Druhý pohled z 24.3.: Rodiče proti mobilům

Konečně se objevují knihy o tom, jak vychovávat děti bez mobilů. Pokládám to za hodně důležité, protože každý rodič v tom začíná úplně od nuly. Nikdo zkušenější mu nemůže poradit (vyjma obecných moralizujících řečí), protože tu situaci prostě nezná a nejspíš si ji ani nedokáže představit. V češtině už existuje Odpojte se od Thomase Kerstinga, která dává nějaké rady a tipy, jak to udělat, aby na děti netrávily na chytrých zařízeních příliš mnoho času. A myslím, že není jediná.

Americká odborná veřejnost mezitím postupně objevuje knihu  Katheriny Johnson Martinko Odpojené děti: Praktické rady, jak dostat děti od obrazovek a pomoci jim najít životní rovnováhu (Childhood Unplugged: Practical Advice to Get Kids Off Screens and Find Balance). Správě by v názvu mělo být, jak dostat od obrazovek KLUKY, protože je to kniha pro rodiče kluků. Sama Kateřina Martinko tvrdí, že podle toho vychovává své tři syny. Řekl bych, že je to spíš na závadu, protože si ze svého rodičovského období pamatuju na spoustu knih od superrodičů, kteří zvládají neuvěřitelné věci a píšou knihy, aby jim ostatní záviděli. Rozhodně ne proto, že by to snad mohl zvládnout ještě někdo jiný.

Nicméně vypichuji tři zásady, dle mého soudu moudré, a aplikovatelné i v mnoha jiných oblastech:

• Pokud postupujete jen tou cestou, že omezujete čas strávený na mobilech, pravděpodobně prohrajete. Hranice se budou posouvat ve váš neprospěch. Děti a jejich touha po mobilech je neúnavná, zatímco vy se jednou vyčerpáte. I tak je to si lepší než úplná rezignace. Nicméně chce to ofenzivnější přístup. Rodiče by měli mít představu o životním stylu a jít si za ní. Samozřejmě s tím, že děti jednou dospějí do věku, kdy se můžou rozhodnout pro něco úplně jiného.
• Zapomeňte na život bez rizika. Je normální, že kluci občas něco provedou a je normální, že občas mají nějaký úraz. Vzpomínám, jak jsem kdysi varoval jednu ze svých malých dcer, aby kamsi nelezla a ona mi velmi moudře odpověděla: „No tak spadnu, budu chvíli brečet a ty mě utěšíš“. To je skvělý přístup k výchově, u kluků obzvlášť.
• Pokud nechcete, aby byli kluci neustále fascinováni obrazovkami (což není jen otázka samotných přístrojů, ale především tlaku jiných dětí), musíte jim poskytnout ještě zábavnější život – takový, že jim budou kamarádi závidět a rádi se k tomu připojí. To znamená, že 15 hodin denně vymýšlíte zábavu, hry, sportovní utkání apod.

Jen nevím, jak to může zvládnout rodina s průměrným příjmem, průměrnými bytovými možnostmi a průměrnými schopnostmi. A to i když vezmu v úvahu, že rodičovství vlastně trvá jen pár let z dlouhého života a že je celkem rozumné dát během těch pár let dětem úplně všechno. Jiné věci pak doženete (kromě kariéry a peněz).