Druhý pohled z 21.10.: Manažeři zahnaní do kouta?
Předevčírem jsem tu připomněl, že největší podpora násilných řešení politických konfliktů byla tradičně typická pro nemajetné manuálně pracující vrstvy. A to navzdory tomu, že pachateli jednotlivých násilných činů (např. atentátů na významné politiky nebo jejich únosy) byli často studenti či profesionální intelektuálové. Jenže tihle lidé se často cítili samozvanými představiteli dělnické třídy. Tehdy se tomu přezíravě říkalo salónní levice. Většina vzdělaných lidí preferovala nenásilné způsoby politického boje. I když musíme připustit, že velká část násilí proti politickým oponentům spadala pod nálepku "udržování pořádku" a prováděla ji státní policie.