Čemu můžeme věřit

S Vladimírem Frantou jsem minulý týden natočil další video. Jak to s ním obvykle bývá, má to pomalé tempo a je to myšlenkově trochu rozostřené. Spíš takové uvolněné povídání jako po pár skleničkách než analyticky zaměřený podcast.

Základní Vladimírova otázka zněla „Čemu můžeme věřit?“ a pravděpodobně doufal, že dojdeme k nějaké televizní stanici nebo internetovému časopisu, kde říkají pravdu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že žádný ověřený důvěryhodný zdroj neexistuje a z principu existovat nemůže. Jediné, na čem lze stavět určitou jistotu, je náš způsob vyhodnocování informací, ať pocházejí odkudkoliv. A že intuice, pocity či zkušenost jsou jen výmluva pro povrchnost a podléhání náhodným dojmům. Potřebujeme pevnou metodu, jak při vyhodnocování informací postupovat.

Pokud existuje něco, čemu můžeme věřit, pak je právě tohle.

Připomínám, že při pohledu z druhé strany pevné metody znamenají, že ve vesmíru či veškerém stvoření je vestavěn určitý řád, díky kterému vyhodnocování všech tvrzení podléhá stejným pravidlům. Není to tedy antináboženský postoj. Je to postoj, který z náboženství kdysi vyšel a dnes může fungovat i bez něj. Jako celá věda.