Druhý pohled z 22.5.: Fanatik nebo konfliktní narcisista

V 70. a 80. letech provedla skupina amerických sociálních psychologů (Kuhnová, Amsel, Brock, Lepper, Lord, Ross) řadu experimentů, které měly ukázat, do jaké míry jsou lidé schopni racionálně hodnotit důkazy potvrzující nebo vyvracející různé názory. Jeden z nich probíhal následovně. Účastníci diskutovali o různých emotivně zabarvených politických otázkách (trest smrti, příčiny chudoby apod.). Potom byla všem předložena sada faktů, z nichž některé podporovaly jedno stanovisko, jiné stanovisko opačné a některé byly metodicky chybné. Organizátoři očekávali, že to obě strany sblíží. Že si lidé uvědomí, že ty věci jsou složitější, že i druhá strana může mít kousek pravdy a že krajní stanoviska neodpovídají realitě.

Omyl! Když se účastníci seznámili se sadou důkazů, obě strany ji pochopily jako pádné potvrzení vlastního stanoviska. Nyní se cítili ještě pevněji, jejich postoje byly ještě bojovnější a na obou stranách vzrostlo přesvědčení, že ta druhá zlovolně lže. Dnes tomu mechanismu dobře rozumíme. Jakmile lidská mysl zaujme určitý názor, začne vnímat selektivně a opačné informace se do mozku prostě nedostanou. Čím déle se tím zabýváme, tím pevněji jsme přesvědčeni. Na základě falešných důkazů, které konstruuje náš mozek.

Jiné experimenty vedly k velmi podobným výsledkům. Ukázalo se ale také, že někteří lidé jsou schopni otevřeného přístupu a dokážou změnit názor, pokud narazí na důkaz proti němu. Tihle lidé byli v kolektivu vesměs pokládáni za hrubiánské, konfliktní a narcistní.

Tak si říkám, co je lepší.