Druhý pohled ze 17.10.: Nostalgie národních umělců

Některých skvělých věcí si zapomínáme vážit. Třeba zrušení titulu národní umělec. Ten titul vznikl už před nástupem komunismu, komunisté se ho zmocnili, ale rozuměli tomu, že když ho nechtějí zesměšnit, musí s ním zacházet střídmě. Dostávali ho tedy lidé jako František Hrubín, Jan Zrzavý či Jiří Trnka. A nebylo to podmíněno ani členstvím v komunistické straně, ani veřejným prohlášením věrnosti.

Naštěstí byl zrušen v roce 1990. Zkuste si představit, že by se ten titul dostal do rukou současné liberální oligarchie a že by ho udíleli lidé jako Petr Pavel. Zkuste si představit Jiřího Mádla a Evu Holubovou vedle Ladislava Peška, Karla Högera a Jana Wericha. Zkuste si představit oceněného Tomáše Kluse vedle Václava Talicha. Zkuste si představit Radku Denemarkovou vedle Petra Bezruče a Jaromíra Seiferta. Jaká by to byla ostuda! Národním umělcem by samozřejmě byl i Václav Havel. A možná i Tomáš Sedláček.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.