Druhý pohled z 28.2.: Báchorka o stylech učení

Celé roky se věřilo, že každý má svůj osobní „styl učení“ a že když se mu výuka přizpůsobí, dosahuje lepších výsledků. Někdo potřebuje učivo číst, někdo jiný slyšet, někdo je potřebuje vidět namalované, někdo si je zase musí osahat rukama. Existuje minimálně deset slavných typologií stylů učení, spousta knih — a dosud se to učí na pedagogických fakultách.

Co k tomu říká empirická věda?

Zde opakovaně citovaný psycholog Steve Stewart-Williams připomíná, že neexistuje žádný seriózní výzkum, který by vedl k závěru, že některým respondentům více vyhovuje látku slyšet, zatímco jiným ji vidět. Ukazuje se, že to závisí na povaze vyučované látky. Některé věci potřebujeme vidět, jiné si potřebujeme osahat. A všechny mozky jsou si v tomhle velmi podobné.

Tak jsem se na chvíli ponořil do prohlížení studií (na internetu je několik šikovných nástrojů) — a Stewart-Williams má pravdu! Neexistuje empirická evidence o různých stylech učení. Existují pouze dojmy a záplava literatury postavená na těch dojmech.