Druhý pohled z 1.11.: Islámská pretoriánská garda
K nepokojům ve Francii už existují tisíce vyjádření, postů a článků a kousek po kousku se vyjasňuje, co se tam vlastně děje. Spousta věcí přitom zůstává nejasných především v tom smyslu, že se dozvídáme o nějakém výrazném případu a nemůžeme si být jisti, jestli je zdůrazňována výjimečná událost, nebo jde o obecný vzorec. Když vidíme fotografii hořícího hasiče, můžeme z toho usuzovat, že je během současných nepokojů normální zapalovat hasiče? Pochopení komplikuje i náš sklon vysvětlovat nejasné věci tak, aby potvrdily náš předchozí názor.
Nicméně rýsuje se přesně to, co před deseti lety předpovídal Martin Konvička. Aktivisté anticivilizační levice jsou vesměs tak zfanatizovaní, že kdyby to bylo na nich, poráželi by své oponenty jako dobytek. Davové emoce vymazávají lidské cítění. Jenže k tomu nemají dost fyzické síly, chybí jim odvaha, a kdyby mělo dojít na věc, neměli by na to ani žaludek. Podříznout někoho je jiné než mu vyhrožovat z anonymního účtu. Muslimští migranti mohou být vítanou pomocí v tom smyslu, že ty brutální věci udělají za ně.
