Druhý pohled z 13.2.: Co je a co není normální

Napsal mi dnes jeden čtenář o umělé inteligenci: „Co mě ale zaráží, je, že se všichni těší, jaké báječné úspory to přinese. A nic víc.

Nikde se nepíše, že to umožní třeba zkrátit pracovní týden. Nebo že to umožní ženám se více věnovat mateřství. Nebo že to umožní budovat nějaké smělé plány, na které dosud nebyly kapacity. Nic takového nepřipadá v úvahu, aby se o tom třeba jen diskutovalo. Jen že se vyhodí lidi a to zvýší zisky.“

Má samozřejmě pravdu. A přesně tohle je projev skutečného civilizačního úpadku! Mnohem víc než to, že nějací devianti pobíhají nazí v průvodu. Pokládáme za naprosto samozřejmé, že smyslem nových technologií je zvýšit korporátní zisky a zhoršit život většiny. Pokládáme to za tak samozřejmé, že už se o tom ani nemluví.

Naprosto šílené je to v kontextu toho, že velkou část investic do umělé inteligence podnikají vlády (tedy daňoví poplatníci). Ano, daňoví poplatníci vynakládají peníze s cílem zvýšit korporátní zisky a zhoršit život většiny. V žargonu neoliberálních ekonomů se tomu říká „konkurenceschopnost“.

Jaký přístup by byl normální? Normální by bylo diskutovat o tom, jaké změny společnosti a životního stylu chceme v souvislosti s umělou inteligencí. V dalším kroku pak o tom, jak toho dosáhnout a jak rozdělit úkoly mezi státní, soukromý a korporátní sektor.

U nás v České republice bychom v té diskusi museli zohlednit sílu světových gigantů a fakt, že možná nezbude než přistoupit na kompromis. I kompromisy patří k životu. Ale pořád je to něco zásadně jiného než brát to nejhorší jako jedinou možnost.

Obávám se, že současná západní realita je horší než hypotetická vláda strojů.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.