Druhý pohled z 6.7: O Íráncích a Peršanech

Předevčírem jsem se zmínil o konfliktu mezi Izraelci a Peršany a čtenáři mi vyčetli, že zaměňuji Persii a Írán. Tak jsem trochu studoval.

Výraz Írán začal být používán přibližně před 100 lety pro název státu. Zatímco Peršané představují většinové etnikum hovořící jazykem fárzí, Irán měl být multietnickým a do značné míry multikulturním státem. Tak tomu bylo za celé vlády dynastie Páhlaví, která se v mnohém podobala dynastii Asadů v Sýrii. Sekulární režim, celkem pohodové svobodné poměry, ochrana náboženských menšin, ale taky tajná policie tvrdě potlačující muslimské radikály. Šáhové hodně zdůrazňovali perské dějiny i perské tradice. Stavěli grandiózní Muzeum perské říše, které nestihli dokončit.

Po revoluci ajatolláhů v roce 1979 (šíitská obdoba Al Kajdy ovládající dnes Sýrii) zmizely perské prvky z veřejného života. Perské téma ukazuje dnešní Írán jako pokračování něčeho, co bylo už před islámem. To je nepřijatelné.

Jestli jednou režim ajátolláhů padne, nejspíš se opět vrátí Peršané.

Jakkoliv bych jim to přál, nemůže to být ospravedlnění akcí ke změně režimu. S tím jsou z posledních let příliš špatné zkušenosti. Navíc se zdá, že i když je režim ajátolláhů neoblíbený, není v zemi žádná síla schopná se proti němu postavit. Že městské intelektuálky odmítají nosit hidžáb, to příliš nevypovídá o situaci v zemi.