Druhý pohled ze 17.2.: Útlak velkých peněz

Ivo Budil rozlišuje mezi manifestním a latentním kapitalismem. Ukazuje, že manifestní kapitalismus směřuje k likvidaci výroby a produktivních odvětví vůbec, až nakonec zbydou jen spekulace a vedení válek. Latentní kapitalismus oproti tomu směřuje k rozvoji výroby, vědy, techniky a všeho, co s tím souvisí.

V latentním kapitalismu (tom „hodném“) je kapitál podřízen vládní kontrole, zatímco v manifestním kapitalismu je politická sféra podřízena kapitálu.

Shodou okolností představil před pár dny podobnou koncepci Nick Cohen, jeden z populárnějších myslitelů americké Demokratické strany. Ovšem s tím, že ji vidí obráceně. Za největší katastrofu pokládá možnost, že by investiční fondy, korporace a magnáti byli podřízeni národním vládám. Označuje to výrazem „kleptokracie“, který už před ním používal George Soros. A jako nejodpornější příklady takových režimů uvádí Maďarsko, kde je národní vláda silnější než kapitál, a Trumpovu Ameriku, kde se i ti největší boháči bojí vystupovat proti vládě.

Vzpomeňte si na to, až zase někde uslyšíte o ohrožení demokracie či diktatuře. Nejde o diktaturu nad lidmi, jde o diktaturu nad velkými penězi.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.