Druhý pohled z 14.3.: Kdo bude vesmírnou mocností

Opakovaně jsem tu připomínal koncepci, která převládá v anglosaské politice už od 19. století. Rozdělení světa mezi námořní moc a vnitrozemskou moc.

Námořní moc ovládá oceány. Může bombardovat každého, kdo má blízko k moři, a může zabránit převozu zboží tam, kam nechce. I když mluví o volném trhu, je to volný trh podle jejích pravidel. Námořní moc určuje, kdo komu smí co dodat.

Proti ní stojí vnitrozemská moc. Ta vládne tam, kam nedosáhnou lodní kanóny ani rakety odpalované z lodí, případně dokáže účinně bránit svá pobřeží.

Tedy spor mezi USA, Ruskem a Čínou. Ale námořní moc má vojensky navrch. Z principu. Američané mohou přepadat ruské lodě, Rusové by mohli leda tak omezovat americké vagóny na transsibiřské magistrále.

Může se to nějak změnit tím, že Čína získala převahu v průmyslové kapacitě a posléze i technologickou převahu? Podle zmíněné staré koncepce by teď měla stavět více vojenských plavidel a měla by získávat převahu na moři.

Jenže podle toho, co o Číně víme, nebude mít chuť jít do námořních bitev o ovládnutí oceánů. Technologický pokrok totiž otevírá ještě další možnost. Ovládnutí vesmíru! Kdo ovládne dění na oběžné dráze, bude ovládat oceány i pevniny.

Je to jen moje spekulace, ale moc jiných možností neexistuje.

A nyní tři kontrolní otázky:

Vyvrací tenhle pohled něco z toho, co jsem napsal dříve? Ne.

Můžeme formulovat nějaké obecné pravidlo? Převaha na moři je vojensky významnější než převaha na souši a převaha ve vesmíru je významnější než převaha na moři.

Prognóza: Závody ve zbrojení se budou stále více soustředit na vesmír. Favoritem tohoto závodu je Čína.