Druhý pohled ze 14.7.: Zná mě lépe než já sám

Spousta psychologických pokusů spočívá v tom, že účastníci (pokusné osoby) jsou vyzváni, aby přijali nějaké rozhodnutí, dali někomu 50 dolarů (nebo je někomu odebrali), vybrali z balíčku karet, vybrali z pěti lidí toho nejsympatičtějšího apod. Psychologové se na základě toho snaží dobrat poznatků o lidském mozku. Neurovědci zase zkoumají, co se pokusným osobám aktivuje v mozku, když ty úkoly provádějí.

A teď do toho přichází umělá inteligence Kentaur. Funguje tak, že když jí řeknete o úplně novém pokusu a nedáte jí žádné informace o účastnících, přesto dokáže s docela slušnou pravděpodobností odhadnout, jaká rozhodnutí účastníci přijmou. A dokáže dokonce odhadnout, co se jim bude aktivovat v mozku. Dokáže to na základě zobecnění z jiných pokusů s jinými účastníky.

Umělá inteligence Kentaur není dokonalá (pravděpodobnost správného odhadu je přibližně dvoutřetinová). Zajímavější je, že se jedná o součást systematické snahy vyvíjet umělé inteligence tohoto typu. Kentaur poskytuje zatím nejpřesnější odhady a nepochybně brzy přijde umělá inteligence, která bude ještě výkonnější.

Možná se tak postupně blížíme ke světu, kde budeme zadávat nejen dotazy typu „jakou profesi má manželka australského zpěváka Tima Minchina?“, ale budeme žádat o odhady „jak budou lidé reagovat, když..“ Pro mne je zvlášť fascinující otázka „Jak se Petr Hampl rozhodně v situaci, kdy..?“ Jak se mé rozhodování změní, když budu mít realistický odhad, co je mé normální rozhodnutí. Rozhodně to znamená myšlenkové pochody jiné než dnes.

Nejspíš je to další krok ke světu, kde základní třídní dělení půjde mezi těmi, kdo dokážou tyhle technologie využívat (to znamená ovládat je, panovat nad nimi, nenechat si zničit mozky apod.) a těmi chudáky, co dnes chodí na kurzy AI, učí se zaklikávat a netuší, co to s nimi udělá.