Druhý pohled z 6.11.: K volbám v Americe
Tak jsem si přečetl v novinách, že Trumpova doba skončila, protože Amerikou probíhá vlna vítězství protitrumpovských kandidátů. Vytváří to ti stejní redaktoři, od kterých denně čteme, jak Ukrajinci drtí Rusy. Že ti lidé lžou v jiné věci, to ještě není důkaz, že lžou i tentokrát, ale mělo by to vést k opatrnosti.
Ve skutečnosti se stalo to, že Demokratická strana uhájila pozice, a uhájila je snadno. Kde dosud vládli Demokraté, tam nadále vládnou Demokraté. Jediná změna proběhla ve Virginii. Dosavadní populární guvernér a trumpovec Neil Youngkin se nemohl účastnit dalších voleb a boj o jeho dědictví vyhrála Demokratka Abigail Spanbergerová. Před čtyřmi lety se stal Neil Youngkin guvernérem stejným způsobem, když nemohl pokračovat předchozí guvernér z Demokratické strany.
Pro všechny včerejší volby byly typické nízké účasti a celkově malý zájem. Politickou situaci v Americe to nemění, ale možná to mění situaci uvnitř Demokratické strany. Před pár jsem napsal, že v ní převládly ty nejradikálnější skupiny, které jsou pokládány za bláznivé i v porovnání s Clintonovou nebo Bidenem. Včerejší úspěch jejich pozici nejspíš posílí, což nadále poškodí pověst Demokratů mezi většinovými voliči (už dnes je tomu tak, že samotná informace, že někoho podporuje Demokratická strana, snižuje jeho volitelnost o 3-5%). Mamdaniho řádění v New Yorku může být jedním z klíčových bodů trumpovské propagandy.
Přitom v Demokratické straně existují i rozumné proudy ochotné převzít pár zajímavých bodů z Trumpovy agendy obnovy amerického průmyslu a pokoušet se to dělat lépe než Trump. Ale v tuto chvíli živoří na okraji.
Ke glose pana Hampla dodávám pohled staršího osmdesátníka. Lze totiž předpokládat, že zájem obyčejných lidí o politiku bude „evolučně“ upadat do té doby, dokud se nenajde někdo s novou a srozumitelnou opravdovou vizí, který bude schopen opravdové problémy řešit opravdově. Pro takový zlom bude zřejmě třeba ještě více materialisticky zchudnout a lidské bytosti ještě více duševně i duchovně omezit a zdeptat. Emoční omezení lidí je už teď naprosto zřejmé. Dnešní „politické elity“ se o to snaží všemi silami. Je to vidět i v malé České republice. Minulé volební období bylo poznamenáno tím, že demokracie se svým úžasným parametrem vztahu vedoucí politické síly a opozice s konstruktivní debatou a kompromisem na konci přijatelným pro všechny, se proměnila v nesmiřitelný boj. Celá doba se proměnila v nesmiřitelný boj „dobra se zlem“. Skončily volby a v televizi „znalci“ budoucnosti v podobě moderátorů, komentátorů, falzifikátorů, konspirátorů, opozičních politiků, politologů, fabulátorů, umělců nadšených pro ten správný směr a dalších chytrých lidí včetně věštců jednají takovým způsobem, že i člověk, který se o veřejné dění zajímá (jako jsem já) zdroj takového „poučení“ vypne a ponoří se do své „bubliny“. A komunikace mezi názorovými bublinami je podobně vulgární nebo aspoň obtížná.