Druhý pohled z 1.9.: Jaké médium, takový mozek

Mediální analytik Neil Postman už před desítkami let psal, že přes jaké médium lidé spolu komunikují, to ovlivňuje nejen styl jejich komunikace, ale taky to rozhoduje o tom, které věci budou pokládány za pravdivé a jaké za důležité.

Když si s někým vyměňuji dlouhé dopisy, vytváří to úplně jiný svět, než když si telefonujeme.

Postman také tvrdil, že v každé společnosti existuje určité základní médium, které formuje celkové myšlení. V americkém 19. století, kdy převládajícím médiem politické diskuze byly pamflety o desítkách stránek, dokázala masa posluchačů zvládnout několikahodinový projev, ve kterém jsou argumenty strukturované jako v knize.

Přibližně od polovině 19. století je v západním světě každé novější médium primitivnější než to před ním, všimnul si Neil Postman. Skončil u televize. Dnešních 20vteřinových videí na sociálních sítích se nedožil.

Dokud rostoucí primitivismus znamená méně zájmu o filosofii a  méně zkoumání jsoucna, dá se to vydržet. Můžeme vést spory o to, jestli je nový svět lepší nebo horší, ale žádné zjevné škody nevznikají. Jenže ono to postupuje a zprimitivnění mysli jde až tak daleko, že lidé ztratí schopnost analyzovat jakýkoliv složitější jev.

V tom smyslu jsou v třídních konfliktech nebo v konfliktech mezi společenskými skupinami dramaticky zvýhodněni ti, kde se dále drží nějakého starého média, protože jejich mysli jsou schopny chápat složitější jevy a racionálněji reagovat. Možná se v budoucnu přijde médium, které bude více podporovat hluboké pomalé myšlení. Ale zatím máme k dispozici jenom ta stará.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.