Druhý pohled z 24.2.: Perská válka světů

Neblahým dědictvím primitivního náboženského myšlení je představa, že všechno na světě má jedinou příčinu. Buď za všechno můžou Židi, nebo Putin, nebo zasahování do volného trhu, nebo cokoliv jiného. Prostě existuje jedna příčina, ze které se dá vyložit všechno.

Zdůrazňuji ono „primitivního“, protože většina náboženství je schopna vytvářet složitější systémy, které zohledňují, že na světě je mnoho různých problémů a sporů, které spolu navzájem nesouvisí, jen občas propukají zároveň. Že na světě působí mnoho různých sil a zájmů, které se vzájemně prolínají, někdy se navzájem posilují a jindy míří proti sobě.

Když je tedy v některých zemích politická opozice placená, organizovaná nebo alespoň povzbuzovaná Západem, nevyplývá z toho, že pokaždé, když lidé v nějaké nezápadní zemi nenávidí své vládce, bylo to vyvoláno Západem.

A už vůbec z toho nevyplývá, že každý, kdo je proti Američanům, musí být dobrý člověk.

Třeba íránský režim. Pokládám nápad na útok proti Íránu za úplně bláznivý. Nicméně to nic nemění na tom, že režim ajatolláhů patří k tomu nejodpornějšímu, co lze v současném světě najít. Je to nelidská despocie, která představuje šíitskou verzi Islámského státu nebo toho, co je dnes u moci v Sýrii. Teror, zabíjení odpůrců, každodenní šikana kvůli skutečným nebo domnělým náboženským předpisům. Není to teror pro udržení moci. Je to teror pro radost z teroru.  Označovat tyto lidi tyranizující většinu Íránu za obránce národní nezávislosti je mravním i intelektuálním selháním.

Nicméně Írán je zároveň fascinujícím případem. Do nástupu ajatolláhů tam existovala poměrně moderní společnost, přinejmenším ve městech. A v mnohém moderní společností zůstává dodnes – podobnou Evropě či Americe dvacátého století. Zastoupení žen mezi univerzitními studenty je například vyšší než kdekoliv na Západě. Prostředí íránských technologických startupů je podle všeho rovněž naprosto moderní. Pravidelné páteční modlitby (což odpovídá našim nedělním bohoslužbám) navštěvují zhruba dvě procenta obyvatel.

A tahle společnost, která se podobá třeba Paříži bez muslimských komunit, má soužít s politickou elitou, která je mentálně v 8. století. Nemůžeme se pak divit neustálým konfliktům.

Jenže to není jenom problém Íránu. Je docela dobře představitelné, že právě tuto kombinaci budou za pár let zažívat některé evropské země. Pokročilá, a přitom trochu rozložená moderní společnost pod vládou muslimských fundamentalistů.