Druhý pohled z 24.6.: Bible a Korán
Zase někde narážím na to, že Starý zákon je prý srovnatelně násilný jako korán a hadísy. Ta hloupost je všudypřítomná a je důsledkem všeobecné intelektuální lenosti. Nejde jen o to, že nemáme načtený nějaký text. Horší je, že většinou ani osobně neznáme nikoho, kdo by ho měl načtený. A čteme knihy a články od lidí, kteří ho také osobně nečetli. Nepomůže ani umělá inteligence, protože ta zpravidla jen inteligentně shrne převládající mínění (tedy mínění lidí, kteří tu věc neznají).
Připomínám obecnější princip, že každý morální systém v sobě obsahuje zásadu agrese vůči lidem mimo tento systém. Tak je tomu vždy, všude a ve všech dobách. A je principiálně nemožné, aby vznikl morální systém, který by takový nebyl.
Nicméně rozdíl může být v tom, jestli konkrétní náboženské texty tento základní princip spíš tlumí, nebo naopak ještě posilují. Tím klíčovým rozdílem pak nejspíš není ani tak osoba zakladatele, ale prostředí, v jakém ty texty dostaly finální podobu. Jestli třeba na dvoře válečnického kalifa-dobyvatele Uthmána, kterého nějaké morální či filozofické nuance absolutně nezajímaly. Zajímala ho vojenská výkonnost a bohatství z dobytých území potřebné k financování dalších armád. Anebo v prostředí rabínů, kněží a učitelů morálky, navíc pod vlivem císaře, který neřešil dobývání území, nýbrž stabilitu a hospodářský rozvoj.
Nicméně k rozdílům mezi oběma spisy. Je pravda, že Starý zákon obsahuje výzvy, aby Židé (Izraelci – tehdy se to nerozlišovalo) důsledně vyhubili obyvatelstvo určitých území, včetně nemluvňat a dokonce i dobytka. Jenže zároveň jsou tam dvě naprosto konkrétní omezení. Za prvé: příkaz se vztahuje na zcela konkrétní region, který zahrnuje dnešní stát Izrael (včetně palestinských území), jižní část Libanonu a některé okrajové oblasti Jordánska. Druhé omezení je časové. Ten příkaz od Boha dostal vojevůdce Jozue a platil pouze po jednu generaci. Jozuovi následovníci od Boha slyší, že vyhlazovací příkaz už neplatí (v Bibli to najdete ve druhé a třetí kapitole knihy Soudců). Prý jako trest za to, že Židé, respektive Izraelci, Boha zklamali. Navíc je text prošpikován výrazy jako „za oněch časů“ a „dodnes se říká“, takže čtenář nemůže nabýt dojmu, že jde o příkaz určený jemu.
A zase jsme u mentálního bloku, který nesmí připustit, že je na Západě něco mnohem lepšího než jinde (což se, kupodivu, nevylučuje s imperiálními ambicemi). Z něho také vychází domnělá povinnost falšovat dějiny tak, aby z nich Západ vyšel jako nejhorší část světa, což asi nejvíc odnesly křížové výpravy a otrokářství. Nicméně i toto sebemrskačství je unikátním rysem Západu. V Číně nemají potřebu falšovat čínské dějiny tak, aby z nich Konfucius vyšel jako zločinec.