Druhý pohled z 16.5.: O liberální víře

Už několik dnů tu rozebíráme různé aspekty vztahu mezi politickou mocí a finanční mocí. Zatím se zdá, že ve státech, kde má politická moc jednoznačnou převahu nad mocí finanční, se žije po všech stránkách lépe. Jenže je dobré neztrácet z mysli, že je to zkušenost naší doby a neměli bychom ji předčasně považovat za univerzální zákon.

Všechno, co tu bylo napsáno, je z jiné strany naprosto samozřejmou součástí současné politické debaty. S tím, že režimy, ve kterých bankéři vládnou politikům, jsou označovány výrazem „liberální.“ Liberální stát, liberální demokracie, liberální poměry atd. Pokud si politická moc podřídí finanční sektor, mluvíme o režimu neliberálním.

Proč jsou liberální poměry pokládány za tak žádoucí, že jsme ochotni kvůli tomu vést války? Protože existuje iracionální víra, že pokud vládnou banky, tak se obyčejným lidem žije svobodněji a blahobytněji. Ta víra se neopírá o žádné reálné poznatky, a vlastně ani nebyla nikdy dost přesně formulována, nicméně je všeobecně sdílena – u nás nejen fanoušky pětikoalice, ale je i povinnou vírou Vysoké školy ekonomické, Institutu Václava Klause, Motoristů, pořadatelů konzervativních kontrarevolucí, Svobodných a nejrůznějších dalších skupin. Když útočí proti liberalismu, tak proti některým konkrétním důsledkům bankovní nadvlády. Ale samotný princip nezpochybňují.

Je to víra víc destruktivní než jakákoliv forma neomarxismu. Nicméně zatím neotřesitelná.

Jednou z nutných podmínek jakékoliv pozitivní změny je, že budoucí kontraelita se tohoto mentálního balastu zbaví.