Druhý pohled z 28.8.: Studijní případ Natálie

Když tu upozorňuji, že konspirační teorie zatemňují rozum a ničí mozky, někteří čtenáři jsou nervózní, protože si nechali vnutit, že konspirační teorie se publikují na serverech s názvy jako Skrytá pravda, Aeronet nebo Protiproud a že když úplně stejně ujeté věci zaznívají v Knihovně Václava Havla, České televizi nebo Deníku N, tak že to konspirační není. Jenže ono přece nejde o to, kde to bylo publikováno. Nejde ani o to, že to zní nepravděpodobně až šíleně. Konec konců, čtenářům Deníku N znějí nepravděpodobně úplně jiné věci než návštěvníkům Příčov.

Jde o to, že všechny ty teorie mají stejnou logicky chybnou strukturu, která lidem brání vidět realitu a střízlivě přemýšlet.

Jestli ale chcete vidět ukázkový krystalicky čistý příklad konspiračního šílenství, nechoďte na žádný alternativní server, ale pusťte si Natálii Kocábovou v podcastu Respektu. Natálie pochopila, že Spojené státy americké jsou už desítky let ovládány společnou tajnou operací ruské, čínské, izraelské a saúdské rozvědky. Nicméně neposmívejme se jí, ale zkusme ten případ studovat. Myslím, že pro velkou část mých čtenářů je Natálie ideálním studijním materiálem, protože když s někým sympatizujeme, zpravidla nevidíme chyby. Na Natálii Kocábové se ty chyby dají studovat snadněji.

• Racionální myšlení se snaží hledat pravidelnosti a zákonitosti, tedy opakující se vzorce. Dokonce i středověká teologie taková byla, protože se snažila hledat pravidelnosti v Božím jednání. Konspirační myšlení nehledá pravidelnosti, nýbrž odhaluje pořádající inteligenci. Velkého šachistu v pozadí, který s námi hýbe jako s loutkami (v tomto případě ty tajné služby). Nebo spíš velkého magora, který jedná naprosto nevypočitatelně.
• K tomu podstatnému se nedostáváme analýzou, nýbrž osobním prozřením. Jak sama Natálie vypráví, v jedné chvíli jí to prostě došlo. Jako by k ní promluvil posel nějakého božstva.
• Ta teorie nemá úplně konkrétní obrysy. Natálie neustále mluví o emocích a snaží se emoce vyvolávat (všimněte si, kolikrát v rozhovoru zaznívají slova „šokována“, „zděšení“, „hrůza“ apod.), ale nedokáže z toho sestavit obraz, co přesně se vlastně děje. Je to strašlivé, ale vlastně tak úplně nevíme co. Vše je jakoby v mlze.
• Natálie se od toho nemůže odtrhnout. Většinu dne projíždí podcasty, je z toho zděšená, ničí jí to psychiku, osobní život je lehce narušený, jak sama přiznává… ale je na tom závislá jako na droze (to není přehnané, v mozku probíhají velmi podobné procesy).
• Neustále je přítomný motiv vlastní nadřazenosti. Více než třetina rozhovoru je věnována tomu, jak je Natálie statečná, s jakou neobyčejnou vnitřní silou odhaluje ta všechna děsivá tajemství, která ovcím vůbec nedocházejí nebo na to nemají dost odvahy.
• Všimněte si také, jak je Natáliin obraz světa nezávislý na faktech. Klíčovým důkazem třeba je, že na Trumpově inauguraci byli nejbohatší Američané. Kdyby ale na té inauguraci nebyli, znamenalo by to, že čínsko-rusko-izraelsko-saúdské spiknutí neovládá Ameriku? Samozřejmě, že ne. Přesvědčení by bylo stejně silné. Fakta jsou používána jako ilustrace, jejichž cílem je vyvolat emoce, nikoliv k testování pravdivosti.

Všimněte si také, že tu redaktorku nejspíš vůbec nenapadlo, že by mohla mít před sebou psychiatrický případ! Naopak, má skvělý pocit, že se účastní něčeho neobyčejného. To se přece nestává každý den, že mluvíte s někým, komu to jednoho dne došlo a odhalil podstatu tajného řízení světa. A reakce čtenářů!

„Natálka je statečná holka.“

 „Mít všichni oheň, motivaci a vnitřní nastavení jako Natálka, to by byl svět hned lepší a čistější!“

Ale abych byl poctivý. I mezi diváky Respektu se najdou tací, kteří si všimli, že Natálie Kocábová je případ pro psychiatra.

Dobrá zpráva na závěr snad je, že nedošlo k žádné dramatické škodě. K dramatické škodě dochází, když takovému jedovatému deformovanému myšlení propadne někdo inteligentní, vzdělaný nebo charakterní.

A úplně nejzajímavější otázka zní: Kdy se stejných myšlenkových chyb dopouštíme my sami?

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.