Druhý pohled z 12.11.: O nemodernosti čtení

„Číst je nemoderní,“ říká krásný propagační slogan. Tuším, že z prostředí serveru Délský potápěč. Jasně říká, že čteme knihy, protože nejdeme se slabomyslným davem.

Jenže na druhý pohled je to složitější. Především proto, že ten slogan může mít dva významy. První z nich je založen na tom, že svět se neustále mění. Neustále je něco zastaralé a něco moderní (co za chvíli samo zastará). To je náš lidský úděl. Nikdo nikdy v dějinách západní civilizace nedokázal zůstat nehybný uprostřed běhu času a společenského vývoje. Co ale můžeme, je nabídnout alternativu dalšího vývoje. Místo budoucnosti primitivní budoucnost kultivovanou a vzdělanou.

Druhý výklad se týká modernity. Ukazuje tedy k přelomové změně, která souvisí s osvícenstvím a průmyslovou revolucí. Změně stejně přelomové, jako byl před tisíci let přechod lovců a sběračů k zemědělskému životu. Slogan „číst je nemoderní“ by tedy mohl být odmítnutím celé moderní doby (což je u velmi mladých konzervativců poměrně častý postoj). Uplynula dost dlouhá doba, aby se na před-moderní dobu zapomnělo a aby mohly vzniknout romantické představy o úžasných přednostech toho starého světa. Představy veskrze naše moderní, protože v tom starém světě dokonce neměli ani takové ideály, jako my dnes.

V tomhle druhém smyslu je čtení bytostně moderní, protože před tím uměla číst jen nepatrná část společnosti.