Druhý pohled z 1. ledna: O úctě k práci

V posledních dnech se v těchto poznámkách zabývám tím, že je dobré a důležité, aby člověk odvozoval svůj základní pocit identity v první řadě od toho, čím žije běžný život (práce, vztahy, koníčky, případně náboženství apod., a samozřejmě jazyk, kterým mluví) a že politika má být něco v zásadě na okraji. S tím má souviset i to, kolik času a emocí tomu věnuje. Pokud jsou naše identita, životní cíle, sebeúcta atd. příliš spojeny s politikou, nejen, že to není dobré pro psychiku, ale také to podporuje různé patologické jevy v politice. Na prvním místě takovou radikalizaci, která znemožňuje racionálně řešit problémy (zde a zde).

Jenže ono je to těžké mimo jiné proto, že s politikou souvisí propaganda šířící pocit vznešenosti. Jsou nám předkládány hollywoodské obrazy lidu, který slavně povstal proti tyranům (je zajímavé, že stejný pocit mají obě strany konfliktu) a obyčejné životy jsou proti tomu vlastně banální. Někdo se dokáže plně ztotožnit se svým koníčkem (je třeba motorkář), náboženstvím nebo vychutnávat mistrovství své práce, ale to se neděje příliš často. A spousta z nás má práci na úřadě nebo ve fabrice, na které sami nic vznešeného nevidíme.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.