Druhý pohled z 1.10.: Děti nebo stabilní rodiny?

Před pár dny jsem upozorňoval na trend, že hodně bohatí lidé mají hodně dětí. Často pět a více. Jenže na tu stejnou skutečnost se můžeme podívat z jiné strany. Více dětí mají ti muži, kteří za život vystřídají více partnerských vztahů. Kdo vydrží celý život v jednom manželství, ten má zpravidla jedno či dvě děti, maximálně tři. Kdo projde třemi manželstvími, nemá trojnásobek, ale je jich více, než kdyby žil celý život s jedinou ženou.

U žen je stejný trend méně výrazný, nicméně i tam je patrný. V řadě případů je tomu tak, že žena, která projde několika vztahy, každému manželovi v řadě porodí dítě nebo dokonce celou sadu dětí.

Na první pohled to může být chápáno jako dekadentní vzorec typický pro lumpenproletariát, kde má žena každý rok dítě s jiným mužem a občas ani neví, kdo je otcem. Jenže když jsou ta soužití třeba desetiletá, může to být celkem stabilní a funkční vzorec chování.

Že tomu tak je, to potvrzují statistické údaje.

Což vede k velmi nepříjemnému dilematu. Máme za to, že státní politika by měla podporovat stabilní manželství jako celoživotní svazek. Jenže státní politika by také měla podporovat vysokou porodnost. Ty požadavky si protiřečí.

Ne, nemám odpověď, jaké řešení je tedy správné.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.