Druhý pohled z 15.5.: A co továrníci

Už několik dnů se tu zabýváme rozdíly mezi různými politickými zřízeními, maďarským modelem, postřehy profesora Budila apod. Jako nejdůležitější parametr se ukazuje vztah mezi politickou mocí a finanční mocí. Vládne politická moc nebo moc finanční? Poroučí král bankéřům nebo poroučí bankéři králi?

Upozorňuji, že politické moci se daří dominovat nad finanční pouze tam, kde je koncentrována do jediného bodu. Pouze tam, kde existuje jasný vládce (je lhostejné, zda mu říkáme prezident, císař, monarcha či diktátor). Rozdělení politické moci dává převahu bankéřům.

Finanční moc je oproti tomu vždy oligarchická. Kdyby došlo k takové koncentraci vlastnictví, že by jeden bankéř ovládal téměř všechno, jednalo by se vlastně o návrat ke středověkému modelu, kdy král byl majitelem celé země a všichni ostatní měli své vlastnictví pouze propůjčeno. Jenže nevíme o žádném případě, kdy se podařilo dosáhnout takové koncentraci finanční moci. Zakladatelé královských dynastií se svých zemí zmocňovali násilím, nekupovali si je.

Logicky se ale nabízí otázka, kde jsou v tom modelu průmyslníci. Logická odpověď zní, že průmyslníci se zabývají výrobou, snaží se rozšiřovat fabriky a snaží se zvyšovat zisky, a dělají to v prostředí, kde vládne politická moc nebo v prostředí, kde vládne finanční moc. Sami se nesnaží moc převzít. Snaží se „pouze“ ovlivňovat prostředí tak, aby bylo příznivé pro jejich podnikání. Ani vojensko-průmyslový komplex, tedy to nejmocnější, co kdy západní průmyslníci vyvinuli, neměl ambice vládnout všemu.

Možná i proto, že pro průmysl je výhodnější převaha politické moci. Tu si mohou továrníci naklonit, tu mohou žádat o podporu, mohou se dovolávat její odpovědnost za celkový rozvoj země. Ale banky?  Vláda finančníků nesvědčí rozvoji výroby. A stejný problém mají zemědělci. I pro jejich práci je výhodnější převaha politické moci nad finanční než naopak.

Když vládne politická moc, nemají zájem s ní soupeřit. Když vládne finanční moc, jsou proti ní příliš slabí.