Druhý pohled z 22.5.: Prokletí investic do nemovitostí

Zajímavý postřeh (či dojem) Tomáše Bati ze začátku třicátých let. Jedním z klíčových ekonomických problémů tehdy podle něj byly příliš drahé stavby, nemovitosti, pronájmy apod. V důsledku to znamenalo, že lidé a podniky vynakládali na budovy a nájmy prostředky, které by měly jít na strojní vybavení, platy, školení, vývoj atd. Baťa se dokonce domníval, že příliš drahé stavby poškodily německé hospodářství výrazně víc než válečné reparace.

Tak si říkám, jak by asi komentoval naši neoliberální současnost, v níž je finanční systém nastaven tak, aby tlačil ceny nemovitostí co nejvýš a v níž je neustálý růst cen nemovitostí pokládán za klíčový znak prosperity. Nejspíš by řekl, že to nemůže fungovat.

Na druhou stranu to umožňuje obrovské výnosy z kapitálu, aniž by vlastník musel řídit nějakou výrobní činnost.