Druhý pohled z 13.10.: Konec zázraku, který nikdy nebyl

Argentinská hospodářská reforma vzbuzovala nadšení od nástupu prezidenta Mileiho. Přesněji řečeno, nadšení vzbuzovaly hlavně jeho projevy a jeho reklamní kampaň. Nicméně v posledním roce oslavné články vymizely a teď tiskem proběhly jen drobné zprávičky, že společná podpora americké vlády a půjčka Mezinárodního měnového fondu pomohly Argentině odvrátit státní bankrot. Odborné komentáře ovšem tvrdí, že bankrot byl jen odložen o pár měsíců, tedy do doby po kongresových volbách. A žádné dobré zprávy o argentinské ekonomice nečteme.

Co se změnilo? Nezměnilo se vůbec nic! Milei převzal argentinskou ekonomiku v zoufalém stavu a všechno, co on sám podnikl, situaci ještě zhoršilo.  Po jeho nástupu následoval pád průmyslové výroby, vlna krachů domácích podniků a samozřejmě chudnutí, chudnutí a další chudnutí. Hrubý domácí produkt rostl, ale jen proto, že se lidé a podniky zadlužovaly, takže zahraniční banky bohatly. Kromě toho dobře běžela těžba nerostů, opět v zahraničním vlastnictví. Však také američtí ekonomičtí analytici nešetřili chválou. Nicméně od první chvíle bylo jasné, jak to skončí.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.