Druhý pohled z 29.9.: Kdybychom patřili pod Rusko…
Lidem, co trpí chorobnými úzkostmi, dávají psychologové spoustu rada a cvičení. Jedno z těch cvičení spočívá v tom, že si sednete a v klidu si popíšete, co nejhoršího by se mohlo stát, kdyby se vaše obava naplnila. To člověk má třeba záchvat děsu, že něco nestihne. Pak si uvědomí, že když to nestihne, tak to možná nebude odevzdáno, zákazník se naštve, přeruší spolupráci, člověk přijde o nějaké peníze a bude muset odložit koupi nové pohovky. Možná ani nebude na zahraniční dovolenou. To je nepříjemné, ale není to tak zničující, aby to ospravedlnilo záchvat děsu.
Doporučuji aplikovat totéž i v politice. Když někdo něčím straší, zkusme přesně popsat, jak by to vypadalo, kdyby se ten katastrofální scénář naplnil. Třeba globální oteplování. Kolik strachu a dalších emocí to vyvolává! Když to Martin Konvička popisuje ve svém programu na Jungmannově národní akademii (zopakujeme ho na konci listopadu), vezme ten nejteplejší možný scénář a líčí dopady na českou krajinu. Jaké jiné stromy by kde rostly, jak by se změnily porosty, jak složení hmyzu a zvířat, kde by bylo větší vlhko a kde větší sucho… závěr je ten, že takový přírodovědný ignorant jako já by tu změnu vůbec nepoznal.
Ale abych byl spravedlivý vůči oběma stranám, co přesně by se stalo, kdyby Česká republika podepsala nějakou hloupou smlouvu v rámci WHO (světové zdravotnické organizace) a ta smlouva byla ratifikována? Stálo by nás to nějaké peníze z rozpočtu, možná bychom museli přijmout nějaký hloupý předpis, někdo by ho dodržoval a někdo ne. Zbytečná komplikace, ale konec světa by to nebyl.
Když tedy Českou republikou cloumá děs, že se nás zmocní Rusové, připomínám, co KONKRÉTNĚ by to znamenalo:
- Ruská ambasáda by svým počtem zaměstnanců byla jednou ze dvou největších ambasád
- Občas by probíhaly kulturní programy jako třeba koncert ruských operních pěvkyň nebo Alexandrovců. Sem tam někde by vystavoval ruský výtvarník.
- Některé podniky by patřily Rusům (třeba Škoda jaderné strojírny) a možná by i nějaká banka měla ruské majitele
- Karlovy Vary by byly plné ruských turistů
- Ruští turisté by byli i jinde. Možná by se chovali neurvale, i když zase ne tak strašně jako třeba mladí Dánové
- Na některých školách by se učila ruština jako druhý jazyk
- Na pár místech by byly pomníky rudoarmějců a možná by se nějaké ulice jmenovaly po sovětských generálech z druhé světové války
- Čeští politici by chodili na ruskou ambasádu na oslavy Dne vítězství 9. května
- … a v potrubí by proudil ruský plyn.
Vím, o čem mluvím, protože takovou etapou pod ruským vlivem jsme si prošli v letech 2000 – 2015. Někomu to mohlo připadat jako doba horší než dnes, ale bylo to opravdu tak nesnesitelné?
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
