Druhý pohled z 4.4.: O sdíleném světě

Podruhé z dopisu čtenáře:

„bez sdíleného rámce reality je téměř nemožné dosáhnout jakékoli společenské shody“…No, ale jak dosáhnout onoho sdíleného rámce reality?“

Někdy se může stát, že i dost protichůdné proudy se dokážou shodnout na definici reality, která je jejich společnou minulostí. Ale to je podmíněné tím, že existuje i určitá společná představa o budoucnosti.

Historicky obvyklejší postup je takový, že vítěz ostatním vnutí svůj pohled násilím. Nemusí to znamenat, že je dokáže přinutit, aby přijali všechny detaily. Ale dokáže dokáže prosadit, že jejich pohledy na svět budou takové, že s tím jeho nebudou ve viditelném konfliktu.

To je důvod, proč Curtis Yarvin napsal v komentáři ke zrušení fact-checkingu na twitteru, že to nestačí. Že by Elon Musk měl jít dál a otevřeně vyhlásit svou verzi pravdy. My jsme vítězové a teď se věci mají takhle.

Samozřejmě to neznamená, že by si vítěz mohl vymyslet cokoliv. Tedy v něčem ano, může kupříkladu vyhlásit téměř cokoliv o minulosti. Od nynějška to může být třeba tak, že Spojené státy americké založili Marťani a každodenní život to nenaruší. Ostatně, ona by to nebyla až o tolik větší hloupost, než různé módní vlny, že u založení čehokoliv byli černoši, muslimové. Ukrajinci, transvestité atd.

Nebo očkování. Když bude vaše verze reality v rozporu s realitou biologickou, bude umírat o něco víc lidí, ale život se nezastaví.

Jenže když bude vaše verze reality říkat, že můžeme zrušit všechny druhy elektráren a přesto nebude elektřina chybět, na určitá omezení narazíte. Samozřejmě, ve vaší verzi reality může být, že elektřinu kradou zahraniční agenti, ale budete muset vynakládat hodně energie a hodně násilí na její udržení.