Druhý pohled z 21.3.: Ritualismus

Americký sociolog Robert Merton nazýval ritualismem takový způsob chování, kdy člověk ze setrvačnosti opakuje určitou činnost, ale sám si je vědom toho, že je to úplně k ničemu. Sám vlastně pořádně neví, proč toho nenechá. Možná ze zvyku, možná proto, že to od něj očekává okolí.

Jako typický příklad Robert Merton uvádí pracovní úsilí, o kterém poradci a ekonomové tvrdí, že povede k úspěchu a zbohatnutí. Pracovník dobře ví, že se nikdy nestane manažerem, nikdy nebude mít vlastní firmu a nikdy nezbohatne. Přesto nezvolní a chová se, jako by ten cíl byl na dosah. Spojení horečnatého úsilí se ztrátou naděje. Samozřejmě je pak jedno, jestli jedná účelně nebo neúčelně. Stejně to k žádném výsledku nevede.

Profesor Budil připomněl tenhle koncept včera na svém facebooku, když popsal vyzbrojovací a válečnické plány současného vedení Evropské unie. To není smělý plán na vytvoření hrozivé válečnické mašinérie. To jsou jen tupě odříkávané slogany a ani sami politici nevěří, že by z toho mohlo vzejít něco jiného než další gigantická rozkrádačka.

Je to pohled, který vede k úplně jiné prognóze, než jakou v opozičních kruzích čteme. Nesměřujeme k hromadění zbraní a riziku války, ale ke zničeným ekonomikám, přičemž vyzbrojovací plány skončí tak, že většina peněz bude rozkradena, část vyrobených zařízení nebude funkční a ten zbytek nebude mít kdo ovládat.

Který ze scénářů je pravděpodobnější? Pokud vycházíte z projevů, směřuje Evropa k válečnickému superstátu. Pokud se díváte na reálné kroky, vypadá to spíš na budilovský scénář. Kolik nových fabrik se staví? Kde všude se reálně rozšiřuje zbrojní výroba? Začal být podporován bojovný nacionalismus? Jsou na technických školách otevírány nové vojenské obory a jsou do nich masově tlačeni mladí muži?