Druhý pohled z 17.6.: Liberalismus a svoboda

Do češtiny byl přeložen text polského politologa Macieje Ruczaje, který komentuje výsledky polských prezidentských voleb. Kromě poznámek o vztahu různých vrstev polské společnosti (jejich správnost dokážu posoudit jen velmi omezeně ) utrousil na okraj tuhle geniální poznámku. „…západoevropský liberalismus vznikl ze strachu před absolutní moci panovníka, ten polský má ve svém jádru strach před vlastní společností.“

Ve skutečnosti není rozdíl mezi západní Evropou a Polskem, nýbrž mezi liberalismem, jak se zformoval v 19. století a liberalismem současnosti. Ruczaj jen tak mimoděk odpovídá na otázku, kterou si minimálně jednu generaci kladou političtí filosofové a na kterou nemají odpověď. Jak je možné, že ideologie, která historicky přinesla tolik dobrého a která udělala svět mnohem lepším místem, jak je možné, že ta stejná ideologie se dnes projevuje tak šíleně tyransky a destruktivně.

Mnoho učenců hledá nějakou chybu, která musí být vestavěna už ve starém liberalismu. Existují o tom stovky svazků, nicméně výsledky jsou v nejlepším případě rozpačité, často dokonce hloupé a nebezpečné. Když pořádně přečteme Ruczaje, prostírá se před námi úplně jiné vysvětlení.

Liberalismus je bojová ideologie, kterou používá finanční oligarchie ke zničení všeho, co se jí staví na odpor. Když válčili proti dědičným panovníkům, mohlo to být zároveň ku prospěchu lidu. Zejména pokud se jednalo o špatné panovníky, kteří bránili vzniku politických národů, bránili tomu, aby se slušně zacházelo s pracujícími lidmi a bránili těm všem dalším věcem, které dnes souhrnně nazýváme „modernita“.

Jenže od 80. let vede finanční oligarchie pomocí té stejné ideologie válku proti národním vládám, které se opíraly o lid. Teď z toho žádný prospěch nemáme.

Je to jako s puškou. Puška je úžasná, když vy míříte na někoho, ale vůbec není dobré, když někdo tou puškou míří na vás.

A my ostatní budeme muset znovu přemýšlet o tématech jako svoboda. Jak bránit svobodu bez liberalismu.