Druhý pohled z 27.4.: Po liberálech jako po nacistech
Když usilujeme o mentální, hospodářskou a politickou obnovu západní civilizace (tedy přesměrování od úpadku k novému růstu), bylo by rozumné studovat ta období, kdy byl Západ v tak hluboké krizi, že to vypadalo na zánik, a kdy se z ní dokázal vzpamatovat. Největší takový zlom za posledních tisíc let proběhl mezi 17. a 18. stoletím. Západ procházel náboženskými válkami, epidemiemi, hlubokými hospodářskými problémy, nepřízní klimatu atd. Odpovědí bylo osvícenství a státní absolutismus, což vedlo ke vzniku našeho světa s národními státy, tradiční rodinou, středními třídami, všeobecnou vzdělaností atd. Taková epochální změna je nepochybně inspirující, jenže jde o dobu natolik vzdálenou, že je obtížné jí porozumět a ještě obtížnější z ní vzít něco pro naši konkrétní situaci.
Druhou inspirací mohou být desetiletí po druhé světové válce: od zdevastované Evropy k maximálnímu civilizačnímu vrcholu, jakého kdy Západ dosáhl. Je zajímavé a vlastně nepochopitelné, proč je západoevropský poválečný model téměř úplně ignorován — a to právě v Evropě. Čínští komunisté v 80. letech pečlivě studovali poválečnou západoevropskou transformaci jako jednu z inspirací. A zde často citovaný Curtis Yarvin tvrdí, že něco podobného bude muset proběhnout po konci liberální éry: že likvidace liberální oligarchie by měla probíhat velmi podobně jako denacifikace.
Jednou z věcí, které tehdy zvládli velmi dobře, bylo vypořádání se s minulostí. Jedním chybným řešením by mohlo být ponechat věci v zásadě tak, jak jsou, odstranit pár nejkřiklavějších projevů minulého režimu a doufat ve změny. To je cesta, kterou se v Americe vydal Donald Trump. Jak píše Curtis Yarvin, můžete nechat fungovat jednotky SS a přidat jim do stanov, že mezi členy budou přijímáni i Židé. Výsledkem bude pokračování starého světa pod lehce změněnou fasádou. Druhým chybným řešením jsou důsledné čistky, kdy ze společenského života vyřadíte spoustu schopných lidí; jejich kompetence vám budou chybět a tito lidé dokonce mohou v tichosti pracovat proti vám.
V poválečné západní Evropě (včetně západního Německa) důsledně rozbili organizace, ale k jednotlivcům (a malým skupinám) přistupovali poměrně benevolentně, pokud nešlo o vyložené zločince. Tento přístup se ukázal jako funkční. Nikde v Evropě se nacisté nedostali znovu k moci a nevznikla ani žádná podzemní bratrstva, která by usilovala o realizaci Hitlerova programu. Technické a organizační schopnosti těchto lidí přitom byly využity, což k poválečnému úspěchu výrazně přispělo.
