Druhý pohled z 11.11.: Od strategických komunikátorů po protivné dědky

Existují v zásadě dva přístupy ke zkoumání reality.

První je založen na tom, že zkoumáme, hloubáme, porovnáváme, navrhujeme různé hypotézy a zase je zamítáme atd. Je to komplikované a namáhavé. Nikdy nemáme jistotu úplně pravdivého poznání, ale mnohé věci postupně začínáme chápat. A nejde jen o samotné zkoumání. Je to přístup, který vytváří určitou kulturu, určitý typ mezilidských vztahů, formuje naši osobnost atd. Je to bolestná cesta, protože občas musíme zahodit pohled, který je nám sympatický, přesto je to lepší cesta. Tenhle způsob přístupu k realitě vytvořil moderní západní civilizaci a postupně jej od nás přebrali i někteří další.

Druhý je založen na tom, že odhalujeme. Věci jsou přece jasné a jde jen o to překonat negativní sílu (lidskou nebo duchovní), která nám ty jasné věci zakrývá. Tu negativní sílu zpravidla překonáme tím, že si pustíme to správné video na YouTube. Tahle cesta má řadu výhod. Je pohodlná, dává nám jistotu naprosté pravdy a ještě navíc převahu nad těmi, kdo mají pravdu ještě zakrytou (tzv. „ovce“). Ale jednou bude pravda odhalena všem!

Občas to má podobu kuriózní lidové vyprávěnky o vědci, který odhalil smrtící účinky nějakého léku (nejspíš našel tajnou zprávu v zakázané komůrce) a teď je kvůli tomu pronásledován. U skutečného výzkumu by to nepřicházelo v úvahu, protože co vyzkoumá jeden, to dříve či později vyzkoumají i další. A i kdyby někdo uplatil všechny evropské vědce, objeví to vědci ruští a čínští.

Tenhle přístup k realitě, který je občas označován jako „konspirační myšlení“, je jedním z nejsmutnějších příznaků civilizačního úpadku. Zdůrazňuji, že to jde napříč politickým spektrem. V Knihovně Václava Havla holdují jiným konspiracím než na Aeronetu, ale dopad je stejný.

Dva řečtí psychologové nedávno publikovali výzkum, jací lidé konspiracím holdují. Je pro ně typická zvýšená tendence vnucovat to všem ostatním, obtěžovat s tím a vyvolávat konflikty. A taky určitá míra narcismu. Člověk se cítí být někým lepším, když ostatním zjevuje pravdu. A ti lidé se opravdu cítí být jakýmisi strážci zjevené pravdy.

Ale pozor. Stejný dopad na osobnost ještě nemusí znamenat stejné společenské škody. U někoho hrozí, že se stane protivným dědkem se špatnou pověstí, ale když tomu propadne někdo, kdo třeba ovládá soudnictví nebo vládní strategickou komunikaci, je to pohroma pro celou společnost.

Shrnutí a základní teze: Konspirační myšlení souvisí s pocitem vlastní nadřazenosti, konfliktním chováním a odmítáním skutečného zkoumání, bez ohledu na to, jaké politické postoje nositel toho myšlení zastává.