Druhý pohled z 23.10.: O moudré vládě a vychytralém trhu

Dostal jsem několik dotazů na větu, kterou jsem napsal v poznámce o indikativním plánování: „V duchu slyším otázku, jak může být vláda moudřejší než trh. Odpověď je snadná: na úrovni národního hospodářství platí, že i ti nejhloupější vládci nebo státní úředníci jsou chytřejší než trh.“ 

Byla to nadsázka? Nebyla!

Zkusme začít přirovnáním. Máme hromadu cihel, pytlů s betonem, tašek a dalšího materiálu a je třeba z toho postavit dům. Dostane to na starost někdo hloupý a zkorumpovaný. Výsledkem je dům, do kterého zatéká, podél dveří fouká, topení nefunguje atd. Nespokojenost je oprávněná.

Jenže si vedle toho zkuste představit případ, kdy řízení převezme někdo poctivý a vysoce inteligentní. Ovšem se zadáním všechen materiál prodat a peníze odeslat strýčkovi. Nemáme ani ten mizerný dům. Je to výhra?

Jenže každá metafora naráží na logický problém, na které situace může být aplikována. Na většinu podnikatelských situací jen obtížně. Ano, každému podnikateli či majiteli firmy jde o zisk. Jenže taky chce mít dobrý pocit z kvalitně odvedené práce, povedeného produktu, chce slyšet chválu zákazníků a nestojí o špatnou pověst. V reálném životě je to všechno promícháno. Jen zcela výjimečně může být podnikatel v situaci toho, kdo místo stavby domu prodá materiál a nechá lidi bez střechy nad hlavou.

Jenže někde ta metafora může být aplikována poměrně snadno. Třeba když manažer investičního fondu rozhoduje, jestli investovat v České republice nebo Bangladéši, jestli do výroby letadel nebo do farmacie. Nezajímají ho letadla ani léky, v životě nebyl v České republice ani Bangladéši. Jeho zadání není pomáhat místním lidem nebo zvelebovat místní ekonomiku, ale vytvořit do největší zisk pro svůj fond. Kdyby prodej materiálu přinesl větší zisk než stavba domu, neváhal by ani minutu.

Snad by to mohlo být jedním z vodítek, kdy nechat rozhodovat trh a kdy má do situace aktivně vstoupit stát.