Druhý pohled z 25.8.: S Rybářem o průmyslové společnosti
Včera jsem natočil rozhovor pro ruský nezávislý telegramový kanál Rybář, což si nepředstavujte jako nezávislého analytika někde v komoře. Rybář má víc než 100 zaměstnanců a pracují pro něj další malé televizní společnosti. Se mnou točili nějací nezávislí Američané.
Z jádra toho, o čem jsme povídali.
Označil jste neoliberalismus za destruktivní ideologii. Není to ale jen ekonomická škola?
Podívejme se na to z širší perspektivy. Jako badatel přemýšlím mimo jiné nad následujícím problémem.
V 70. letech dvacátého století dosáhl Západ civilizačního vrcholu, ať už je tím měřítkem životní úroveň (respektive poměr životní úrovně vůči technologii), vzdělání, mezilidské vztahy, vědecký pokrok, lidské štěstí, stav rodinného života nebo cokoliv jiného. Dokonce i děti se tehdy rodily inteligentnější než předtím a potom. O pouhou generaci později zjišťujeme, že jsme v krizi tak hluboké, že scénář zániku civilizace je docela dobře myslitelný.
Co se mezitím stalo? Nástup neoliberalismu je jen jedním z faktorů. Jeho prorok F. A. Hayek skutečně tvrdil, že morálka je „pozůstatkem kmenové mentality“ a že za jediné měřítko dobra může být pokládán finanční zisk, bez ohledu na to, jak je toho zisku dosaženo. Není těžké vidět, jaký dopad na lidské chování a mezilidské vztahy má šíření takové ideologie.
Nicméně k širším souvislostem. Je řada důvodů domnívat se, že jádrem problému je konec modelu průmyslové společnosti. Nejde jen o to, že v nějaké zemi fungují fabriky. Průmyslovou společností sociologie myslí, že celá společnost je organizována tak, aby optimálně umožňovala a podporovala masovou průmyslovou výrobu. Z takového zadání vyplývá řada požadavků a těm požadavkům se nemůžete vyhnout, ať jste diktátor, demokratický prezident nebo vedení komunistické strany. Pokrývají organizaci fabrik, požadavky na vzdělávání, na motivaci lidí, na dopravu, na bydlení, na vědu, na zdravotnictví a na spoustu dalších oblastí. Proto byl třeba život v komunistickém Československu tak nápadně podobný životu v kapitalistické Francii. Byly to dvě verze průmyslové společnosti.
V 80. letech byl tenhle model společnosti opuštěn. S tím, že bohatství nebude vytvářeno výrobou, nýbrž přesouváním výroby, finančními službami, reklamou, zábavou apod. To neznamená jen jinou ekonomiku. To znamená zcela jiný způsob organizace společnosti. Znamená to větší rozdíl mezi kapitalismem a socialismem. Zpočátku to snad vypadalo, že by průmyslová společnost mohla fungovat, nicméně s odstupem desítek let je jasné, že to byla jedna obrovská katastrofa.
Dnes stojíme před otázkou, jak vytvořit nějakou novou modernější verzi průmyslové společnosti. Jinak dopadneme jako Velká Británie, kde je britská společnost rychle nahrazována společností pákistánskou.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
