Druhý pohled z 15.11.: Další na smetišti dějin

Všimli jste si, že z veřejného prostoru zmizeli neokonzervativci? Ještě před pár lety byli pokládáni za hlavní viníky válek, protože po nich nejhlasitěji volali, ale teď jsou neokoni pryč, ale válečnického fanatismu jaksi neubylo. A výraznější hlas neokonzervativců ve veřejné diskuzi chybí. Stejně jako chybí hlas starých komunistů. I když hlas starých komunistů chybí i uvnitř KSČM.

Na vrcholu byli neokonzervativci v Reaganově éře, v době Clintona a Bushe mladšího se jim podařilo rozpoutat řadu válek, a pokud bychom měli stanovit termín konce jejich éry, byl by to březen 2024, kdy byla Victoria Nulandová vyhozena z ministerstva zahraničí (tedy ještě za prezidenta Bidena). Nicméně jejich vliv klesal už dlouho. Fukuyamova kniha After the Neocons (Konec neokonů) vyšla v roce 2006.

Je to myšlení, které ve velmi kultivované a přívětivé podobě prezentují třeba Benjamin Kuras a Alexandr Tomský, v poněkud primitivnější podobě Roman Joch a kterým jsou hodně ovlivněni současní Motoristé a Společnost pro obranu svobody projevu. Pořád je také aktivní Gatestone Institute, jehož českou stránku rozhodně doporučuji pozornosti. Ale to vše je jen stín někdejší slávy. Je to myšlení, které vyrostlo v reakci na neomarxismus, ale po čase se ukázaly jeho limity.

V čem jsou silní a důležití? Mimo jiné v obhajobě klíčových institucí západní civilizace. Tedy těch institucí, které se zformovaly jakožto buržoazní v 18. a 19. století a které byly později převzaty pracujícími třídami. V první řadě rodina, národ a úcta k tvrdé práci. Neokoni nikdy nepropadli nepřátelství ke své vlastní civilizaci, které postupně ovládlo univerzity a které vedlo k falšování dějin tak bizarnímu, že Češi řeší vinu za údajný lov černých otroků.

Stavěli se proti zfanatizovaným intelektuálům na univerzitách, extrémním feministkám, protibělošským rasistům atd., jenže zároveň horlivě podporovali síly, které to vytvářely. Ani s odstupem nejsou ochotni připustit, že Západ nezničily zfetované studentky, nýbrž lidé jako Margaret Thatcherová nebo ekonomové rakouské školy. Ne že by o to ty zfetované studentky neusilovaly, ale neměly na to dost síly.

Tím se dostáváme k prvnímu chybnému dogmatu. Neokonzervativci jsou přesvědčeni, že cokoliv ovládnou americké korporace, výsledkem je vždy zvýšení životní úrovně, bohatnutí, lepší vzdělanost a celkově lepší život. A že pokud je tomu jinak, musí to být nějaká anomálie či chyba v měření. Že ve skutečném životě přináší obchod s Američany mnohem častěji zbídačení a vždy vzdělanostní úpadek, to jejich mozky prostě nepřijmou.

Druhý neokonzervativní problém spočívá v neschopnosti rozlišovat ohledně vedení válek. Ano, skutečně existují režimy, které jsou natolik zvrácené a nebezpečné, že nezbývá než podstoupit válku s nimi, i za cenu všech válečných hrůz. Pochopitelně za předpokladu, že naše strana je tak silná, aby v té válce zvítězila. Jenže takové režimy se vyskytují jen vzácně. Kromě toho je svět plný odporných krutých systémů, které prostě chtějí jen přežít, utlačovat své obyvatelstvo nebo získat výhodu na úkor sousední země. To ještě nezakládá dost silný důvod k válce. Neokonzervativní optika to rozlišit nedokáže, takže jejich základní instinkt velí válčit, kdykoliv je k tomu příležitost. V neokonzervativním žargonu se mluví o „komunistech“. Komunistou není v jejich pojetí stoupenec marxistického socialismu, ale každý, na koho se chystáme střílet. Jakmile byl někdo označen za komunistu, není cesty zpět.

Tak nebo onak, neokonzervatismus je další ideologií, která se ubírá na smetiště dějin. Samozřejmě s perspektivou, že někdy v budoucnu se jeho myšlenky stanou stavebními kameny hnutí zcela nového. Žádnou úlevu to ale nepřineslo. Války vedené greendealisty a stoupenci 72 pohlaví jsou ještě úpornější, než byly ty neokonské.

Shrnutí a zásadní teze: Neokonzervatismus je ideologií na ústupu, která měla své silné momenty, ale držela se chybných dogmat, což vedlo mimo jiné k agresivním válkám. Jeho soumrak však nepřinesl ústup válečnického fanatismu, jak to někteří očekávali.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.