižší vrstvy. Tedy vytvoření aliance různých sociálních vrstev.

O sexu v počítačových hrách (21. 4. 2023)

Když muži hrají počítačové hry, ve kterých vystupují spoře oděné ženy (často prostitutky, volavky nebo oběti násilí), nebude to mít za následek, že budou i v reálném životě vnímat ženy kolem sebe jako potenciální spoře oděné sexuální objekty? Nebudou je brát méně vážně? Nebudou se k nim chovat přezíravě?

Některé výzkumy totiž tvrdí, že to tak je. Jiné výzkumy zase tvrdí, že tomu tak není. Naštěstí existuje nástroj zvaný metaanalýza. To porovnáte různé parametry těch studií a jejich výsledky a hledáte souvislosti. V tomto případě vzali badatelé 18 studií zaměřených na dopady erotiky v počítačových hrách, porovnali výsledky a použité výzkumné metody. O výsledku referuje Psychology Today.

Ukázalo se, že víc je studie otevřená subjektivnímu hodnocení (místa, kde vědec může výsledek zkreslit vlastními názory), tím častěji dospívá k závěru, že erotika v počítačových hrách ovlivňuje hráče i v reálném životě. Čím víc je studie čistě matematicky objektivní, čím častěji dospívá k závěru, že reálný život ovlivněn není.

Zkrátka, ukázalo se, že hlavním faktorem, který vede k výsledku „herní erotika zasahuje do života“, není ani věk, ani výchova ani pití alkoholu ani nic jiného, ale předsudky výzkumníků, respektive výzkumnic. Hodně studií totiž dělají radikálky z genderových center.

“Jakkoli mohou být videohry pro mnoho lidí urážlivé, naše analýza ukazuje, že nepoškozují psychickou pohodu hráčů ani nepřispívají k sexismu či misogynii,” uvádí se v metaanalýze.

O hrozící zradě globalistických ideálů (21. 4. 2023)

Další kandidát na amerického prezidenta Robert F. Kennedy Jr zaujal ostře protiválečný postoj. Jak včera prohlásil, na každého zabitého ruského vojáka připadá osm zabitých ukrajinských vojáků, což je poměr, který se nedá ustát. Asi neví, že jsou v zásobě ještě Češi, Slováci a Poláci. Mladý Kennedy je známý nejrůznějšími kontroverzními výroky, takže není nutné jej brát jako autoritu. Prostě zopakoval dříve publikované odhady amerických nezávislých analytiků.

Významnější je, že se pomalu blíží prezidentská kampaň, kde bude většina kandidátů jasně protiválečných a senilní prezident bude muset vysvětlovat, proč utrácí desítky miliard dolarů a ohrožuje americkou bezpečnost kvůli sporu dvou druhů Rusů. Co nejrychlejší ukončení války za jakoukoliv cenu už začíná být i v zájmu prezidenta Bidena. Obávám se, že dychtivé české gaučové válečníky čeká další zrada.

O třídění lidí (20. 4. 2023)

Z předmluvy k Benoistově eseji o rasismu:

“Při četbě Benoistova eseje si čtenář také uvědomí, že na základ toho, co může být označováno jako rasismus, narážíme pokaždé, když rozdělujeme lidi podle nějakého znaku a hledáme mezi nimi rozdíly. Třeba rozdíly ve vlastnostech nebo ve schopnostech nebo chování. Jsou zrzavé ženy vášnivější? Mají děti hudebníků více hudebního talentu? Mají více výtvarného talentu? To už jsou vlastně rasistické otázky. Problém je ale v tom, že hledání pravidelností a souvislostí mezi jevy je základem racionality. Bez toho, co může být interpretováno jako rasismus, by neexistovala biologie, medicína, psychologie, antropologie, ekonomie ani žádná jiná nauka o lidských záležitostech.”

O bohatství národa (20. 4. 2023)

Probíhá diskuze, jestli šetřit nebo zvyšovat daně. Ani jedno nevede k cíli. Nemůžete udanit populaci až k smrti, a na druhé straně ještě nikdy nikdo se neprošetřil k blahobytu. Ani země, ani podnik ani domácnost.

Samozřejmě, že by se měly ucpat díry. Třeba korporace, které ukrývají před zdaněním minimálně 600 miliard ročně. Pro členy jejich představenstev už dávno měla být samostatná věznice, protože by se do normálních nápravných zařízení nevešli. A státní správa v mnoha směrech nesmyslně rozmařilá. Kdeže jsou časy, kdy na osobní výdaje milenky francouzského krále šla pouhá čtvrtina státního rozpočtu. Ale nedělejme si iluze. Lepší vláda by to trochu zlepšila, ale to je taky všechno.

V té diskuzi chybí to hlavní. Když chybí peníze, je přece zapotřebí vytvářet zdroje! Potřebujeme plány jak rozběhnout nová ekonomická odvětví, zahájit nové aktivity, postavit něco, co bude vydělávat peníze apod. Nebo dát lidem takové vzdělání, které je učiní produktivnějšími. Zkrátka, změnit zemi tak, aby i při mírném zdanění mohlo být vybráno dost. Nechci teď řešit, jakou část práce mají udělat státní zaměstnanci a jakou soukromníci. Ale vláda je odpovědná za to, že se to stane.

Pokud nedokáže zvelebovat národní ekonomiku a ani to dokonce nemá v úmyslu, pak mají pravdu libertariáni, že to není nic jiného než loupeživá banda.

O umělé inteligenci (20. 4. 2023)

K čemu je dobrá umělá inteligence? Třeba k tomuhle. Existují lidé, kteří trpí těžkými depresemi, které jim dělají ze života peklo a které těžce dopadají i na jejich okolí. Příčina je chemická, neodstraníte to žádným cvičením, pravidelným životním rytmem ani vystoupením komiků. Sebevražda je nakonec celkem pochopitelné řešení. Jenže dnes už také existují léky, které to zmírňují, takže ti lidé mohou normálně žít. I jejich okolí.

Jenže to má i druhou stránku. Nadužívání. Předepisování antidepresiv lidem, kteří by to vlastně nepotřebovali. Závislosti. Poškození. A samozřejmě výrobci tlačí, aby se užívalo více a více. Můžete to kritizovat, ale to vám nepomůže v konkrétních případech. Je to opravdu zapotřebí? Hrozí vznik závislosti?

Přitom různá antidepresiva už braly miliony lidí. O každém z nich je zaznamenáno, k čemu to vedlo. U nového pacienta by se tedy dalo s vysokou pravděpodobností odhadnout, jaký je optimální postup – čistě na základě statistiky. Podívat se na výsledky těch, kteří mu jsou v různých směrech nejpodobnější, jak na ně zabraly různé postupy. Jenže nemůžete chtít, aby lékař projížděl různé databáze, počítal korelace, konstruoval koeficienty a podobně. I kdyby to uměl, nemá na to čas. Tak se prostě spolehne na svoji intuici, často ovlivněnou tím, že byl na nějakém školení organizovaném výrobcem preparátu.

Na pár místech se už ale rozbíhá jiný postup. Lékař požádá o pomoc umělou inteligenci, ta během chvilky najde databáze, zpracuje neuvěřitelné množství dat a poskytne podklady. Použije model, který dali dohromady profesoři na fakultě s profesionálními matematiky. Více lidem se tak dostane pomoci a riziko závislosti či jiných problémů prudce klesne. Možnost manipulace umělou inteligencí je přitom omezená, protože existuje několik konkurenčních umělých inteligencí.

Není to skvělé? Je to skvělé.

O nechuti válčit (19. 4. 2023)

Ono je to všude stejný. Což se netýká Židů, ale války. Aby nedošlo k mýlce.

Naprostá většina obyvatel Iránu nesnáší Židy. Ale jenom nepatrná část z nich má chuť válčit s Izraelem. „Proč? Copak je to náš byznys? Probíhá přece nějaký konflikt mezi palestinskými Araby a izraelskými Židy. Co s tím máme společného?“ Tak to shrnuje profesor iránské univerzity Sadegh Zibakalam.

Jakkoliv je to prostředí civilizačně jiné, některé věci jsou podobné. Třeba to, že je velmi snadné přesvědčit lidi, že nějaký jiný národ je banda zlodějů, debilů, smradlavých špinavých lenochů a já nevím, co ještě. Ale je prakticky nemožné lidi přesvědčit, aby riskovali či přinášeli oběti kvůli válce. Pokud už válka začne, to je něco jiného. To už lidé mají tendence semknout se za vlastními vůdci.

O křehkosti a síle (19. 4. 2023)

I v Americe se už začíná veřejně mluvit o tom, že vyvlastnění ruských devizových rezerv poškodilo víc než Ameriku než Rusko. Z dlouhodobého hlediska nesporně. Na jedné straně poškodíš soupeře, když mu sebereš jeho peníze. Jenže to taky znamená, že když se to stalo jednomu soupeři, může se to stát i všem dalším. A potenciálním soupeřem Ameriky je úplně každý. Nastává tedy útěk od dolaru. Dolarů se zbavují diktátoři, rozumné vlády, vlastníci nerostných surovin… ale třeba i japonští střadatelé. A když nepotřebujete dolary, nepotřebujete ani služby amerických bank. Jenže Amerika nic jiného nemá.

Proč tomu tehdy američtí bankéři nezabránili? Vždyť přece bylo nabíledni, že to tak musí skončit a že dopady sankcí na americký bankovní sektor budou děsivé. Nějak to nejde dohromady s představou těch všemocných, co všechno řídí.

Moje vysvětlení ukazuje na postupující debilizaci. Ještě před deseti či patnácti lety by si bankéři dokázali spočítat, jaké to bude mít dopady na jejich zisky, a dokázali by si prosadit, co potřebují. Dnes už jsou jen součástí davu vlečeného iracionálními impulzy. Druhou stránku věci pak představuje zranitelnost vůči extrémistickým skupinám, které si samy vypěstovali. Obrovská síla i obrovská křehkost zároveň.

O králi a papeži (18. 4. 2023)

Jedním z motorů vývoje středověké Evropy byly téměř neustálé spory mezi církví a státem. Aspoň to tvrdí převládající výklad. Tyto rozpory vytvářely určitý prostor pro lidskou svobodu a pro prosazení spousty pozitivních věcí. Splynutí státu a církve – to je model orientální despocie.

Obávám se, že něco podobného máme za sebou, i když v menším. Spor velkých peněz a radikální levice. Obojí bylo celkem mocné a jejich neustálý spor vytvářel prostor pro civilizační rozvoj.

V posledních desetiletích se obě tyto strany slily v jednu. Slily se tak, že po přechodu od obyčejných podniků k nadnárodním korporacím se stal kapitál tak silným, že si tu druhou stranu prostě koupil. Těch pár levičáků, co se koupit nedali, ti byli hozeni přes palubu i svými soudruhy. Chtějí zbrojovky válčit? No tak je levice nadšeně válečnická. Vadí prodejním oddělením, že zákazníci mají nějaké preference, které jim brání kupovat víc výrobků? Tak se ty zpátečnické preference odhalí jako utlačovatelské. Chtějí lidé vzdělání, a chtějí schopnost kriticky posuzovat, co jim marketingová oddělení vnucují? Tak se zjistí, že tradiční vzdělání je koloniální a rasistické. Chtějí dělníci lepší postavení? Tak se začne zdůrazňovat, že dělníci jsou vlastně utlačovatelé a že stát musí chránit především utlačovanou menšinu – členy představenstev s nejasnou pohlavní identitou. Vyrůstají osobnosti schopné postavit se korporátní byrokracii? Tak progresivní levice zjistí, že to jsou sexističtí rasističtí dinosauři.

Funguje to perfektně pro obě skupiny. Ale západní civilizační okruh destruován.

O Maďarsku (18. 4. 2023)

Kdyby byly dnes v Maďarsku volby, zvítězil by Orbán ještě drtivěji než v posledních volbách. Jeho Fidesz by získal téměř dvojnásobek toho, co všechny opoziční strany dohromady. Ukazuje to výzkum veřejného mínění provedený v březnu.

Kdybychom usuzovali podle českých novin, skončila Orbánova politika debaklem. Maďaři ale nečtou české noviny.

Celkově je na tom zajímavé, jak pomalu (nebo dokonce vůbec pronikají informace ze země do země). Maďarsko je od nás kousek, hranice jsou otevřené a člověk by čekal, že se sem informace o skutečné situaci v té dostanou rychle. Nefunguje to. Lidé si dělají obrázek podle médií a sociálních sítí. Kdyby na Seznamu a v České televizi psali, že Maďaři mají dvě hlavy, významná část populace tomu bude věřit.

O amerických ideálech (17. 4. 2023)

Víra Američanů ve své vlastní hodnoty se hroutí. Procento Američanů, kteří pokládají vlastenectví za důležité, kleslo během 20 let na polovinu! Podíl těch, kdo chtějí mít děti, se zmenšil srovnatelným způsobem. A tak dále. Zasahuje to všechny oblasti života.

Tak rychlý pokles nelze vysvětlit generační výměnou. Mnoho Američanů změnilo názor a dnes vidí svět úplně jinak než před generací.

Někteří se to budou snažit vysvětlit tím, že do Ameriky pronikly podvratné komunistické myšlenky a že většina Američanů je manipulována médii. Tak to říká i třeba Jordan Peterson. Jenže ztráta těch starých hodnot není nahrazena žádnými novými. Lidé, co ztratili víru ve vlastenectví a naději na vlastní rodinu, z těch lidé se nestali nadšení přívrženci LGBT. Nezvýšila se důvěra v média. Převládá nicota. To nevypadá na vliv šíření podvratných myšlenek.

Skutečné vysvětlení je někde jinde – lidé prožívají hroucení systému (především ekonomicky, ale nejen ekonomicky) a ztrácejí naději. Stávají se z nich depresivní rezignovaní lidé bez hodnot, kteří řeší maximálně tak, jak mohou sami přežít.

O Institutu českého venkova (17. 4. 2023)

Vyjadřuji naprosté nadšení nad tím, že Vidlák založil Institut českého venkova. Je to první velká pozitivní zpráva po dlouhé době. Konečně bude využito to, čím je Vidlák silný (respektive byl, ale předpokládám, že se to vrátí).

Za prvé. Četli ho i lidé mimo bublinu alternativy. To je nesmírně cenné.

Za druhé. Institut českého venkova se zaměřuje na akce, které v horizontu několika let mohou měnit poměr politických sil. To je naprosto zásadní.

Pokládal jsem za nešťastné, že Vidlák vystupoval jako faktický místopředseda jedné naprosto okrajové politické strany, která nemá jiné ambice než odebrat pár hlasů SPD (a případně KSČM) a vyinkasovat státní příspěvek. Ne kvůli té straně (ta skončí rozkradením peněz a hádkou stejně jako všechny předchozí podobné pokusy), ale kvůli tomu, že ten starý Vidlák byl nenahraditelný. Strašně chyběl. Jeho Institut českého venkova se bude zabývat podporou potravinové soběstačnosti jak na úrovni státu, tak na úrovni jednotlivých domácností. Jestli sežene tisíc aktivních členů, ovlivní to politickou situaci víc než všechny demonstrace.

A ovlivní ji správným směrem. Možná si ještě pamatujete, jak po každé milionchvilkařské demonstraci trochu stouply preference ANO. A jak jsme si říkali, že Andrej Babiš ty milionchvilkaře nejspíš tajně platí. Proč by to nemělo platit i opačně? Proč by každý plný Václavák neměl přidat preference Petru Fialovi? Institut českého venkova Fialovi pomáhat nebude.

Povídání o Institutu českého venkova.

O protiženském spiknutí MGTOW (16. 4. 2023)

Slyšeli jste už o politickém hnutí MGTOW? Jedná se o zkratku „Men Going Their Own Way“, tedy něco jako „muži, kteří si jdou po svém. Spočívá v tom, že si určitá skupina mužů říká: Když jsou holky takové, když ujíždějí na tom svém feminismu, pořád si stěžují, podávají na nás příšerné žaloby a podobně, tak si jich prostě nebudeme všímat. Naučíme se nepotřebovat je.

Samozřejmě, že to je ukrutná blbost. A samozřejmě, že většině z nich to nevydrží celý život. A to navzdory tomu, že opravdu občas dochází k naprosto děsivým případům bezpráví a ke zničení celých životů na základě smyšlených či dramaticky přehnaných obvinění z násilí vůči ženám. Stejně nakonec riskují znova. Muži a ženy se prostě navzájem příliš potřebují.

Zajímavé na tom ale je, jak neuvěřitelně hysterickou reakci to budí ve feministických kruzích. Přitom by člověk konečně čekal, že budou feministky nadšené. Část mužů je přestane obtěžovat. Přestane jim vnucovat „patriarchální stereotypy“. Přestane vůči nim uplatňovat toxickou maskulinitu. Konečně dosáhly svého. A zase je to špatně! Zase požadují speciální opatření a tribunály proti MGTOW. Jako pokaždé. Nejde ani o ženy ani o svobodu ani o stereotypy. Jde jenom o bezbřehou chuť hystericky ječet a neustále si stěžovat.

O poctivosti vzdělance (16. 4. 2023)

Profesor Budil v rozhovoru s Frantou Kubáskem, kde jsme společně představili Jungmannovu národní akademii: „Každý vzdělanec v průběhu života roste, nabírá znalosti, pracuje na sobě, a měl by si pěstovat nejen morální integritu intelektuální. A pak může přijít chvíle, kdy se ta jeho intelektuální integrita dostane do konfliktu se systémem. V jednu chvíli si to uvědomí. A pak jde o to, jestli chce pokračovat v nerušené kariéře, v zásadě v nějaké slonovinové věži, na základě toho, co si mezitím vybudoval nebo může být věrný integritě, a pak může riskovat konflikty.”

Já jsem se pokusil vysvětlit, že “cílem je poskytnout naprosto špičkové vzdělání, a to bez přehánění naprosto špičkové, v oborech jako ekonomie, sociologie nebo antropologie lidem, kteří normálně chodí do práce a nemohou se přihlásit na několik let na nějakou humanitní fakultu. Navíc ty fakulty v dnešním stavu by jim stejně nedokázaly takovou úroveň nabídnout.“ 

O somálském právu (15. 4. 2023)

Zdánlivě běžný kriminální příběh. V Somálsku dva muži znásilnili dvanáctiletou holčičku. Byli tedy odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Trest byl vykonán za přítomnosti otce oběti, který si mohl osobně zkontrolovat, že jsou mrtví.

Nekomentuji to, to je věc Somálců. A dost možná, že takový trest smrti je tisíckrát lepší, než co by pachatele čekalo, kdyby je zajali přímo příbuzní oběti.

Není ale těžké si představit, jak se pak mohou lidé cítit, když jsou přesazeni do prostředí, kde je za skupinové znásilnění dítěte pár měsíců na základě výmluvy, že pachatel neznal evropské zákony. Nebo nedostane ani těch pár měsíců, protože prý měl psychické problémy. Vždyť to přímo volá po tom, aby si to člověk vyzkoušel.

O luxusní bundě (14. 4. 2023)

V médiích dosud rezonuje zpráva, že Andrej Babiš měl na demonstraci proti zbídačování populace bundu za 100 tisíc korun. Ale on přece nepředstíral, že patří nebo může patřit k těm zbídačeným. Nikdy netvrdil, že nemá na složenky.

Jde ale o něco jiného. Situace je tak vážná, že to znepokojuje všechny společenské vrstvy. Magnát, střední podnikatel, dělník, nezaměstnaný – všichni žijí v zemi, která je ohrožena. Je to jejich společný problém. Všichni ho potřebují vyřešit.

Někdy jdou jejich zájmy opačným směrem. Třeba když jde o výši platů v Babišových továrnách. Ale tentokrát opačným směrem nejdou.

Za druhé. Když šel Andrej Babiš na demonstraci, tak si nejspíš vzal bundu, která visela na věšáku. Dost možná, že ani nevěděl, kolik stojí. Ano, je to určitá sociální necitlivost. Ale popravdě, já bych tu bundu nedokázal odlišit od bundy za dva tisíce. A pořád je to sympatičtější než přístup manekána, kterému řeší každý detail oblékání a každý detail zastřižení vousu módní poradce a expert z reklamnímu agentury. Když pak dojde na podávní k ústavnímu soudu, nedokáže ten manekýn ani plynule přečíst stanovisko z papíru.

O přijímačkách na střední školy (14. 4. 2023)

Eduin je jednou z několika neziskovek, které fakticky ovládají české školství. To znamená, ž větší vliv než kterákoliv politická strana a nesrovnatelně větší vliv než voliči. Tohle je jich stanovisko si pořádně přečtěte. Dozvíte se v něm mimo jiné požadavek, aby při přijímání na střední školu nebyly zohledňovány nadstandardní znalosti a schopnosti dětí (mimo jiné je odsuzováno „záměrné zadávání složitých úkolů“) a místo toho se má na střední školu přijímat podle „hodnotových postojů“. Aby nedošlo k mýlce, má Eduin na profilovce ukrajinskou vlaječku.

Takoví žáci mají být na středních školách! Ti, co jsou pohlavně neukotvení a nenávidí Russssáky. A ne snad ti, kdo umějí dobře matematiku a fyziku, jak si to myslí zpátečníci.

Všimněte si, jak jsme se k tomu bodu dostali. Tenhle třídící mechanismus vyřazující talentované a chytré ve prospěch poslušných byl zpočátku sepnut nezáměrně jako důsledek série nehod, selhání a nezáměrných změn. Pak jsme si na něj zvykli. Pak začal být označován za správný. A nakonec je označován za hlavní cíl a je záměrně posilován.

Se Zeleným údělem to bylo zrovna tak. Úplně na začátku nebylo primárním úmyslem zbídačit evropskou populaci, aspoň pro většinu těch, kdo ho prosazovali. Když byla zahájena válka proti Rusku, nebylo prvním základním úmyslem usmrtit co nejvíce Ukrajinců. Z původně nežádoucího důsledku se ale postupně stal důsledek co nejvíce žádoucí. Opakující se vzorec.

O protestech humanitních fakult (13. 4. 2023)

Jedna vlna protestů vysokoškolských učitelů se přehnala, ale další nás čekají. Je známo, že jsem vůči téhle skupině dost skeptický (možná i proto, že sám k nim mám blízko), ale tentokrát bych navrhoval zachovat se velkoryse sociálně a vyjít jim vstříc. Konkrétně navrhuji, aby vláda zaplatila řemeslnickou rekvalifikaci každému z nich, kdo projeví zájem. I jako daňový poplatník bych na to ochotně přispěl. Opravdového filosofa přece nedělá filosofem fakulta, ale přístup ke světu. A časem by se naučil přemítat tak, aby si přitom neklepl kladívkem do prstu nebo se jinak nezranil.

O naftě a úplatcích (13. 4. 2023)

Seymour Hersh, cenami ověnčený veterán americké žurnalistiky, který nedávno odhalil, že útok na plynovod Nordstream byl proveden s výslovným souhlasem prezidenta Bidena, včera odpálil další informační bombu. Ukrajinci kupují naftu pro tanky, obrněnce a vojenské automobily od ruského státního podniku, a cenu za tu naftu přeúčtovávají Američanům, kteří to platí. Jenže Američanům účtují dramaticky víc, než za kolik od Rusů nakupují. Podle odhadu CIA si kyjevští funkcionáři přišli v roce 2022 na minimálně 400 milionů dolarů (cca 11 miliard korun), možná mnohem víc.

Pak se nemůžeme divit, že se nikomu nechce přestat válčit.

Ukazuje to také, že současná podoba a tempo války vyhovuje i ruské straně, jinak by Ukrajincům neprodávali naftu.

O manifestu vraždícího zmateného stvoření (12. 4. 2023)

Je to jen pár týdnů, co v USA došlo k další masové vraždě ve škole, což je tam asi tak běžné jako u nás autonehody. Tentokrát to ale bylo trochu jiné tím, že vraždila mladá žena cítící se mužem a že o jen pár dnů později bylo odhaleno další stvoření s nejasnou pohlavní identitou, které se chystalo zabít další děti.

Diskuze se odvíjí přesně tak, jak se dalo čekat. Konzervativní strana varuje před narušováním pohlavní identity dětí a mladých lidí, liberální strana zase chce víc kastrací a větší nátlak, aby to děti podstupovaly. Obě strany tvrdí, že to pomůže. Já osobně dávám za pravdu té první, ale o to teď nejde.

Zajímavé je, že vražedné stvoření sepsalo jakýsi manifest, který by možná dost odhalil. A ten manifest je utajován! Proč? Bojí se někdo, že by transky začaly masově vraždit? Nebo by došlo k odhalení dalších příšerných praktik transgenderových fanatiků? Nebo se prostě jen nechce, aby se o tom přemýšlelo a diskutovalo? Jenže jak je možné najít řešení, když se o tom nebude přemýšlet a diskutovat?

Připomínám, že když v roce 2019 vystřílel Brenton Tarrant dvě radikální mešity na Novém Zélandu a zabil tam víc než 50 lidí, jeho manifest byl na internetu volně dostupný! A to skutečně existovalo určité riziko, že se tím bude inspirovat nějaký další mladý kluk. To je ten transgenderový manifest o tolik horší? Nebo je to spíš tak, že za pouhé čtyři roky se Západ posunul ke kultuře, kde je utajování normální?

O akčních hrdinkách (12. 4. 2023)

Byly doby, kdy si feministky stěžovaly, že filmové hrdinky jsou zobrazovány jako bezbranné oběti, které musí být zachraňovány silnými muži. Nechápu, co je na tom špatného, ale budiž. Pak začaly přicházet filmy, kde krásné sexy hrdinky boxují, střílí, skáčou z vrtulníků a vlastnoručně zabíjí muže po desítkách. V jednom z dílů Resident Evil v závěrečné scéně bojuje blondýna s černovláskou, protože všechny mužské postavy už jsou mrtvé. Člověk by tedy čekal, že feministky budou konečně spokojené.

Omyl! Je to prý ještě horší ponižování žen, jejich degradace na sexuální objekt a prý to vede k vlně sebevražednosti a má to šílené dopady na zdraví. Aspoň to tvrdí vědecká studie z pera amerických psycholožek, která prošla řádným recenzním řízením a byla otištěna v celkem prestižním časopise. Zaujalo mě a přečetl jsem studii úplně celou. Jak můžou mít drsné akční hrdinky dopad na zdraví diváků? Leda snad tak, že se pak některé divačky začnou prát a zjistí, že v reálném životě není mlácení 120kilových chlapů tak snadné.

A skutečně jsem něco zajímavé zjistil. O stylu vědecké práce. O těch sebevraždách a poškození zdraví se píše pouze v úvodním shrnutí (ze kterého opisují novináři). Vlastní vědecká práce se toho vůbec netýká. Zaměřuje se čistě na to, v kolika filmech se sexbomby chovají násilně. Ještě v 60. letech tomu bylo zpravidla tak, že ženská postava vražedkyně byla naprosto nepřitažlivá. Výjimkou byly bondovky. Pak postupně přibývaly ženské bojovnice a akční hrdinky, které kombinovaly neuvěřitelné fyzické schopnosti s neuvěřitelně krásnými těly. Vrcholu to dosáhlo kolem roku 2000 a od té doby toho zase ubývá.

Se zdravím a sebevraždami to nic nemá. To jen připsaly výzkumnice do úvodu, aby studie vzbudila víc pozornosti.

Jaké je z toho poučení? Že nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou.

Jako v Afghánistánu (11. 4. 2023)

Anglicky píšící blogger Big Serge je vynikající vojenský historik a občasný komentátor války na Ukrajině. Zmiňoval jsem ho již několikrát a některé jeho texty jsem přeložil do češtiny.

Tentokrát se věnuje plánům připravované ukrajinské ofenzívy, které podle všeho unikly z Pentagonu a kolují teď po sociálních sítích. Big Serge je podrobně rozebírá a dochází k závěru, že se jedná o autentické dokumenty a že se ani nejedná o předstíraný únik s cílem zmást ruskou stranu. Dokumenty dávají obraz rozpadající se ukrajinské armády, které dochází munice i rakety do systémů protivzdušné obrany a vlastně všechno. Pokoušet se za téhle situace o ofenzívu je šílenství. Na tom asi není nic nového. Ostatně, mnozí západní představitelé, včetně českého prezidenta, už více méně otevřeně mluví o tom, že ta ofenzíva bude rozdrcena.

Naopak ale je překvapující, jak mizerný přehled mají Američani o stavu jednotlivých ukrajinských jednotek. Oni to platí, oni dodávají veškeré vybavení, oni mají své lidi přímo v terénu, jejich lidé v mnoha případech přímo velí… a nevědí téměř nic. Vlastně toho vědí o svých vlastních jednotkách přibližně tolik, kolik toho vědí o jednotkách ruských. Vlastně by nás to nemělo překvapovat – kolabující velení, vytváření nesmyslných výkazů s nulovou informační hodnotou, orientace na dojem, který vlastně nic neznamená. Přesně tak to dělali v Afghánistánu.

O dekadenci (11. 4. 2023)

Předevčírem jsem tu psal o mechanismu růstu džihádu v Evropě, který spočívá v tom, že mezi mladými oslavovateli každého děsivě brutálního činu se najdou další, kteří se nakonec dopustí něčeho podobného. Nemuselo by tomu tak být, kdyby vedoucí mešit dali jasně najevo, že veřejné oslavování brutálního násilí vůči bezbranným nebudou trpět. Nebo kdyby muslimské komunity přestaly tolerovat podporu terorismu. Jenže tak tomu není. Muslimské komunity džihádistické násilí podporují. Dokonce i ti, kteří formálně odsuzují terorismus, si zároveň stěžují na diskriminaci. A když se jich zeptáte, v čem diskriminace spočívá, tak vám vysvětlí, že diskriminace je stav společnosti, kde všechno nebylo plně podřízeno islámu. To není názor můj, to je zjištění muslimského spisovatele Eda Husajna, který procházel muslimské komunity ve Velké Británii a vedl desítky pohovorů s jejich vedoucími.

Vždy je s tím ale spojena představa, že Západ je odporný, dekadentní a hodný pohrdání. To druhé nachází částečnou odezvu i mezi západními konzervativci, kteří si mnohdy pěstují romantickou představu, že muslimské komunity jsou tradiční, konzervativní, se smyslem pro rodinu, uměřeností v sexuálních záležitostech apod. Ve skutečnosti se tam veškeré dekadentní jevy vyskytují minimálně ve stejné míře jako na Západě, včetně změn pohlaví atd. Dokonce i homosexuálního chování je tam výrazně více. Ostatně, úsloví „ženy jsou na rození dětí a chlapci na lásku“ vyšlo z prostředí ortodoxního islámu. Rozdíl je v tom, jak příslušníci každé civilizace pohlížejí sami na sebe. V muslimském mentálním světě není místo pro pocit, že by svět islámu mohl být dekadentnější než svět nevěřících, zatímco u nás to patří k běžné myšlenkové výbavě.

O rozumu a přirozenosti (10. 4. 2023)

Yoram Hazony v knize Konzervatismus – znovuobjevení:

” Marx má pravdu také v tom, že v každém daném okamžiku je stát ovládán jednou skupinou (nebo koalicí skupin) a že zákony a opatření státu mají sklon odrážet zájmy a ideály této vládnoucí skupiny. Nadto má Marx pravdu, když říká, že tato vládnoucí skupina má sklon vnímat své vlastní upřednostňované zákony a opatření jako výraz „rozumu“ nebo „přirozenosti“ a snaží se rozšířit svůj způsob pohledu na věci napříč celou společností, takže různé druhy nespravedlnost a útlaku bývají zastřeny.”

TU KNIHU JE MOŽNÉ KOUPIT ZDE. 

O špatné sázce (10. 4. 2023)

Svět se mění a američtí spojenci, kteří včas nerozpoznali změnu poměrů, se dostávají do problémů. Například Izrael. Sice odolal nátlaku na aktivní zapojení do protiruské koalice, ale ani se nevyhranil jasně. Nějaké zbraně poslal, ale zase neposlal nic významného. A nebylo mu to nic platné. Američani vybrali tamní železné zásoby munice a poslali je na Ukrajinu. Teď tam už asi měsíc probíhá pokus o barevnou revoluci vedený sorosovskými bandami (český tisk překvapivě mlčí – i ten alternativní), který nakonec Izrael ustojí, ale oslabí ho to. A do toho Írán, kterému dohoda se Saudskou Arábií rozvázala ruce.  Proti Izraeli aplikuje přesně tu taktiku, kterou aplikují Američani proti Rusům a dalším. Vyzbrojí různé polovojenské skupiny, ty ze všech stran střílí na izraelská města, a pokud si Izraelci pro ta odpalovací zařízení dojdou, začnou křičet „Pozor, agrese!“ a svolávat všechny možné tresty a sankce. A dodají těm bandám ještě víc zbraní s  ještě delším doletem a budou tomu říkat humanitární akce.

Můj odhad je, že Izrael to nakonec ustojí, ale bude to hodně obtížné manévrování.

O nulové toleranci (10. 4. 2023)

Máloco je tak hloupého jako nulová tolerance. Opakem nulové tolerance jsou přiměřenost a zdravý rozum.

Nulová tolerance by snad mohla mít smysl tam, kde něco neexistuje, a vy se snažíte zabránit, aby se něco uchytilo. Tam to dává smysl, protože můžete předpokládat, že až se to etabluje, bude mnohem těžší to zastavit. Kdysi třeba mohly dávat smysl pokusy zabránit první „operaci“ změny pohlaví. Nebo když chcete zabránit vstupu nějakého druhu hmyzu či mikroorganismu do vaší země.

Jenže lidé se tou věcí začnou zpravidla zabývat až tehdy, když existuje a působí problémy. A pak už je tomu naopak. Pak je na místě přiměřenost. Vezměme jako příklad loupežná přepadení. K určitému snížení stačí velmi mírná opatření typu lepšího veřejného osvětlení. To vám ale nestačí a chcete to snižovat dál. K tomu potřebujete víc policistů v ulicích, což už je komplikovanější. Ale budiž. Jenže pak nestačí ani to, vy přidáváte opatření, zvyšujete náklady…a postupně se dostanete do stavu, kdy v zemi dochází k jen pár přepadením a vy nehodláte tolerovat ani to. Kamera na každém rohu, drastické tresty, a pořád nejste na nule. Takže šílené sledování všech, zákazy vycházení… a to třeba kvůli pěti případům ročně. To už nedává smysl.

Pamatuji, jak zakazování kouření vycházelo z předpokladu, že se do veřejného prostoru nesmí dostat „ani jedna molekula“. Zfanatizovaní magoři tedy zničili tisíce pracovních míst a připravili miliony lidé o zábavu kvůli jediné molekule. Dnes to vidíme s CO2   – i kdyby to měnilo klima k horšímu, čímž si nejsem vůbec jistý, měla by otázka znít, jaké opatření je rozumné. Místo toho volají šílenci po absolutní nule. Nebo násilí proti ženám. Samozřejmě, že každý rozumný člověk je proti násilí proti ženám. Ale je rozumné zničit životy tisícům jiných lidí, aby byl odstraněn jeden jediný případ? Nebo Rusko. Musíme zabíjet a umírat donekonečna, abychom nemuseli udělat ani ten nejmenší kompromis s domnělou říší zla?

Lidé, co mluví o nulové toleranci, jsou nebezpeční fanatici. Vyhýbejte se jim.

O nedoceněném státníkovi (9. 4. 2023)

Americký prezident žadoní o telefonát s čínským císařem a ten mu dává jasně najevo, že si to zatím nezasloužil. Francouzský prezident se pokusil něco vyjednat a tvrdě narazil. Šéfka Evropské komise si musela nechat líbit neuvěřitelně ponižující zacházení a nebylo jí to nic platné.

Až teď se ukazuje, jak obrovskou výhodu měla Česká republika v prezidentovi, kterého s čínským císařem spojoval vztah vzájemné úcty a snad i určitého přátelství. Mohli jsme z toho udělat odrazový můstek k úspěšné národní budoucnosti.

Budoucí generace nebudou věřit tomu, že ten prezident nejen, že nebyl kvůli čínským konexím oslavován, ale ještě mu za to bylo spíláno. Neuvěřitelné, jaký imbecilismus může převládnout.

Koho ohrožuje umělá inteligence? (8. 4. 2023)

Jedním z témat posledních dnů je umělá inteligence. Jedni píšou petice o nebezpečí, které hrozí lidstvu a požadují omezení dalšího vývoje. Druzí tvrdí, že od těch prvních je to jenom marketingový výkřik – chtěli vygenerovat spoustu článků o svých produktech, a to se skutečně podařilo. Mám tendenci věřit spíš těm druhým. Lidé jako Elon Musk přece nemůžou věřit tomu, že nebezpečí nové technologie bude odstraněno přijetím nějaké směrnice. A umělá inteligence není vývoj jaderných zbraní. Nepotřebuje žádnou komplikovanou a nákladnou infrastrukturu.

K samotné otázce rizik umělé inteligence se nechci vyjadřovat, protože se posuzuje něco, co má teprve vzniknout. Nicméně upozorním na to, že už dnes představuje umělá inteligence značné riziko pro část populace západních zemí.

Její hrozba spočívá v tom, že dokáže spolehlivě rozpoznat, kdy jde o skutečné vize a myšlenky, kde je přítomná nějaká cenná analýzy a kde se jedná jenom o vršení frází. Rozpozná to tak, že to napodobí. To první napodobit nemůže, v tom druhém je lepší než živí lidé. Je tedy schopna vytvářet naprostou většinu manažerských prezentací, koncepčních dokumentů, politických projevů a novinových článků mnohem lépe než současní „experti“. Zkuste si představit, jak by se změnil šachový svět, kdyby všichni hráči měli přístup k nějakému supercomputeru a všichni používali ten samý. Celé odvětví by se zhroutilo. Zápasy by byly zbytečné, protože by ten samý počítač hrál pokaždé sám proti sobě. K něčemu podobnému možná spějeme.

Dokonce i kdyby to bylo zakázáno, tak zákaz nepomůže, protože když bude umělá inteligence lepší, manažeři a experti ji budou využívat potají. Nechají si od ní připravovat prezentace, články a projevy. A časem to přestanou skrývat.

Co to bude znamenat pro životy horních 10%, z nichž velká většina se živí jen generováním frází?

O kriminalitě a džihádu (8. 4. 2023)

Liam Duffy, policejní antiteroristický expert, napsal na Unherd zajímavý text, kde nabízí jiný pohled na džihádistický teror v Evropě. Ukazuje, jak na sebe navazují příběhy konkrétních lidí od roku 2012. Nějaký džihádista se dopustí šíleného odporného činu, třeba vraždy malého dítěte nebo něco na ten způsob. Tisíce a desetitisíce mladých muslimů to nadšeně oslavují (což k tomu patří). A z těch oslavujících vzejde pár pachatelů podobných činů. A ty zase oslavují desetitisíce dalších, z nichž vzejdou další pachatelů. A tak pořád dokola. I když se tajné služby naučily včas odhalovat velké akce se stovkami obětí, okruh potenciálních pachatelů roste.

Liam Duffy to ukazuje na konkrétních příbězích a konkrétních jménech. Ukazuje, že podhoubím je kombinace islámu a drobné kriminality. Zlodějíčci, drobní podvodníci a další si s pomocí islámských svatých písem nejprve zdůvodňují své právo okrádat nevěřící (vlastně je to forma džihádu), zvykají si na stále tvrdší násilí a postupně se z nich stávají bestiální vrazi.

Duffy ale nevidí, že vedle tohoto mechanismu funguje i určitá míra regulace. Míra džihádistické brutality je přesně taková, aby to udržovalo většinovou společnost v permanentním strachu, ale na druhou stranu, aby to nevyvolalo poptávku po rázné reakci – samozřejmě s drobným překmitáváním na obě strany. Stále je zapotřebí rozumět tomu, že ty občasné útoky nožem jsou jen součástí širšího cíle podrobit si Západ. Každý nabízí to, co může. Někdo dokáže ovlivňovat vzdělávací systém. Někdo jiný vede soudní spory. Někdo má politický vliv. Někdo peníze. A bývalí zlodějíčci mohou šířit strach mezi nevěřícími brutálními vraždami. Každý se uplatní.

Mimochodem, islám se rychle šíří i v českých věznicích. I tady se vytváří osvědčená kombinace drobné kriminality a extrémní džihádistické ideologie (jejíž šíření nesmí být podle názoru českých soudů omezováno).

O ochraně soukromí (7. 4. 2023)

Chtěli byste, aby úřady nebo korporace měly k dispozici vaše otisky prstů, záznam hlasu, duhovku apod.? Nebo by vám to vadilo? Jestli by vám to vadilo, tak jste v absolutní menšině. Je tu další výzkum v řadě, který ukazuje, že drtivá většina lidí dává přednost pohodlí před ochranou soukromí. Raději dát provozovatelům webů všechna možná data než řešit problémy se zadáváním hesla.

Není to nic nového. Je to situace dlouhodobá a zdá se naprosto stabilní. Víte třeba, že když byly v Evropě první projekty načítání očních duhovek zákazníků, byli zákazníci ochotní si za to připlácet?

Mimo jiné z toho vyplývá, že cesta „to a to se nesmí“, není realistická. Není ani realistické, že by nějaká část lidí si žila jinak. Je to podobné jako nemít mobilní telefon. Zákon vám to nepřikazuje, ale nevýhody v životě jsou tak obrovské, že to stejně nedělá nikdo.

Pak zbývá poslední možnost. Úřady tak důvěryhodné, že se občas něco zneužije, ale těch případů nebude neúnosně mnoho.

O jedné drobnosti z tisíce (7. 4. 2023)

Možná na to pamatujete z dětství. V chudších zemích tomu bylo tak, že spousta produktů byla ve velikých balících nebo sudech a prodavačka člověku na místě odvážila potřebné množství. Jak ekonomiky rostly, národy bohatly a zvyšovala se průmyslová kapacita, bylo už možné si dovolit samostatný obal pro každou sadu. Souviselo to i s tím, že hodnota lidské práce se zvyšovala, takže úkolovat prodavače odvažováním či odléváním byl zbytečný přepych. Navíc to snižovalo ztráty vzniklé skladováním, ztrácením, rozsypáváním atd. Prostě jeden z tisíců detailů na cestě od chudoby k bohatství.

A hle, slyšíme o „revoluci v lékárenství“, která bude spočívat v tom, že už si nemůžeme dovolit vlastní krabičky, ale lékárník člověku odpočívá tabletky do papírového kornoutu. Prý to už funguje v USA a Velké Británii. To nepřekvapuje, protože to jsou země, kde zdravotnictví pro dolních 50% je jedna obrovská katastrofa a kde klesá věk dožití.

Reklamní agentury to určitě vylíčí jako akt pokroku, ale ve skutečnosti je to další drobný příznak, že se postupně vracíme do chudoby a zaostalosti. Jeden z tisíců detailů.

O technologickém optimismu (6. 4. 2023)

Už dlouho jsem si nepustil žádný Trumpův projev kompletní, takže mi unikla zajímavé změna, kterou komentuje Mary Haringtonová na Unherd. A sice, že v poslední době pravidelně objevuje nový motiv – technologický optimismus. Nadšení z vynálezů a podpora vší možné nové techniky. S tím, že nové technologie mají nejen vytvořit nová pracovní místa, ale taky celkově zvýšit životní úroveň, vylepšit rodinný život, zvýšit úroveň vzdělanosti atd.

Je dobré si všimnout, že to radikálně kontrastuje s postojem „alternativy“, která je minimálně od covidu ostře nepřátelská vůči všemu technologickému a modernímu. Takový ten mrzoutský postoj, kdy protiva chce všechno z principu vidět z té nejhorší stránky, uspokojí ho jenom totálně negativní scénáře a jen nerad připustí, že něco třeba není tak strašné. A k tomu nostalgie po světě před průmyslovou revolucí. I politicky je to postoj odsouzený k věčné porážce.

S technologickým optimismem se dá pracovat i při vědomí všech rizik.

O šedých rozvodech (6. 4. 2023)

O fenoménu „šedých rozvodů“ se hodně mluvilo, když se rozváděl Bill Gates. Jde o to, že dva lidé spolu stráví většinu života, vychovají děti, provozují nějaké společné aktivity, mají v zásadě bezproblémové manželství, ale nakonec se rozhodnou, že stáří stráví každý zvlášť. Nehledají si nového partnera, ale chtějí dožít samostatně. Pokud se budou občas vídat, tak jako přátelé.

Mezi bohatými lidmi to není až tak divné. V minulosti se to jenom neřešilo. Každý prostě žil samostatně ve své vile. Zajímavé na tom je ale to, jak strašně rychle toho přibývá. Podle posledních amerických čísel to dělá skoro třetinu rozvodů. Což je neuvěřitelné, když si uvědomíte, že se to týká jen nejbohatší vrstvy. Na druhou stranu je to číslo dáno zcela jistě i tím, že do důchodového věku dospěla silná generace, kde žili v manželství skoro všichni (na rozdíl od těch mladších).

Nepokládám to za přínosné ani netvrdím, že bych to někomu doporučoval, nicméně je to asi první typ rozvodu, který je společensky zcela nezávadný. Výchovu dětí to neohrozí, protože jsou už dávno dospělé. Příšerné veřejné tahanice a obviňování u toho taky nebývají. Neventilují se ani negativní emoce. Žádné spory o majetek. Na to všechno už jsou lidé příliš staří.

Dost možná, že je to jeden z příznaků toho, že jsme jako západní civilizace ve fázi hledání nového životního modelu. Jak smířit celoživotní a další instituce s dnešní délkou života a dnešní úrovní technologií. Odpovědí na nástup socialismu a hospodářského růstu po druhé světové válce bylo masivní rozšíření tradiční rodiny? Jaké modely se prosadí teď? Je jisté, že to nebude žádná fantasmagorie typu duhové rodiny, ale přesto to může vypadat jinak než za našich rodičů.

O únosech a znásilňování (5. 4. 2023)

Britský premiér Rishi Sunak vytáhl do boje proti znásilňovacím gangům, které unášejí britské dívky (většinou z chudších dělnických rodin) a prodávají je do otroctví. Ta záležitost (probíhající s tichou či dokonce méně tichou podporou britských úřadů) je dostatečně známá.

Tento týden Rishi Sunak slíbil, že znásilňovací gangy vymýtí. Budou zpřísněny tresty. Bude zřízena specializovaná policejní jednotka nepodléhající zkorumpované místní státní správě. Bude zřízena telefonní linka, kam budou moci oběti zavolat. Vláda to bude chápat jako prioritu, bude detailně sledovat postup a případně navýší rozpočty nebo přijme další potřebná opatření.

Není to skvělé? Podle reakcí na premiérově twitterovém účtu to není skvělé vůbec. Nová opatření podporuje jen menšina diskutujících. Zato můžeme číst záplavu urážek. Premiér je prý rasista. Prý se jedná o výraz nenávisti k muslimům. Prý tím chce jen odvést pozornost od jiných problémů. A co nejčastěji opakuje – premiér prý rozděluje společnost.

Přitom Rishi Sunak ani jednou nezmínil, že téměř všichni členové těch gangů jsou muslimové pákistánského původu. Prostě jen slíbil, že zastaví únosy a znásilňování. Ale ani to už není pro multikulturní fanatiky přijatelné. Nepochybuji o tom, že být něco podobného v českém prostředí, reagovala by pražská kavárna úplně stejně.

Mimochodem, podle Eda Husajna tvoří většinu obětí muslimky. O těch se ale vůbec nemluví, protože je nikdo nehledá. Zatímco britská holka doma chybí a občas některý otec najde odvahu pokusit se aspoň o něco, pro muslimskou rodinu je to taková potupa, že doufají, že se dcera už nevrátí. A rozhodně to nikde nehlásí.

Hampl na Counter-Currents (5. 4. 2023)

Na zmíněném americkém webu mi tentokrát vyšel článek, který je fakticky hodně zkrácenou a lehce aktualizovanou verzí přednášky, kterou jsem před lety proslovil na výroční konferenci Úřadu pro ochranu osobních údajů.

O přinášení obětí (4. 4. 2023)

Už poněkolikáté čtu o tom, že očekávaná ukrajinská ofenzíva bude velkolepá, ale nepřinese výsledky. Ukrajinské jednotky NATO ani nezničí ruskou brannou moc ani nedobydou nová území…vlastně nic. Proč se to tedy vlastně dělá?

Antropologie a sociologie mají speciální výraz pro aktivitu, od které neočekáváme výsledek – rituál. Rituál je něco, co musíme dělat, protože se to od nás očekává. Nebo protože věříme, že by vesmíru zanikl, démoni se rozzlobili nebo něco podobného.

Ukrajinští vojáci NATO tedy budou provádět rituál, při kterém ovšem desetitisíce z nich zemřou. To už lidstvo také zažilo. Skvěle to měli zmáknuté třeba staří Aztékové.

O poučení z dětských antibiotik (4. 4. 2023)

V novinách se dočtete, že nejsou k sehnání nějaké léky, proletí to vaší hlavou, ale vlastně to nic neznamená. Pak narazíte na konkrétní příběh a už to vypadá úplně jinak. Zoufalá matka shání léky všude možně, protože náhrady nezabírají, dítěti se nemoc už potřebí vrací… a lékaři tvrdí, že se následky možná potáhnou do dospělosti. A ta zoufalá matka se nějak jmenuje, nějak vypadá, je s ní spojený nějaký příběh…

Podobně jako exekuce. Ty jsou taky jenom číslem, dokud nezjistíte, že někdo ve vašem okolí, koho dobře znáte, přišel o veškerý majetek a bude zadlužený do konce života. Přitom nic neukradl, neudělal žádnou významnou chybu…prostě měl smůlu.

Z toho vyplývá výrazný systémový rozdíl proti předminulému režimu. Představte si, že by to bylo v roce 1978. Vedení strany a vlády by se sešlo a řešili by, jak sehnat dětská antibiotika. Porady by se účastnil generální tajemník, předseda vlády a další hlavouni. Nejspíš by to řešili nešikovně, trvalo by jim to, ale nakonec by zlepšili aspoň něco.

Jenže to bylo v režimu, ve kterém funkcionáři sice jezdili v šestsettrojkách, ale jejich děti a vnoučata chodila do stejných školek jako děti ostatních. Jejich manželky pracovaly ve stejných podnicích jako manželky údržbářů. To vytváří úplně jinou míru solidarity a úplně jiný tlak než dnešní stav, kdy izolovaná vládnoucí vrstva má své děti v drahých anglických školkách a školách, má vlastní systém zdravotní péče, léky si případně nechají dovézt a neznají osobně nikoho, na koho by nedostatek dětských antibiotik dopadlo. Samozřejmě, že pro takovou vládu to nikdy nebude srovnatelná priorita jako peníze pro ukrajinské politické neziskovky.

Nehoruji pro husákovský režim, ale každé příští rozumné uspořádání bude tenhle jeho rys potřebovat. Nebo jinou instituci, která ho nahradí.

Čím jasněji mi vychází, že rozdíly v majetku jsou tolerovatelné jen tehdy, pokud existují dost silné instituce (formální či neformální), které zajistí, že se ty rozdíly v majetku nepromítnou do izolace ani do rozdílů v hodnotách a životním stylu.

O jednom případu šikany (3. 4. 2023)

Jedna hloupá zakomplexovaná ministryně šikanuje vrcholového sportovce a národ je na nohou. Špatně! Není žádný důvod přikládat tomu přehnaný význam. K takovým případům dochází ve všech dobách, ve všech politických režimech. Prostě to tak na světě chodí.

Nijak z toho nevyplývá, že bychom žili ve zločinném režimu (to vyplývá z jiných věcí) nebo že bychom měli důvod se bát. Můžeme sledovat bulvár a odhadovat, jestli ten mladý muž bude nucen si to odpracovat tělem, a bavit se tím. Ale to je všechno.

Píšu to proto, že část „alternativy“ tu událost popisuje jako konec světa, zhroucení režimu, pád do děsivé totality a čtenář čeká, kdy se ozve bušení na dveře a ideová policie přijde i pro něj. K těm věcem nejspíš směřujeme, ale ne kvůli jednomu případu šikany na pracovišti.

Dívejme se pozorně, používejme analytický rozum a nenechávejme se unést emocemi. A neříkejme všemu „pád do totality“. Ten výraz ještě budeme potřebovat pro mnohem vážnější záležitosti.

O bílém islámu (3. 4. 2023)

V již zmíněném článku bělošského nacionalisty Nicka Balta o válce na Ukrajině se píše mimo jiné:

„Doufám, že prapor Azov, který je nyní silně podporován a financován Západem, se změní v místní sílu podobnou Talibanu, v situaci, kdy se “nepřítel mého nepřítele” zvrtne a pomůže zajistit ochranu lidem, jako jsme my. Dále je třeba říci, že kromě bílého Hizballáhu potřebujeme bílou ummu s náboženským kapitálem, Ukrajina je blízko hyperborejské vlasti Indoevropanů, a tudíž je to posvátná půda. Mám za to, že situace je zralá k tomu, aby se naše zájmy utkaly se Zelenského vládou a jejími nekalými chlebodárci.“

Ano, nacisté obdivují islám. I Adolf Hitler a jeho lidé islám obdivovali. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že je to jenom přechodná fáze. Proč obdivovat džihádisty, když se mohu sám stát bílým džihádistou? Když islám udělal z Arabů a Turků tak obávanou sílu, proč by ji neudělal z bělochů? Evropská krajní pravice, včetně vyholených násilnických magorů, logicky směřuje k přijetí islámu. V Prolomení hradeb dvojce uvádím příklady několika významných představitelů evropské krajní pravice, kteří již k islámu konvertovali.

O reformách ve školství (2. 4. 2023)

S Ivo Budilem a Ivanem Davidem jsme tentokrát debatovali o českém školství. Upozornil jsem na zajímavou změnu, která hodně ukazuje. Když se před dvaceti a více lety zaváděly různé školské reformy, byla s nimi spojena naivní představa, že ve školách sice ubyde vědomostí, ale výměnou děti získají nějaké jiné schopnosti nebo kompetence. Dnes se už nic podobného ani nepředstírá. Látka se prostě omezuje, omezuje a omezuje. Docela obyčejné omezování veřejného školství, se všemi důsledky na schopnosti další generace.

Ukázal jsem taky, že děsivý úpadek schopností absolventů českého školství není otázka subjektivního hodnocení, ale jasných dat z mezinárodních srovnání i šetření České školní inspekce.

O svobodné diskuze (1. 4. 2023)

Když procházíte článkové sekce webu Arktosu, najdete něco nevídaného, co působí jako zjevení z minulosti. Otevřenou diskuzi. Takovou, jaká je dnes nepředstavitelná v mainstreamu i alternativě. Dokážete si představit, že by v České televizi vedle představitele Evropských hodnot ocitovali třeba Scotta Rittera? A dokážete si představit, že by na velké demonstraci dostala slovo vedle profesionálního antivaxera i třeba zdravotní sestra z covidária, která pracovala sedm dnů v týdnu dvanáct hodin denně, a denně jí pod rukama umírali lidé? Nebo že by taková zdravotní sestra dostala slovo na Protiproudu nebo Aeronetu? To je prostě nemyslitelné. Každý má své jasné názory a publikuje jenom to, co je v souladu.

Byly časy, kdy tomu bylo jinak, a ty staré časy dosud přežívají na webu Arktosu. Třeba v debatě o Rusku a válce. Dva hlavní články za poslední dny jsou jeden proruský a jeden protiruský.

Článek Richarda Wilsona, žijícího v Moskvě, upozorňuje na zajímavý fenomén, který se projevuje v anglosaském světě. Ti lidé se o žádném africkém či asijském etniku neodváží ani naznačit cokoliv negativního. Naopak se před nimi ponižují a omlouvají za to, že jsou běloši a příslušníci západní civilizace. Komplexy si pak vybíjejí na jediných podlidech, kteří mohou být uráženi a ponižováni – na Rusech. Promítají si do nich nejrůznější osobní problémy. Což plynule navazuje na dvousetletou tradici, kdy Rusko se vším svým pohádkovým nerostným bohatstvím bylo jedinou částí světa, která se vzpírala kolonizaci. A vzbuzovala odpovídající emoce.

Mohu ten pohled potvrdit. Moji přátelé, co žili delší dobu ve Velké Británii nebo USA, jsou jinak skvělí lidé, ale jak slyší Rus nebo Rusko, vypínají mozek a přecházejí na primitivní nadávky, silně připomínající antisemitismus třicátých let. Jak ostatně Wilson připomíná.

Hned vedle Wilsonova článku najdete text bělošského nacionalisty Nicka Balta, který propaguje ty názory, které jsem nedávno vyložil zde. „Mohu doufat, že regiment Azov bude lodí, na níž plují mé sny o bílé rase. Nemohu ji (tu rasu) znovu posílit jinak než bojem nebo prací v jejich prospěch.“

Nejde zdaleka jenom o to, že si čtenář může vybrat. Jde o to, že autoři obou článků jsou příslušníky stejné komunity, čtou se navzájem a jsou nuceni na sebe reagovat. To vede k hlubšímu přemýšlení, nacházení silnějších argumentů a občas i k tomu, že uznáme nějaký náš vlastní názor jako problematický a třeba jej změníme.

Doufám, že koloběžka pana prezidenta byla vyrobena výhradně z recyklovaných materiálů.

Hampl na Arktosu (1. 4. 2023)

Trocha chlubení. Titulní stránka dnešního Arktosu.

O mužích na prodej (31. 3. 2023)

Možná jste si všimli, že ve svých denních glosách poměrně málo vysmívám bláznivým nápadům anticivilizačních progresivistů (což ve skutečnosti žádní progresivisté nejsou, protože nás vracejí kamsi do temného předracionálního dávnověku). Vysmívám se jim málo, protože tyhle patologické případy pokládám za nezajímavé.

Mnohem víc si všímám bláznivých věcí, které se objevují na konzervativní straně, protože ty nás výrazně víc ohrožují tím, že vytvářejí jakousi zrcadlovou obdobu zastánců 68 pohlaví (s tím rozdílem, že oni kladou svou utopii do minulosti).

Tak třeba na americkém serveru Counter-Currents, kam taky přispívám, byl nedávno velmi pozitivně přijat článek Faustovská civilizace a nový patriarchát. Na první pohled to může znít jako něco hlubokého a intelektuálního. Dokud se nepustíte do čtení.

Stručně shrnuto, jde o následující. Muži by měli budovat civilizaci, konstruovat úžasné stavby, vymýšlet nové stroje, dobývat vesmír a tak dále. Jenže oni jsou místo toho nuceni podbízet se hloupým ženským, které se zajímají jen o fintění a telenovely. Řešení je nabíledni – ženy by se měly přidělovat a ony samy by do toho neměly moc mluvit, komu jsou přiděleny. Takové uspořádání je označováno jako tradiční.

Tradiční? Ve skutečnosti tomu bylo po většinu dějin Západu přesně obráceně. Na prodej byli muži. Řešila to instituce označovaná jako věno. Když se žena narodila bohatým rodičům, našetřili jí velké věno a koupili skvělého ženicha. Když se narodila chudým, mohli naškudlit aspoň na nějakého jakž takž. A ty nejchudší se zpravidla nevdaly.

Pokud muž přispěl k rozvoji civilizace jako stavitel katedrál, úspěšný vojevůdce nebo aspoň vysoký státní úředník, zvýšil tak svou cenu a mohl za sebe požadovat vyšší věno.

Mimochodem, to hlavní platí dodnes. Vymyslete novou technologii pro stavbu mostů a uvidíte, že vám bude většina prsatých blondýn ležet u nohou, i když si třeba budou myslet, že „technologie“ je název nového parfému. A možná dokonce získáte i prsatou blondýnu, která je navíc chytrá a vzdělaná.

Problém olympioniky Svobody se bude vyskytovat stále častěji. Buď se musíte postavit proti USA a jejich koloniím nebo se musíte postavit proti většině světa. A teď si vybírejte.

O demokracii v Americe (31. 3. 2023)

Skupina demonstrantů za práva 56. – 59. pohlaví včera vtrhla do budovy parlamentu amerického státu Kentucky a asi hodinu tam křičela nějaká hesla, než byli vyvedeni policií. Není to žádná velká událost, v Americe jsou takové věci normální a prostě patří k tamnímu politickému životu.

Zmiňuji to proto, že když 6. ledna 2021 vešli do budovy washingtonského Kongresu demonstranti, kteří se dožadovali vyšetření volebních podvodů (ať už skutečných nebo domnělých), měli za to, že nepřekračují zvykové hranice americké politické diskuze. Nemohli tušit, že pro ně neplatí stejná práva jako pro ostatní. Že se do nich bude střílet, několik z nich bude zabito a další postaveni před soud.

Mezitím oznamují novinové titulky, že Donald Trump je prvním americkým prezidentem, který stane před soudem. Výstižněji by to ale vystihovalo konstatování, že jde o první případ, kdy se vládnoucí moc pokouší zastavit jednoho z favoritů prezidentských voleb inscenovaným soudním procesem.

Tak, jako se navenek hroutí americká moc a jako se postupně hroutí americké hospodářství, tak mizí i americká demokracie. Horní Volta s raketami.

Jestli se nepodaří zrušit národohospodářskou fakultu, můžete se zbavit Ševčíka tím, že vyhodíte do povětří celou Českou republiku.

Znovu o Jungmannově národní akademii (30. 3. 2023)

Víte, že původní ekonomický model, na kterém stál úspěch Spojených států amerických, zahrnoval promyšlenou ochranu domácího trhu, silnou národní banku, podporu rozvoje domácího průmyslu a výstavbu kanálů, silnic a přístavů (sice soukromými firmami, ale za peníze garantované vládou – dodávám)? Bylo to spjato s rovností příležitostí, demokratickým nacionalismem a odmítnutím dědičné či rasové hierarchie, připomíná profesor Budil ve své přednášce.

Bismark později tento americký systém okopíroval pro hospodářský vzestup Německa.

Ale profesor Budil v té přednášce řekl i mnoho jiných velmi zajímavých věcí.

Jungmannova národní akademie se mezitím slušně rozjíždí. Než jsme stihli rozběhnout reklamní kampaň, je první seminář (Oskar Krejčí – Petr Hampl) zcela vyprodán, ve dvoudenním (Ivo Budil – Petr Hampl) zbývá jen pár volných míst a plní se rovněž další. Kvalitní vzdělání táhne.

O rozesíračích (30. 3. 2023)

Předevčírem jsem se byl podívat na konferenci o sdílení dat ve zdravotnictví, kterou pořádal poslanec Vladimír Zlínský (sám lékař). Ta akce byla naprosto skvěle připravená. Doktor Zlínský sezval špičkové experti a sestavil z nich vyrovnaný panel, kde byly zastoupeny všechny názorové proudy. Ale všichni na špičkové úrovni. To je dnes velice vzácné.

Zjednodušeně, jde o to, jak zařídit, aby – pokud se mi přihodí třeba autonehoda v Rakousku a povezu se v záchrance do nemocnice – lékaři v nejbližší nemocnici mohli získat rychlý přístup k mé zdravotní dokumentaci.

Základní rozvržení názorů se dalo čekat. Lékaři by chtěli co nejsnadnější přístup k co nejvíce informacím. Vědci a výzkumníci sice nepotřebují přístup k údajům o jednotlivých lidech, ale chtěli by co nejvíc statistik. Na druhé straně stojí experti na ochranu dat, kteří si uvědomují, jak je to citlivé a rizikové. Takže budou muset najít nějaký rozumný kompromis, což je komplikováno tím, že významnou roli hraje neschopná a zkorumpovaná státní byrokracie (to není proti jednotlivým lidem, ale celkový rys) a spousta nátlakových skupin. Takže ten kompromis nakonec bude mizerný. A nakonec to Evropská komise rozhodne ještě úplně jinak a v polovině Evropy to bude beztak ignorováno. A my se s tím naučíme žít. Jako ve většině případů. Nicméně i tak mám za to, že lidé, kteří se to snaží vylepšit, dělají dobrou práci.

Pak ale existuje ještě třetí skupina lidí, a ta byla na konferenci zastoupena rovněž. Rozesírači. To na konferenci přijde někdo, kdo o sdílení zdravotnické dokumentace neví nic a ani ho to nezajímá. Ale už předem ví, že je to spiknutí, že za ním stojí nadnárodní korporace a že je to zaměřeno proti občanům. To je v zásadě správná intuice, jenže přesto musíme někdy nechat lékař pracovat. I když nám předepisují korporátní pilulky, protože všichni nekorporátní výrobci léků už byli zlikvidováni. Nad tím ale rozesírač nepřemýšlí. On je zásadně proti, i když pořádně neví, proti čemu vlastně. Když se dostane ke slovu, je schopen mluvit 15 minut a vy z toho pochopíte pouze to, že je důležité už ho konečně zvolit do nějaké funkce. Rozesírač je velmi často právník.

Asi patří k lidské společnosti, že takoví lidé existují. Ale je důležité si je neplést s antisystémovou opozicí. Pokud takové typy někde převládnou, odsuzuje se opoziční skupina k tomu, aby zůstala okrajovou a bezvýznamnou. Bez ohledu na to, kolik nadšených výkřiků či lajků dokáže občas nasbírat. Připomínám Viktora Orbána, že ty věci, které přináší tisíce lajků, zpravidla nevedou ke společenskému úspěchu.

Mizerně placeným akademikům z humanitních fakult připomínám, že v Bachmutu berou brigádníky.

O nepohodlných výročích (29. 3. 2023)

Doplnění březnových výročí (podle Viditelného Macka)

– 29. března 1943 Ukrajinská povstalecká armáda (banderovci) povraždila ve Volyni 150 Poláků.

– 29. března 1973 opustili poslední američtí vojáci Vietnam. Nejnižší odhad vietnamských obětí činí 1,5 milionu lidí. Americká chemická zbraň Agent Orange, která ničila porost a kontaminovala půdu, zasáhla přes 4 miliony obyvatel Vietnamu, z toho tři čtvrtiny trpí nemocemi a defekty. Látka jim poškodila přímo genetickou výbavu, proto se oběti trpící těmito příznaky rodí dodnes. Nevybuchlá munice zabila od roku 1975 více než 42 tisíc lidí.

Při leteckém bombardování Severního Vietnamu v letech 1965 až 1968, nazvaném Operace Rolling Thunder, zemřelo až 182 000 severovietnamských civilistů. V těch letech bombardovaly SSA i Laos, tam zahynulo až 350 000 civilistů.

O důchodech (28. 3. 2023)

Moje odpověď do ankety časopisu Argument o snižování reálných důchodů:

Vláda řeší zadání, které obsahuje v zásadě tři body. Potřebuje ušetřit peníze. Potřebuje si zachovat podporu těch skupin, na kterých závisí. A potřebuje oslabit ty skupiny, které ji stejně nepodporují. Snížení reálných důchodů perfektně vyhovuje všem podmínkám. Státní pokladna ušetří. Stát zůstane obrovsky štědrý vůči nátlakovým skupinám. A část důchodců nebude mít na zbytečné cesty do Prahy, návštěvy přednášek, nákupy knih a další nežádoucí činnosti. Navíc lze čekat neproduktivní výbuchy zoufalství, občas násilné, což může vystrašit část většinové veřejnosti a konsolidovat podporu vládních stran. Navíc vláda jasně demonstrovala, že se nenechá omezit ani zvyklostmi ani ústavou. To je další povzbuzení pro ty skupiny a vrstvy, které ji podporují a které se budou dále radikalizovat. Z hlediska čisté technologie moci si vláda počíná nesmírně šikovně. I když je otázkou, do jaké míry je to promyšlený plán a zda jí spíš nepomohla shoda okolností.

Čím víc Ukrajinců umírá, tím víc vyhrávají, tvrdí paní doktorka Stehlíková. Kdyby blbost nadnášela, tak se celá “elita” vznáší v oblacích.

O islamizaci (28. 3. 2023)

Jednou to přijít muselo. Novou hlavou Skotska byl zvolen pákistánský muslimský fundamentalista Humza Jusaf. A byla publikována čísla, z nichž mimo jiné vyplývá, že počet muslimů ve Španělsku se během třiceti let zvýšil desetkrát. Co se děje ve Francii, Německu a Skandinávii asi nemusím připomínat.

Občas mi někdo vyčítá, proč se zabývám tématem islamizace Evropy, když je to stará věc a teď se děje něco jiného. Kdepak. Není to stará věc! Jen se o tom přestalo mluvit.

Jak jsem napsal před pár dny, o kolonizaci rozpadajícího se Západu už nikdo nemá zájem – kromě džihádistických band. Ty se ale činí. S Tureckem jakožto novou velmocí v zádech.

Britský mládeneček chtěl něco duchovnějšího, rozhodl se pro náboženství míru a začal plánovat atentát na pubertální návštěvníky koncertu. Taková náhoda!

O záchraně světa (27. 3. 2023)

Pokládám válku proti pravoslavné civilizaci za hloupou a zbytečnou. Mám za to, že podporovat tuto válku (například dalšími dodávkami zbraní a odkládáním mírových jednání) je hluboce amorální.  Mám za to, že bychom neměli rozdmýchávat další nepřátelství a šířit fantazijní příběhy o podlidech a jejich domnělých válečných zločinech. Neměli bychom vybičovávat emoce a měli bychom se snažit o mír.

To ale na druhou stranu neznamená, že bychom si měli dělat iluze o pravoslavné civilizaci. Rusko si žije podle svých vlastní zásad, a rozhodně to není místo, kde by byly dobře naplněny naše západní ideály svobody, racionality, vědy, pokroku, politické demokracie a já nevím čeho. A už vůbec Rusko není někým, kdo by nám mohl přinést záchranu. Leda možná zprostředkovaně v tom, že výsledek války poškodí systém liberální hegemonie a že jeho zhroucení by otevřelo spoustu nových možností i pro Českou republiku.

Před pár dny mi kolega odkaz na článek předlistopadového politického vězně a chartisty Jindřicha Koudelky, že „Rusko, vyvolené Boží prozřetelností, je zachráncem zachránce světa.“ A hned na začátku článku se dozvídáme, že evropská civilizace prý byla na vrcholu ve 12. století a od té doby upadá. Ano, čtete dobře, na vrcholu jsme měli být v době, kdy jsme byli jen takovou trochu zaostalejší kopií islámského světa, a když všechno dobré bylo teprve před námi. Osobní svoboda, racionální myšlení, věda, náboženská tolerance, vymýcení otroctví, posun od děsivé bídy a pravidelných hladomorů k dostatku pro všechny –to má být úpadek? Konec konců, dokonce ani konzervativní tradiční rodina v tom 12. století ještě neexistovala.

Co námahy, odvahy a statečnosti museli naši předkové vynaložit, než takový „úpadek“ získali!

Nicméně od liberálů mě dělí přesvědčení, že i ten středověký názor, se kterým ostře nesouhlasím, má být legitimní součástí současné debaty. Že nemá být jakkoliv omezován, ale rozsekán argumenty. A stejně tak i názor, že z Ruska můžeme čekat záchranu světa.

Nicméně proti liberálům… je to názor, se kterým naprosto ostře nesouhlasím, ale i on má právo být součástí debaty. Nemá být jakkoliv omezován, ale má být rozsekán pomocí argemntů. A stejně tak i názor, že u Ruska máme čekat záchranu světa.

O válečné porážce (26. 3. 2023)

Jsme smolaři. V roce 1989 jsme byli na straně poražených, v roce 2023 jsme zase na straně poražených. Takže další vlna drancování? Ano i ne. Nemůžeme čekat, že by moc přešla na čínského velvyslance tak, jako po roce 89 přešla na amerického. O vykradenou zemi nemá nikdo zájem. Přišli jsme o to nejcennější – kvalifikovanou pracovní sílu, a infrastruktura je po 30 letech spojenectví s EU a NATO ve stavu, že by potřebovala nový Marshallův plán. Nikdo nový nemá chuť nás kolonizovat. Vyjma džihádistických band.

Můžeme ale čekat utužení dosavadního režimu a postupnou izolaci od většiny světa. Taková měkčí verze severní Koreje.

To pro nás znamená vývoj války na Ukrajině. Jinak je Zelenského oznámení, že není schopen zahájit ofenzívu, skvělá zpráva. Nebudou zbytečně zabity další desetitisíce ukrajinských kluků. Ukrajina už nemá munici, nemá techniku a Západ není schopen dodat významné množství dalšího, protože sám nemá, a protože nemá ani výrobní kapacity. Obrana Bachmutu stála ukrajinské jednotky NATO příliš mnoho lidí i techniky. Zase měli nezávislí analytici pravdu, když se smáli novinovým článkům o tom, že Rusové údajně útočí ve vlnách a jsou hromadně masakrováni ukrajinskými obránci. Fungovalo to přesně obráceně.

A doporučuji pozorně sledovat zpravodajství z rusko-amerického setkání. Ten tón je až příliš postupimský. Vítězové debatují o novém uspořádání světa. Možná žijí čínský císař a ruský car v sebeklamu. Nebo svět vidí realisticky, a pak je sebeklam na naší straně.

O pozitivním mužském vzoru (26. 3. 2023)

Kdybych dostal korunu pokaždé, když narazím na článek o tom, že muži jsou zmatení, protože přišli o svou tradiční roli živitelů rodin, byl bych už milionář. Zajímavé je, že jsem se ještě nesetkal s mužem, kterému by takové „zmatení“ působilo problémy. Velké části chlapů se to týká jen velmi omezeně a další si velmi ochotně a snadno zvykli na novou roli, kdy po nich ženy vlastně nic nechtějí a život je po všech stránkách mnohem jednodušší. Zato potkávám spoustu žen, kterým takový svět příliš nevyhovuje.

Něco jiného jsou tragické případy mužů, jejichž životy byly zcela zničeny po rozvodu, kdy na ně zhrzená manželka poštvala profesionální genderové komando, případně s kombinace s falešným obviněním z násilí. Naprosto chápu, že mladí muži, kteří takový případ ve svém okolí mají, se nechtějí za žádnou cenu ženit. Nicméně to je jiná kapitola a se ztrátou roli příliš nesouvisí.

Jediná skupina mužů, která působí, že má s domnělou ztrátou tradiční role problém, jsou profesionální feministé z redakce Respektu, fakulty humanitních studií, Nadace otevřené společnosti a dalších podobných ústavů. Ti si z toho vybudovali slušně fungující živnost, píšou o tom eseje, udělují si ceny a navzájem si gratulují ke zmatkům nad ztrátou tradiční role.

Jak jsem si přečetl v časopise Heroine, mají teď konečně vzor nové mužnosti. Ukrajinského prezidenta – profesionálního herce, jehož chování překypuje lacinou manýrou, každý detail vzhledu je určován módními poradci, pózuje na obálkách módních časopisů a bez váhání pošle statisíce lidí na smrt, aby z toho bylo hezké video nebo hezký článek. A to i proti radám svých generálů, kteří ho občas upozorňují, že to umírání je zbytečné. Podle Heroine to je „emancipační ochranitelství“ a prý určitě povede k tomu, že Ukrajina bude hrozně moc LGBTx+. „Muži konečně dostali pozitivní vzor.“

O ideologiích (25. 3. 2023)

Z úvahy o levici a pravici:

Snažím se ideologie používat jako nářadí. Pro každý problém se hodí jiná ideologie. Když potřebujete oživit drobné podnikání a vrátit lidem chuť začínat nové věci, je nejlepší liberalismus. Když se hroutí společnost, je na místě sáhnout po konzervatismu. Když je společnost příliš rozdělena nebo přestane fungovat národní hospodářství, je to o nějaké rozumné formě socialismu. Na ohrožení zvenčí platí nacionalismus. Ten je hodně užitečný, pokud řešíte problém se vzájemnou solidaritou a sjednocením společnosti. A tak dále.

O studiu (25. 3. 2023)

K dotazům, jak funguje studium na Jungmannově národní akademii. Jako mlsání intelektuálních rozinek! To si prostě vyberu víkend Mezinárodní ekonomie s Ilonou Švihlíkovou. Nebo víkend Geopolitiky Číny, Ruska a střední Evropy s Oskarem Krejčím. Nebo Perspektivy západní civilizace v globálním světě s Ivo Budilem. Nebo Marxova stopa s Josefem Skálou.

Zaplatím školné (zpravidla 2 700 korun za víkend) a učitelé se mu budou věnovat v malé skupině do 15 lidí. Bude tedy dost prostoru pro debaty a taky dost prostoru nechat si vysvětlit něco složitějšího. Kromě zmíněného učitele se bude účastnit i druhý, s doplňkovým předmětem. Ke Krejčího geopolitice Hampl se střetem civilizací, k Hamplovým Metodám analýzy společenského vývoje Valenčík s teorií her. A tak dále.

A až budu mít zase chuť vyberu si něco dalšího.

O České poště (24. 3. 2023)

Česká pošta je v mizerném stavu a musí propouštět. Z vysokých manažerů, kteří jsou za její hospodaření odpovědní (a kteří berou platy, které tomu více než odpovídají), neodchází ani jeden! Zato přijde o práci víc než tisíc doručovatelek a pracovnic u přepážek, kterým není co vytknout.

Někdo může tvrdit, že se chování typické pro státní sektor, ale nevěřte tomu. Přesně takhle se chovají korporace, jejichž akcie jsou vlastněny různými soukromými investory a investičními fondy. Je to naprosto typické pro současný ekonomický systém. Výsledek není dán tím, jak dobře nebo špatně pracujete, ale tím, k jaké sociální třídě patříte. Nemůžeme se pak divit, že vyšplhat se nahoru je pro mnoho lidí důležitější než poctivost nebo sebeúcta.

Do určité míry tomu tak bylo ve všech dobách, ale málokdy předtím to mělo tak patologickou podobu.

O penězích (23. 3. 2023)

Kolik by měl člověk vydělávat? Přesně tolik, kolik potřebuje k tomu, aby mohl vést život, jaký mu vyhovuje. Když vydělává méně, zadlužuje se nebo mu něco podstatného chybí. Když vydělává víc, znamená to, že přichází o volný čas a kvalitu života. Obojí je špatné.

Samozřejmě, ne každý takový luxus má. Ale rozhodně by mělo být jedním z cílů politické diskuze dosáhnout stavu, kdy takový luxus bude dostupný většině lidí. A to i za cenu spousty regulací.

O vládnoucí třídě (22. 3. 2023)

Nová aristokracie nebo liberální oligarchie? Jak nazývat současnou vládnoucí sociální vrstvu (nebo vládnoucí třídu, pokud preferujete marxistické pojmosloví)?

Problém je v tom, že oba ty pojmy jsou v podstatě přirovnáním. Přirovnáním vyjadřujeme, že více jevů má stejné nebo podobné vlastnosti. Ale uvědomujeme si, že nejsou totožné. Když někdo prohlašuje Putina za Hitlera, nejspíš tím naznačuje domněnku, že Putin chce zabít miliony lidí v plynových komorách. Netvrdí ale, že by se jednalo o tutéž osobu.

Společenská vrstva, která dnes ovládá velké peníze a většinu politické moci, není samozřejmě totožná s žádnou vrstvou z minulých dob. Má ale některé společné vlastnosti s některými zaniklými aristokraciemi a některými zaniklými oligarchiemi. S žádnou z nich ale nemá společné všechny vlastnosti.

Z určitého typu aristokracií vidíme přejemnělost, slabošství, okázalé až zoufalé zdůrazňování odstupu od nižších vrstev, neustálé dokazování vlastní urozenosti apod.

Pro oligarchie zase bývá typické to, že moc je rozptýlená, nikdo konkrétní není odpovědný, nic není definováno, vše zůstává zamlženo. Nejsou ani jasné hranice, kdo je ještě příslušníkem takové oligarchie a kdo už ne.

A aby to nebylo tak jednoduché, současná vládnoucí třída má některé rysy, které byly historicky typické pro chátru – davovost, povrchnost, zaměření na okamžitý dojem, nulovou loajalitu…

Jana Kunšteková: Levné děvky a drahé děvky (22. 3. 2023)

O morálce a racionalitě (21. 3. 2023)

Předevčírem v poznámce o Karlu R. Popperovi jsem napsal, že za úspěchem západní civilizace stojí strukturované racionální myšlení, tedy to, co označujeme jako vědecký přístup. Přímo se nabízí otázka, jestli za tím úspěchem není spíš desatero nebo jiná podobná morální norma.

Ono to nestojí proti sobě. Samozřejmě, že jsou silné důvody domnívat se, že je pro lidský život prospěšné, aby měl člověk v úctě své rodiče, nekradl, nesváděl vdané ženy atd. A že je to prospěšné i pro společenství, ve kterém žije. V tom smyslu jsou nadčasové mravní normy nenahraditelné.

Nicméně nejsme schopni jasně definovat, ve kterých obdobích se to dodržovalo nejvíc, a i kdybychom takovou evidenci měli, nemůžeme očekávat, že právě v těch obdobích se rychle zvyšovala životní úroveň a rostla válečnická moc. Což o empirické vědě jednoznačně platí.

O nerovnostech (21. 3. 2023)

„Důležitým poznatkem Karla Marxe bylo, že práva, jako individuální práva stanovená zákonem, vytvářejí nerovnost. Důvod je zřejmý. Lidé si nejsou rovni, takže ponecháni sami sobě budou mít různé životní výsledky. Ještě důležitější je, že vzhledem k tomu, že lidská společnost je definována nedostatkem, bude to mít nevyhnutelně za následek nerovnoměrné rozdělování výhod společnosti. Režim práv bude mít dopad na distribuční volby, protože ti talentovanější si budou nárokovat větší podíl na výhodách,“ píše Z-Man a shrnuje tím názor velmi rozšířený, nicméně naprosto chybný.

Za prvé. Naprostá většina rozdílů mezi lidmi je dána kombinací prostého štěstí (náhody) a toho, že každý zdědil něco jiného. Z-Man má pravdu, že různě pracovití a různě schopní lidé dosahují různých výsledků, ale to hraje ve skutečném životě jen menší roli.

Za druhé. Jak velké rozdíly jsou mezi těmi nahoře a mezi těmi dole, to není dáno jejich schopnostmi ani jejich povahami, nýbrž společenskými pravidly, na které oni sami nemají žádný vliv. Ten schopnější se vždy dostane výše. Ale někde to znamená dvojnásobný plat a stejnou lékařskou péči, jinde to znamená tisícinásobný plat a mnohem lepší lékařskou péči. Rozdíl ve schopnostech je ale pořád stejný.

Vlastně by to ani nestálo za řeč, kdyby tenhle stupidní omyl nepůsobil tolik škody.

Mimochodem, existuje pouze jeden jediný argument proti masivnímu přerozdělování. A sice ten, že by přerozdělovací byrokratický aparát získal příliš velkou moc, a že by tu moc mohl zneužívat. Nicméně v tuto chvíli nelze nevidět, že civilizační okruhy a společnosti, které se snaží nerovnosti zmírňovat, jsou mnohem úspěšnější než ty, které tomu dávají volný průběh.

Byť já osobně nerovnost nepokládám za zlo. Pokládám nerovnost za zlo tehdy, pokud lidi rozděluje do oddělených světů.  A pokládám za zlo to, že neexistuje jakási dolní hranice, pod kterou nikdo nemůže za žádných okolností klesnout.

O domácích úkolech (20. 3. 2023)

Myslíte, že když se cenzura stala jednou z určujících praktik současného politického režimu, zastaví se u speciálních citlivých politických záležitostí? Tak schválně, co řeknete na tohle.

Český rozhlas publikoval na svém webu článek, ve kterém se zeptali několika expertů, co si myslí o domácích úkolech ve školách. Expertů, kteří nejsou nijak kontroverzní. Snad by se mohlo říct mainstreamových expertů. Většina z nich se shodla na tom, že rušení domácích úkolů povede ke zvyšování sociálních rozdílů. Vzdělaní rodiče totiž přinutí své děti, aby se doma učily – i když to nebude striktně povinné. Méně vzdělaní rodiče se na to ale vykašlou. Současné rozdíly se tedy prohloubí. Aspoň podle expertů.

Včera (19. března) byl článek publikován, dnes (20. března) zmizel. Nebyl přesunut do méně frekventované části webu. Byl prostě vymazán.

Takže další věc, o které se už nesmí svobodně mluvit, jsou domácí úkoly ve školách. Žijeme v režimu, kde každý úředník nebo aktivista může zcenzurovat cokoliv, co ho napadne. Zlaté cenzurní úřady, kde byla aspoň jasná pravidla a jasná odpovědnost.

Náhled toho článku je ještě vidět ve vyhledávači. Stačí zadat Patří do školní výuky i domácí úkoly? Mají smysl, shodují se oslovení experti. 

Doplnění z 22.3: Dnes se ten článek znovu objevil. Na původní adrese. O důvodech mohu jen spekulovat, ale je celkem logické předpokládat, že byl zcenzurován, a když se o tom začalo mluvit, cenzor oplývající statečností typickou pro tyhle lidi to nechal v tichosti vrátit. 

O válečnictví (20. 3. 2023)

Odpověď na otázku telegramového kanálu neČT24.

Chtěli bychom Vás touto cestou poprosit o komentář ke slovům pana rezidenta Petra Pavla. V rozhovoru pro polský list Rzeczpospolita uvedl, že Ukrajina bude mít jen jeden pokus na zásadní protiofenzivu. Dodal, že pokud se nezdaří, bude nesmírně obtížné získat finance na další útok. Mohl byste jeho postoj posoudit? Znamenají tato slova, že pan prezident naslouchá přáním protestujících o snížení podpory Ukrajině?

Výrok pana prezidenta je ve shodě s názory solidnějších mezinárodních analytiků i expertů Pentagonu. Západ není schopen vést dlouhodobou opotřebovací válku proti Rusku. Nemáme k tomu ani dostatečné zásoby munice ani dostatek techniky ani potřebné výrobní kapacity ani potřebné výcvikové kapacity. Proto například RAND Corporation, hlavní konzultační partner Pentagonu, doporučil už v prosinci loňského roku zahájit mírová jednání  s Ruskou federací, i za cenu kompromisů.

Připravovaná ukrajinská ofenzíva bude posledním zoufalým pokusem zvrátit výsledek války. Pokusem s minimální šancí na úspěch. V podstatě jde o to, že další desetitisíce ukrajinských životů budou obětovány, aby západní politici a komentátoři neztratili tvář.

Výrok pana prezidenta potvrzuje, že se orientuje více na mezinárodní prostředí než na publikum v České republice. To je ostatně stejná strategie, kterou sleduje jeho slovenská kolegyně Zuzana Čaputová, když tweetuje v angličtině, bez slovenského překladu.

Zfanatizovaní gaučoví válečníci v České republice budou zpočátku zklamáni, ale poradci pana prezidenta dobře vědí, že tito fanatici se rychle přizpůsobí a osvojí si ty názory, které jim budou doporučeny. Případně včetně toho, že mír s Ruskem je žádoucí.

O Popperovi (19. 3. 2023)

Předevčírem jsem na své stránce publikoval text pana doktora Cardala. Publikoval jsem ho proto, že to je kvalitní text s důkladně vystavěnou argumentací. Nikoliv proto, že bych s ním souhlasil. Mám za to, že se pan doktor mýlí v těch nejzásadnějších věcech. Nicméně tomu budu věnovat samostatný článek.

Dnes se jen dotknu sporu o Karla R. Poppera. Mnozí konzervativci a mnozí konspirační teoretici jsou vůči Popperovi velmi kritičtí. Téměř vždy na základě toho, že si o něm přečetli nějaké stručné shrnutí, neporozuměli mu a do Popperova díla vůbec nenahlédli. Dokonce si pletou Poppera a jeho dlouholetého odpůrce Georga Sorose!

Popper postupoval tak, že se podíval na ta období západní civilizace, kdy se něco podařilo, zlepšily se lidské životy, objevily se zásadní vynálezy, Západ získal převahu nad jinými civilizačními okruhy apod. Podíval se, které události k tomu vedly, jak probíhala související debata a z toho všeho vydestiloval jakési zásady správného myšlení. Ty zásady shrnul do poměrně jednoduchých postupů, které je schopen aplikovat v zásadě každý. Neskrývám, že je pokládám za geniální. Jenže ve skutečném životě lidé nejednají racionálně a nechtějí aplikovat správné zásady. Jsou ovlivněni emocemi, svými zájmy, tlakem okolí a mnohým dalším.

To se, žel, týká i přístupu k Popperovu dílu. Popper například používal termín „otevřenost“, když popisoval správné posuzování teorií. Povrchní čtenář pak vidí slovo „otevřenost“ a začne psát o tom, že Popper prý podporoval volnou migraci (což je naprostá pitomost) nebo že máme být otevření představě 68 pohlaví (což je pitomost ještě větší).

O novém Vesfálském míru (19. 3. 2023)

Únorový projev Vladimíra Putina vzbudil v našich končinách pozornost především jeho komentáři k válce. Většina českého publika s jeho komentáři ostře nesouhlasí. Pochopitelně. Náš nepřítel má opačné názory než my. Jinak by to ostatně nebyl náš nepřítel.

Uniknout pozornosti by ale neměla jeho vize světa, která je vlastně skutečným multikulturalismem (na rozdíl od toho západně-neziskovkářského). Svět podle Putina vypadá tak, že v kanibalské zemi se budou navzájem pojídat, v islámské zemi kamenovat cizoložnice, v evropských zemích zavádět 68 pohlaví, u konfuciánců zase něco jiného. Nikdo do toho nebude těm ostatním mluvit a nikdo se nebude snažit zavádět to svoje jinde (nebo se snažit bude, ale jenom v rozumné míře).

Může to fungovat? Rozhodně lépe než recept západních intelektuálů, kteří se snaží nacpat ty všechny civilizace do jednoho města, promíchat a čekat, co bude.

Dokonce by to poskytlo více svobody. Kdo chce, ať se nastěhuje mezi kanibaly. Komu lidské maso nechutná, ať se přestěhuje nebo uteče jinam.

Jenže na druhou stranu, jsme schopní to akceptovat? Chtěli bychom žít třeba ve světě, kde v sousedních zemích existují trhy s otroky? Smířili bychom se s tím, že tam naši spoluobčané zajedou na dovolenou, koupí si za pár šupů otrokyni a na konci prázdnin ji zase prodají? Máme přijímat velvyslance země, kde se praktikuje nějaké děsivé mučení? Smířili by se obyvatelé muslimských zemí s tím, že si u nás děláme legraci z jejich domnělého proroka?

V putinovské verzi světa není žádný „četník“, který by řešil konflikty a vymáhal pravidla. Žádné další Spojené státy.

Zkrátka, jestli může fungovat svět, který by byl globální a zároveň rozdělený na civilizační okruhy, to nevíme. Ale je dost možné, že jsme na prahu Vesfálského míru po 400 letech. Míru, který neodstranil války, ale vedl k tomu, že války přestaly být vyhlazovací, protože v nich přestalo jít o ideály, ale „pouze“ o moc.

O strhávání vlajek (18. 3. 2023)

Kdyby došlo k revoluci a změně politického režimu, byl by pokus o stržení ukrajinské vlajky z Národního muzea pokládán za hrdinský čin, učilo by se o něm ve školách, na Den strhávání vlajek by bylo volno a někde v Praze by se tyčil žulový pomník, na kterém dělník a kolchoznice společně strhávají vlajku. Jenže k revoluci nedošlo a pachatelé činu jsou za rebely, kterými pohrdá nejen vládnoucí elita, ale i většinová společnost.

A naopak. Kdyby nevyšla americká válka za nezávislost, necítili bychom nejmenší sympatie k té chátře, co se tam tehdy opila a naházela do moře drahý čaj. Zloději a vandalové, nic jiného.

Jediný rozdíl je v načasování. Začíná velká změna nebo ještě nezačíná? Z toho logicky vyplývají tři možné strategie.

Za prvé. Neustále podnikat podobné akce a doufat, že se jednou trefíte do správné doby. Pravděpodobnost úspěchu blízká nula, ale kdo ví… třeba se jednou zadaří.

Za druhé. Pečlivě pozorovat situaci a stát se rebelem ve chvíli, kdy se režim hroutí.

Za třetí. Pracovat pro takovou změnu situace, aby byla systémová změna vůbec možná. Užívat si drobná rebelství v každodenním životě. Vědět, o co přesně usilujeme a proč. Tvrdě pracovat, prokazovat vytrvalost. Ideálně tak, aby nás to bavilo.

O umělé inteligenci (18. 3. 2023)

Tak jsem vyzkoušel umělou inteligenci, konkrétně Chat-GPT. Prý ví úplně všechno. Tak jsem se zeptal, jaké zná Hamplovy knihy. Ani jednu. Nejsem domýšlivý, takže chápu, že mě nejobsáhlejší databáze informací ve vesmíru nemusí znát. Upozornil jsem tedy supermozek, že jedna z knih je v prodeji na Amazonu. Nedokázal ji tam najít. Tak jsem mu poslal konkrétní odkaz. Kdepak, to je prý od nějakého jiného Hampla. Tak jsem napsal, že Hampl jsem já a supermozek neochotně uznal, že tam opravdu je moje kniha. Ale nic dalšího o mě neví.

Zkusil jsem knihy Ivo Budila. Stejný výsledek.

Ale pak mě napadlo zeptat se na Erika Taberyho (šéfredaktora Respektu). Okamžitě vysypal všechno jeho publikace.

Zkrátka, supermozek dosáhl vyšší úrovně. Už ví, co má vidět a co má raději přehlédnout. Špatná zpráva pro vrcholové manažery. Vypadá to, že brzy budou automatizovány i intriky, podrazy a papouškování politicko-korektních frází.

O chybných myšlenkách (17. 3. 2023)

Už mě začínají nudit všichni ti mudrcové, kteří odhalují, že kdysi dávno došlo k nějaké myšlenkové chybě, ta chyba se rozšířila a to způsobilo současné problémy. Možná to na začátku nebylo tak jasné, ale z té původně nevinné myšlenky to logicky vyplývá. Jde tedy vlastně jen o domyšlení do důsledků něčeho, co se stalo v 19. nebo 18. nebo 13. století.

Svatá prostoto! Copak jsou liberální intelektuálové, politici a manažeři schopní sledovat nějakou logiku? Vždyť znají jediný způsob argumentace – davovou konformitu. Před pár měsíci nespali strachy, že se vlády v Evropě zmocní krajní pravice. Ti stejní lidé teď horlivě obhajují nacistické symboly a znovuzřizován