Druhý pohled z 10.6.: K budoucnosti křesťanství

Odpověď na otázku, jak vidím v rámci současnosti a budoucnosti Západu význam křesťanství: Myslím, že doba křesťanství je teprve před námi. Nemůžeme tomu říkat návrat, protože naše civilizace žádnou křesťanskou minulost nemá. Má za sebou jen nějaká období, kdy byl veřejný prostor plný veřejných symbolů, které byly drtivé většině obyvatelstva lhostejné. Jak píše Rodney Stark, vyvozovat z existence katedrál, že většina společnosti byla zbožná, je stejně hloupé jako vyvozovat z existence hradů, že většina milovala šlechtu.

Nicméně pokládám za poměrně pravděpodobný takové scénář, že přijde doba, kdy křesťanství bude mí větší význam než dnes, ale bude to křesťanství, které bude vypadat naprosto jinak než to současné. I když dnes nevíme jak.  Pokládám za pošetilé snažit se vyvolávat v normálních lidech pocity viny za to, že se nepřipojí k nějaké historické formě. A za stejně pošetilé pokládám, když se stoupenci té historické formy navzájem ujišťují, že jsou lepšími lidmi než ostatní (nebo dokonce, že jim ostatní závidí).

Proč si myslím, že má křesťanství má před sebou slibnou budoucnost.

Za prvé proto, že nevěřím v báchorku o tom, že byla náboženská doba a poté doba vědecko-ateistická. Ano, byly doby, kdy některým věcem lidé rozuměli jinak než dnes.  Třeba si mysleli, že mrtví mohou vstát z hrobu a škodit lidem. Nebo si mysleli, že pod naším světem je ještě jeden svět, obydlený jinými bytostmi. To jsou prostě archaické přírodovědné teorie, které byly v průběhu dějin vyvráceny.

Ale co se týče náboženství, tam se spíš zdá, že celé známé dějiny to má podobu „přílivu a odlivu“, kdy se střídá růst zájmu o náboženské prožitky a aktivity a zase upadání. I když již zmíněný Rodney Stark tvrdí, že ve skutečnosti se toho tolik neměnilo. Mění se jen to, jestli jsou náboženské aktivity oficiální (a tudíž viditelné) nebo ne.

Za druhé proto, že křesťanství se v průběhu dějin ukázalo jako nesmírně flexibilní. Dokázalo vytvořit nepřeberně forem, co se týče způsobu bohoslužeb, životního stylu, morálky, přístupu ke svatým knihám a vlastně i s úplně jinými naukami o tom, jak být spasen. Zůstává vlastně jen postava Ježíše Krista. Ta budoucí forma se klidně může tvářit historicky (jsou doby, kdy po tom je poptávka), ale odhaduji, že bude nová. A že se dosavadní církevní aktivisté budou vztekat, že to není žádné pořádné křesťanství. Tohle patří ke křesťanským církvím už 2000 let.

Ta prognóza samozřejmě platí pouze za předpokladu, že západní civilizační okruh nebude zcela pohlcen islámem.

Vytváření těchto každodenních glos můžete podpořit tak, že si pořídíte Plnou verzi Hamplova druhého pohledu (zde.)