Druhý pohled z 19.7.: O vládě dělnické třídy

Napsal mi jeden čtenář:

„Dobře si pamatuji slova svého prvního zaměstnavatele po sametové revoluci, kdy jsem u něj nastoupil: ´Pane X, dělníci už nikdy vládnout nebudou, protože jsou na to příliš hloupí a my jim to už nikdy nedovolíme , tak si rozmyslete , na které straně budete stát´….“ 

Ten gauner perfektně vystihnul, jak se časy mění. V roce 1920 nebyl významnější rozdíl mezi dělníkem a továrníkem ani v inteligenci ani ve znalostech.  V roce 1950 na tom byli ředitelé fabrik v průměru lépe než dělníci, ale protože dělníků bylo víc, našel se mezi nimi dostatek chytrých lidí. To dávalo dělnické třídě převahu – v obou částech Evropy i USA. V roce 2000 už výběrové mechanismy fungovaly tak dobře, že manažerská třída sestávala z lidí o třídu schopnějších než lidé pracující rukama. Když jsem v roce 2015 obhajoval svou disertační práci, obsahovala i číselné tabulky ukazující, že rozdíl se v průběhu let zvyšuje.

Jestliže vždy platilo, že společenské konflikty ve skutečnosti probíhají mnohem víc mezi různými elitami, v 21. století to platí dvojnásob.

Jenže to jenom část příběhu. V tuto chvíli se zdá, že vrozená inteligence není to úplně nejdůležitější. Mnohem víc rozhodují faktory jako houževnatost, ochota učit se či výběr a dodržování správných analytických postupů. Kdo bude mít ve společenských konfliktech navrch, to závisí mnohem víc na tom, ve které bublině se vytvoří atmosféra, kde se lidé budou povzbuzovat k růstu a kde je normální, že člověk na sobě pracuje. A naopak, kde zabřednou do hloupoučkých konspiračních teorií.

A zase jsme u toho, že nemůžou vyhrávat ti, kdo nedokážou strávit roky přípravou, respektive ti, kdo ty celé roky zahodí tím, že se pokaždé chystají jenom na nejbližší volby.

Odběratelé Plné verze Hamplova druhého pohledu mají přístup i k dalším textům a dostávají glosy každé ráno do své e-mailové schránky. Objednat si ji můžete zde.