Druhý pohled z 1.10.: Metodická poznámka o druhých pohledech

Pozornější čtenáři si možná všimli, že v posledních dnech přibyl nový typ shrnutí. A jiní si všimli, že už před časem zmizela závěrečná tabulka, kde jsem se ptal, jestli aktuální komentář nevyvrací nějaký můj starší názor (a jestli tudíž není zapotřebí ten starší názor opravit).

V praxi se to ovšem ukazovalo jako obtížné. Ono se totiž téměř nikdy nestává, že bych někdy v minulosti psal přesně o tom samém. Většinou je tomu tak, že člověk už psal o něčem dosti podobném, ovšem každý případ je specifický. To třeba o nějakém policejním zásahu, po čase píšete o jiném policejním zásahu, v obou článcích se projevují určité názory a zjistíte, že je velmi obtížné říct, jestli se ty názory změnily. Co když je to stejná zásada aplikovaná na dva různé případy, takže i když tam jsou uvedeny různé formulace, jedná se o dvě podoby téhož názoru? Nebo co když se jedná o dva principiálně jiné typy policejních zásahů, takže i když je u každého uvedeno jiné pravidlo, mezi články není rozpor. Skutečně jsem pár takových debat se čtenáři absolvoval.

Dělám tedy to, co se má v podobných případech dělat. Když se dosavadní pravidlo ukazuje jako nefunkční, začínám to dělat jinak. Od nynějška obsahuje každý Druhý pohled jasnou formulaci, která může být posuzována i mimo kontext konkrétního případu. Možná se časem ukáže, že to přináší zase jiné problémy, a opět budu měnit. To je v životě normální.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.