Druhý pohled z 28.2.: O blahodárnosti politického monopolu

Včera jsem připomněl, že čarodějnické procesy byly ukončeny tím, že evropští panovníci získali tolik moci, že se nemuseli ohlížet na nikoho a na nic. Jinými slovy tím, že se evropské státy staly diktaturami. Tehdy se používal termín absolutismus, ale význam je stejný.

Tohle ovšem nějak nezapadá do toho, co jsme zvyklí slýchat. A sice že když má stát (panovník, prezident, vláda apod.) absolutní moc, jsou svobody občanů ohroženy. Když je víc mocenských center, ta centra se prý navzájem hlídají a omezují a občanům se žije svobodněji. Pokud by takové pravidlo opravdu platilo, mělo by v 18. století čarodějnických procesů přibývat.

Co s tím?

A to ještě není celé. V pozadí je ještě mnohem závažnější omyl. Omyl tak strašlivě rozšířený, že jsme o něm přestali přemýšlet. Slyšeli jsme to tisíckrát a pokládáme za naprostou samozřejmost, že to musí být pravda. Ve skutečnosti je to jen hodně často opakovaná pitomost. Pochází z politické filosofie 19. století (hlavně britské) a tvrdí, že základem evropské svobody je středověké mocenské přetahování mezi panovníkem, církví a často ještě šlechtou. To prý vytvořilo základ svobodných poměrů – na rozdíl od kultur a civilizací, kde vše podléhalo jednomu panovníkovi.

Zní to skvěle. Až na to, že je to v ostrém rozporu s realitou. Dokud byla politická moc rozdělena, byla Evropa zónou nevolnictví, mučení, upalování kacířů, upalování čarodějnic a všeho dalšího, co dnes velmi zjednodušeně označujeme jako temný středověk. Lidé neměli žádná práva a jediným omezením státního teroru byly nízké schopnosti tehdejších států. Později, když se státy staly diktaturami (absolutistickými monarchiemi) a zlikvidovaly všechny své mocenské konkurenty, přišlo rušení nevolnictví, rušení poddanství, občanské svobody, náboženská tolerance, zákaz mučení…

Stejnou zákonitost vidíme v posledních dekádách. Když se stát začne dělit o moc s dalšími subjekty (korporacemi, neziskovkami, mezinárodními organizacemi apod.), není výsledkem víc svobody, nýbrž totalitní chování.

Zkrátka, konkurence je dobrá, když kupujeme rohlíky. Když je ve městě několik pekařství, dostaneme levnější a křupavější rohlíky, než kdyby bylo jen jediné. Ale u politické moci je zákonitost opačná. Čím koncentrovanější je, tím svobodněji mohou žít obyčejní lidé.