Druhý pohled z 10.5.: O sektách (v neutrálním smyslu)

Když jsme v předchozích dnech zamýšleli nad porodností, někdo může mít pocit, že jsem příliš snadno shodil náboženství, resp. v našich poměrech křesťanství. Katolíci a protestanti přece mají víc dětí než ostatní. Nepomohlo by tedy, kdyby bylo křesťanů víc? Ta otázka se nabízí naprosto logicky.

Jenže…

Ve které zemi je dnes největší procento horlivých praktikujících křesťanů? Jižní Korea. Země s nejnižší porodností na světě. No dobře, tak možná funguje jenom katolicismus a spíš náboženství zvykové než exaltované. Jenže Španělsko a Itálie jsou na tom v Evropě s porodností nejhůř, a zdá se, že Polsko se je chystá následovat.

Vypadá to tedy, že v náboženských komunitách se rodí hodně dětí pouze tam, kde mají charakter sekt. Tím myslím, že představují malou menšinu a vědomě se vymezují proti většinové společnosti. Jakmile ztrácí tenhle exkluzivní charakter a samy se stávají většinou, přestává to fungovat.

Mimochodem, to je i moje námitka proti projektu Petra Blahýnky a jeho kolegů. Mají za to, že když určitým způsobem fungovaly Slušovice, může tak fungovat i celá společnost. Jenže Slušovice tak fungovaly právě proto, že byly něčím elitním, co se definovalo „jsme úplně jiní než většinové hospodářství.“ To z principu nemůže být recept pro celou zemi.