Druhý pohled z 29.12.: Ještě k mechanismu politické destrukce
Včera jsem tu psal o mechanismu politické destrukce spočívajícím v tom, že lidé začnou s nějakým programovým bodem, který je ještě včera absolutně nezajímal, spojovat svou identitu a stává se pro ně otázkou sebeúcty natolik, že nemohou přistoupit na kompromis. Podporují tudíž kandidáty, kteří vyjadřují nejvíc extrémní názory, strany se radikalizují a není prostor pro střízlivé hledání řešení. Strategické myšlení mizí, resp. je nahrazováno hloupými emotivními výkřiky (což je důvod, proč se v politice tak dobře daří určitým typům žen - mladé Pirátky, Nerudové apod.)
Je z toho cesta ven? Nemůžeme zachránit politický stav národa, ale můžeme zachránit sami sebe, a posléze nepatrně přispět ke zlepšení poměrů.
