Druhý pohled z 1.8.: Past omezené vlády

Opět postřeh Curtise Yarvina. Volby nemohou vést k výměně vládnoucí moci prostě proto, že jenom část vládnoucí skupiny je uvnitř politické sféry. Volbami je tedy možné vyměnit její část (poslance, ministry), další část do určité míry (státní úředníky, vysoké soudce apod.) a další vůbec (šéfy neziskovek, manažery investičních fondů, velkých podniků apod.)

Ani to nejvíc drtivé volební vítězství tedy nemůže vládnoucí skupinu odstranit, může ji nanejvýš oslabit.

Ke skutečné změně poměrů by vítěz musel prosadit změny i mimo politickou sféru – v bankách, médiích, neziskovkách apod. K tomu dochází jen velmi vzácně.

Princip „omezené vlády“, kdy politická moc musí respektovat nezávislost jiných sektorů, měl původně chránit svobodu, ale paradoxně vede k neodstranitelné oligarchické vládě, která ohrožuje lidskou svobodu víc, než cokoliv jiného.

Obávám se, že takhle je to se vším. Neexistuje žádný nejlepší způsob vládnutí ani žádný nejlepší ústavní princip. Cokoliv je pro jednu situaci vhodné a skvělé, to se za pár let může ukázat pohromou. A cokoliv je v jedné zemi k dobrému, to může v jiné zemi škodit.