Druhý pohled z 5.9.: Chytrá populace, hloupá populace

Školství 70. a 80. let se už nevrátí, takže nemá ani smysl diskutovat, jestli by to bylo žádoucí. Nikdo nevstoupí podruhé do stejné řeky a nikdo nevstoupí do společnosti roku 1982. Nicméně jedno poučení z toho je.

Pokud to vláda pokládá za prioritu a pokud ta vláda má dostatek moci, je schopna dosáhnout toho, že si velká část populace osvojí takové znalosti matematiky a přírodních věd obecně, jaké dnes očekáváme jen od studentů technických a přírodovědných vysokých škol. Může dosáhnout toho, že většina populace využívá slovní zásobu o třetinu větší než my dnes. Že si z dějepisu pamatuje víc dat než mnoho dnešních studentů historie. Že většina populace je schopna poslouchat operní hudbu a rozezná romantické obrazy od impresionistických.

Jenže do toho musí investovat opravdu hodně úsilí. To znamená, že to musí chápat jako své poslání a musí si myslet, že je to důležité pro úspěch země. To jsou ty náročné školy, které podrží učitele i proti rodičům. To jsou organizované podnikové zájezdy za kulturou. To jsou nedělní chvilky poezie. To je tlak na to, aby děti tvrdě pracovaly, i když to není pohodlné.

A taky to obnáší, že skončí výmluvy, že obyvatelstvo není dost talentované, že průměrné IQ není dost vysoké, že v rodinách nedostali dobrý základ. Prostě buď je priorita mít vzdělané a schopné lidi, nebo to priorita není. Ano, tak jednoduché to je.

Lidé narození kolem roku 1960 neměli vyšší IQ než dnešní mladí lidé. Nebo jen nepatrně vyšší. A těžko předpokládat, že by dostávali podnětnější vedení v rodinách. Rozdíl je v záměrech politické moci.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.