Druhý pohled z 23.7.: Skutečné rozdělení muslimského světa

Asi každý slyšel o rozdělení muslimského světa na sunity a šíity. Vleče se to od 7. století a vychází ze sporů mezi dědici kalifa Uthmána. Tedy toho kalifa, za jehož vlády vznikly spisy o Mohamedovi – hadísy a závazná verze Koránu. Obě strany tedy prosazují stejnou šaríu a vedou stejný džihád.

Jenže v posledních generacích hraje mnohem významnější roli jiné rozdělení. Na jedné straně jsou ti muslimové, kteří mají na prvním místě bohatství, prosperitu a vysokou životní úroveň. S džihádem nespěchají. Stejně si ty nevěřící jednou koupíme. Až uvidí naše bohatství, ještě nám budou rádi sloužit. A člověk se nemůže ubránit podezření, že jsou vlastně hodně rádi, že mohou jezdit do zemí, které ještě nebyly islamizovány.

Na druhé straně jsou ti, kdo podporují rychlý krvavý džihád. S tím, že mnozí manévrují někde mezi, snaží se to mít dobré na obou stranách nebo třeba různé sultanáty mění stanovisko podle toho, kdo zrovna vládne (nejvýraznějším příkladem je Saúdská Arábie).

Západní progresivní levice a „antiglobalistická alternativa“ vesměs obdivuje ten radikální krvežíznivý islám. Docela jednoduše proto, že za největší zlo pokládají vlastní civilizaci, a džihádisty tudíž vidí jako osvoboditele. Jak mi kdysi řekl jeden významný a populární levicový politik, džihád je formou národněosvobozeneckého hnutí proti globálnímu kapitalismu. Ti muslimové, kteří se soustředí na budování vlastního bohatství, jsou tedy považováni za zrádce, americké vazaly, agenty Židů apod.

Jenže to napětí prochází i muslimskými společnostmi. Většinou tak, že nižší vrstvy (typicky „arabská ulice“) mají tendenci podporovat ten válečnický islám, zatímco vyšší třídy ten změkčilý islám obchodníků a finančníků. Íránský režim se cítí být už od svého vzniku v roce 1979 mluvčím a vůdcem toho radikálního. Je tedy logické, že ropné sultanáty, ale i třeba vlády zemí severní Afriky (dnes většinou celkem umírněné) by v Íránu viděly raději zpátky šáha nebo jinou rozumnou vládu. A Írán nepokrytě usiluje o jejich svržení a nahrazení někým typu Hamásu nebo Islámského státu.

Tohle rozdělení dnes hraje mnohem větší roli než spory mezi sunity a šíity. S tím, že lidové masy v mnoha muslimských zemích jsou rozpolcené. Na jednu stranu obdivují íránský režim jako mnohem pravověrnější než jejich vlastní vlády, na druhou stranu se ho bojí.

Kdo ignoruje tohle zásadní rozdělení, absolutně nemůže pochopit dění na Blízkém východě. Připomínám starší poznámku Petra Pelikána, že Izrael je jen zástupný problém. Když Írán vyvolává neustálé války s Izraelem, skutečným terčem jsou umírněné muslimské režimy. Ajatolláhové (či Revoluční gardy) ukazují obyvatelům jejich zemí, že oni sami zůstávají věrni prorokovým příkazům, zatímco šejkové jsou odpadlíci.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.