Druhý pohled z 2. července: Starý dobrý svět buněčné biologie

Z facebookové poznámky buněčného biologa Adama Obra:  „Když každý říká, že kreatin je super (včetně mě), musel  pochopitelně se najít někdo,  kdo razatně vystoupí s opačným stanoviskem.“

Překlad z puberťáckého žargonu do jazyka obvyklého pro lidi s dokončeným základním vzděláním (ach, ta „popularizace vědy“) je můj, nicméně takhle nějak to pan doktor Obr nejspíš myslel. Popisuje vlastně něco jako pozůstatky světa minulých generací. Světa, kde tomu bylo tak, že pokud něco bylo pokládáno za příliš samozřejmé, pár lidí se to vždy snažilo zpochybnit. Protože ten, kdo vyvrátí něco všeobecně přijímaného, je dalším Einsteinem. Nebo aspoň maličkým Einsteinem. To ovšem předpokládá, že vyzyvatel zůstává v prostředí dosavadní vědy, respektuje pravidla a počítá s tím, že když říká něco hodně neobvyklého, musí připojit silnou argumentaci.

To je to, co po generace posouvalo západní myšlení dopředu. Navzdory poruchám spočívajícím třeba v tom, že čas od času byl někdo nepohodlný odsunut stranou a nedostal šanci své kacířské teze obhajovat.

Dnes je tomu častěji tak, že vyzyvatel se vůbec nesnaží argumentovat, vytvoří vlastní bublinu, prohlásí celé dosavadní vědění za podvod a je to. Zpátky na stromy.

Jestli to v buněčné biologii ještě funguje postaru, je to fantastické.

Připomínám, že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete obstarat zde.