Druhý pohled z 2.3.: Naposledy o dobývání renty a rentiérství

Tyhle poznámky měly původně mít každá jeden nebo dva odstavce, ale většinou nedokážu svou tezi vyložit dost stručně. Jsou tedy podstatně delší a stejně občas nedokážu věci popsat dost přesně, takže vznikají různá nedorozumění.

Třeba to s tím dobýváním renty a rentiérstvím. Pár lidí to rozladilo, takže vyjasním.

• Když někdo celý život pracuje a ve stáří žije z toho, co si našetřil, je to normální a přirozené, i když je těch peněz hromada.

• Když někdo odejde do důchodu ve třiceti, je to důkaz, že ekonomický systém (nastavení pravidel) obsahuje chyby, protože odměňuje hazard víc než práci a že trh vydává chybné signály. Lidé pak dělají věci škodlivé místo užitečných. Ale není to konec světa.

• Když někdo žije celý život z majetku, který zdědil, je to obyčejné příživnictví, ale to ještě samo o sobě neohrožuje společnost.

• Když vznikne sociální vrstva profesionálních správců portfolií, kteří nevytvářejí nic užitečného, ale jen přesouvají kapitál mezi hromádkami (spekulace), to už je země v průšvihu. Mimochodem, všimněte si, že v západoevropských filmech ze 70. let vůbec nevystupují lidé s takovou profesí. Protože by tehdejší diváci nevěděli, co to znamená.

• Pokud se jim podaří získat tolik moci, že mohou ovlivňovat rozhodování národních vlád (nebo jsou dokonce mocnější než ony), blížíme se civilizačnímu kolapsu. To pak vede k těm Zeleným údělům, nezvládnutému válčení, 76 pohlavím, dovozu džihádistů apod. Z pohledu kapitálu jsou to věci, které vynášejí víc než strojírenství, chemie nebo beton.

Dá se tomu čelit? Poválečný západoevropský model tomu čelil tak, že se dařilo dosahovat rychlejšího ekonomického růstu než růstu kapitálu. Jiným řešením je státní kontrola (to je onen posun od manifestního kapitalismu k latentnímu u profesora Budila). Ale možná existuje ještě nějaká další možnost, o které zatím nevíme.

Tím je snad odbyto a od zítřka dotáhnu jiný přerušený seriál. Ten o hlubokém konzervatismu.